#73 - Adele

Děkuji za předchozí komentáře, jste nejzlatější. :) B.

WARNING: 18+

PROCITLA jsem z nepříjemného snu a rychle se otočila k Tomově straně postele. Už je to několik dní, co jsme se vrátily z našeho výletu, kde jsme si ujasnili, že už si nikdy neublížíme - fyzicky, ani psychicky. Neopustíme se a nikdy nezapříčiníme, aby ten druhý trpěl. Silná slova na mladé lidi, já vím, ale opravdu jsem to tak cítila. Pro mě byl Tom ten pravý už od mých jedenácti let, neměla jsem pochyb o tom, koho miluju. Nikdo další pro mě neznamenal tolik, jako on.

"Copak, zlato," zachraptěl rozespalým hlasem a natáhl se, aby rozsvítil lampičku na svém nočním stolku. "Zase ten zlý sen?" zeptal se. Ano, zdál se mi už třetí noc po sobě. "Řekneš mi konečně, co to je za noční můru?" pohladil mě starostlivě po ruce. Znovu jsem si lehla do polštářů a studenými prsty přejela po zpoceném čele. Silou vůle jsem zaháněla vidinu zakrvácené postele, aniž bych věděla, čí je.

"Je to blbost," zamumlala jsem. Tom se přetočil na bok, objal mě kolem pasu a přitulil se ke mně.

"Jsem tady s tebou," pošeptal povzbudivě a opřel si hlavu o mé rameno. Usmála jsem se a pohladila ho konečky prstů po tváři.

"Děkuju," povzdychla jsem a políbila ho na čelo. Když se ke mně takhle tulil, hned mi bylo líp, hned bylo snazší zahnat hnusné vzpomínky na pitomý sen. Už blednoucí vzpomínky.

"Víš, co jsem ti říkal. Na mě si nikdo nedovolí, nemusíš se ničeho bát," zvedl ke mně pohled. Zasmála jsem se a znovu prsty přejela po jeho tváři. Sklonila jsem hlavu, abych dosáhla na jeho rty, a pak ho objala kolem ramen.

"Ty jsi můj ochránce," schoulila jsem se do jeho náručí a spokojeně vydechla. Dlaní sjel na můj zadeček a nechal ji tam, dokud jsem znovu neusnula. Tentokrát klidnějším spánkem.

Ucítila jsem Tomův pohyb, tak jsem pootevřela oči. V pokoji už bylo světlo, byl jasný slunečný den. Tom se nade mnou nakláněl, oblečený a připravený k odchodu. Jeho vůně byla všude kolem.

"Nechtěl jsem tě probudit, jen políbit před odchodem," pošeptal a učinil tak, přitiskl své rty k mé tváři a něžně mě políbil.

"Už odcházíš?" zvedla jsem obočí a protáhla se, ale hned paže omotala kolem jeho krku. "Zůstaň tady se mnou," zamumlala jsem. Pousmál se a ještě jednou mě políbil.

"Víš, že to nejde. Bill by prvně zastřelil mě a pak i tebe," uculil se. "Večer budu doma jako na koni, zlatíčko," slíbil. Pohladila jsem ho po tváři a spustila ruce, aby se mnou nemusel bojovat jako předchozí ráno. Stejně by zase vyhrál, jak jinak.

"Ať se ti daří," popřála jsem mu ještě, než jsem se přetočila na druhý bok. Určitě se mi nepodaří usnout, ale pokusit se o to můžu. Nebo vstanu a půjdu spát po obědě spolu s Ester a Aaronem, jak to mívali ve zvyku. Sice malý přes noc poctivě spal, ale starat se o něj celý den bylo vysilující. A i když jsem ho viděla každý den, naprosto mi rostl před očima. Byl větší, tak roztomile oplácaný - no bylo poznat, že je to spokojené dítě.

Myšlenky na Aarona mi vybudily vzpomínky na náš příjezd z výletu. Domluvili jsme se s Tomem, že zajdu k té jeho doktorce, která by mi prý mohla pomoct. Je sice pravda, že jsem užívala hormonální antikoncepci, takže jsem vlastně nemohla poznat, jestli ty léky, které jsem od puberty užívala, by opravdu účinkovaly, ale z krevních testů by se to prý mohlo poznat. Byla jsem docela v šoku, když mi řekla, že můj hlavní problém byl v psychický a ne fyzický. Deptání z matčiny strany mělo asi největší podíl na tom, jak se vyvíjela moje psychika, vědomí, že nebudu mít vlastní dítě, mě děsilo natolik, že jsem si to vsugerovala jako platnou pravdu. Další problém byla moje váha. Podle doktorky jsem byla až příliš hubená, abych mohla počít. Kvůli antikoncepci byla menstruace pravidelná, ale nejednalo se o pravé krvácení. Když jsem tohle všechno vyslechla a začala o tom zpětně uvažovat, je pravda, že jsem se snad necítila nikdy líp, než když jsem byla z dosahu matčiných narážek a blbých připomínek. Pokud měla doktorka pravdu, nemusím být potom tak nemocná, jak jsem si celý život myslela.

