Epilog

Autor: Crazy.DE.Bill

---

Seděla jsem zase ve své oblíbené kavárně, u svého oblíbeného stolu a popíjela vanilkové latté. Moje oblíbené. Každou chvíli můj pohled zabloudil k velkému skleněnému oknu. Bylo skoro třičtvrtě na šest, ještě čtvrt hodiny a cukrárna bude zavírat. Už jsem plánovala, že se prostě zvednu a půjdu domů, když se vchodové dveře konečně otevřeli a v nich stál Tom. A to jsem si myslela, že přece jen umí chodit přesně.

"Ahoj, omlouvám se, ale nevěděl jsem, že cestu, kterou běžně jezdím deset minut pojedu půl hodiny. Dva bloky odtud je objížďka a nikdo mi to neřekl."

"Ahoj, v pohodě, ale jestli si chceš něco dát tak pohni, protože za čtvrt hodiny tu zavírají." upozornila jsem ho. Rychle si šel něco objednat, a pak se vrátil ke mě.

"Tak už mi to ukaž, nenapínej mě." usmíval se. Zašmátrala jsem v kabelkce a on se zatím posadil vedle mě. Vytáhla jsem tvrdé desky s logem Cosmopolitanu.

"Šéfová z toho byla nadšená, takže jsem zvědavá, co na to řekneš ty." prodlužovala jsem jeho chvíli napětí.

"No tak to otevři!" řekl napjatě a natěšeně zároveň. Vypadal jako malý dítě při rozbalování vánočních dárků.

Přestala jsem ho napínat a otevřela desky. Tom mi je div nevyškubnul z ruky, aby si to mohl sám prohlídnout. Hned si prohlížel svoje fotky a četl celý článek. Ani si nevšiml, že mu mezitím donesli jeho latté. V plastovém kelímku. Nejspíš už čekali jen na to, až odtud vypadneme, protože jsme byli poslední návštěvníci.

"Už sis to doprohlídl?" zeptala jsem se po pěti minutách. Neřekl mi k tomu ještě ani slovo.

"Počkej." odbyl mě. Začala jsem si tedy zatím aspoň sbírat svoje věci.

Konečně desky zaklapl a vrátil mi je. "To je prostě úžasný! Tys to napsala úplně perfektně! Takhle bych ty věty v životě z pusy nevypustil, všechno jsi doladila a přitom je to všechno dokonale pravdivý! To se ti vážně povedlo!" usmíval se na mě jako měsíček na hnoji. Jemu se to snad líbilo ještě víc, než šéfové.

"No tak to díky." potěšeně jsem se na něj usmála. "Tak si ber to kafe a odcházíme, už mají zavíračku." upozornila jsem ho a oblékla jsem si mikinu.

"To už mi jako dáváš košem? Co ten drink?" zakroutila jsem hlavou a s psměvem na tváři vyšla ven. "Slíbila jsem ti přece, že jestli to vyjde, tak tě sama pozvu na ten drink. A když jsi ještě k tomu s tím článkem tak spokojený, asi ti koupím rovnou dva!" měla jsem z toho radost.

"Abych nebyl, když jsi to tak perfektně vystihla v deseti lekcích. Za to měli rovnou udělat šéfovou tebe."

"Nech toho, ty lichotníku." dnes jsem to byla já, kdo rozdával úsměvy na všechny strany. "Raději mi řekni, kam půjdeme na ten drink? Moment, ty jsi tu vlastně autem, ne?"

Zakroutil hlavou. "Přijel jsem taxíkem. Přece nebudu řídit, když máme jít slavit! Znám jeden skvělej klub a ani to není daleko odtud." řekl a už zastavoval jednoho ze žlutých taxíků. Nasedli jsme a nechali se odvézt do klubu, který Tom vybral. Znala jsem ho, ale nikdy jsem tam nebyla.

"Co piješ?" zeptala jsem se, když jsme stáli u baru. "Co třeba nějakej míchanej koktejl, ať to stojí za to?" usmívala jsem se. Na to, kolik bylo hodin, tady bylo docela narváno.

"Sex on the beach."

"Nic jinýho jsem ani nečekala." smála jsem se. Objednala jsem ho i pro sebe.

"Tak na tvůj úspěch a naši společnou práci." přiťukli jsme si.

"Díky. Taky mi to dalo zabrat." napila jsem se. Šli jsme si sednout do jednoho z prázdných boxů. Popíjeli jsme naše koktejly a bavili se. Bylo to fajn, když jsme se bavili jen tak o blbostech a já nemusela dávat pozor, dělat si poznámky a všechno to kolem.

