Sweet memories - 12.kapitola

Tak, musela jsem opět využít chřipkového období i v povídce. Taky jsem sama nachlazená, no jo, taťka musí nakazit celou rodinu. :D Teď se budeme starat o chudáčka Tomíčka, co vy na to? :D Btw - Aný, přeju Ti všechno nejlepší k narozeninám, Štěpána nebo Borise, nejlépe oba dva, úspěšné složení zkoušek, ať neztratíš elán do života (vedle mě se ti to stejně nepovede! :D), hodně splněných přání (já Ti toho Toma jednou přivezu), hurá na Russella a vůbec - ať mi to tady pořád komentuješ. :D Užij si dnešek, kotě! :-* B.

Když jsem vysedla z Billova auta, nasadila jsem si sluneční brýle. Varoval mě před tím, že nás možná bude pronásledovat pár foťáků. Přehodila jsem si kabelku přes rameno a strčila ruce do kapes džínové bundičky, kterou jsem na sobě měla. Pod ní jsem měla bílé šaty, které hezky kontrastovaly s mými rudými vlasy. Když ke mně Bill natáhl ruku, aby mi nabídl rámě, kolem se hned ozvalo cvakání blesku. Jen jsem protočila oči a prsty si prohrábla vlasy.

"Tohle máš opravdu na každém kroku?" podívala jsem se na něj. Usmál se a pobídl mě, abych přidala do kroku.

"Co chceš, to s tím už souvisí. A pak si na to i zvykneš," olízl si rty. Zhluboka jsem vydechla a posunula si brýle do vlasů, když jsme vešli do obchodního domu.

"Máš představu, co chceš nakupovat, nebo budeme prostě procházet všechny obchody, dokud se ti něco nezalíbí?" zvedla jsem k němu pohled. Usmál se.

"Když máš skoro bezedné konto, nemusíš hledět na to, co kupuješ," uculil se. "Pojď, prostě jdeme na lov," zasmál se. "Když se ti bude něco líbit, prostě řekni. Máme na to celý den," objal mě kolem ramen.

"Neměli bychom se takovým dotekům vyhýbat?" nejistě jsem zpomalila. Bill jen protočil oči a přežvýkl žvýkačku, kterou měl v puse.

"Kašli na to, prosím tě," olízl si rty. "Jsi moje kámoška, chci si s tebou užít zábavu, ne se ohlížet na novináře. Prostě na to kašleme, ano?" stiskl mi rameno. Přikývla jsem.

"Fajn," usmála jsem se. "Tak pojďme támhle, líbí se mi ty šaty ve výloze," pobídla jsem ho. Bill hned zamířil k obchodu, na které jsem ukázala. Tohle se mi líbilo. S ním bylo nakupování vždycky jednoduché.

*flashback*

Strčila jsem bankovky zpátky do peněženky a podívala se na kluky.

"Hele, musím si jít koupit šaty, máma mi jinak napráská," podívala jsem se na ně. "Jdete se mnou, nebo budete sedět tady u telky celý den?" zeptala jsem se.

"Se mnou nepočítej, já při nákupech umírám," zvedl ke mně Tom pohled a zavrtěl hlavou. Dala jsem si ruku v bok.

"Ty se mi vyhýbáš," přivřela jsem oči do tenkých škvírek. Tom se zachechtal a znovu zavrtěl hlavou.

"To bych si nedovolil," dotčeně si položil dlaň na hruď. "Ale viděla jsi mě někdy na nákupech? Ani přes mou mrtvolu. Řekni Billovi, ten ti dokáže poradit i se střihem," poslal mi vzdušný polibek, který měl být asi hodně posměšný. A taky mu to dokonale vyšlo. Bill hned ochotně vstal.

