The Beast #08

Přeji vám krásné počtení, drazí. B.

Hudba: twenty one pilots: Heathens

Večer by se dal považovat za úspěšný, ale já stejně cítila těžký kámen v žaludku. Greg byl štěstím bez sebe a pořád nemohl uvěřit tomu, že jsem přišla zpátky s šekem v ruce. S šekem na takovou sumu. Tentokrát jsem se musela přetvařovat, abych s ním tu radost sdílela. Nedokázala jsem překousnout, že mě ten pitomec tak převezl. Chtěl mi snad oplatit, že jsem ho zesměšnila ve výtahu? Musel mi to vrátit zpátky a ještě do toho divadýlka zahrnout další nevinnou osobu? Jestli si myslí, že mu to jenom tak projde, tak se velice plete. A spřádat plány na to, jak toho idiota dostanu, mi činilo větší radost, než to, že jsem dnes mohla zapsat další kšeft na stranu těch vydařených. Kvůli dnešnímu večeru jsem si vzpomněla na svá vlastní selhání, na to, jak jsem se nedostala na vysněnou univerzitu a musela si začít vydělávat svou pěknou tvářičkou. Na to, jak jsem dostala kopačky jenom proto, že jsem tak pitomá, že jsem neprošla přijímacím řízením. Na to, jak blbá a naivní jsem ve svém dřívějším životě byla, když jsem myslela, že láska a zamilovanost jsou totožné věci, a že to bude trvat věčně.

Když mě Dean zastavil u chodníku a já už mohla jít konečně domů, bylo pár minut před půlnocí. Greg vzal oslavování zodpovědně a mou povinností bylo s ním zůstat do samého konce, než jsme ho vysadili u jeho domu. Až teď jsem mohla vysvléct růžové šaty, odlíčit se a vyspat se na další den, který zřejmě bude náročnější, než ten dnešní. Byla jsem unavená, sice psychicky víc, než fyzicky, ale do postele jsem se i tak těšila.

"Děkuju ti za dnešní večer," zamumlala jsem Deanovi a zlehka ho políbila na tvář.

"Pořádně se vyspi, zítra to má být v nějakém klubu, takže to bude stát za to," poradil mi.

"Ty taky," pousmála jsem se. "Dobrou," poplácala jsem ho po rameni a otevřela dveře auta. Vystoupila jsem a ještě na Deana mávla prsty, než jsem zamířila do vchodových dveří mého domu. Nečekala jsem, že bych v tuhle hodinu někoho potkala. Byl teprve začátek víkendu, a to se většina lidí buď válí doma u televize, nebo skáče někde v klubu na nejnovější hity. V tichosti jsem nastoupila do výtahu, automaticky a bez přemýšlení jsem stiskla číslo svého patra a zády se opřela o stěnu kabiny. Založila jsem si ruce na prsou a potlačila dlouhé zívnutí. Doufám, že budu mít na bytě klid. Jestli tam zase uvidím nasáčkované nechtěné osoby, asi si Anita vyslechne pár nehezkých slov.

K mému překvapení jsem otevřela dveře do ztichlého a tmavého bytu. S chutí jsem si sundala vysoké podpatky a odhodila psaníčko na nízký botník. Hned jsem zamířila na balkon a s chutí dosedla do křesla, abych si mohla zapálit cigaretu. Dveře na balkon jsem za sebou jenom přivřela. Je možné, že se odér cigaretového kouře dostane i dovnitř, ale to mi bylo momentálně jedno. Opřela jsem si hlavu o opěrku a natáhla nohy před sebe. Když jsem však uslyšela nečekaný hluk v útrobách tmavého bytu, nejistě jsem se zastavila v pohybu. Co nejtišeji jsem si poposedla a zahleděla se do místnosti za sebou.

"Haló?"

"Nicole, ty už jsi doma?" uslyšela jsem hlas své sestry, který nebyl ani trochu střízlivý. Ale co, narozeniny má jenom jednou za rok. A i když má mít oslavu až zítra, zdá se, že s ní začala už dnes.

"Co děláš?" zeptala jsem se.

"Hledám alkohol," zachichotala se.