Nakonec jsem vstala, nedokázala jsem déle ležet v posteli a přemýšlet nad tím, jak to asi bude. Zamířila jsem do koupelny, abych provedla ranní hygienu a zjistila, že po Tomově ráně, kterou jsem od něj schytala, už nebyly ani známky. Už jsem zase měla bezchybnou pleť, nepřerušený spodní ret, dokonce ani jizva nezůstala. Mohla jsem v nejbližší době zavolat Alexovi, že se můžeme pustit do focení. Svázala jsem si vlasy do vysokého drdolu a převlékla si noční košilku, natáhla jsem na sebe pohodlné tepláky a tílko, vyšla z pokoje a zamířila do kuchyně. Věděla jsem, že už bude Ester určitě vzhůru, Aaron se budil hodně brzy a dost hlasitě se projevoval, pokud měl hlad.

"Dobré ráno," usmála jsem se na ni a prošla kolem ní, abych si z ledničky vytáhla džus. Oplatila mi úsměv a dál kojila Aarona, který už poslušně spolykal všechno, co se mu do pusinky dostalo. "Už jsi snídala? Budu si dělat omeletu," podívala jsem se na ni.

"Ještě ne," řekla a přetočila stránku časopisu, který si u kojení stíhala číst. "Budeš moc hodná, pokud budeš myslet i na svoji sestřičku."

"Já jsem vždycky hodná, přece," ušklíbla jsem se a vytáhla kartu s vajíčky, abych se pustila do přípravy. Když povzdychla, pootočila jsem se k ní.

"Copak, zase tě kousl?" zajímala jsem se. Jak mi sama řekla, potřebuje si o mateřských starostech s někým povykládat, a protože už matka odjela a Bill nebyl věčně doma, zůstala jsem tu jako obětní beránek sama.

"Ne, Aaron už nezlobí," zavrtěla hlavou. "Tentokrát je to Bill," olízla si rty. "Už ti Tom říkal o tom jejich albu?"

"Jo, budou ho mít hotové během pár týdnů," pokývla jsem hlavou. "Ani se nenadějeme a odjedou," sklopila jsem pohled k pánvi, na které se rozpouštěl kousek tuku.

"Bill mi slíbil, že první turné udělají po Americe, aby se mohli kdykoliv vrátit," usmála se. "Aspoň nějaké pozitivum to má," zamrkala. S tím jsem musela souhlasit. A taky uznat, že Bill je velice chytrý. Nebylo by dobré opouštět čerstvou maminku. I když tady s ní budu já, pořád je potřeba, aby Bill zůstával na blízku. Ale i vydělávat se musí, fanynky nebudou čekat věčně.

Po snídani jsem se posadila k televizi a na chvíli si vzala Aarona, abych ho uspala klidným pohupováním. Ani neuběhlo pět minut, když začal mžourat očima a zívat.

"S plným bříškem by se spalo, co?" pošeptala jsem a vstala, abych ho položila do postýlky. Zakryla jsem ho a uhladila vlásky na hlavičce. Byl snad ještě rozkošnější než posledně. Tenhle klučina bude lamač dívčích srdcí, o tom není pochyb. Už teď byl krásný.

"El, přišla ti pošta," nakoukla Ester do obývacího pokoje a natahovala ke mně obálku. "Netušila jsem, že sis přepsala adresu trvalého bydliště," zamrkala poněkud překvapeně.

"Nepřepsala," odpověděla jsem jí hned. "Ještě jsem se do toho nepustila. Ale tohle asi budou ty výsledky z krevních testů," podívala jsem se na ni.

"Tak to honem otevři, ne?" pobídla mě, když jsem obálku držela už nějakou dobu v ruce. Otočila jsem obálku adresou dolů a prsty přejela po slepených místech. Najednou jsem dostala strach, aniž bych věděla, proč tomu tak je.

"Počkám s tím na Toma," zvedla jsem k ní pohled. Usmála se.

"Máš pravdu, počkej," pokývla. "Snad jsou to dobré zprávy. Ale jelikož tady není matka," dodala šeptem, "tak věřím, že jsou. Jenom ona je posel těch špatných," zasmála se a poplácala mě po rameni. "Když malý usnul, dodíváme se konečně na ten film?" zvedla obočí. S úsměvem jsem přikývla. Položila jsem obálku na kraj stolku v předsíni a zamířila k pohovce, abych se uvelebila vedle Ester. Chvíle, kdy Aaron spal, byly nejklidnější. Ale my jsme na něj byly dvě, nebyl s ním zase tak veliký problém.