"Jenom si vezmu mobil a můžeme vyjít," přitakal. Povzdychla jsem a usmála se na něj. Štvalo mě, jak to mezi mnou a Tomem bylo. Nikdy bych nevěřila, že by nás mohlo odloučení takhle poznamenat. S Billem se nic nestalo, proč se teda změnil jeho bratr? A to jsme si vždycky slibovali, že se nenecháme ničím ovlivnit. Stačilo pár měsíců v zahraničí a už je to tady. Co když si splní svůj sen a odjedou na turné do Ameriky? Ztratím ho úplně?

*konec flashbacku*

S úsměvem jsem se podívala na Billa a pokývla hlavou.

"Spíš bych si vzala tu černou, víc mi k tobě sedne," poradila jsem mu. Odhodil tmavě modrou bundu stranou a oblékl si černou, aby se na sebe podíval do zrcadla.

"Myslíš?" naklonil hlavu na stranu. "Podáš mi ještě tu bílou?" ukázal prstem ke stojanu, kde jsme bundu našli. Podala jsem mu světlou a dívala se, jak si ji přikládá k tělu. "Co myslíš?"

"Když budeš opálený, budeš vypadat neskutečně sexy," pokývla jsem hlavou. Hned se mi vybavil pohled na Tomův hrudník schovaný za kusem bílého tílka. Polkla jsem a podívala se Billovi do očí.

"Se Superstar máme jet i k moři. Takže bronz můžu nachytat snadno," usmál se na mě. "Nechceš jet s námi? Myslím, že bychom tě klidně mohli přibalit ke kufrům," nabídl mi. Olízla jsem si rty a nejistě pokrčila rameny.

"Víš, nevím, jestli je to dobrý nápad," naklonila jsem hlavu na stranu. "Ještě by si pak někdo myslel, že mě nějak vydržujete, nebo něco takového."

"Když nám tak dobře vaříš?" vykulil na mě oči. "Vezmu si obě dvě," rozhodl nakonec. "Můžeme si je půjčovat, takhle velikost ti bude, ne?" změřil si mě pohledem. "I když je pravda, nějak jsi pohubla od doby, co jsem tě viděl naposledy. Měli bychom s tím něco udělat," objal mě kolem ramen.

"Co s tím jako chceš udělat?" zasmála jsem se. "Prostě jsem měla špatné období, lidi hubnou," pokrčila jsem rameny na svou obranu. Usmál se na mě a políbil mě na tvář.

"Se mnou si užiješ tolik srandy, že ti budou kila naskakovat sama," stiskl mi rameno a povzbudivě se na mě uculil. "Tyhle propadlé tváře ti nesluší," usmál se na mě ještě více. Jen jsem protočila oči.

"Takové kecy mi opravdu chyběly," popíchla jsem ho a pokračovala jsem s ním k pokladně. Ostatní tašky jsme už měli v autě, tohle byl poslední obchod, který jsme chtěli navštívit.

"Tak jo, teď konec srandy. Opravdu s tebou musíme něco udělat," řekl mi a vážně se na mě podíval. "A neříkej, že nemám pravdu," naklonil hlavu na stranu. Znovu jsem protočila oči. Co bych mu na to měla říct. Sama na sobě jsem viděla, jak hubnu a oblečení plandá víc a víc. Vypadalo to hrozně.

Nasedla jsem do auta a zapásala se. Když Bill nastartoval, s úsměvem jsem sledovala, jak vyjíždí z parkoviště.

"Neuvěřitelné, že zrovna ty máš řidičák," poposedla jsem si. "Pamatuješ, jak jsi spadnul z kola a odral si obě dvě kolena?" zasmála jsem se.

"Jo, s Tomem jste se mohli smíchy přetrhnout," ušklíbl se. Povzdychla jsem.

"To byly časy. Potom jsi chodil s prkennými nohami, aby se ti strupy nezachytávaly o kalhoty," připomněla jsem ještě. Bill se začal smát se mnou.

"Možná tam mám ještě doteď jizvy," zachechtal se. Ukázala jsem na něj prstem a začala se smát ještě víc.

"Já ti říkala, aby sis je neloupal," naklonila jsem hlavu na stranu. "Kdybys dal na moje slova," založila jsem si ruce na prsou. "Ale ticho, už mě bolí břicho," povzdychla jsem.