Protočila jsem si pro sebe oči a dlouze potáhla z cigarety, než jsem si nedokouřenou odložila do popelníku. Vstala jsem a vešla dovnitř. Prošla jsem svou provizorní posilovnou a rozsvítila světlo na chodbě. Anita se opírala o rám dveří do kuchyně a v rukou držela mobil.

"Och, chtěla jsem si posvítit tímhle," uculila se na mě.

"Odkud jdeš?" založila jsem si ruce na prsou.

"Jsem naproti s Billem," pokrčila rameny. "Máma šla spát brzo a nám se ještě nechtělo," znovu se zahihňala. "Ale došlo nám víno," olízla si rty. Hned na to si pomlaskla, zřejmě při vzpomínce na všechen vypitý chlast.

"Měla bys jít spát. Vždyť se na sebe podívej," odfrkla jsem si.

Hned divoce zavrtěla hlavou. "Ještě nemůžu," polkla a ztěžklým krokem vešla do kuchyně. Jen jsem si povzdychla. Jestli se ještě teď budu muset starat o opilou sestru, zítřejšího večera se asi nedožiju v kondici, v jaké bych chtěla.

Postavila jsem se na práh, na kterém ještě před chvílí stála Anita, a sledovala jsem, jak otevírá lednici. Moc dobře jsem věděla, že bych ji měla vzít do jejího pokoje, ale něco mi říkalo, že to nebude zrovna nejjednodušší. Byla v takovém rozpoložení, že hádat se s ní bylo to poslední, co bych teď měla udělat.

"To se chceš vracet zpátky?" zeptala jsem se. "Nebude pro tebe lepší zůstat tady? Jít spát?" zopakovala jsem ten nápad, který se mi zdál v tuhle chvíli nejlepší.

"Nechtělas, aby se tady Bill s Tomem ukazovali, tak musím být a pít naproti," pokrčila rameny. "Je to tvoje vina, že se musím vracet zpátky k nim," podívala se na mě, v rukou už svírajíc hrdlo láhve.

"Času si tam můžeš trávit dle své libosti, ale teď bys měla jít spíš do postele. Vždyť se na sebe podívej," povzdychla jsem si.

"Zrovna ty mi nemáš co kázat," odpověděla podrážděně. "Nech mě jít, já se chci bavit, na rozdíl od tebe," zamračila se na mě.

Pomalu jsem si olízla rty. Pokoušela mou trpělivost, a to opravdu řádně.

"Nech mě projít," zamručela na mě.

Mlčky jsem odstoupila stranou.

"Pojď se mnou," nabídla mi a její nálada byla najednou otočená k lepšímu. "Když se přestaneš chovat mrzutě, poznáš, že jsou to fakt skvělí kluci," zamrkala. Díky jejímu opilému jazyku jsem jí sotva rozuměla, ale to mi teď nevadilo. Zprávu, kterou mi chtěla předat, jsem dostala. A hned jsem zavrtěla hlavou.

"Opravdu jsi si jistá tím, že se tam chceš vracet?" ještě jednou jsem se jí zeptala. "Jestli mi budeš ráno vyčítat, že jsem tě nezadržela, něco si ode mě vyslechneš," ukázala jsem na ni prstem.

"Pche," odfrkla si, než prudce otevřela dveře bytu. Když se nejistě naklonila na jednu stranu, reflexivně jsem přiskočila, abych ji zachránila před pádem, aby si ještě něco neudělala večer před oslavou svých narozenin. Pomlaskla si a zvedla ke mně svůj pohled. "Dovedeš mě tam?" zasmála se.

Protočila jsem oči, zatímco jsem ji dál držela kolem pasu. "Jsi opravdu neuvěřitelná, víš to?"

Klouby prstů jsem zlehka zaklepala na dveře jejich bytu. Nemusela jsem čekat moc dlouho, hned v následujících několika vteřinách se přede mnou otevřely. Když jsem pohlédla do tmavých očí, vzpomněla jsem si na dnešní večer.

"Je v pořádku?" zeptal se Bill a nejistě přejel po Anitině obličeji.

"Vidím, že ty jsi taky solidně opilý," řekla jsem, aniž bych k tomu dodávala jakýkoliv podtón. Pouhé konstatování, kterému se on zachechtal.

"Slavíme, tak na to máme právo," pokrčil rameny. "Naše turné po Státech je vyprodané do posledního lístku," pochlubil se.

