Autor: Crazy.DE.Bill
Tom se dostavil až s hodinovým spožděním. Do sešitu, který jsem měla na poznámky jsem si už znuděně kreslila. Dalo se čekat, že nepřijde včas, to přece celebrity nedělají.
"Omlouvám se, ještě jsem musel něco zařizovat." omlouval se hned, jakmile vstoupik do místnosti.
"V pořádku." postavila jsem se a podala mu ruku. "Jmenuji se Alison Brownová. Tohle je Peter Montgomery, udělá pár fotek a pak začneme s rozhovorem. Kolik máte dnes času?"
"Tom Kaulitz." řekl, jako bych to nevěděla. Nezapomněl mě obdarovat dokonalým úsměvem. "Dnes tak dvě hodiny. Myslíte, že to zvládnete?"
"To nevím, mám na vás spoustu otázek a nějáké mě určitě ještě napadnou. Psala jsem vám do e-mailu, že to asi budeme muset rozdělit na několik schůzek, pokud vám to nevadí. A taky tam byli informace o tom, že tenhle orzhovor nebude jako ostatní. Nemám připravené pevné otázky, jen body a s tím budeme pracovat. Pokud budete spolupracovat, bude to bomba." usmívala jsem se nad svým nápadem.
"Jasně." přikývl. "Myslím, že pár schůzek s vámi zvládnu. A ten váš nápad se mi líbí."
Jeho dvojsmysl jsem ignorovala, byla jsem připravená, že si nějakou tu poznámku určitě neodpustí. "Fajn, Peter se vás teď ujme na to focení." kývla jsem na fotografa, aby si to
s ním zařídil sám. Sledovala jsem, jak se domlouvají a potom Toma fotil. Tvářil se pořád stejně sebejistě, sem tam se mu na tváři objevil úsměv, kterým svoje fanynky odzbrojuje. Trvalo to asi jen pět minut, než Peter odešel a Tom se posadil naproti mě na pohovku.
"Tak čím začneme..." řekla jsem spíš sama pro sebe a listovala mými poznámkami. Připravovala jsem se na tenhle rozhovor už několik dní, nemohla jsem ponechat nic náhodě.
"Nemohli bysme začít tím, že bysme si začali tykat? Určitě by se ten rozhovor dělal líp."
Podívala jsem se na něj, na tváři mu opět pohrával úsměv. Přemýšlela jsem, jestli se vůbec umí tvářit jinak. "Jasně, to by šlo." usmála jsem se projednou taky a zapnula diktafon. "Už při příchodu z tebe sálalo sebevědomí, byl jsi vždycky takový nebo se zvyšovalo s popularitou vaší skupiny?" Zeptala jsem se ho narovinu. Myslela jsem si, že ho tím zaskočím, ale ani to s ním nehlo.
"Možná se to zvyšuje s tím, jak jsem u dívek oblíbený, ale rozhodně jsem nikdy nebyl ten, co stál bokem a neozval se. Holkám se to líbí." zaculil se.
Potlačila jsem chuť protočit očima. "Takže základ toho, že jsi tak oblíbený u dívek je v tom, že máš vysoké ego?" Rozhodla jsem se ptát na rovinu a ne chodit kolem horké kaše. Tady by to stejně nepomohlo.
"Možná. Věřím si, jsem vážně dobrej. Usměju se a holky mi padají k nohám." věnoval mi další úsměv, nejspíš, aby mi to předvedl.
Dívala jsem se na něj stejně profesionálně, jako doteď. "A nemyslíš, že to holky taky odradí?"
"Takových je jen minimum, to mě nezabije." mávl rukou. "Kdybych nebyl takový, jaký jsem, určitě by po mě tolik holek nešílelo. Vezmi si třeba Georga. Copak z něj nekdy vyjadřovalo nějáké sebevědomí? Dost těžko. A proto sáhl po první holce která mu skočila kolem krku a je s ní. Nuda. Já můžu mít kterou chci. Byl bych blázen, kdybych se vázal jen na jednu jedinou."
Zapsala jsem si do sešitu pár poznámek. Tohle bude těžké, počítala jsem s tím, ale neuvědomovala jsem si, jak moc. Možná bych měla přes celou dvoustránku napsat: 'EGOISTICKÝ DEBIL' a vyšlo by to nastejno. Ale nemohla jsem to vzdát takhle brzo. "Stejně máš Georga rád. Pořád si z něj utahuješ, ale máš ho rád víc, než by sis dokázal připustit. Je jako tvůj druhý bratr." Nebyla to otázka, protě jsem mu to oznámila.
"Všichni členové skupiny jsou jako moji bratři. Jasně že ho mám rád. Ale byla by to nuda, kdybych si do něj nemohl rejpnout. Díky mě se zvyšuje jeho popularita. Já jsem zlý a on je ten hodný. Holky mají rády i záporáky." zase se usmál. Ještě chvíli se na mě bude křenit a bude z toho mít křeče.
"Ještě že tak dobře víš, co mají holky rády. K takovým závěrům přicházíš z vlastních zkušeností?"
"Jak jinak. Samozřejmě, že ne všechny holky. Ale mě nezajímají nudný puťky, co věčně leží v knížkách a neudělaly by nikdy nic akčního. Každá holka je něčím krásná a výjmečná, ale musí to umět prodat."
Sama pro sebe jsem uvažovala nad tím, do jaké míry o tom všem přemýšlí. Když chce, není zas tak blbej, jak se na první pohled zdá. "Odkdy jsi takový psycholog?" ušklíbla jsem se. Jemu se to možná kecá, ale každý není jako on. Některé holky rády provokují, ale některé se tak necítí dobře. To jsem moc dobře věděla z vlastních zkušeností. Ještě na škole jsem byla prakticky neviditelná, neměla jsem ráda pozornost. Ale novinařina ve mě probudila úplně nového člověka.
"Od té doby, co poznávám různé holky." na tváři mu pohrával samolibý úsměv. Hezký způsob, jak jinak říct: 'Od té doby, co střídám jednu holku za druhou.'
"Aha. Popravdě mě to docela fascinuje. Sebevědomí to fakt nechybí, ještě jsem s nikým takovým nemluvila. Nemáš někdy pocit, že bys to sebevědomí potřeboval trošku srazit?"
"To si nemyslím." poposedl si a hodil nohy na stůl. "Kdyby to se mnou bylo tak hrozný, kluci z kapely by se mnou nevydrželi v jedné místnosti. A zatím je všechny jen skvěle bavím."
"Určitě z tebe mají radost." pronesla jsem ironicky z úsměvem. Jen na mě mrknul, ale nenamáhal se odpovídat. "Nedáš si kafe nebo něco? Úplně jsem zapomněla něco ti nabídnout." vzpomněla jsem si najednou.
"Jen colu, pokud by to šlo, díky."
Přikývla jsem a na chvíli odešla z místnosti do malé kuchyňky. Potřebovala jsem si od něj trochu oddechnout. Vytáhla jsem z lednice dvě coly a položila je na kuchyňskou linku. Nejspíš by se mi hodilo něco silnějšího, ale bohužel tu nic nebylo. Budu to muset nějak zvládnout. Když to dodělám, všechno bude o dost lepší, než je teď. Dokážu to.
Vyzerá to naozaj super ! :)
OdpovědětVymazatteším sa na pokračovanie :)