Trouba #02

"Tak zlatíčko, už jsi sbalená?" Máma na mě volala od dveří, nějak asi nehodlala vcházet dovnitř..

"Jo, už dávno. Počkej dole, jo?" Odpověděla jsem jí. Ještě jsem ji neviděla.. Otvíral táta a ten jenom houkl, abych si pohnula.. A jelikož mám bágl, další bágl a pak batoh, tak se rozhodl, že mi pomůže jako osobě ženského pohlaví.. To mám ale tátu, co?:D

Dotáhl moje tašky až dolů, ikdyž se svezl výtahem, a posatvil je ke kufru luxusního BMWčka, kterým máma dojela. A ne že by měla řidičák.. Dokonce ji někdo dovezl..

---

"Nasedneš už? Nechci se pořád loučit.." Zasmál se táta. Máti už seděla v autě a čekala. Ti dva na sebe jenom kývli.. Škoda, že si skoro nepamatuju, jak se ti dva milovali.

"Tak čau. A hlavně abys nevyhořel, nebo tak něco.." Zasmála jsem se taky. Já jsem tak šťastná, že mám v pohodě tátu.

"Měj se, kočko.. A najdi si tam někoho místo toho blbečka.." Mrkl na mě. No jo, svěřila jsem se mu, když se mě postopadesátéšesté ptal, proč jsem přišla s brekem. Byl jako moje nejlepší kámoška doma. Nasedla jsem, zavřela za sebou a připoutala se. Otočila jsem se a mávala, dokud jsem ho viděla.. Bude se mi stýskat..

"Snad nebrečíš kvůli Hansovi." Máma se na mě starostlivě podívala.

"Nee, to ne." Zasmála jsem se a radši se otočila k okýnku. Když taťka mi připomenul toho debila Tracyho. Přes den jsem to vždycky zvládala, brečela jsem spíš až večer do polštáře.. Ale teď..

Máma usnula a tak jsem celou cestu poslouchala svoji dosluhující mp3. Asi jsem taky usnula, protože jsem se probudila, až když se mnou někdo třásl.

"Notak, Trudy.."

Poznala jsem mámin hlas. Vylezla jsem z auta a protáhla se. A potom jsem si spravila culík. Teď v létě bývá v těch dlouhých vlasech horko a stejně jsem si už zvykla je nosit stažené.. Pár vlasů mi padá do čela a kolem obličeje, ale to zase omrzím.

"Pojď za mnou." Pokynula mi máma a vyšla směrem k veliké a honosné budově.

"A co kufry?"

"Kluci je přinesou.." Kývla někam za mě. Otočila jsem se a tam tři nabušení týpci vytahovali zavazadla z kufru auta. Já si připadám jak nějaká královna.. Taková obsluha.. To se teda mámě nedivím, že se jí tu líbí..:)

Šla jsem teda za ní. Provedla mě spoustou chodeb a potom mi otevřela dveře jednoho pokoje.

"Sice jsme v zóně pro pracovníky, ale i tak je tu celkem hezky, ne?"

"Jo, je to tu parádní.." Přikývla jsem. Posadila jsem se na postel a rozhlédla se po tom pokojíku. Doma mám sice trošku větší, ale vleze se mi sem všechno, co potřebuju..

"Mami, jak je to vůbec s klukama?"

"Myslíš, kdy tady bývají?" Zeptala se. Přikývla jsem, tak mi začala vysvětlovat. "Když mají turné po Evropě, tak jezdím s něma. Do Ameriky jsem s něma nejela, ale toto léto tam ani jet nemají. Několik dní mají volno, tak jsou teď tady. A když se někam jede, tak si sebou vezeš jenom to nejnutnější, protože se za chvíli stejně vrátíme sem. A když jednou někam jenom na den, tak my třeba nejedeme. Nebo bych jela jenom já. Nebo ty, kdybys chtěla.."

"Aha.. A teď jsou pryč, ne? Žádné auto jsem neviděla."

"Jo, večer se vrátí. Jeli za jejich mamkou. A chtěla jsem tě poprosit, abys byla v půl paté v kuchyni. Bude se připravovat večeře."

"Ty jsi šéfkuchař?"

"Jo, ale to neznamená, že ti budevšechno procházet.."

"Jo, já vím." Zasmála jsem se.

Tak trochu jsem se vybalila, ale jenom to nejnutnější. Takže jsem si vytáhla pyžamo, zubní kartáček, pastu, hřeben a řasenku s tužkou. Oblečení si nechám v báglech. Nějak se mi do toho nechce..:D

Lehla jsem si do postele a hodlala dospat, co jsem začala v autě, ale zanedlouho doběhla mamka.

"Děje se něco?" Vykulila jsem na ni oči.

"Kluci přijedou dřív. Už jsou na cestě. Tak poď, uvaříme jim už oběd.."

"Ok.." Rychle jsem vstala a převlékla se do nějakých otrhaných kraťasů, abych si neušpinila ty nové, navlékla se do tílka a utíkala za mámou. Jenom mě přeletěla pohledem.

"Co je? Myslela jsem, že se tak můžu obléct.." Pokrčila jsem rameny.

"Jo, můžeš.. Já jenom, že se to asi bude Tomovi líbit. Kdyby tě pleskl po zadku, tak si z toho nic nedělej."

"Tebe pleská po zadku?" Vykulila jsem oči. Že by byl takový prasák? Vždyť mámě je přes třicet.

"Ne, proboha.. Ještě to tak.." Zasmála se. A já jsem si oddychla..