Autor: Crazy.DE.Bill
Vrátila jsem se s dvěma plechovkami a dvěma sklenicemi do konferenční místnosti, kde seděl Tom. Postavila jsem to na stůl a posadila se zpátky naproti němu. Nalila jsem si colu do sklenice, hodila si nohu přes nohu a nahlédla do svých poznámek. Pak jsem teprve věnovala svůl pohled Tomovi. Díval se na mě s nepatrným úšklebkem, ale po chvíli si vzal plechovku coly a napil se rovnou z ní. "Díky." dodal potom.
"Není zač. Máš nějáký vzor, díky kterýmu jsi teď takový, jaký jsi?" přešla jsem k další otázce, která mě napadla.
Tom zavrtěl hlavou. "Ani ne, prostě dělám to, co se mi líbí. Zkouším, co si můžu dovolit, a většinou to funguje."
"Většinou. Takže to někdy nefungovalo? Tvé čtenářky to určitě chtějí vědět." culila jsem se pro změnu já.
"No tak nic zvláštního v tom není." znovu se napil. "Ze začátku se mi často stávalo, že mě nějaká holka odmítla, dostal jsem i facku, když jsem se učil, jak správně lovit." zasmál se. "Ale to se mi teď už stát nemůže. Neodolá žádná."
Nejraději bych ho za každou takovou poznámku praštila rovnou do toho jeho dokonalého úsměvu, ale to bych se asi mohla rozloučit nejen s tímhle rozhovorem, ale i se svou prací. "Jsi pyšný na svou pověst?" odbočila jsem trošku jinam.
Přikývl. "Jasně, kdo by nebyl. Málokdo se může chlubit tím vším, čím můžu já." Znovu naklonil plechovku ke svým rtům.
"A už tě někdy napadlo, že až se ti nějáká holka bude líbit tak, že s ní nebudeš chtít strávit jen jednu noc, je možný, že tě nebude chtít právě díky té pověsti?" Záměrně jsem se vyhnula slovůn 'zamilovat se'.
Tom se zasmál. "Kdyby se nějáká taková objevila, pokud by mě měla ráda, bylo by jí fuk, jakou mám pověst. Navíc jsem dost přesvědčivý, když chci."
Jen jsem pozvedla obočí. Vážně je tak domýšlivý, že si myslí, že může získat kteroukoliv holku chce a ta by si ho dokonce byla schopná uvázat na krk, kdyby na to přišlo? Té
holce bych jednou ráda potřásla rukou. Pak jsem si ale na něco vzpomněla. "Ale tady už vlastně něco takového bylo!" narovnala jsem se. "Ria Sommerfeld, pokud si to dobře pamatuju. Hodně se o vás spekulovalo, ale nikdy ses k ní nevyjádřil, i přesto, že vás několikrát vyfotili."
"To máš pravdu."
Čekala jsem, že mi k tomu řekne víc, ale nedělal nic jiného, než mlčel a zase si přihnul coly. Znovu jsem se ujala slova. "Takže necháš, ať si o tobě říká kdo chce co chce, protože pak vypadáš líp?" Domyslela jsem si.
"Přesně tak." s úsměvem přikývl.
"To znamená, že ani mě k tomu nic neřekneš." Nebyla to otázka, bylo mi to jasný. I přesto Tom znovu přikývl. "No nevadí." povzdechla jsem si. Nemůžu předpokládat, že mi řekne všechno.
"Je to sranda, když o mě neví všichni všechno. Když se mají o čem dohadovat. Jinak by to byla nuda. Nevybudoval jsem si pověst na tom, že říkám všechno o každé holce, na kterou jsem se kdy podíval."
"Pokud vím, ta jsi neřekl nikdy nic o žádné holce, se kterou ses ukázal na veřejnosti." Přemítala jsem si v hlavě všechny informace, které jsem zjistila. "Vlastně se jen chlubíš, s kolika holkama jsi spal, ale nic víc."
"Nechlubím se." ohradil se. "Jen nechávám lidi, aby si mysleli, co sami chtějí."
"To neublíží nikomu." doplnila jsem jeho slova.
"Jo. Někdo něco řekne, já se jen usměju a pokrčím rameny. Každý si to přebere podle svýho. Nechci lhát, o to mi samozřejmě nejde. Jen nikomu neublíží, když to nechám bez povšimnutí. Jsem pak víc zajímavej." zase se na mě culil. "Ale tohle do toho rozhovoru raději nedávej, nemusí o mě vědět fanynky všechno."
