Sweet memories - 14.kapitola

Ah, poslední leden, to nám to zase uteklo. Já si dneska užiju nákupů se svojí drahou, vy si taky užijte den! :) Těším se na vaše komentáře, doufám, že se opět pár dušiček slituje a napíše mi, jak se vám díl líbil. Zatím se mi daří psát, možná je to tím, že jsem v takovém stresu, že tohle prostě potřebuju. Ani nevím, co bych bez psaní dělala. A taky hlavně, důležitá část toho všeho - feedback. Takže neváhejte, komentujte! A užijte si díl! :) B.

Olízla jsem si rty a vzala si od něj mobil, když ukončil hovor. Nechtěla jsem je poslouchat, ale pokynul mi, abych zůstala, aby mi mobil vrátil co nejdřív.

"Co jsi chtěl?" zeptala jsem se. Nechápavě zvedl obočí. "Předtím jsi stál u mých dveří," připomněla jsem mu.

"Jo," ukázal na mě prstem. "Nepotkalas někde můj mobil?" naklonil hlavu na stranu. Pokrčila jsem rameny. "Nemůžu ho… najít," dodal a otočil se na patě, přemýšlejíc, kde ho mohl nechat. Očima těkal po místnosti.

"Nenechals ho v autě?" navrhla jsem. "Bill říkal, že se ti nemohl dovolat," olízla jsem si rty. "Kdybys ho měl někde v domě, asi bys slyšel jeho zoufalé volání," pokrčila jsem rameny. Zasmál se.

"Jo, to asi jo," přikývl a odešel dřív, než jsem stihla říct ještě něco dalšího. Jen jsem se zhluboka nadechla a vrátila se zpátky na postel. Snad se mi teď podaří usnout.

Když jsem se probudila, povzdychla jsem a převalila se na posteli. Den ode dne se mi nechtělo vstávat víc a víc. Posadila jsem se a rozhlédla se po pokoji. Venku už zvesela svítilo slunce, což znamenalo, že je Bill určitě už ve své posteli. Protáhla jsem se a vstala. Dneska bych mohla využít pěkného počasí a vzít psy na další delší procházku. Určitě budou rádi. A kluci se aspoň budou moct věnovat práci ve studiu, jestli to vůbec dneska plánují. Nevím, jestli se na to bude Tom cítit, ten bude určitě marodit ještě dalších několik dní, i když už bude zdravý jako rybička. Vyšla jsem z pokoje a překvapeně zamrkala. Po špičkách jsem přešla kolem spícího Toma. Jako by bylo hrozně náročné vyjít těch pár schodů do své postele. Až později jsem si uvědomila, že na sobě neměl oblečení ze včerejšího večera. To byl ještě v noci ve studiu? Musel jít pohlídat Billa, protože je nemehlo? Vždycky jsem si myslela, že jsou samostatnější. Ano, říkají o sobě, jak bez sebe nemůžou přežít den, ale netušila jsem, že by byl Bill na Tomovi až tak závislý. Až jim to závidím. Já s nikým takový vztah nemůžu mít. Pokud bych měla takového sourozence, byla bych nejšťastnější na světě. Bohužel. Ne vždy a všem se zadaří.

Svázala jsem si vlasy do vysokého drdolu a prsty si přejela přes obličej. Čekala jsem, až se mi uvaří voda na čaj, abych mohla posnídat. Dneska jsem si vzala jenom obyčejné lupínky, neměla jsem náladu něco vymýšlet. Stejně tak s obědem. Udělám špagety, za to mě kluci nemůžou ukamenovat. Olízla jsem lžičku od jogurtu a dala si ruku v bok. Už bylo skoro poledne, ale i tak se mi zavíraly oči. Možná, že se jenom nasnídám a vrátím se zpátky do postele. Jak to vypadá, nebudu mít jediná spací den. Po Billovi a Tomovi nebylo ani známky, a to už čas trochu postoupil. Rychle jsem se pustila do snídaně. Už jsem měla hlad, což bylo dobré znamení. Když už jsem ji měla v sobě, strčila jsem nádobí do myčky a zapnula ji. Zamířila jsem zpátky do svého pokoje a tiše našlapovala, když jsem procházela kolem Toma. Dveře jsem si jenom přivřela a uvelebila se zpátky na posteli. Docela mě zaráželo, jsem takhle unavená, když je venku hezky. Zavřela jsem oči a uvolnila napjaté tělo.

