Sweet memories - 18.kapitola

Malé upozornění: Nevím, kolik dílů nás ještě čeká, ale moc jich nebude. :) Užijte si tenhle díl, těším se na ohlasy, také děkuji za předchozí komentáře. :) Vy víte, co to pro mě znamená. :) ^^ B.

Otevřela jsem oči a hned zasténala. Dlaní jsem si zakryla oči, v nichž mě píchalo ze slunečního světla, které pronikalo do pokoje nezataženými záclonami, a zhluboka vydechla. Hlava jako by byla před výbuchem, v puse sucho, žaludek na vodě. Polkla jsem a pomalu se posadila. Přivřenýma očima jsem se rozhlédla po pokoji. Hned jsem se natáhla pro mobil, abych zjistila, kolik je vlastně hodin. Ani nevím, jak dlouho jsem spala, ale teď jsem naprosto chápala, proč kluci vždycky vstávali až po třetí hodině. Momentálně bylo půl čtvrté, ale já bych nejradši dál ležela a dělala mrtvého brouka. Prohrábla jsem si vlasy, které byly zacuchané a opravdu nutně potřebovaly pročesat. Nohy mi samy sjely z postele. Když jsem si stoupla, měla jsem pocit, že se místnosti roztočila jako na kolotoči. Já říkala Billovi, aby to nepřeháněl.

Natáhla jsem si tepláky a tílko, což mi taky zabralo dost času, než jsem našla ten správný bod rovnováhy a mohla si je bez problémů obléct. Stisknutím kliky jsem otevřela dveře a nahlédla k pohovce. Nikdo tady nebyl. V celém domě bylo ticho, spadnutí špendlíku by bylo slyšet. Loudavě jsem se vydala obývacím pokojem, abych se co nejdříve dostala do koupelny a mohla si opláchnout obličej a trochu se probudit studenou vodou. Dveře byly otevřené dokořán a toaletní prkýnko zvednuté. Měla bych se pak jít podívat na Billa, určitě je mu ještě špatně, chudákovi. Mezi prsty jsem sevřela kartáček a radši se moc nedívala na svůj odraz v zrcadle, vím, že musím vypadat otřesně. Začala jsem si čistit zuby, zatímco jsem volnými prsty vytahovala vatový tamponek ze sáčku, abych si odlíčila řasenku, která se mi nadrobila pod očima. Měla jsem se odlíčit už večer, aspoň bych se dneska neprobudila jako čarodějnice. Vypláchla jsem si pusu a celý obličej ponořila do dlaní plných vody. Vydechla jsem a zavřela oči. Tohle bylo to, co jsem potřebovala.

Vyšla jsem z koupelny a ignorovala kručení v břiše. Teď jsem na jídlo neměla ani pomyšlení, maximálně si uvařím čaj a půjdu si znovu lehnout. Procházela jsem kolem schodiště, když jsem shora uslyšela kroky. Vzhlédla jsem a setkala se s Tomovým pohledem. Když jsem si vzpomněla na naše včerejší setkání, hned mě polilo horko. Cítila jsem, jak rudnu. Srdce mi začalo splašeně bít, jako by chtělo vyskočit z hrudního koše, tepalo mi na spáncích, dokonce i ve rtech. I ty si musely pamatovat Tomovy doteky. Tom sešel až ke mně a zlehka mě políbil na tvář. Hned mě obklopila jeho vůně, smyslná a poddajná. Cítila jsem se trapně a naprosto netušila, jak se před ním teď chovat. To, že se na mě usmíval a políbil mě na pozdrav, znamená, že si myslí, že si noc pamatuju. Že vím o jeho lásce ke mně. Aspoň, že je konec divadlu.

"Musím do studia, ale potom si s tebou chci promluvit," řekl mi a pohledem hned sklouzl k velikým hodinkám na svém zápěstí. Ještě se na mě usmál, než popadl klíče od auta a zmizel ve dveřích. Až tiché cvaknutí zavřených dveří mě probudilo, uvědomila jsem si, že jsem tady stála, aniž bych cokoliv řekla. Polibek na tváři mě hřál, musela jsem se usmát. Je snad jeho věčné mračení zažehnáno?

Vydechla jsem a snažila se uklidnit, zpomalit bušící srdce. Takhle jsem se snad nikdy necítila. Měla jsem pocit, že bych se před ním měla stydět, ale naprosto jsem netušila proč. Byli jsme kámoši celou věčnost, proč by to mělo pár polibků změnit? Zvedla jsem pohled k zavřeným domovním dveřím a vzpomněla si na jeho slova, která mi řekl. Miluje mě. A to už několik let. Zhluboka jsem vydechla a vydala se ke kuchyňské lince. Napustila jsem do konvice vodu a hned si vytáhla hrnek, do kterého bych si čaj uvařila. Dlaněmi jsem se opřela o desku vedle sporáku a ještě jednou vydechla, snažíc se uklidnit a znovu ovládat své tělo. Ještě jsem cítila jeho vůni, jako by pořád stál u mě. Vzdychla jsem. Nepoznávala jsem se. Potřebovala jsem kluka poznávat postupně, abych se do něj zamilovala, ale do Toma jsem se zbláznila během několika dní. Možná tomu můžu přičíst fakt, že jsme známými od dětství, ale přece jsem ho ty roky měla ráda jako kamaráda. Nikdy mě nenapadlo ho mít ráda jinak. Milovat. Teď mi to připadalo samozřejmé. Jako bych nežila ten pravý život, dokud jsem neochutnala jeho rty. Na jednu stranu to bylo absurdní, na tu druhou jsem své pocity naprosto chápala. Tom je prostě podmanivá osoba. V jeho přítomnosti už nikdy nebudu Caroline, která by ho pošťuchovala a smála se mu. Teď budu Caroline, která ho bezhlavě miluje. S Patrickem to byla láska opatrná a jistá. Bude to s Tomem ta láska, o které jsem vždycky snila? Bláznivá a vášnivá, naprosto strhující?

