Shopgirl's diary [06]

WARNING: sex, násilí, vtip

S Billem jsem si povídala až do večera, kdy mu volal Tom a ptal se, kdy přijede domů. Bylo mi s ním tak skvěle, že jsem snad i zapomněla na své chmury a večer jsem se cítila o mnoho lépe, než ráno. Proto jsem hned napsala Suzie textovku, aby mě už zítra čekala. V koupelně jsem se rychle okoupala a zalezla do postele brzo, abych ještě dospala, co jsem nestihla v předchozích dnech. Když jsem ráno vstávala, ještě jsem chraptěla, ale mluvit jsem v práci příliš nepotřebovala. Taxíkem jsem se dopravila do práce. Moje auto stálo pořád na parkovišti, a naštěstí mělo pořád i všechna čtyři kola. Nejednou jsem četla o tom, jak seberou kola, když vidí auto přes noc na prázdném parkovišti.

Uvařila jsem si kávu a posadila se do křesla. Dneska jsem byla v práci dřív, ale protože jsem musela dohnat včerejšek, měla jsem celkem napilno. Na stůl jsem si vyskládala všechny věci, které dnes budu potřebovat, a pustila se do práce. Než přišla Suzie, už jsem měla část za sebou a mohla ji jí odevzdat, aby to poslala na korekci. Hned jsem se pustila do dalších věcí, aby šéf neměl blbé připomínky. Den ubíhal jako voda a než jsem se nadála, Suzie mi už hlásila, že odchází.
"Jasně," usmála jsem se na ni. "Pěkný zbytek dne."

"Adelle, běžte taky brzo domů, ať vás to zase neskolí," poradila mi. Jen jsem pokývala hlavou a dál si četla email od jednoho zákazníka. Na papír jsem si napsala pár věcí, které bych mohla vytáhnout ze skladu. Potom jsem se zvedla od stolu a vyšla ze svojí kanceláře. Zamířila jsem k výtahu a stiskla tlačítko přízemí.

Zamířila jsem do skladu a odemkla dveře čipovou kartou, kterou jsem měla připnutou na sukni. Podle seznamu na lístku jsem si na pojízdný věšák věšela věci, které by se mi mohly hodit. Vybrala jsem několik sukní, kalhot a halenek. Trička jsem rovnou přeskočila, ty teď nejsou moc v kurzu. Když jsem zabrousila mezi košile, hned jsem jich pár vybrala. Zarazila jsem se u jedné, která byla šedá a kolem krku měla volánek. Tu zkusím navrhnout Billovi, třeba se mu zalíbí. Když jsem procházela kolem šatů, hned jsem se zastavila. Vytáhla jsem mobil.

"Co chceš?" vyhrkl Tom nepříjemným tónem. Zvedl to hned po druhém pípnutí, tak jsem ho snad nerušila u nějaké činnosti.

"Jakou barvu šatů chceš?" zeptala jsem se. Kašlala jsem na nějaký pozdrav, budu stejně příjemná, jako je on.

"Bože, to potřebuješ vědět teď?"

"Tak to pardon, ale taky umíš zavolat v nejnevhodnější dobu, abys věděl," štěkla jsem.

"To jsem rád, že jsi mi to sdělila. Teď nemám čas, zavolej jindy."

"Seru na tebe," řekla jsem mu se vší upřímností a ukončila hovor dřív, než by to stihl on. Kašlu mu na nějaké šaty, ať si jde Ria třeba nahá. Opřela jsem se do plného věšáku oblečení a sunula ho před sebou až k výtahu. Vyjela jsem s ním do mé kanceláře a práskla za sebou dveřmi. Bože, ten mě tak dokáže naštvat, že to není možné. Zmetek jeden.

Byla jsem tak navztekaná, že jsem nebyla schopná soustředit se na práci. Posbírala jsem si saky paky a zamkla za sebou kancelář. Zítra přijedu zase dřív a bude. Zapnula jsem si knoflík na saku. Venku foukal docela studený vítr a já jsem ani nebyla pořádně oblečená. Ráno bylo tak hezky. Jakoby počasí odráželo moji náladu. To jsem ještě netušila, že mě novináři ve křoví vyfotili už při první večeři s Billem, Tomem a Riou, že fotky obletěly celý svět, a že se na mě momentálně naštval celý tokiovský svět. Když jsem přicházela k autu, hrabala jsem se v kabelce a hledala klíče. Zvedla jsem hlavu a oněměla. Nevím, jestli hrůzou, nebo překvapením. Vztekle jsem kopla do prořízlé pneumatiky a strhla papír, který byl k okýnku přilepený izolepou.

"Bill je náš, nech ho být!" přečetla jsem si. Jak výstižné. Takže Tom měl pravdu. Jsem považována za jeho přítelkyni. A když ne v tom slova smyslu, jak je to teď, tak v tom druhém. Mají mě za jeho holku. Jak absurdní. Kdyby ty hloupé fanynky věděly, s kým jsem doopravdy v posteli byla, asi by jim spadly brady.