*flashback*

Založila jsem si ruce na prsou a rozhodně zavrtěla hlavou. Bill s Tomem nadšeně čekali, až jim odpovím, přemlouvali mě, abych souhlasila.

"Jste normální? Vy dva a pod stan?" zasmála jsem se. "A já bych se o vás musela starat, nikam nejedu," znovu jsem nesouhlasně odmítla jejich nápad.

"Prosím tě, jsou prázdniny! Než nám začnou koncerty, můžeme na chvíli vypadnout z tohohle zapadákova," pokrčil Tom rameny.

"Vždyť na tyhle dva měsíce máte jenom čtyři termíny," ukázala jsem na prstech. Bill mě objal kolem ramen a strčil si za ucho ofinu, kterou si dneska nenageloval.

"My se jednou proslavíme," podíval se mi do očí. "Ale předtím si vyjedeme na výlet," přikývl. Olízla jsem si rty.

"Tak si vyjeďte a pak mi můžete povykládat, jaké to bylo," poplácala jsem ho po ramenou.

"A kdo asi bude spát mezi námi?" zvedl Tom obočí. "Nebudu vedle něj ležet jako nějaká buzna," pokrčil rameny. "Prostě jedeš a hotovo," rozhodl za mě.

"Takže mi to oznamujete jako jasnou věc?" založila jsem si ruce na prsou.

"Přesně tak, puso," mlaskl a otočil se na patě. "A teď jdeme na zkoušku. Ti dva tam už určitě budou," mávl rukou a pobídl Billa, aby si pohnul.

"Už vás můžu konečně slyšet?" zeptala jsem se. Oba dva hned zavrtěli hlavou.

"Až vydáme album, budeš nás moct poslouchat pořád. Teď ještě ne," odpověděl mi Bill. Jen jsem protočila oči. Chovali se jako malí kluci. Ale oni vlastně malí byli.

*konec flashbacku*

Probudila jsem se ze snu, který byl skoro totožný se vzpomínkou na mé dětství. Jediný rozdíl byl v tom, že potom neměli zkoušku. Pod stan jsme jeli v době, kdy ještě nezkoušeli, protože vlastně neměli co. Bylo do období, kdy Bill začal psát básničky. Ale těch pár dní pod stanem jsme si neuvěřitelně užili. Protáhla jsem a spokojeně se poplácala po břiše. Konečně jsem byla opravdu vyspaná. Prsty jsem si prohrábla vlasy a vstala. Vyšla jsem z pokoje a ještě si protírajíc oči jsem mířila do kuchyně, abych si připravila další jídlo. Ze schodů zrovna scházel Bill, jen jsem se na něj usmála a pokračovala ke kuchyňské lince.

"Budeš si dělat jídlo?" zeptal se mě Bill. "Mám neuvěřitelný hlad, budeš nejzlatější na světě a připravíš mi taky něco?" přešel ke mně a objal mě kolem pasu. "Já si zatím půjdu zakouřit," kývl hlavou směrem na dvůr.

"Budu si dělat jenom topinky, klidně přidám pár chlebů," usmála jsem se na něj. Políbil mě na tvář na znamení díků a sebral krabičku s cigaretami z police.

"Děkuju, jsi skvělá," řekl ještě, než úplně odešel. Slyšela jsem pak jeho i Tomův hlas, ale neposlouchala jsem, o čem se baví. Během toho, co jsem spala, se asi zvedl z pohovky a odešel do svého pokoje, protože teď obývací pokoj prázdný.

