Promiseland * 20

Uch. I když nejsou kapitoly tak často, jak bych si přála, i tak jsem se dokázala dostat k napsání dvacátého dílu. Neuvěřitelné, jak s každou povídkou čas letí. V příběhu jsme se teď dostali do bodu, který jsem plánovala ze všech možných úhlů, no nakonec to vyšlo takhle. Jsem zvědavá a těším se na vaše ohlasy, doufám, že se bude kapitola líbit. :) Přeji vám krásné počtení :)

Hudba: Thirty Seconds To Mars - Stay

Během večeře jsme se bavili o běžných věcech. Můj rozchod ani jednou nepadl jako téma rozhovoru, ani jednou se Tom nevrátil ani k té trapné situaci, kdy jsem mu zase brečela na hrudi a málem se tu hroutila. Pojedli jsme a já se zase cítila normálně, v jeho přítomnosti pohodově a příjemně. S posledním soustem jsem začala sklízet ze stolu. Postavila jsem se ke dřezu, do kterého jsem před pár vteřinami položila dva špinavé talíře, a chystala se nádobí hned umýt. Tom se pohotově chytil utěrky a bylo zřejmé, že mi chce pomoct i s tímto. Jen jsem se na něj usmála a pustila vodu z kohoutku na nádobí. Hlavou mi vrtalo, jestli je takhle pozorný ke všem, třeba i ke svému bratru, nebo je to jenom jeho snaha se zalíbit osobě, kterou sotva zná - tedy mně. Krátce jsem se nadechla, abych se zeptala na to, co mi právě probíhalo hlavou, ale nakonec jsem vzduch z plic vypustila, aniž bych řekla jediné slovo.

"No jen se zeptej," pobídl mě. Ano, byl by slepý, kdyby si nevšiml toho, jak jsem se chystala ke slovům, která jsem si nakonec nechala pro sebe.

Znovu jsem se pousmála, ale tentokrát zůstala pohledem hledět na talíř, který jsem právě čistila pod tekoucí vodou. "No, víš," začala jsem neurčitě. "Přemýšlela jsem nad tím, jak jsi mi tady ochotně k dispozici, a prostě si nedokážu pomoct, aby mi v hlavě nevyskakovala jedna otázka," pokračovala jsem, stále tak neurčitě a obšírně, z čehož ještě nemohl pochopit, k jaké otázce mířím.

"Vybal to," pobídl mě.

Odložila jsem umytý talíř vedle dřezu a zastavila vodu. Zvedla jsem k němu pohled a přemýšlela, jak otázku přesně formulovat. Dlaněmi jsem se opřela o okraj kuchyňské linky, a když mi Tom nabídl utěrku, abych si do ní osušila ruce, využila jsem toho. Pomalu jsem si olízla rty, a zatímco jsme stáli blízko sebe - on držíc kus látky, do které jsem si já stírala vodu z dlaní, stále jsem nevyslovila tu otázku, na kterou jsem chtěla znát odpověď.

"Čím déle mlčíš, tím víc se bojím, na co se chceš zeptat," uculil se.

Pohledem jsem přejela přes jeho usměvavé rty, než jsem se mu podívala do očí. "Tome, to jsi opravdu tak dokonalý společník, nebo se jen v tuhle chvíli snažíš zalíbit a ukázat mi, jak jsi… já nevím… bezchybný?" zamrkala jsem víčky. S mými slovy jeho rty úsměv opustil a z jeho tváře se vytratilo pobavení. Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne krev. Vlastně jsem se v hezky formulované větě ptala na to, jestli se tu snaží flirtovat a získat mě. Nebyla jsem naivní?