"Neboj se, všechno ještě přeberu, než to pošlu dál. Po mé úpravě budeš vypadat ještě dokonalejší, než jsi." řekla jsem sebevědomě, ale pak jsem si uvědomila, že jsem mu tím jen zvedla i tak dost velké ego. Mávla jsem nad tím rukou, nic jinýho jsem dělat nemohla.
"To jsem rád." obdařil mě dalším ze svých úsměvů než si loknul coly. "Tak co tam na mě máš dál?"
Nahlédla jsem do svých poznámek. Chvíli jsem jen těkala očima po řádcích, než jsem se na něj usmála. "Co ta tvoje aféra s viagrou, k tý bys mi něco mohl říct? Vím, že se to už dost propíralo, ale naše čtenářky si určitě rády přečtou přímo tvůj pohled na tuhle věc."
"Můj pohled byl dost rozestřelý." zasmál se při té vzpomínce. Nejspíš už zapomněl, že to pro něj bylo i nebezpečné. "Byla to fakt blbost, Bill mě málem zabil, když jsem se z toho dostal. Ale kdo se může pochlubit takovým zážitkem, že? I když to dopadlo jinak, než jsem chtěl."
"Takže sis neužíval celou noc?" cukaly mi koutky.
"Myslel jsem tím, že jsem nečekal, že to bude mít takový efekt. Nechytej mě hned za slovo." zamračil se a napil se, pak se mu ale na tváři znovu objevil jeho všudypřítomný úsměv.
"Nemusíš se pořád za slovo chytat jen ty ostatních." neodpustila jsem si svou poznámku. Přemýšlela jsem, jestli včera někde pařil a teď má sušák, nebo takhle pije vždycky. "A co dívky v tvém životě, všude se píše, že jsi lamač srdcí, ale bylo tě vidět jen s minimem dívek."
"Umím se postarat o své soukromí. Musím si to hlídat."
Přikývla jsem. "Nevadí ti ty spekulace, že žádný holky nestřídáš, ale že jsi ve skutečnosti podle některýh lidí jen vejtaha, co se chlubí, ale nic z toho není pravda?"
Zasmál se. Zase. Už mi to lezlo na nervy. "Ne, nevadí. Mě je celkem jedno, co si o mě kdo říká. Hlavně že já si užiju, ne? Nemusí hned všichni vědět s kým. Hlavně by každou tu chudinku všechny fanynky zadupaly do země, kdyby to zjistily. A to nechci, někdy si rád nějáký ten večer zopakuju."
"Co musí mít dívka, která s tebou nakonec skončí v posteli?" přešla jsem k další otázce.
"Prsa!" vypálil naprosto okamžitě. Chvíli jsem na něj civěla, a pak jsem se začala smát jak pominutá. "No co, mám rád prsa." smál se taky, když mě viděl.
"Promiň, to bylo hodně neprofesionální." omlouvala jsem se a snažila se uklidnit. "Takže holka musí mít prsa, to je všechno?"
"Jasně že ne. Taky mě zajímá jaká je, o tom už jsem mluvil. Mám rád divoký holky, ale ne zase takový, u kterých se nemusím snažit. To je potom nuda." Zakoulel očima a zase se napil.
"Prsatá divoška, co se snadno nenechá zatáhnout do postele. Těch asi moc není, co?" Ušklíbla jsem se.
"Divila by ses." zvedl jeden koutek úst do úsměvu. "Vsadím se, že potkat tě někde v baru, byla bys taky taková, Ali. Prsa na to máš."
Vypnula jsem diktafon a potlačila chuť po něm něco mrsknout. "Fajn, to by pro dnešek stačilo." Jeho blbou poznámku jsem ignorovala. "Kdy bys mohl přijít, abysme mohli pokračovat?"
"Klidně zítra, jestli máš čas ty."
"V kolik?"
"V deset?"
"Přikývla jsem. "Takže pro zatím ti děkuju. Zítra v deset zase tady." vstala jsem a podala mu ruku, abych se s ním mohla rozloučit.
Stiskl mi ji a na jeho tváři se objevil laškovný úsměv. "Budu se těšit." S těmito slovy se odebral ke dveřím. Tohle bude ještě namáhavý.
Žádné komentáře:
Okomentovat