"Tak se u nás žije. S bolavým břichem od smíchu," pokrčil rameny. Nedůvěřivě jsem se na něj podívala. "Fajn," pronesl. "Poslední dobou jsme se moc nenasmáli, ale to jenom kvůli tomu, že jsme tě neměli u sebe."

"Jasně. A při vstupu do vašeho domu se Tom rozesmál, až mu tekly slzy, co?" řekla jsem jízlivě. Bill jen povzdychl.

"Prostě má zase svoje období. Zlepší se to, neboj se," natáhl ke mně ruku a poplácal mě po stehně. Jen jsem zavrtěla hlavou. To bych u nich musela bydlet minimálně do důchodu.

Zastavil u domu a nechal motor nastartovaný. Nechápavě jsem se na něj podívala.

"Ty nejdeš domů?" zvedla jsem obočí. Zavrtěl hlavou.

"Promiň, ale budu muset rovnou do studia," mávl rukou. "Vezmeš nákupy domů? Nebo pojeď se mnou," navrhnul mi. "Jestli nechceš zůstat sama doma," odmlčel se. "Nevím, kde je Tom, ale podle mě bude ve studiu," olízl si rty.

"Půjdu se postarat o psy," nakrčila jsem nos. Bill přikývl. Naklonila jsem se k němu, abych ho políbila na tvář. "Díky za pěkný den," usmála jsem se na něj a se zadní sedačky posbírala tašky. "Tak ať se ti v práci daří," popřála jsem mu a vystoupila z auta. Ještě jsem mu zamávala, než jsem se vydala na cestu k domu. I s plnýma rukama jsem si otevřela a nacouvala do předsíně. Protože bylo v domě zhasnuto, myslela jsem, že je Tom už dávno ve studiu, ale když jsem rozsvítila nad botníkem, překvapeně jsem zamrkala. Tom ležel na pohovce ve stejné poloze, v jaké jsem ho viděla před odchodem. Odhodila jsem tašky stranou a rychle se zula. Přešla jsem k němu a zlehka přiložila prsty na jeho čelo. Měl ho zpocené, což mě přinutilo zkontrolovat jeho teplotu. Hořel jako kamna v zimě. Dřepla jsem si k němu a přitáhla deku ještě víc k jeho bradě. Zavrtěl se.

"Tome, chceš uvařit čaj?" zeptala jsem se ho. "Co je s tebou? Jednodenní chřipka?" pousmála jsem se. Zamžoural očima a zhluboka se nadechl.

"Čaj by bodl," olízl si suché rty. Usmála jsem se a prsty přejela po jeho tváři.

"Přinesu ti i studený ručník, aby ses trochu zchladil," řekla jsem mu. Vstala jsem a přešla do kuchyně, abych mu rychle uvařila čaj. Zatímco se ohřívala voda, zašla jsem do koupelny, abych namořila konec ručníku ve studené vodě. Potom jsem se i s čajem vrátila zpátky do obývacího pokoje. Tom se chtěl posadit, ale hned jsem zavrtěla hlavou. Zatlačila jsem mu do ramen a přinutila ho tak, aby zůstal ležet. Na čelo jsem mu položila studený ručník a odsunula čaj stranou, abych si mohla sednout na kraj konferenčního stolku. Olízla jsem si rty a starostlivě se na něj podívala.

"Neumírám, neboj se," pronesl jízlivě. S úšklebkem jsem ho praštila do ramene.

"Chceš přinést nějaký prášek?" zeptala jsem se. Zavrtěl hlavou a posunul se na pohovce, aby ležel více na zádech. Svou velikou dlaní si přitiskl chladivý ručník na čelo a vzdychl. Vstala jsem. Teď už mě nebude potřebovat. Ještě jsem k němu sklonila pohled, když jsem ucítila jeho prsty na mém zápěstí. Ten dotek rozbušil mé srdce jako po maratonu.

"Děkuju," pošeptal.

B.