"Tak to gratuluju," pronesla jsem s lehkým ušklíbnutím. "Tady je láhev vína a moje sestra. Buď na ni hodný, nerada bych se o tobě dozvěděla nové znepokojující věci," řekla jsem s neskrývaným sarkasmem.

"Výborně," uculil se na mě. Jako by moje slova vůbec neslyšel. "V kuchyni bys měla najít otvírák. Otevřela bys ho? Já ji zatím posadím," řekl a strčil mi do rukou víno. Vzal Anitu za předloktí a společnými potácivými kroky zamířili k širokým dveřím, které zřejmě vedly do obývacího pokoje. Povzdychla jsem si. Tohle mi byl čert dlužen.

Rozhlédla jsem se kolem. Vypadalo to tady naprosto jinak. Vždycky jsem si myslela, že byty na tomhle patře byly totožné. Mýlila jsem se. Udělala jsem pár kroků k dalším dveřím, které se v předsíni vyskytovaly, a hned napoprvé se trefila. Kuchyň s tmavou kuchyňskou linkou vypadala luxusně, ale zároveň chladně. Mužsky. Přesně tak, jak by si to zařídil Dean. Nebo dva bratři. Přešla jsem k šuplíkům a několik jich prohledala, než jsem našla, co jsem hledala. Zapíchla jsem ostrý konec vývrtky do zátky vína a několikrát jí otočila, než jsem zátku jedním tahem vytáhla.

"Zkušenosti ti rozhodně nechybí," ozvalo se za mnou.

Pomalu jsem se otočila a jízlivá odpověď se mi zasekla v krku. Chtěla jsem do Billovy tváře vpálit pár ostrých slov, že tu nejsem od toho, abych mu dělala služku, a pokud chce chlastat s mojí sestrou, má si pití zajistit bez mé pomoci, ale jen jsem ztěžka polkla. Nebyly to Billovy oči, se kterými jsem se setkala. Hleděla do tváře Toma, který vyměnil svoje obyčejné černé oblečení za ještě obyčejnější tílko s šedými tepláky. Problém byl v tom, že tílko bylo průsvitnější, než se na první pohled zdálo, a obepínalo jeho torzo více, než triko, co měl předtím pod motorkářskou bundou. To tady přede mnou mohl stát polonahý. Poznám, když je chlap kus, a že byl kus zrovna on, to podkopávalo moje ego.

"Co tady děláš?" zeptal se. "Člověk by předpokládal, že když máme zakázaný vstup do tvého bytu, nebudeš se ani ty ukazovat v tom našem."

Pohledem jsem sjela po jeho svalnatých pažích a otočila se zpátky k lince. Sevřela jsem v dlani hrdlo láhve a přemáhala se, abych ji po něm nehodila. "Doplňte si zásoby. Anita musela dojít pro moje víno, abyste se měli čím opíjet," řekla jsem a láhev nechala stát na kuchyňské lince. "Dobré chutnání," dodala jsem jízlivě, než jsem se kolem něj protáhla, abych mohla z tohoto bytu odejít.

"Kdybys nebyla protivná, tak jsi to víno mohla pít s námi," uslyšela jsem jeho odpověď.

Pomalu jsem se otočila na patě a zamračila se na něj. Neřekla jsem ovšem ani půl slova. Založil si ruce na prsou, jeho svaly na pažích se napjaly a mně se zatajil dech. Nenáviděla jsem své tělo za to, že takhle reagovalo zrovna na něj.

"Já se snažím s lidmi vycházet, ale ty jsi prostě pitomá nána," trhl rameny.

"Nána?" uchechtla jsem se. "Proč rovnou neřekneš, co si myslíš? Jindy si s tím problém neměl," připomněla jsem mu.

"Tomu se říká být taktní. Měla bys to někdy vyzkoušet," pobaveně se ušklíbl.

"Zrovna od tebe se nechám poučovat," procedila jsem mezi zuby, než jsem se otočila k odchodu. S ním se zdržovat prostě nemá cenu. Práskla dveřmi, co mi moje unavené tělo dovolovalo, a rychle vešla do mého bytu.

Mohlas pít víno s námi.

Ještě to tak.

B.