"Já a bezchybný?" zopakoval po mně s nedůvěřivým podtónem v hlase a nesouhlasně zavrtěl hlavou. "Ale kdeže, dovol mi, abych tě vyvedl z omylu," řekl. Když si špičkou jazyka ovlažil spodní ret, na chvíli se mi zatajil dech. Zhoupl se na chodidlech a přiblížil se o kousíček blíž. "Třeba právě teď jsem neskutečně sobecký otec, protože jsem svou dcerku nechal na starosti Billovi, jen abych mohl trávit čas s někým jiným. To se nedá považovat za vlastnost dokonalé osoby, nemyslíš?" trhl rameny.

Pousmála jsem se. Neměla jsem sebemenší tušení, co bych mu na to mohla odpovědět, ale on sám pokračoval a tím tak předešel pauze ticha, která by mezi námi nastala.

"Taky nejsem nevinně v tom, že jsem otec samoživitel," řekl. "Jak sama víš, při rozchodu za tou můžou obě dvě strany. Jeden podvede, ale ten druhý se málo staral, a tak k tomu vytvořil příležitost. Nebo jeden zlomí srdce, ale jedině proto, že k tomu ten druhý dal nějaký důvod," pokračoval tišším hlasem. "Jeden přestal milovat, protože ten druhý pořád myslel jen na sebe," zamumlal. "Takže rozhodně nejsem bez chyby," znovu zavrtěl hlavou. Hleděl zblízka do mých očí. Mezi našimi těly byla nepatrná mezera, kterou vyplňovaly naše ruce. Tom pustil utěrku, kterou doposud držel, a ta spadla přes mé prsty. Sklopila jsem zrak a odložila utěrku na kuchyňskou linku.

"Tak proč jsi pořád tak poslušný?" zeptala jsem se.

"Protože čekám na náznak z druhé strany, abych věděl, zda jsou povoleny i neslušnosti," řekl stroze a bez snahy to jakkoli zaobalit.

Zvedla jsem k němu pohled, jen abych se setkala s tím jeho. Díval se mi do očí a čekal. Opravdu jen čekal. Jako by mě tím pohledem na chvíli upoutal a já se nemohla hnout. Hleděla jsem do těch tmavých očí, které mi teď říkaly hromadu věcí, které se těžce dávaly do slov, ale velice snadno se přenášely na vlně pocitů. Chtěl mi toho sdělit hodně a já teď byla konečně schopná naslouchat. Nebyla jsem zasekaná ve svém vztahu s Jeromem, nebyla jsem strnulá v bolesti, kterou mi přinesl rozchod s ním. Byla jsem teď svobodná, měla jsem před sebou spoustu možností a konečně jsem se taky rozhodla těch možností využít.

"Je to sotva týden, co jsem po několikaletém vztahu bez partnera," zamumlala jsem. Vždyť tu ještě strašily Jeromovy věci, sice složené v krabicích hned u domovních dveří, ale i tak tu stále byly. "Pořád je to čerstvá věc," dodala jsem a ztěžka polkla. Nepamatuju si, kdy naposledy jsem měla takový vážný rozhovor. S Jeromem určitě dlouho ne, ten by toho nebyl schopný.

"Do ničeho tě nenutím. A rád bych podotkl, že mám dceru, která je důležitou součástí mého života," řekl. Vztáhl ruku a prsty pomalu přejel po kůži na mém krku, než polštářky zapletl do kořínků mých vlasů na mém zátylku. Palcem mě pohladil po hraně čelisti a jemně zvedl můj obličej k tomu svému. Sklonil se nade mnou, ale naše rty se nepřiblížily ani o milimetr. "Chápu, pokud by sis takovou věc chtěla důkladně rozmyslet, než se do něčeho pustíš. To se mi na tobě líbí," prozradil, zatímco se jeho koutky rtů slabě pozvedly. Očima přejel přes mé tváře, než je zase zasekl v těch mých. "Jsi rozumná. Dospělá."

"Tome," hlesla jsem jeho jméno, ale když palcem přejel přes mé rty, umlčel mě tím. Možná to nebylo jeho záměrem, ale slova se mi zadrhla v krku a nic dalšího jsem neřekla. Zhluboka se nadechl pootevřenými rty, které si špičkou jazyka ovlažil.