Posadila jsem se na patník vedle auta a zavolala odtahovou službu. Když jsem vše potřebné vyřídila, sundala jsem si lodičky a promasírovala jsem si chodidla. Sledovala jsem ztmavlý displej mobilu a přemýšlela, koho si zavolat na odvoz. Nechce se mi zase platit za taxík, je to docela pálka, když se to opakuje tolikrát do měsíce. Zase otravovat Heffa, to mi bylo taky blbé. Nejradši bych teď zavolala Tomovi a opět ho vyrušila, abych ho naštvala aspoň tak, jak jsem teď já. Nakonec jsem si vzpomněla na včerejší krásně strávený den s Billem a začala vytáčet jeho číslo. On je aspoň hodný.

"Ahoj," zazněl jeho veselý hlas. V pozadí jsem uslyšela Tomovo nadávání. S někým se hádal.

"Ahoj, neruším?" zeptala jsem se opatrně. Přece jenom, nemohla jsem tušit, co dělá.

"Ne, nerušíš. A toho řevu za mnou si nevšímej, Tom prohrává v ping pongu."

"A máš teď čas? Víš, musela jsem si nechat odtáhnout auto na opravu a služební bych mohla dostat až zítra. Je mi to sice blbé tě o to žádat, ale.." odmlčela jsem se.

"Klidně tě odvezu," pochopil hned. "Jsi ještě v práci?"

"Jo, čekám venku," přitakala jsem.

"Tak ještě zalez dovnitř, vždyť je šílená zima. Během pár minut tam budu, slibuju," řekl.

"Moc děkuju," vzdychla jsem. Už jsem cítila, jak se mi chlad dostává pod kůži. Rukama jsem si objala břicho, abych se aspoň trochu zahřála a čelo opřela o kolena. Tohle je snad zlý sen. Fanynky se mi začaly mstít, to mi tak ještě chybělo.

Ignorovala jsem kolemjedoucí auta, takže jsem se lekla, když vedle mě Bill promluvil. Zvedla jsem hlavu a zaostřila na něj.
"Už jsem se lekl, že jsi usnula. Proč jsi nešla dovnitř?" zeptal se. Dal mi ruku kolem ramen a jemně mi třel paži, aby mě zahřál. Usmála jsem se na něj.

"Jsi tu rychle."

"Mám nápad," zvedl se a pomohl mi na nohy. "S kluky jsme si objednali pizzu, nepřidáš se? Určitě máš hlad," podíval se na mě.

"Já nevím, není to dvakrát dobrý nápad," zavrtěla jsem hlavou.

"Opravdu? Víš, popravdě, myslel jsem, že budeš souhlasit. Vzal jsem jednu pizzu i pro tebe."

"Celou pizzu?" vykulila jsem na něj oči. "Ale stejně, myslím, že ji bez problémů sníte taky."

"Pojď, Georg s Gustavem chtějí poznat holku, o které celé dny mluvím," zasmál se. Vyděšeně jsem se na něj podívala. "Kecám, mluvila o tobě Ria."

"Tohle mi nedělej," plácla jsem ho přes rameno. Vděčně jsem nasedla do vyhřátého auta. Momentálně mi bylo jedno, kam pojedeme. Chci hlavně do tepla.

Bill se vydal na cestu, já jsem ji ani moc nesledovala. Určitě byl ale opatrnější řidič než Tom, a tak jsem se nebála mu věřit. Když pak přibržďoval u veliké kované brány, znejistěla jsem. On opravdu jel za kluky i se mnou? Když se brána rozevřela, pomalu vjížděl na štěrkovou příjezdovou cestu. Zaparkoval a já pomalu vystoupila z auta. Na tom štěrku se mi v lodičkách dvakrát dobře nešlo. Každou chvíli jsem klopýtala a musela se přidržovat Billa. Jenom doufám, že mi z toho nepočmárají dveře na domu, nebo nevím, co by je mohlo napadnout.

"A co vůbec máš s autem?" zeptal se Bill. Usmála jsem se na něj. Mám si vymýšlet?

"Nějací parchanti mi píchli kola."

"Svině. To je děs, teď nemůžeš nechat auto ani před restaurací, aby ti někdo neodešel s ventilky," zavrtěl hlavou. Za Billovy pomoci jsem se úspěšně dopravila ke dvěma mramorovým schodkům. Bill už vytahoval klíče, když se dveře otevřely a za nimi stál Tom s peněženkou v ruce.

"Oh, už jsem myslel, že je to pizza. A hele, to jsou k nám hosti," ušklíbl se na mě.

