Obsession 03. Bolehlav, sušák... nejhorší kocovina

Tak, pokračujeme v nadělování dárečků v podobě vánoční speciálních dílů, co vy na to? :) Užijte si tenhle díl, muselo tam být trochu menší vzrůšo, než přijde veliká párty v Kaulitzovic domě. :D Těším se na vaše ohlasy, přeju pěkné počtení. :) B.

SNAŽILA jsem se jít tiše, ale byla jsem hlučnější, než jsem si myslela. Když jsem otevřela dveře bytu a zavřela je za sebou, na pohovce sebou někdo škubl. Viděla jsem siluetu, někdo si sedl a pak zmateně se začal rozhlížet po obývacím pokoji. Natáhla jsem se po vypínači a rozsvítila světlo. Nemohl to být Andy, ten by spal ve svém pokoji. Pohlédla jsem do Tomova rozespalého obličeje a snažila se potlačit záchvaty smíchu, které přicházely ve velkých vlnách společně s požitým alkoholem. Opřela jsem se o botník a sundala si své baleríny. Přehodila jsem si kabelku do druhé ruky a zamířila ke kuchyňské lince, abych si nalila čerstvou vodu. Potřebovala jsem ji jako sůl a to jsem ještě neměla ranní kocovinu. Až když jsem si uvědomila, že je tady vlastně Tom se mnou, naklonila jsem se od kuchyně k pohovce.

"Co tady vlastně děláš, smrade?" zvedla jsem jedno obočí a dala si ruku v bok. Tom se ušklíbl a schoval si obličej do dlaní, jak ho světlo píchalo do očí.

"Musel jsem tady zůstat. Bill má doma nějakou sebranku módních návrhářů. Je to tam děsné," postěžoval si. Vrátila jsem se ke kuchyňské lince a rychle se o ni opřela, než ztratím balanc, a vytáhla si skleničku, do které jsem začala napouštět chladnou vodu. "Podle tvého ztěžklého jazyka a žízně bych řekl, že byla dámská jízda úspěšně zakončena," objevil se vedle mě. Zamračila jsem se na něj, nečekala jsem, že promluví tak blízko a leknutím si polila triko. Hned se rozesmál.

"Být tebou, tak držím hubu. Vůbec tě tady nemusím snášet," přivřela jsem oči a znovu si napustila sklenici. Měla jsem opravdu neskutečnou žízeň.

"Andy mi říkal, že s ním jdeš dneska na náš večírek," usmál se a strčil so ruce do kapes volných tepláků, ve kterých tady zřejmě přespával. Překvapeně jsem se na něj podívala a stáhla obočí k sobě.

"Dneska je už sobota?" zamrkala jsem a zapřemýšlela, jestli mi vůbec Andy řekl o tom, že má být ta akce u těchto pitomců. Ale asi mi to mělo docvaknout, protože s kým jiným by se Andy bavil? Kam jinam by chtěl jít na akci?

"Jo, už jsou… skoro tři ráno," odpověděl mi, když se podíval na veliké hodinky na svém zápěstí. "A ty jsi zase zpitá, jak zákon káže," založil si ruce na prsou.

"Nedělej mi otce, prosím tě," protočila jsem oči a znovu vypila obsah sklenice do dna. Postavila jsem ji vedle dřezu a opírajíc se o kuchyňskou linku se podívala na Toma. "Takže, ta akce je u vás, jo?" odkašlala jsem si. Prohlédla jsem si, jak tady přede mnou stál, v nátělníku a šedivých volných teplákách, a hned si vzpomněla na Peterovo vypracované tělo. Tom měl možná ještě lepší. Olízla jsem si rty a znovu se mu podívala do očí. "To abych popřemýšlela, jestli tam vůbec půjdu."

"Vítaná jsi, to každopádně," usmál se na mě. "Nehraju na předsudky," pokrčil rameny. Naklonila jsem hlavu na stranu a přemýšlela, jestli mám vůbec chuť mu tuhle laskavost oplácet.

Zhluboka jsem se nadechla a sledovala jeho skoro dívčí rysy v obličeji. Jemný nosík, který se zvedal pyšně nahoru, plné rty, které mu mohla každá dívka závidět, husté řasy, které mohla závidět ještě více. Měl prostě dokonalý obličej, který jsem si konečně mohla prohlédnout, aniž by mi do toho někdo kecal. Možná jsem ale na něj hleděla déle, než by bylo slušné. Moje opilost mi zatemňovala mysl, tak jsem netušila, kolik času přesně uběhlo. Špičkou jazyka jsem si olízla rty a zhluboka se nadechla, znovu, jako bych to potřebovala, abych trochu vystřízlivěla.