"Těším se, až poznám tu tvou druhou stránku," zašeptal. "Divokou a vášnivou," dodal tiše, a jak mě jeho dech ovanul na tvářích, odevzdaně jsem přivřela víčka k sobě. "Věřím, že to v sobě máš, Theo."

Zůstala jsem stát blízko jeho tělu, užívala si dotek našich kůží, nechávala ho, aby se mě dál dotýkal. Polštářkem palce přejel přes mé rty a zlehka mě pohladil po tváří, než prsty zabořil hlouběji do mých vlasů na zátylku. Hlavou mi proběhlo několik myšlenek, stále mi v uších rezonovala jeho poslední slova. Nemělo cenu teď nad nimi přemýšlet, něčím takovým jsem teď nechtěla mrhat čas, když jsem ho měla tak těsně u sebe. Vydechla jsem - pomalu a klidně, zatímco jsem zvedala dlaně k jeho pasu. Když jsem prsty přejela přes látku jeho trika a konečně ucítila jeho tělo, které se pod ním skrývalo, odvážně jsem zvedla své oči k těm jeho.

Naklonil se nade mě, převyšoval mě a tím mi připomínal, o kolik vyšší je v porovnání s mým vzrůstem. Když se pousmál a v jeho očích zajiskřilo, nedokázala jsem mu ten úsměv neopětovat. Vysvobodil své prsty z mých vlasů a sjel dlaní k mému krku, zatímco druhou ruku položil kolem mých žeber. Vjel s ní mezi mé lopatky, čímž si mě přitáhl k sobě, jak nejblíž to šlo.

Tiše jsem se zasmála. "Jsme jako dva puberťáci, kteří neví, jak na to," zamrkala jsem víčky.

"Já moc dobře vím, jak na to," nesouhlasně zavrtěl hlavou. A než jsem se stihla nadechnout k jakékoli odpovědi, konečně přerušil nejen mezeru mezi našimi těly, ale také tu vzdálenost mezi našimi rty. Přitiskl se k nim, zprvu jemně a opatrně, ale když jsem se nezačala bránit, prohloubil polibek v mnohem vášnivější a vroucnější spojení. Tělem se natlačil na to mé, a kdyby nedržel jednu paži kolem mého pasu, nejspíš bych zavrávorala a ukročila vzad. Díky jeho objetí jsem však ten náhlý nátlak z jeho strany zvládla. Opřela jsem se o kuchyňskou linku a nechala se jím i nadále drtit. Když se hrudí natiskl k té mé, najednou ke mně došla ta jeho touha, potřeba po lidském kontaktu. Jen na chvíli přerušil spojení našich rtů, a když mou tvář ovanul jeho horký dech, tentokrát jsem to byla já, kdo tu mezeru mezi námi vyplnil. Dlaněmi jsem vyjela přes jeho žebra, hmatem jsem se pokochala jeho hrudí, než jsem prsty překřížila za jeho krkem. Vytáhla jsem se na špičky a vpila se do toho polibku, který jsme si navzájem věnovali. Pevně mě sevřel ve svém náručí, než se pomalu odtáhl. Čelem se na moment opřel o to mé, víčka stále pevně zavřená, dech uspěchaný a přerývaný. Naposledy mě políbil, dlouze a toužebně.

"Měl bych jet domů," zamumlal proti mým rtům. "Přece jenom - mám nemocné dítě, o které bych se měl postarat," podotkl. Prsty uhladil pár neposedných vlasů, které mi vypadly z culíku, než se mi podíval do očí. "Promiň."

"Nemáš se za co omlouvat, Tome," pousmála jsem se. "Je to naprosto pochopitelné," dodala jsem.

"Teď se ve mně perou dvě myšlenky - tak moc bych tady chtěl zůstat s tebou, ale zároveň vím, že se takhle prostě zachovat nemůžu, ne teď, ne dnes," lehce zavrtěl hlavou. Políbil mě jednou a dlouze, než mi na koutek rtů vtiskl druhý, kratší polibek.

