Autor: Black Angel
"Mikaelo, máme problém" ozval se David hned, jak jsem vstoupila do místnosti. "Snad nehoří" smála jsem se mu. Kluci spolu s Davidem mě sledovali, jak si jdu automaticky do ledničky pro Red bull. "Tak o co jde?" optala jsem se jich, protože to nevypadalo, že by některý z nich začal sám. "No" začal David a já se snažila nevyprsknout smíchy, protože to z něj lezlo jako z chlupaté deky, a to je dost divný. "Jak jistě víš, Tom chodil s Gabi a dal ji noooo kopačky". Jen jsem přikývla, že vím, o co jde a posadila do křesla. "Problém je v tom, že ona mu nehodlá dát pokoj a my nevíme jak z toho ven. Dělá nám všem problémy a to si nemůžeme dovolit".
"No, ale jak do toho zapadám já?" zeptala jsem se jich zmateně, protože jsem fakt netušila, jak do toho zapadám, ale už teď jsem věděla, že se mi to líbit nebude. "No mysleli jsme, že..." David zmlknul, jelikož ten pakouš Tom si důůůležitě odkašlal. David jen protočil očima a pokračoval: "Teda já jsem myslel, že no..., že by si mohla s Tomem jen tak chodit, aby to tak vypadala. Ona by mu dala pokoj, kdyby věděla, že Tom už má jinou. Problém je v tom, že pokud by se to rozkřiklo, což by se rozkřiklo velmi rychle, dozvěděla by se to média a oba by jste to museli hrát i před nimi. V tu chvíli jsem nevěděla, jestli si dělá srandu, nebo to myslí vážně, ale podle toho jak se mi vyhýbal pohledem, tak to myslel vážně. "To si děláš ze mě srandu ne? Dyť bych ho musela zabít a navíc ho nesnáším a myslím, že tohle je oboustranný! Vy s tím souhlasíte?" otočila jsem se ke klukům. "Je to jediný řešení" pípnul Bill. Jen jsem na něj nevěřícně koukala a snažila se ho pochopit. Vlastně jsem se snažila pochopit všechny, protože vypadali, že by s tím i možná souhlasili. Musela jsem od tuď vypadnout, protože jsem na ně měla strašný vztek. Ono nestačí, že mě většinu času co s nimi trávím serou, oni ještě chtějí, abych se s Tomem veřejně muckala jenom proto, že si to rozdal s nějakou blbkou, která nemá tušení, že Tom je pablb. "Já mizím" oznámila jsem jim, sebrala jsem si tašku a vypadla jsem od tamtud. Věděla jsem kam jít. Když jsem potřebovala přemýšlet, chodila jsem k řece. Bylo to asi jediný hezký místo tady v Hamburku. Asi ne jediný, ale já jsem si zamilovala tohle. Asi se divíte, kdo jsem, co? Jmenuju se Mikaela Englová a mam bratra Andrease. Můj milý bráška se s dvojčaty Kaulitzovými potkal ve škole a začali se spolu kamarádit. Poté se seznámil s jejich kámošema Georgem a Gustavem. Ti čtyři pablbové tvoří slavnou skupinu Tokio Hotel, no a jelikož je Andy můj brácha, automaticky se znám i s nimi. Někdy mě a bráchu berou na nějaký jejich koncert a normálně se s nimi bavím, ale občas bych je profackovala. Hlavně Toma. To je takový vůl, že to snad ani není možný. Jednou, když se opil u nás doma, tak mi "nechtěně" rozsedl můj oblíbený kaktus. Samozřejmě jsem ho donutila, aby mu na zahradě vykopal hrobeček a pronesl smuteční řeč. Tehdy jsme to málem odskáli stejně jako ten kaktus, protože to se nedalo, ale i přes to jsem ho nesnášela. Nechápu jak si ty holky o něm můžou myslet, že je bůh. Nad tím jsem vždycky kroutila hlavou a teď po mě chce, abych ho zachránila. "Jo to určitě!" odfrkla jsem si a nakopla plechovku, která ležela přede mnou na chodníku a málem jsem trefila nějakou babču, která se tam procházela o fofrklaccích (berle). Začala