"No nic, jdu spát," pronesla jsem po trapné chvíli ticha. Tom jen přikývl a ukročil stranou, pustil mě bez jakýchkoliv dalších keců. Myslela jsem, že on je přesně ten typ kluka, co musí být blbé připomínky za každé příležitosti, kdykoliv a při čemkoliv, ale zřejmě jsem se spletla. Nebo to prostě bylo tím, že jsem ho probudila. Ten jeho slepičí mozeček třeba ještě nestihl vstřebávat všechny informace, tak jsem byla ve výhodě. Protáhla jsem se kolem něj a zamířila do svého pokoje. Už jsem se těšila, až ulehnu do postele, ale když jsem byla u dveří a už skoro překračovala práh, Tom na mě zavolal.

"Už jdeš spát?" zeptal se mě. Otočila jsem se na patě a zády se opile opřela dveře, poslepu nahmatávajíc kliku. Prsty volné ruky jsem si prohrábla vlasy a ruku spustila podél těla.

"Co si myslíš?" mlaskla jsem. "Jenom hodím rychlou sprchu a valím do postele, jsem utahaná jako kotě," pronesla jsem.

"Jako kotě?" zopakoval po mě překvapeně, jako by snad nikdy neslyšel tohle spojení. "Ty vypadáš spíš na ďáblici, která nikdy nespí," usmál se.

"Díky, budu to brát jako lichotku," ukázala jsem na něj přes celý pokoj a stiskla kliku. Zavrávorala jsem, když dveře pod mou vahou povolily a já nestihla vybalancovat rovnováhu. Už jsem viděla, jak se Tom skoro rozbíhal ke mně, ale mávla jsem rukou do prostoru nad sebou na znamení, že všechno zvládám. "V pohodě," dodala jsem ještě ztěžklým jazykem. "Asi půjdu spát a sprchu si dám ráno," povzdychla jsem a pomalu si začala stahovat kabátek z ramen. Odhodila jsem tašku do kouta pokoje, ani nevytahovala mobil, když už byl víkend, a začala se postupně vysvlékat.

"Tak dobrou noc," zavolal na mě Tom od pohovky. Odpověděla jsem mu, tělem pomalu klesajíc do svých peřin. Mé tělo hned zalil přeblahý pocit, že jsem konečně doma, ve svém zahřátém pelíšku. Zavřela jsem oči a už se jen těšila, až překonám motání hlavy a prostě a jednoduše usnu. Jelikož jsem si ale nechala otevřené dveře, slyšela jsem každé Tomovo převalení se na pohovce, každé jeho tiché zakašlání. Nechtělo se mi ale vstávat a zavírat si dveře, na to jsem byla už moc líná. Rozhodla jsem se, že to prostě překonám. Věděla jsem, že když usnu, už mě jen tak něco neprobudí, proto jsem ležela, tiskla víčka k sobě a nemohla se dočkat minuty, kdy zaberu. Dýchala jsem zhluboka, snažíc se ještě narychlo vystřízlivět, aby to ráno nebyla taková pálka do hlavy. Ale že to dneska stálo za to. Taková dámská jízda… Sice jsem holkám nenašla nikoho, kdo by jim vyhovoval jako mě Peter, ale je to tím, že oni jsou moc vybíravé. Nebo se bojí toho vztahu-nevztahu, který s Peterem máme. Pořád jenom vykládají o tom, jak na to sami doplatíme, ale na očích jim vidím, jak mi závidí ty provzdychané noci. Kdyby věděly ony, o co přicházejí.

Otevřela jsem oči a zamžourala do ranního světla, znechucená tím, že mi slunce svítilo přes záclony přímo do obličeje. Přetočila jsem se na druhý bok a hned zasténala, když se mi hlava rozbolela jako střep. Když jsem si vzpomněla na příchod domů a rozhovor s Tomem, hned jsem zaskučela a schovala obličej do polštáře. Jestli mám dneska večer někam jít, tak jedině s prášky na bolest hlavy a slunečními brýlemi, aby mi světlo nedráždilo oči. Nejsem nějaká máčka, abych nezvládla ranní kocoviny, ale pít s holkami bývalo většinou horší, než s kluky a Peterem. Kluci se hned ztřískali a potom tolik nenutili do panáků, ale holky byly prostě děs. Schovala jsem si obličej do dlaní a přála si na místě umřít, jak hrozně mi bylo. Prsty jsem si přitiskla na spánky a snažila se zahnat bolehlav, ale bylo to naprosto marné. A když Andy promluvil v obývacím pokoji, měla jsem pocit, jako by mi křičel u ucha. Schovala jsem si hlavu pod polštář a doufala, že zase usnu, abych se z toho dostala co nejdříve. Takový stav jsem dlouho neměla, doufám, že se z toho co nejdříve vyhrabu. Bože, hnus.