Usmála jsem se na něj a dlaněmi sjela na jeho ramena. "Běž se postarat o Käthe, Tome," řekla jsem polohlasně, zatímco jsem přemáhala sebe samotnou, abych ho neuprosila k tomu, aby tu opravdu zůstal. Ano, taky bych chtěla být na chvíli sobecká a užít si přesně tak, jak to v tuhle chvíli cítím a chci, ale moc dobře jsem věděla, že vstupuju na území, kde už je částečně obsazeno. Jeho dcerkou.

Tom se odtáhl a když jeho paže povolily objetí a opustily mé tělo, pocítila jsem ne dvakrát příjemný chlad na místech, kde se mě doposud dotýkal a hřál. Pousmál se na mě a nejistě přešlápl z nohy na nohu. Pochopila jsem z toho, že mi skutečně nelhal - zdálo se, že by opravdu rád zůstal, ale povinnosti k jeho dceři jsou v tuhle chvíli silnější. Plně jsem to chápala.

"Vyprovodím tě," nabídla jsem mu ve snaze ulehčit jeho rozhodování.

Přikývl hlavou. "Ano," přitakal a polkl. Nic dalšího neřekl, ale já v jeho pohledu viděla další hromadu slov, které nevyřkl. Zhluboka se nadechl a prsty zlehka přejel přes mé předloktí, než do své dlaně schoval tu mou. Když se najednou pousmál a přitáhl mě za paži blíž k sobě, opadly všechny mé obavy, že má jeho náhlá vážnost co dělat s nastalou chvílí loučení. Objal mě kolem pasu. Využila jsem situace, a ještě jednou si stoupla na špičky, abych dosáhla na jeho rty. Teď jsem nepřemýšlela nad tím, jak náhlé se všechno mohlo zdát, nedávala jsem šanci pochybnostem a prostě jsem se rozhodla si aspoň nějaký čas užívat, než se objeví i mé povinnosti. Možná to mezi námi jiskřilo od samého začátku, možná se to tak prostě mělo stát. Chtěl osud, abych přistihla Jeroma inflagranti? Bylo to dílem vyšší moci, že se všechno seběhlo takhle, že se mi Tom dostal pod kůži tak snadno?
Už jsem si téměř nepamatovala, jaké to je, když člověk prožívá první minuty, hodiny a dny sladké zamilovanosti. Sotva jsem si ale tohle dovolila u Toma, pocítila jsem, jak se mi příjemný pocit během zlomků vteřin rozlévá po celém těle. S úsměvem jsem šla po Tomově boku z mé kuchyně chodbou k předsíni, abych se s ním rozloučila na prahu mého domu. Rozsvítila jsem nad námi světlo, přece jenom už byl pozdní večer, a zvedla pohled k jeho tváři.

"Kdy tě znovu uvidím?" toužebně vydechl otázku, která mi vůbec nepřišla na mysl.

Krátce jsem se zasmála. "Přece bys měl vyzvednout úkoly pro Käthe," připomněla jsem mu. "Můžeme se vidět hned v pondělí," řekla jsem.

"A nechceš teda zítra pomoct s tím renovováním?" zeptal se a očima krátce střelil po místnosti, než se znovu podíval do mých očí. "Sice nejsem kdoví jak zručný kutil, ale když se snažím, nejsem marný pomocník," pousmál se. "A já bych se fakt snažil!"