Když jsme dopili, skočila jsem pro další dva koktejly, jak jsem slíbila. Nebyla jsem na alkohol zvyklá, takže na mě začínal působit už ten první. A když Tom donesl další drinky s tím, že mě taky musí pozvat, už jsem byla vážně veselá. Dokonce jsem ho donutila jít tancovat. Ale po tom všem alkoholu jsem byla brzo společensky unavená, takže když jsme si šli zase sednout, málem jsem usnula v sedě.

"Vstávej, odvezu tě domů." šťouchl do mě Tom, když už jsem se mu chtěla uvelebit na rameni.

"Mě se ještě nechce." protestovala jsem. Chtěla jsem dál slavit. Jenže on se mě na nic neptal, protě mě chytl za pas, vytáhl mě na nohy a vedl ven. Čerstvý vzduch mě naštěstí trochu probral. Sice nebyla zima, ale když jsme čakali na taxík, slabý vítr mě donutil lehce vystřízlivět.

"Omlouvám se, nejsem zvyklá pít. A ty tvoje drinky mě dorazily." dvedla jsem to na něj.

"To je v pohodě." usmíval se.

"Víš, že mi ty tvoje úsměvy už pěkně lezou na nervy? Už od naší první schůzky." začínala jsem být upřimná. Ach ten alkohol...

Tom se ale zase smál. "To je od tebe hezký."

"Ne, vážně. Ale to je jedno. Přežila jsem to." mávla jsem nad tím rukou.

"Ještě že tohle není rande, jinak bych se urazil." dál se na mě culil.

"Teď už můžeš, rozhovor s tebou už mám, tak mi to nevadí." teď jsem se smála i já. Naštěstí už přijelo taxi, takže jsem do něj nastoupila, aniž bych se přesvědčovala, že je vážně naše. Tom mě ještě k tomu musel chytat, protože jsem neodhadla vzdálenost a málem si sedla na chodník.

"Ty jsi fakt opilá." posmíval se mi.

Nadiktovala jsem řidiči svou adresu. "Ty jsi taky, tak mě nech žít." vyplázla jsem na něj jazyk.

Tom se mě snažil celou cestu bavit, abych tam náhodou neusnula. Náhodou se mu to podařilo. Když jsme zastavili před domem, kde jsem bydlela, vystoupil taky a pomohl mi dovnitř. Výtahem jsme jeli až do desátého patra.

"Doufám, že nečekáš, že tě pozvu dovnitř. Nic nebude." na tváři se mi objevil pobavený úsměv. Možná bych měla přestat tolik mluvit.

"Nebylo to rande, takže to nemůže ani nijak pokračovat." ujišťoval mě s úsměvem. "Já se jen přesvědčím, že jsi došla až domů. Nechci tě mít na svědomí."

"Tak dobře." zastavili jsme v mém patře. Klíč do klíčové dirky se mi podařilo strčit až na třetí pokus. Otevřela jsem dveře a otočila se na Toma. "Už jsem doma. Takže už mě nebudeš mít na svědomí a můžeš jet taky domů."

"Však se neboj, dole pořád čeká taxikář, tachometr mu jede a já mu nedal ještě ani cent." očividně se bavil tím, jak jsem ho pořád vyháněla a ujišťovala, že nic nebude.

"Fajn, tak ať moc neplatíš. Děkuju ti za hezkej večer a taky za zítřejší opici. Dobrou noc." přiopile jsem se na něj ještě usmála.

"Nemáš za co." smál se. "Dobrou noc." Na nic nečekal a vracel se zpátky k výtahu.

"Počkej!" křikla jsem na něj dřív, než jsem si to stačila rozmyslet. Zastavil se a otočil se na mě. Přešla jsem těch pár kroků k němu a zastavila se až těsně před ním. Zvedla jsem k němu oči a pak ho políbila. Sice to trvalo jen chviličku, ale i tak se mi z toho znovu zamotala hlava.

"Tohle nemění nic na tom, že to nebylo rande." promluvila jsem jako první. Oba jsme se na sebe culili jak dva pitomci.

"Jasně, že ne." řekl vážně. "Až se z toho vyspíš, zavolej mi. Možná bysme se na tom rande přece jen mohli domluvit."

"Možná." zdůraznila jsem. "Tak dobrou noc." dala jsem mu ještě jednu letmou pusu, a pak jsem se rychle otočila na patě a zaplula do mého bytu dřív, než jsem ještě stihla udělat nějakou hloupost. Dala jsem si rychlou sprchu a pak zalezla do postele.

Takže se mi povedl nejen článek, ale i sblížit se s Tomem. S tím nesnesitelným namyšleným idiotem, se kterým jsem se vídala na začátku. A s tím docela milým klukem, se kterým jsem mluvila při posledních setkáních. A pak že to jsou ženy, kdo je komplikovaný. No, když už nic, alespoň jsem měla šanci poznat toho Toma, který se skrýval za maskou lamače dívčích srdcí. A že to vážně stálo za to.

KONEC