Téma #61 - Omluva.

Tak nějak cítím, že vám dlužím velkou omluvu.

Momentálně jsem v opravdovém frmolu. Když už se nejedná o práci, tak se jedná o další hromadu věcí, které chci - nebo musím nebo mám prostě potřebu - stihnout ve svém volnu a k psaní povídky se stále nedostávám. Mám na ni myšlenky, ale když už večer konečně přicházím do svého pokoje, sotva se vláčím do postele. Hlava uvařená, tělo vyšťavené.

V práci je toho hodně, přesčasy se kupí. A když splním jeden velký úkol, objeví se další, stejně akutní, ne-li ještě více. Priorita nad prioritu a povídka/celý blog stojí.

Omlouvám se vám.

V červnu mě čekají dva týdny dovolené, které doufám využiju ke svému i vašemu potěšení. A taky doufám, že se k sepsání aspoň něčeho (!!) dostanu i dříve, než až v té druhé půlce června...

Jen abyste věděli, že žiju. :)

Děkuji za vaši trpělivost a doufám, že se moc nezlobíte, ale já bych se opravdu potřebovala naklonovat. I víc než jen jednou. Nebo bych potřebovala nějakého poskoka, který by za mnou během dne chodil a zapisoval mé myšlenky. Nebo by už konečně mohli vymyslet v pokročilém světě nějakou vychytávku, která by ty mé myšlenky prostě přenášela do wordu, aniž bych musela sedět u počítače a používat své prsty. Ono totiž sem tam stává i to, že v těch dnech volna bych mohla najít čas ku psaní, ale prostě notebook ani vidět nechci, jak ho mám téměř pořád přilepený v práci...

Mno. Doufejme v lepší zítřky. Úkoly v práci splním. Nastane zasloužená dovolená a já budu psát jako mourovatá a vynahradím vám tady ty uplynulé dny ticha.

Věřím tomu! :)

Zatím se loučím, jdu spát, neb jsem po dnešní šichtě unavená a i zítra mě čeká další pracovní dobrodrůžo.

Mějte se krásně, užívejte sluníčka.

Vaše B.