"Anno, vstávej, dělej," zašeptal Andy kousek od mého ucha po několika dalších minutách spánku. Otevřela jsem jen jedno oko a podívala se na něj tak nevraživě, že mu muselo docvaknout, že neudělal dvakrát skvělou věc.

"Co je tak důležitého, že mě budíš?" procedila jsem mezi zuby.

"Přišel Ben, ptá se po tobě. Co bys čekala? Že se o něj postarám já?" zvedl obočí a vypochodoval z pokoje. To si ze mě snad dělá srandu. Nemohl přijít jindy? Odkašlala jsem si a odhrnula ze sebe peřinu, pomalu se posadila, ale znovu lehla zpátky na záda. Dneska mi opravdu není do zpěvu.

"An, nebuď líná a vstávej," ozval se Benův veselý hlas. Zaskučela jsem a znovu se zakryla. Věděla jsem, že přijde sem za mnou. Stačilo si jen počkat. Když se objevil ve dveřích, pobídla jsem ho, aby šel za mnou a zavřel za sebou. "Tobě je špatně?" zeptal se hned s dětskou naivitou a položil mi svou malou dlaň na čelo. Posadil se vedle mě na postel a usmál se. "Dneska tady můžu být až do večera a tobě je zle," povzdychl.

"Peter mi neřekl, že tě sem dnes přiveze," zamrkala jsem. Zavrtěl hlavou a mávl rukou, jako by to bylo jedno. Natáhl se pro knížku, která byla na nočním stolku, kterou jsem nikdy neodklízela, a otevřel ji na založené straně.

"Já ti budu číst a ty se budeš snažit to vyležet, jo?" uculil se. Zavrtala jsem hlavu více do peřin a přikývla. On byl moje zlatíčko, nevyměnila bych ho za nikoho a nic na světě. Začal mi předčítat, a jelikož se právě učil číst, trvalo mu, než nějaké slovo přelouskal. Jen jsem zavřela oči a poslouchala jeho hlas, doufala, že mi to pomůže překonat bolehlav a kocovinu jako trám.

"An, zase jsi usnula," šťouchl do mě Ben a posunul se na posteli více do lehu. "Už jsem tu knížku přečetl," pochlubil se.

"No ty jsi totiž úplně skvělý čtenář," usmála jsem se na něj a objala ho kolem pasu. Políbila jsem ho do vlasů a zhluboka povzdychla. Kdybych měla mít vlastní dítě, chtěla bych tak hodného kloučka. On byl prostě jako andílek. Když opatrně přiložil dlaň na moji tvář a pohladil mě po ní, musela jsem se usmát.

"Už je ti trochu líp?" zeptal se. Podívala jsem se do jeho očí a přikývla.

"Už jenom když jsi přišel, tak mi bylo hned líp," usmála jsem se. "Ty jsi moje zlatíčko, říkám ti to pořád," přikývla jsem, abych svá slova ještě potvrdila.

"Táta říkal, že se pro mě staví," pošeptal Ben. "Až si něco vyřídí, půjdeme do města do cukrárny. Ale babičce nic nesmím říct, takže ty to taky nesmíš říct," ukázal na mě prstem.

"Co bych říkala, prosím tě," zamrkala jsem. "Dokážu udržet tajemství, ne?" zvedla jsem obočí. Ben se usmál a zavrtěl se, dlaní si podložil hlavu a začal mi vykládat, co všechno dělal s Peterovými rodiči, kteří ho hlídali skoro v jednom kuse, protože Peter věčně pracoval. Nebo byl se mnou, až mi to někdy bylo trapné, že se mnou tráví víc času, než se svým synem. Ben vykládal a vykládal, až se mi zase začínaly klížit oči. Ta dětská jednoduchost konverzace mi pomáhala, nemusela jsem tolik přemýšlet a hlava byla hned lehčí. Už jsem zase skoro usínala, když jsem uslyšela, že se k nám někdo dobývá. Andy otevřel, věděl, že mi není do zpěvu. A když se bytem rozlehl Peterův veselý pozdrav, jen jsem v duchu zasténala. Dneska mi asi bylo přisouzeno trpět. Opravdu.

"Nazdar, moje dvě srdíčka," zasmál se Peter, když se objevil ve dveřích mého pokoje. Přešel dovnitř a posadil se na kraj postele. "Ty teda vypadáš," popíchl mě a podíval se na Bena. "Byl jsi hodný?" zeptal se káravě jako pravý otec.