"Polib mi prdel," oplatila jsem mu škleb, když jsem kolem něj procházela, tak, aby to Bill neslyšel. Nemusí vědět, že jsou mezi námi rozepře. Zula jsem si lodičky a hned se cítila pohodlněji. Následovala jsem Billa, který teď byl o hlavu vyšší, do prostorné místnosti s velkou plazmovkou, do které byly napojeny joysticky. Dva kluci seděli na sedačce a hráli spolu nějakou střílečku, ale ještě se stíhali šťouchat mezi sebou. Na stole bylo několik rozpitých piv, papíry s nějakými texty a nedojedené brambůrky.
"Kdybych věděl, že někoho přivedeš, uklidil bych," pokrčil Tom rameny a natáhl se na druhou pohovku, která byla kolmo k té první, na které seděli ti dva. "Ale teď se mi vůbec nechce," řekl a podíval se na mě. "Co tady chceš?"

"Přišla se mnou," odpověděl Bill za mě a pak se otočil ke mně. "Posaď se, přinesu ti něco k pití. Vodu, džus, kávu? Nebo víno?" zeptal se.

"Dala bych si to víno," usmála jsem se na něj a pak obešla pohovku, abych se posadila co nejdál od Toma. Pootočil ke mně hlavu.

"Mohlas mě překročit," mrkl na mě a olízl si rty.

"Jdi se bodnout, ty prasáku," pošeptala jsem.

"Uhm," přivřel oči, "nějak ses rozjela." Zvedl obočí a pak se zasmál svému vlastnímu vtipu. Jak je to možné, že jsem si nikdy nevšimla jeho povýšenosti? Jenom jsem protočila oči a dívala se na odehrávající se hru na obrazovce.

Když mi Bill přinesl skleničku vína, trochu jsem se napila, abych svlažila suché rty. Bill se posadil mezi mě a Toma, za což jsem mu byla vděčná, a podíval se na kluky.

"Budeš je muset omluvit, ale jsou ve svém světě. Možná, že až dohrají, tak si tě všimnou."

"To je v pohodě," usmála jsem se. Zazvonil domovní zvonek. Bill se zvedl a s penězi v ruce zamířil směrem k chodbě. Sotva zmizel za rohem, Tom se posunul ke mně. Opřel si ruku o horní opěradlo pohovky, takže mi ji vlastně dal kolem ramen.

"Hele, kdy se mám stavit pro ty šaty?" podíval se na mě se zvednutým obočím. Odtáhla jsem se od něj a pokrčila rameny.

"Ještě sis je ani nevybral," upřesnila jsem. Svůdně si olízl rty a prsty ruky, kterou měl na břiše, si poklepal po stehně.

"Vždyť jsi mi volala."

"Ale tvoje nálada mě tak vytočila, že jsem se ti vykašlala na nějaké šaty pro tu tvoji slepici."
"Tak ta moje slepice," zopakoval po mě, "by si přála nějaké červené. Ptal jsem se jí."

"Dobré vědět," ušklíbla jsem se a pak věnovala svůj pohled Billovi, který přicházel s několika krabicemi pizzy. Voněla tak úžasně, že ti dva odložili joysticky a otočili se k nám.

"Ejhle, vítej," usmál se kluk, které měl své hnědé vlasy v culíku. "Jsem Georg," natáhl ke mně ruku.

"Ahoj, Adelle."

"Jo, já vím. Bill tě popsal docela důvěryhodně," zasmál se. "A jestli ti řekl, že o tobě nemluvil, tak mu nevěř. Ještě teď mě z něj bolí hlava."

"Aha," pokývala jsem hlavou.

"Gustav," mávl na mě ten druhý. Ještě před chvíli se přetahoval kvůli hře a divočil, a teď tu seděl jako pecka. Usmála jsem se na něj a znovu upila vína. Tohle bude ještě zajímavý večer.

Sotva se otevřela první krabice s pizzou, ani jsem se nestihla nadechnout, a už byly všechny kousky pryč.

"Musíš si brát rychle, jinak na tebe nezůstane nic," zasmál se Bill a sám přežvykoval. Vzala jsem si jeden kousek z druhé pizzy a ukousla si. Byla ještě horká, ale i tak byla strašně dobrá.

"Tuhle pizzerii neznám," přiznala jsem, když jsem se podívala na logo na krabici.

"To je taky na druhé straně města," řekl Georg a napil se piva. Potom si dlouze říhl a ostatní si hned poposedli. Nechápavě jsem se na ně dívala.

"Ah, tady chudince někdo nevysvětlil pravidla," poplácal mě Tom po rameni. "Když si někdo říhne, musíš si poposednout, jinak je celé pivo tvoje," mrkl na mě.

"Co je to za blbost?"

"Takové blbosti," podíval se na mě zpod svých řas, že jsem se musela hodně ovládat, abych ho tady a teď nepolíbila, "nás aspoň udržují v dobré náladě. Zkus žít s takovými úchyláky několik měsíců."

"A hádej, kdo je největší úchylák," podíval se na mě Georg.

"Tom, řekla bych," ušklíbla jsem se na Billova bratra.

"Holka má dobrý postřeh," zasmál se Gustav.

"Ha, ha," ušklíbl se Tom. "Tady máš pivo. A na ex," přikázal.

B.