Když se Aaron znovu probudil, bylo to znamení, že bychom měly začít vařit oběd. Vždycky jsem dělala porci jenom pro nás dvě, ale jelikož Bill volal, že se dneska na jídlo staví doma, musela jsem přidělat i pro něj a Toma. Byla jsem ráda, že si našli chvilku, aby se tady ukázali i během dne. Ani nevím, proč jsem pociťovala čím dál větší nervozitu spojenou s jejich se blížícím příchodem. Možná je to tou hloupou obálkou s výsledky, co já vím. Připadala jsem si najednou neskutečně bezmocná, a to se mi vůbec nelíbilo. Sehnula jsem se k troubě, abych viděla, jestli jsou lasagne konečně dodělané, když jsem uslyšela otevírání dveří od kuchyně. Rychle jsem se napřímila a pohlédla Billovi do očí.

"Ahoj," usmál se na mě. "Jsem rád, že jsem tě zastihl," olízl si rty, "Tom musel zůstat ve studiu a posílá ti omluvu. A pak ještě dodal, že mám stát dál, když ti to budu říkat, abych nedostal pohlavek," zamrkal. "Vysvětlíš mi to?"

"Ty pohlavky patří jemu, ne tobě," usmála jsem se a cítila, jak mi padá kámen ze srdce, že aspoň na chvíli nebudu muset myslet na tu obálku. "Vrátí se brzo večer?"

"Nevím," pokrčil rameny a přešel ke mně, aby mi pomohl s talíři na oběd. "Má docela hodně práce, uvidíme, jak mu to půjde."

"A jak to jinak vypadá? Daří se vám?" zeptala jsem se se zaujetím. Opravdu jsem se nemohla dočkat, až nám něco pustí. S Ester jsme je přemlouvaly, aby nám dovolili si něco poslechnout a zhodnotit ještě předtím, než to vůbec vpustí do světa, ale oni ne. Oba dva zarytě kroutili hlavou.

"Všechno to vypadá naprosto skvěle. Tom dělá poslední úpravy, budeme to moct vydat během příštích dvou týdnů," usmál se na mě. Oplatila jsem mu úsměv. Byla jsem ráda, že jsou z toho tak spokojení. Znamenalo to potom, že má Tom pořád dobrou náladu, kterou přenášel i na mě. A já byla za ně oba dva šťastná.

Poobědvali jsme lasagne, kde nebyl ani kousek masa kvůli Billovi. Po jídle jsem sebrala talíře a nechala manžele, ať se společně kochají svým krásným dítětem, a pustila se do umývání talířů. Věděla jsem, že bych to mohla naskládat do myčky a prostě ji jednoduše zapnout, ale potřebovala jsem na chvíli vypnout. Přestat pořád jenom přemýšlet. A na to je manuální práce nejlepší lék. S posledním talířem jsem si otřela ruce do utěrky a vydala se do pokoje. Rozhodla jsem se, že by nebylo od věci, abych se konečně ozvala Adele. Vzala jsem si obálku z obývacího pokoje a vyšla schody, zavřela jsem za sebou dveře a sklopila pohled k obálce. Sledovala jsem mé jméno, psané rukou. Tahy modrou propiskou se vyjímaly na bílém papíře a nutily mě, abych obálku otevřela sama. Ano, jsou to výsledky pro mě, nemusela bych na Toma vůbec čekat. Ale jelikož se to týká naší společné budoucnosti, možná bych na něj přece jenom měla počkat.

Posadila jsem se k notebooku a zahájila videohovor s Adele. Když se na obrazovce objevil její obličej, měla jsem nutkání obejmout i ten pitomý laptop.

"Ahoj, El, no sakra, ty vypadáš naprosto skvěle!" pochválila mě hned. Prsty jsem si prohrábla vlasy, jak jsem mívala ve zvyku, když mi někdo zalichotil.

"Ty taky nevypadáš marně," zasmála jsem se a přiblížila se k obrazovce trochu blíž. "Vidím dobře? To je… to je zásnubní prsten? Sakra, kdy jsi mi o tom chtěla říct?" zvedla jsem obočí.

"Kdybych znala tvou adresu, myslíš, že bys o tom nevěděla jako první?" zeptala se dotčeně. "Ale mám ho teprve tři dny. A bolí mě z něj ruka!" zachechtala se a přiblížila ruku k webkameře, abych si ho mohla alespoň takhle prohlédnout. "Jak to, že ty žádný nemáš?"

