imagine #052

Milenková Mílo, imagine s Billem! :D Sice to není přesně podle tvých chlípných představ, ale aspoň něco tu máš, abys pořád neremcala :D. Snad je to podle tvých romantických představ, protože tady jsem Billa vykreslila jako nikdy nikoho :D. Takže - nejen pro Mily - krásné počtení všem :) B.

--

Silný déšť buší do tvých oken. Neustál přes celý den a teď se blíží noc a ty uleháš do postele. Studený vítr zohýbá větve stromů a ty jsi jedině ráda, že nepodfukuje tvými okny do zahřátého pokoje. Zachumláš se do peřin a už se chystáš ke spánku, když tě vyruší náhlé rozsvícení displeje tvého mobilního telefonu, který leží na nočním stolku. Znaveně zamrkáš a přimhouříš oči proti tomu ostrému světlu, abys zjistila, kdo ti volá v tuhle pozdní hodinu.

"Bille? Stalo se něco?" zamumláš najednou se třesoucím hlasem. Takhle pozdě ti snad nikdy nevolal, tak hned pojmeš podezření, jestli se nestalo něco vážného.

"Ty jsi už spala, beruško?" zeptá se, aniž by odpověděl na tvou otázku. Jeho slova tě však uklidní, protože jeho hlas zní vyrovnaně. Kdyby volal kvůli nějaké špatné zprávě, rozhodně by nezněl tak medově.

"Právě jsem ulehala. Pročpak?" odpovíš s drobným pousmáním. Kdykoliv ho slyšíš, hned si představuješ jeho laskavé oči a prostě neovládneš své emoce. Hned tě zaleje vlna příjemného pobavení.

"Stýská se mi po tobě," zamumlá.

"Vždyť jsme se viděli dnešní ráno," krátce se zasměješ.

"Já vím," vydechne. "Tom se mi taky směje, že z nás dvou jsem já ta holka, ale když já bych s tebou byl každou chvíli," dodá.

Už se nadechuješ k další odpovědi, když se tvým ztichlým bytem roznese zazvonění zvonku u vstupních dveří. Překvapeně zamrkáš do tmy pokoje a hned se natáhneš po vypínači lampičky. A zatímco vstáváš z postele a balíš svá ramena do chlupatého županu, omlouváš se Billovi, aby chvíli vydržel, protože máš nečekaného návštěvníka. Přejdeš bytem a otevřeš dveře. Stále držíš mobilní telefon u ucha a posloucháš Billův klidný dech, když najednou pohlédneš do jeho tváře. Zářivě se na tebe usměje.

"Co tu děláš?" nejistě zvedneš obočí, zmatená celou situací.

"Já ti říkal, že bych s tebou byl každičkou minutu," hlesne a sám svěsí paži, jejíž prsty stále držely drahý mobil u jeho ucha. "Každičkou," zopakuje a rezignovaně zavrtí hlavou.

Usměješ se. "Jsi neskutečně rozkošný, věříš?" zamrkáš a nepřestáváš se culit. A když Bill překročí práh tvého bytu a políbí tě ovlaženými rty, do teď tvé klidně bušící srdce se vydá na maraton. Cítíš Billův studený nos, jeho špička se ti boří do tváře, ale to ti vůbec nevadí. Jeho od větru chladné dlaně tě přivinou k jeho hrudi.

"Za tebou bych šel i ve větším nečase," zašeptá proti tvým rtům.

"Co když nastydneš?"

"Tak se o mě postaráš, zlato," usměje se, čelem se opírajíc o to tvé. "Ale ty mi stojíš i za to nastydnutí," dodá, než znovu spojí vaše rty v jedny.

B.