"Samozřejmě," bránil se hned Ben a odložil knížku, kterou doposud držel na klíně. Vstal a přešel k němu, chytil se ho za ruku a nevinně se na něj usmál. "Půjdeme do té dobré cukrárny?" uculil se ještě více, až ukázal první vypadlé mléčné zuby.

"Když jsem ti to slíbil, to si piš, že půjdeme," objal ho Peter kolem ramen a pak poslala pryč, aby šel napřed. Podíval se na mě a pomalu si olízl rty. "Opravdu neotravoval?"

"Víš, že i kdyby otravoval, tak já jsem za něj ráda," usmála jsem se a potáhla se na posteli do sedu. Peter mě pohladil po tváři a zlehka políbil na tvář.

"Takže dneska jdeš s Andym, jo?" naklonil hlavu na stranu. Prsty jsem si prohrábla vlasy a povzdychla.

"Jestli vůbec vylezu z postele, protože je mi po včerejšku děsně," olízla jsem si suché rty. Peter se usmál a poplácal mě po stehně.

"Tak se z toho dostaň a večer se zase moc neopij, protože tě budu v pondělí potřebovat. Máme firemní akci," naklonil hlavu na stranu.

"V pondělí?" zvedla jsem překvapeně obočí a hned se rozhlédla po pokoji, kde mám kabelku. Vstala jsem z postele a opatrnými kroky, aby mi náhodou nepukla hlava, jsem přešla ke svým věcem a z kabelky vytáhla diář. Znovu jsem se posadila na postel a začala jím listovat. V pondělí jsem měla hodně klientů, ale výhoda byla, že na úterý byli jenom dva. Hned jsem si na večer napsala Petera a zakroužkovala osmou hodinu.

"Můžeme jít spolu koupit nějaké šaty, abys byla dostatečně sexy," usmál se Peter. Naoko uraženě jsem se na něj podívala.

"Já snad nejsem dostatečně sexy i v tomhle vytahaném triku?" zeptala jsem se. Zasmál se, až mi zadunělo v hlavě, která nutně potřebovala litry a litry tekutin. Vstal a ještě jednou mě políbil na tvář.

"Tak já jdu, ať na mě Ben nečeká. Ty si dnešek užij. Jestli ti to vůbec půjde," pousmál se a pak vypochodoval z mého pokoje. Ze sedu jsem se sesunula na záda a schovala si obličej do dlaní.

Po několika minutách, kdy jsem se přemáhala, jestli mám vstát, nebo zase rezignovaně zalézt do peřin, vyhrála první možnost. Vyšla jsem z pokoje, zničená více než kdy dřív, a ani se nedívala, kdo všechno je ještě přítomen. Přešla jsem do koupelny a zamknula se, rozhodla jsem se, že si dám hodně dlouhou sprchu. Vysvlékla jsem se donaha a snažila se přijít na lepší myšlenky prozpěvováním si oblíbené melodie. Pustila jsem teplou vodu a na kraj vany si ze své poličky vyskládala šampon, sprchový gel a pěnu na holení. Když už mám dneska dělat Andymu společnost, musím vypadat dokonale. Dokonaleji než obvykle, abych byla přesná. Stoupla jsem si pod tekoucí vodu a povzdychla si. Přesně tohle jsem potřebovala. Zaklonila jsem hlavu a namočila si vlasy, které mi teď, přilepené na tělo, sahaly až pod prsa. Jejich špinavě blond barva se ztmavila, vypadaly najednou jinak. Zavřela jsem oči a opláchla si obličej. Hned jsem se natáhla pro šampon a vymáčkla si trochu do dlaně. Aniž bych vypínala tekoucí vodu, začala jsem si umývat vlasy, masírovat každý kousek hlavy, aby konečně odezněla šílená kocovina. Otočila jsem se zády k vodě a nechala ji dopadat na ramena, než jsem si spláchla šampon. Vzala jsem si růžici na koupání a s trochou sprchového gelu jsem si začala mydlit tělo. Na ramenou jsem trochu přitlačila, hned jsem si vzpomněla na hmaty na masírování sebe sama, které nám na jednom školení dávali. Byly to boží rady. Měla bych se sama objednat u Giny nebo Cassie. Naposledy jsem byla u Cassie dva měsíce zpátky. Už bych to potřebovala jako sůl. A nikomu jiného nevěřím, než těm dvěma. Tak jako ty dvě věří zase jenom mě. Jsme naše trojka, Charlieho andílci s masážními stoly, jak nás jednou nazval Peter. A nebyl daleko od pravdy.

B.