"S Tomem na nic nespěcháme," ušklíbla jsem se. Adele jen zavrtěla hlavou.

"Ty a nespěcháš? Dovol, abych se zasmála," popíchla mě. "Co ten dekolt? Takové bujné poprsí jsi snad nikdy neměla. Plastika?" hádala.

"No dovol? Do sebe bych nedala říznout, kdybych nemusela," zamračila jsem se. Když jsem uviděla její úsměv, nejradši bych ji praštila, kdybych ji měla vedle sebe. "Doktorka mi poradila trochu přibrat, pokud se chci vyléčit, tak teď trochu víc jím. A jako první se to projevilo tady," mávla jsem rukou ke své hrudi.

"To musí být Tom šťastný," podotkla hned. Protočila jsem oči. "A počkej, o jaké léčbě to mluvíš?" znejistila hned. "Tobě se něco stalo, nebo je to ten… tvůj problém?"

"Ten můj problém prý byl jenom psychický," vysvětlila jsem jí a olízla si rty. Chápavě pokývla hlavou.

"Jo, psychika je svině věc," souhlasila. "Já ti říkala, že z té matky jednou zešílíš. A vidíš, jak skvěle vypadáš, když jsi se ségrou," usmála se na mě. "I na tomhle naprosto nekvalitním obraze vidím, že jsi prostě… rozzářenější," dál se usmívala. "Budu potřebovat sluneční brýle, abych neoslepla."

"Ha ha," protočila jsem oči. Adele se usmála a poposedla, natáhla se pro misku s brambůrkami a jednu si strčila do pusy. Měla jsem pocit, jako by ji chroupala přímo vedle mě, a ne kilometry a kilometry daleko.

"Tak, a jak teda tvoje léčba dopadla?" zeptala se zvědavě. Pokrčila jsem rameny a povzdychla.

"No, nevím. Dneska mi přišla obálka s výsledky, ale… bojím se to otevřít," ztišila jsem hlas. "Počkám na Toma. Týká se to přece nás obou," odůvodnila jsem to hned.

"Jo, to chápu. Ale nechtěla bys to otevřít už teď, abych věděla, jestli budu moct být teta?" promnula si prsty a nedočkavě si poposedla. "A vůbec, přines mi malého Aarona, vaše máti říkala, že je naprosto rozkošný!" zatleskala. Zasmála jsem se.

"Teď spí, je po obědě. Ale pošlu ti nějaké fotky, je opravdu úžasný," povzdychla jsem.

"Takže si zakládáš na vlastním?" naklonila hlavu na stranu. Protočila jsem oči.

"Podívej, přibrala jsem pár kilo, ale i tak pořád pracuju jako modelka," našpulila jsem samolibě rty, "když mi ještě poroste břicho, jak bych potom vypadala?" zamrkala jsem.

"Rozhodně bys byla nejvíc sexy modelka lomeno matka," naznačila prsty lomítko a zasmála se. Bože, tolik se mi stýskalo po jejích blbinách, které mi vždycky dovedla zvednout náladu. Vzdychla jsem a smutně se na ni podívala.

"Budeš sem muset přijet," řekla jsem rozhodně.

"Tak o tom žádná, když je z tebe veliká Američanka, ale…," usmála se a znovu zamávala rukou se svým zásnubním prstenem před obrazovkou. "Já jsem tady ta zasnoubená, za chvíli mi určitě pojedeš na svatbu," uculila se. "Jestli do té doby nebudeš mít malého fracka," zasmála se.

"Neříkej o mém dítěti, že bude fracek," ukázala jsem na ni prstem. Obě jsme se rozesmály. Znovu jsem vzdychla. "Sakra, tolik se mi stýská. Potřebuju tady kámošku, se kterou si budu vykládat do ranních hodin."

"Tom není taková kámoška?" naklonila hlavu na stranu. Odfrkla jsem si.

"Kdybych si s ním chtěla vykládat jako s kámoškou, urazil by se," olízla jsem si rty. "On je přece chlap, co by potřeboval dělat holku," napodobila jsem jeho hluboký hlas. "A Ester taky nemůžu říct všechno."

"Tak mi příště prostě napíšeš, já si zapnu notebook a můžeš si se mnou povídat až do aleluja," usmála se. "Kdykoliv," zamrkala.

"Já vím, že je na tebe spoleh," pokývla jsem hlavou. Chtěla jsem ale zahnat chmurné myšlenky, tak jsem hned převedla téma jinam. "Doufám, že budu svědek a hlavní družička," ukázala jsem na ni prstem. "Jinak si mě nepřej."

"A koho jiného bych mohla mít?" zeptala se se šokovaným výrazem ve tváři. A pak jsme se obě dvě rozesmály.

B.