mi nadávat, jaký jsem to nevychovaný spratek atd. Radši jsem ji obešla velkým obloukem a zamířila na molo. Tam jsem si sedla a ponořila se do svých vlastních myšlenek. Pořád mi hlavou letěli Davidova slova. "Problém je v tom, že pokud by se to rozkřiklo, což by se rozkřiklo velmi rychle, dozvěděla by se to média a oba by jste to museli hrát i před nimi". Sakra proč bych někomu měla dělat pokusného králíka? Média by na mě vytáhla tu největší špínu, fanynky by nenáviděli mě, Toma a zbytek Tokio Hotel, ale na druhou stranu... jestli mě potřebují, měla bych jim pomoct, když můžu. Všichni vypadali
dost zoufale. S hlavou plnou nesmyslných myšlenek, jsem dorazila domů, kde na mě hned vybafl můj bratr, kde jsem jako byla. " Byla jsem přemýšlet" pokrčila jsem rameny a šla jsem do kuchyně. "Děje se něco?" zeptal se Andy starostlivě. Chvíli jsem přemýšlela, jestli mu to mam říct nebo ne, ale nakonec jsem se rozhodla, že by mi mohl poradit co s tím, a tak jsem mu převyprávěla celý rozhovor s Davidem. Andreas vypadal dost vykuleně z toho, co jsem mu řekla. "A už víš, jak se rozhodneš?" zeptal se mě po chvíli ticha. "To netuším. Doufala jsem, že mi poradíš" řekla jsem už trochu zoufale. Andreas se jen pousmál a dál mlčel. "Já vím, že se ti to líbit nebude, ale byl bych rád, kdyby si mu pomohla. Vím, že Toma nesnášíš, ale myslím, že kdyby si potřebovala pomoct ty, určitě by ti pomohl" s tím mě nechal v kuchyni a odešel nahoru do svého pokoje. Po chvíli jsem se sebrala a šla do svého. Vzala jsem si věci na spaní a šla jsem do koupelny napustit si horkou vany. Do vany jsem ještě přilila mýdlo s melounovou vůní a ponořila se do ní. V hlavě mi zněla Andreasova slova a něco ve mně říkalo, že má pravdu. Jsem sobecká, pomyslela jsem si. Myslím jenom na to, jak se budu cítit já, ale už jsem nemyslela na to, jak je Tom asi zoufalý, když si ze mě dneska nedělal ani legraci. Sama jsem věděla, jaký je to, když vás někdo pronásleduje. Už jsem to zažila a už si to nehodlám zopakovat, ale Tomovi to neublíží, rozvíjela jsem své myšlenkové pochody. Měl by se naučit, že holka není věc, se kterou si pohraje a hned ji odkopne. Z vany jsem vylezla, až když byla voda úplně studená, ale už jsem měla jasno.
Ráno jsem se vzbudila poměrně brzy, ale i přes to jsem se cítila čilá. Zalezla jsem do koupelny a namalovala si nějaký obličej na ten xicht. Ze skříně jsem si vybrala džíny, které měli na kolenou prodřené díry, modré tričko a černou mikinu. V kuchyni jsem našla svoje oblíbené křupky, které jsem si zalila mlékem a sedla se ke stolu. Po chvíli sešel dolů i Andreas s vrabčím hnízdem na hlavě. Jen jsem mu kývla na pozdrav a on na mě něco zahuhlal a odešel zase chrnět. Podle hodin už bylo něco kolem deváté, a tak jsem si vzala do ruky ještě gumový medvídky a vyrazila do studia oznámit klukům moje rozhodnutí. Když jsem dorazila, bylo něco po desáté a já věděla, že už tam budou všichni. S úšklebkem jsem prošla prvními dveřmi a pokračovala chodbou do srdce studia. Když jsem vešla, všichni seděli na křeslech a řešili nějakou hrózně důležitou věc. Ostatně jako vždycky. První kdo zaregistroval moji přítomnost, byl Tom. Zvědavě se na mě zadíval a jednoduchým "ahoj Mex" mě pozdravil. Po jeho vzoru mě pozdravili i ostatní a nedočkavě na mě koukali. Zhluboka jsem se nadechla a...
Žádné komentáře:
Okomentovat