Trouba #03

"Tak jo, co bychom jim mohli uvařit?" Zeptala se mě máma.

"To jsi tady jediná kuchařka?"

"A kolik bys jich tady chtěla? Jinak bych nebyla šéfkuchař, ne?" Zasmála se.

"Myslela jsem, že pod tebou někdo pracuje.."

"Ne, tady to není na hodnosti. Každý má stejná práva a všechno.. To je super, ne?"

"Jo, to jo.." Přikývla jsem. Ale opravdu jsem si to představovala jinak..

"Tak, dáme se do práce. Musíme si máknout, protože tady za chvíli budou. Budeme dělat kuře na čínu a rýži. Dneska se mi moc nechce kuchtit... Uvaříš rýži, jo?" Máma se na mě koukla. Přikývla jsem a začala se dívat, kde co je, abych se příště lepší orientovala.. Prostě si zapamatuju, kde jsou jaké hrnce, talíře, hrnky a příbory.. To snad zvládnu..:)

---

"Budeš jim to servírovat sama?" Zasmála se máma.

"Oni si pro to nepřijdou sami?"

"Ale jo, přijdeme. Díky za ochotu." Otočila jsem se po tom klučíčím hlase a poznala Gustava. Jenom jsem se nevinně usmála a pak se podívala na mamku. Pokynula mi, abych pádila pryč, tak jsem neváhala. Nějak jsem neměla náladu se s něma hnedka stýkat.. Sundala jsem si zástěru a už jsem byla ve dveřích, když se z druhých vynořil zbytek skupiny.

"Budete obědvat s náma? Jutto, nekecej, že držíš dietu." Zasmál se někdo.

"A hele, to je ta tvoje dcera? Připoj se, ne?"

"Já bych radši-" Chtěla jsem se na něco vymluvit, ale jako když jsem viděla ty jejich pohledy.. Možná nebudou tak hrozní...:D

Posadila jsem se vedle mámy a čekala, až si všichni naloží. Kdybych věděla, že budu jíst to, co uvařím, tak bych protestovala proti jakémukoliv masu..:D

"Vegetariánka?" Zasmál se Georg, když se podíval na můj kopeček rýže.

"Tak trochu. Maso mi moc nejede.." Pokrčila jsem rameny a zabodla vidličku do jídla.

"Dobrou chuť, lidi.." Popřála máma a ostatní jenom tak zabručeli na souhlas. Tak jsem se moc nezapojovala... A taky jsem doufala, že mě nebudou moc zpovídat.. Vždycky se mi vybaví, jak se mě po roce babička s dědou ptají, jak jsem žila celý ten rok.. Vídám se s něma totiž jenom na Vánoce..:)

"Dozvím se jméno, té sličné dámy?"

Zvedla jsem pohled, abych se podívala, kdo to přišel. To určitě musí být Tom.

"Jsem Trudy." Představila jsem se a pak jsem se zase podívala do talíře.

"Trudy. To si určitě-"

"Nezapamatuješ.." Zasmál se Bill a posadil se naproti mě.

"Ale jo.." Opravil ho Tom a dal Billovi pohlavek. "Lehký a výchovný.." Vyplázl jazyk na svého bráchu. Hned jsem si vzpomněla na všechny ty twincest obrázky, které většina fanynek tak miluje.. Příjde mi to ujeté, ale jak vidím, jak se k sobě chovají, tak nevím, jestli na tom bude něco pravdy.. Přece jenom, sourozence nemám, tak nevím.. A i kdybych měla, tak se k sobě můžeme chovat úplně jinak, že jo..

"Ty jsi tady s mamkou, že?" Už podle hlasu jsem poznala, že se ptá Bill.

"Jo, jsem. Doufám, že získám trochu praxe.."

"To si piš, že jo.. " Usmál se na mě.

"Ty jsi na škole pro šlapky?" Zasmál se Tom. "Protože jestli jo, tak ta praxe bude dokonalá.. Večer se klidně stav.." Mrkl na mě.

"Je na kuchařině, debílku.." Vrhl po něm Bill pohled. A jak jsem si tak všimla, tak jsou ti dva opravdu ukecaní a Gustav s Georgem v podstatě jenom mlčí..

"Hele, neříkej mi debílku, taky ti neříkám Tomíku.." Ukázal na něj Tom prstem a Georg se začal smát. Sice jsem moc nepochopila, oč tu běží, ale asi je to tak, že kdo koho víc urazí, ten je šéfem... To je ale pěkně debilní.. Ale co nadělám.. Asi jsem se upsala ďáblu, že tady strávím celé prázdniny... Božínku..

"Trudy, pomůžeš mi v kuchyni?" Zavolala na mě máma, která se zdejchla, ani nevím jak. Vstala jsem teda od stolu a rovnou si odnesla svůj talířek. Přišla jsem do kuchyně a málem vyprskla smíchy.

"Co se ti stalo?" Vykulila jsem oči a zadržovala chlámot. Máma byla celá od mouky a kuchyň vypadala, jako by tu právě nasněželo.

"Až uvidím toho jejich psa, tak to vlastnoručně uškrtím.." Procedila mezi zuby.

"A co jsi chtěla dělat?"

"Moučník..." Pokrčila rameny.

"Moučník... aha... " Ta mouka kolem tomu dodávala šarm..:D

"No, jeden jsem se naučila, tátovi dost chutná a je to celkem rychlý, tak já ho udělám a ty se běž okoupat.."

"Díky.. Snad budeš po mě." Máma se zasmála a odešla. Trochu jsem si uklidila pracovní plochu a dala se do práce.