Zamířila jsem zpátky do pokoje. Pokud si chce Tom promluvit, určitě potom za mnou přijde. Když jsou teď věci mezi námi jasné, určitě se nebude držet zpátky. Usrkla jsem horkého čaje a postavila hrnek na jeden z nočních stolků, které vedle postele byly. Natáhla jsem se pro notebook a zapnula ho. Zatímco se načítala přihlašovací stránka, uvelebila jsem se na posteli a laptop si položila na břicho, aby mě příjemně hřál. Naťukala jsem svoje heslo a hned najela na složku s filmy, kterou jsem měla věčně otevřenou. Zatímco jsem listovala seznamem několika titulů, na které jsem se dívala pořád dokola, přemýšlela jsem, na co vlastně mám náladu. Strávit celý den v posteli určitě není nejlepší zabíjení času, ale když tu Tom není, Bill mi bude asi těžko dělat společnost. Navíc nejsem v takovém rozpoložení, abych vůbec něco chtěla dělat. Určitě i to sledování filmů bude náročné a hned zase usnu. Jestli se tyhle pijácké večery budou opakovat, asi hodně brzo popřemýšlím o tom, že se vrátím do svého bytu.

Ani jsem nestihla čaj upít do poloviny, neviděla jsem ani prvních několik minut filmu, víčka mi začala těžknout hned s úvodními titulkami. Usnula jsem položená na boku, ani jsem netušila, že se na mě Bill přišel podívat, jestli žiju. Nebylo navařeno, tak udiveně otevřel dveře mého pokoje. Hned je ale tiše zavřel, nevzbudil mě, tak si musel jídlo připravit sám. Nerušeně jsem spala až do ranních hodin. Tělo potřebovalo nabrat hodně energie, a taky že si ji hned nárokovalo. Probudila jsem se, když venku začínalo svítat. Protáhla jsem se a zaklapla notebook, který byl už dávno vypnutý. Posadila jsem se na posteli a zaposlouchala se do tichého kňučení psů. Chudáci, určitě na ně celý den nikdo nemyslel. Jestli jim nedal Bill, tak Tom už vůbec ne, když byl od odpoledne ve studiu. Posadila jsem se a nechala si oblečení ze včerejšího dne, jen jsem na sebe natáhla mikinu. Ze stolku jsem shrábla mp3 přehrávač se sluchátky a vyšla z pokoje. Prvně jsem zamířila do koupelny, abych si v rychlosti vyčistila zuby. Moje další kroky následovaly na dvorek. Sotva jsem otevřela dveře, psi začali vrtět ocasy, šťastní, že za nimi konečně někdo přišel.

"No jo," zasmála jsem se a sehnula se k nim, abych je všechny podrbala za ušima. "Kluci na vás kašlou, co?" olízla jsem si rty a natáhla se pro jejich prázdné misky. "Pořádně si dejte, taky posnídám. A pak si půjdeme zaběhat, co vy na to?" znovu jsem je pohladila po hladké srsti. Sotva se v misce objevily první granule, už do nich strkali své čumáky. "Dobrou chuť, hoši," zamumlala jsem ještě. Vstala jsem a vydala se do kuchyně. Můj žaludek doslova prahnul po nějakém jídle. Měla bych něco udělat se svým závazkem, abych přibrala. A takhle se mi to moc dařit nebude, jestli budu chodit do klubu s Billem a další den skomírat při každém pohybu či pomyšlení na jídlo. Tohle Billovi ještě vyčtu, ne, že ne.

Olízla jsem lžíci od hmoty, kterou vytvořil jogurt smíchaný s müsli, a upila chladného džusu. Znovu jsem nabrala plnou lžíci z misky a strčila si ji do pusy. Břicho mi jen vrnělo blahem, že jsem po dlouhé době něco snědla. Byla jsem opravdu hladová, takže jsem snídani snědla během pár minut. Vstala jsem a misku dala do myčky, zapnula si teplákovou mikinu až ke krku a vydala se k botníku. Nazula jsem si tenisky, ve kterých jsem chodila běhat, a zamířila zpátky na dvorek. Otevřela jsem dveře a hned se natáhla po vodítcích. Když to psi zmerčili, začali nadšeně poskakovat.

"S takovou to bude dneska zábava," pronesla jsem a snažila se připnout jim vodítka. Když už se mi to konečně povedlo, zadním vchodem jsem vyšla ze dvorku a zamířila k parku, kolem kterého jsem už několikrát běžela. Tam se snad psi dostatečně vyřádí, aniž bych byla sama zničená. Poslouchala jsem písničku, kterou jsem si pustila jako první, a soustředila se na dýchání. Chtěla jsem běžet pomalým tempem, ale jak se zdálo, psi nebyli dlouho na pořádné vycházce. Vesele mě táhli kupředu, nehledě na to, že sami už očividně nemohli s dechem. Zvířata jsou někdy opravdu hloupá. Ale bohudíky za ně, s kým bych jinak dneska strávila den, když jsem vstala tak brzo? Jak to vypadá, u kluků budu mít tak rozhozený svůj každodenní režim, že za chvíli začnu žít jejich bohémským životem.

B.