Téma #57 - R O K . 2 0 1 7

A jsme zase u konce jednoho kalendářního roku. Neuvěřitelné, jak rychlé to letos bylo. Některé momenty utekly jako voda, některé se táhly a zdálo se, že tu budou napořád. Ale kdeže. Čas plyne dál. Jsme starší. Jsme i moudřejší?

Sedím a přemýšlím nad tím, co se v letošním roce událo, co jsem všechno stihla, co jsem zvládla, ač se to na první pohled zdálo nemožné... Oslavila jsem čtvrtstoletí svého žití, takové menší první jubileum. V dubnu jsem konečně viděla kapelu naživo, kdy jsem neváhala využít toho, že přijeli koncertovat do Prahy. Taky bylo na čase, když jsem alien takovou dobu, že jo :D. Dozvěděla jsem se, že budu dvojnásobná teta. ♥ V červnu jsem odstátnicovala, získala magisterský titul, což bych mohla považovat za zatím největší úspěch, protože z toho jsem měla bobky u zadku kolik měsíců! Užila jsem si měsíc volna a hned v sprnu si našla práci a nastoupila do ní. Zvládla jsem zkušebku. A práce mě pořád baví. Díky práci jsem začala využívat svého řidičáku, tolik let trouchnivějícího v mé peněžence :D. Dřív jsem se bála sednout za volant, teď klidně řídím i tranzit s plně obsazenými sedačkami... Přestala jsem sedět téměř každý pátek v hospodě a zjistila jsem, že mi to vylepšilo mnoho věcí. Využila jsem i druhé příležitosti přídavných koncertů a kromě lístku na koncert do Berlína jsem si i koupila jeden z VIP balíčků. ♥ Teď mám školní fotku s kapelou, juch! :D Užila jsem si ten berlínský výlet ve skvělé společnosti dvou sličných dam M&M, kdy jsme se mohly leckdy smíchy potrhat. ♥ Vrátila se domů a doklepala ten zbytek roku v takovém shonu, až mi to přijde jako mrknutím oka. Stihla jsem dodělat dárky na poslední chvíli, ještě ve Štědrý den ráno jsem čekala, až mi zaschne obraz, abych ho mohla teda konečně zabalit. Ručně vyrobené dárky udělaly velkou radost a z toho mi doteď plesá dušička. :) Kromě pracovních dní jsem si užila dny volna s rodinou, přáteli, za ničím se nehnala a žila danou chvílí.

Byl to tedy úspěšný rok?

Já myslím, že i docela ano. :)

Přes to všechno je tu ještě jedna důležitá věc - nepřestala jsem blogovat. ♥

* * *

Blíží se rok plný výročí. Ty osmičky na konci... Sto let od vzniku Československa. Padesát let Pražského jara... Bude mi šestadvacet. Budu podruhé tetou. Chci si pořizovat vlastní auto. Chci se konečně odhodlat a nechat se tetovat! Kolik roků to už chci a pořád nic. Chci vidět Hinter die Welt (cosi takového mi má v březnu přijít od Amazon.de, tak snad ^^). Zase bych chtěla začít s němčinou, zase a konečně a zase. Mnohokrát jsem začínala a vždy skončila po pár dnech, protože jsem v té pravidelnosti prostě lempl... Ale teď chci taky plánovat. Ne každý prd a krok, ale plánovat. A doufám - věřím, že se mi tak bude dařit dosahovat svých cílů snáz. Že tedy pohnu nejen s tou němčinou, budu pravidelně cvičit a protahovat tělo, ale taky se svým životem. Rázným krokem vpřed.

Sice ten konec roku neoslavím úplně podle svých představ, protože budu v práci s klienty, ale to nemění nic na tom, že se budu mít kam vrátit: k milující rodině, do domova, za který jsem nonstop vděčná, protože mám skvělý vztah s rodiči i se sourozenci. A co víc si přát, než se milovat a milovat je, mít střechu nad hlavou, jídlo do pusy a být v teple? A teď přestanu se sentimentálními řečmi :D... Chtěla bych vám popřát krásného Silvestra. Já těch pár hodin před pracovní dobou zase prožiju s rodinou, neb dnes švagr slaví narozeniny :). Užijte si konec tohoto roku, který byl na jednu stranu pln hrůz z teroristických útoků, výbuchů bomb a kamionů najíždějících do lidí, ale taky pln lásky, kdy si lidé při těch katastrofách navzájem pomáhali, kdy se nezanevřelo na lidskost a kdy Boží mlýny nepřestaly mlít.

Š Ť A S T N Ý . N O V Ý . R O K . V Š E M ♥

B.