"To jsem si už všimla, že nejsi marný pomocník," zopakovala jsem jeho slova. Pokývla jsem hlavou, vzpomínajíce na uvařenou večeři, se kterou mi částečně pomohl. Jemně jsem stiskla jeho dlaň. "Ale nechci tě omezovat nebo ti snad něco přikazovat. Máš svobodnou volbu," řekla jsem. Chtěla jsem se jeho dlaně pustit, ale když mě znovu přitáhl k sobě, nebránila jsem se. Prsty přejel přes mou klíční kost a putoval k mému krku, aby si mohl přidržet můj obličej u toho svého. Už se skláněl k dalšímu polibku, už jsem přivírala oči v očekávání blaženého spojení našich rtů. K tomu ale teď dojít nemělo. Když se však předsíní rozlehl zvuk, který jsme ani jeden nečekali, zarazil se v půli pohybu a jeho oči se rozšířily překvapením. Napřímil se v zádech a odtáhl se ode mě, zatímco se jeho tmavý pohled přesunul od mého směrem ke dveřím, které se najednou otevřely. Můj výraz ve tváři musel vypadat stejně šokovaně jako Tomův, když jsem uslyšela Jeromův hlas.

"To jsou mi ale věci," procedil mezi zuby. Neskrýval podráždění, nesnažil se znít vyrovnaně. "Tak se zdá, že nejsem jediný, kdo podváděl. Nebo sis tak rychle našla náhradu?" ohrnul horní ret ve znechucení, zatímco pohledem měřil Tomovu postavu. Když si prohlédl, jak blízko sobě stojíme, mimika ve tváři se mu opakovaně zkřivila.

Nečekala bych, že se tu ukáže v tuhle hodinu, zároveň jsem však byla paradoxně ráda, že přišel. Aspoň mu budu moct dát jeho věci, které tu už nechci mít, budu ho moct vypakovat a už se s ním nikdy nevidět. A že jsem teď byla v Tomově společnosti, bylo další výhodou. Nebudu muset polevovat v tom, co jsem si už jednou stanovila, nenechám se ukecat sladkými řečmi bývalého snoubence, který mnohdy věděl, co říct, by mě dostal do pozice, v jaké mě chtěl mít. Je konec manipulacím, už se od něj nenechám využívat.
"Přijel sis pro své věci?" zeptala jsem se a vůbec nereagovala na jeho předchozí slova. "Támhle jsem ti je sbalila," pokývla jsem hlavou do kouta místnosti. Udělala jsem krok směrem k Jeromovi a postavila se tak před Toma, jako bych měla potřebu ho chránit. Proč by se musel setkávat s tím blbcem, se kterým jsem promarnila několik let svého života. Založila jsem si ruce na prsou, Jerome mě napodobil. Nezdálo se, že by chtěl jen tak odejít.

"Theo, můžeme si promluvit?" zvedl obočí. Napřímil se v zádech, jako by se teď potřeboval dělat vyšším, než byl. Zůstával stát na místě a ani se nehnul, aby si sebral své věci a odešel. "Sami?" dodal.

"Nemám chuť se s tebou vybavovat. Seber si své věci, nech tady klíče od mých dveří a padej pryč," zamračila jsem se na něj. Několikrát jsem zamrkala víčky a ztěžka polkla. Cítila jsem, jak mě pohlcuje bezmoc. Postupně mi svazovala ruce, znemožňovala mi cokoli udělat. Nechtěla jsem být na Jeroma hnusná v Tomově přítomnosti, ale snad má pochopení pro to, proč se takhle chovám. Řekla jsem mu, že mě podvedl, věděl, že na to mám právo. Jenže Jerome někdy dokázal být tak urputně vytrvalý, až to bylo na škodu. A jak se zdálo, tahle situace teď měla nastat.

"Nehodlám odejít dřív, než si promluvíme, Theo," řekl důrazněji. Mezi jeho slovy jsem vycítila i to, že chce, aby se ten rozhovor udál jen mezi čtyřma očima. Teď jsem cítila Tomovu tichou podporu, i to, že stál za mnou, mi dodávalo odvahu. Budu ji cítit, i když ho pošlu domů?

Olízla jsem si rty. "Jerome, nedělej scény, prosím tě," hlesla jsem.

Jeho tvář se nezměnila, pořád se tvářil stejně tvrdohlavě.

Zatnula jsem zuby. Ach jo, proč?

B.