Zapálila jsem ohýnek pod pánví a nalila na ni trochu oleje. Počkala jsem pár minut, než byla dostatečně rozpálená, a položila na ni první dva krajíce chleba. Vidličkou jsem je posunula do středu a bokem se opřela o kuchyňskou linku.

"Ah," uslyšela jsem hluboké vydechnutí. Otočila jsem se a sledovala Toma, jak vchází do kuchyně. Klouby prstů si protíral oko, taky vypadal, že zrovna vstal. Přešel k ledničce a vytáhl krabici s džusem. Tentokrát se ani neobtěžoval se sklenicí a zbývající obsah krabice do sebe obrátil před otevřenou lednicí. Prázdnou krabici odhodil do koše, aniž by ji zmačkal, a znovu se podíval na police s jídlem. Zabručel a poplácal se po břiše.

"Chceš topinky?" zeptala jsem se. "Dělám i Billovi," dodala jsem, když se ke mně otočil s výrazem v obličeji, kdy by mě nejradši přizabil za to, že jsem na něj vůbec promluvila. Jak jsem si mohla myslet, že jeho dobrá nálada vydrží déle? Jak jsem mohla být tak naivní a doufat, že mi oplatí moji dobrosrdečnost tím, že na mě bude konečně milý?

"Ehm," odkašlal si a ohrnul ret nad opékajícími se topinkami. Založila jsem si ruce na prsou a odfrkla si.

"Promiň, nevím, jak mě napadlo tě vůbec obtěžovat s takovou otázkou," zvedla jsem jedno obočí a otočila se k němu bokem, abych mohla první topinky otočit na druhou stranu. Jeho hluboké nadechnutí mě přinutilo se na něj krátce podívat. Nechápala jsem, s čím jsem se to setkala v jeho očích, ale v ten moment mi to bylo jedno. Zase se choval jako nevychovaný bastard, tak prosím. Já se můžu bavit jenom s Billem, bez problémů. Nic neřekl a odešel. Aspoň, že tady dál neprudil.

K topinkám jsem nakrájela pár kousků rajčat, papriky a okurky, abychom to s Billem neměli tak suché. Přinesla jsem mu talíř až pod nos k televizi, za což mě obdaroval dalším zářivým úsměvem.

"Dobrou chuť," popřála jsem mu a posadila se na pohovku vedle Toma, který se opět rozvaloval. "A vůbec, dneska se studio nekoná?" zeptala jsem se jen tak. Bill hned zavrtěl hlavou.

"Musím si dopřát trochu volna," odpověděl mi, když polkl sousto. "Ale zítra půjdeme do klubu," ukázal na mě umaštěným prstem od topinky a strčil si do pusy kolečko okurky.

"Do klubu?" zopakovala jsem po něm a sklopila pohled ke svému talíři. "Nevím, jestli-"

"Zapomeň na to, že budeš odmlouvat," přerušil mě hned. "Prostě jdeš a hotovo," rozhodl za mě. Jen jsem se uchechtla. Při vzpomínce na to, že mě takhle vždycky přemlouval Tom, se mi zastesklo. Olízla jsem si rty a podívala se na něj. V šeru pokoje, který byl osvětlovaný jenom televizí, si nemohl všimnout, že ho sleduju. Pomalu mrkal, znuděně sledoval film, který právě běžel na jednom z programů. A jelikož to byl akční, řekla bych, že to byl jeho výběr. Ale musel ho vidět už několikrát nebo byl opravu tak unavený, že sotva držel víčka otevřená. Roztáhl nozdry, jak se znovu nadechl do plných plic. Špičkou jazyka si přejel přes horní ret a několikrát mlaskl. Když si klouby prstů protřel zavřené oko, rychle jsem si ukousla topinky a podívala se na televizi. Nemusí vědět, že ho se zájmem sleduju. Kdybych ale mohla, zkoumala bych ho pořád. Byl krásný. Ale arogantní, bohužel.

B.