Promiseland * 29

Ach. Tolik věcí bych chtěla stíhat, tolik málo času mám. Věnovat se práci, rodině, koníčkům a do toho vpasovat i psaní, je někdy opravdu pekelně náročné. A já bych chtěla poděkovat všem, kteří i přes to, že mi to takhle mnohdy trvá, neztrácejí trpělivost a i nadále zůstávají věrni. Děkuji.

Přeji vám krásné počtení, těším se na komentáře a vynasnažím se přijít s novým dílem trochu dřív. :) B.

Hudba: Tom Kaulitz - When A Fire Starts to Burn

Po příjemně prožitém večeru, který jsem strávila v Tomově společnosti, pokračovala v jeho společnosti i nadcházející nocm, která přišla dříve, než by se mi líbilo. Když jsme byli spolu, čas plynul jinak - až příliš rychle na to, kolik málo času jsme na sebe mívali. Nezaobírala jsem se těmi dotěrnými myšlenkami na to, že nejsem jediná žena v jeho životě, přece jsem chápala to, že když má dítě, je pro něj důležitější jeho dcera, ne přítelkyně, kterou zná sotva pár měsíců. A ač jsem chvílemi propadala pochybnostem, nedala jsem jim ve své mysli příliš prostoru. Díky tomu jsem si dokázala užít to, že teď tráví čas se mnou. Něco to přece znamenalo. Muselo, jinak by se ani nenamáhal najít chvilku ve svém nabytém programu. Vždyť už tak měl veškerý čas vyplněný povinnostmi a kolikrát jsme měli problém se domluvit, kdy se uvidíme, kolik toho musel stíhat. Že odložil pracovní schůzky na později a vypustil sezení ve studiu, jen aby mohl být se mnou, něco prostě znamenalo.

Probudila jsem se uprostřed noci. Okolní ticho až nepříjemně tlačilo na mé uši. Nedokázala jsem přesně určit, proč jsem procitla dřív, než mi zazvonil budík. Ležela jsem zády k Tomovi a momentálně hleděla do tmavých dveří skříně. Přetočila jsem se na druhý bok a chtěla se k Tomovi přitulit, obejmout ho kolem pasu a znovu spokojeně usnout v jeho náručí, ale moje dlaň zabloudila jen po prázdné polovině postele. Matrace byla chladná, určitě musel být vzhůru už delší čas, jinak by bylo povlečení aspoň trochu zahřáté od jeho tělesného tepla. Napřímila jsem se v zádech a promnula si právě otevřená víčka. Rozhlédla jsem se po své ložnici a hledala cokoliv, co by mi teď prozradilo, kde se může Tom nacházet. Jeho oblečení tu stále leželo, mobil měl položený na nočním stolku, stejně tak své hodinky. Nezdálo se tedy, že by se v polovině noci sbalil a jel domů, ať už by za tím stál jakýkoliv důvod.

Prsty jsem prohrábla vlasy a uhladila si je za ucho, než jsem položila chodidla na zem a vstala. Pomalu jsem přešla ložnicí a nahlédla jsem do koupelny, jestli se náhodou nenachází tam, ale bylo tam zhasnuto. Vyšla jsem tedy z místnosti a procházela chodbou, dokud jsem nepřišla až k terase, na které jsem předchozí odpoledne sama na pár minutek usnula. Bylo tu rozsvícené mdlé světlo a byl cítit cigaretový kouř. Až když jsem vystoupila ven, všimla jsem si, že je schovaný v koutě, pohodlně usazený v jednom z křesel zahradního nábytku.

"Tome," zašeptala jsem jeho jméno. "Nemohl jsi spát? Co tu děláš takhle v noci a sám?" zeptala jsem se. Přešlápla jsem z nohy na nohu a skrývala svá nahá stehna, v jejichž půli mi končilo triko, ve kterém jsem spala.

Sotva uslyšel můj hlas, přetočil ke mně svůj obličej. Vyfoukl kouř, zatímco pohledem přejel přes mé tělo. Pousmál se, když uviděl, jak tu stojím, a v jeho očích zvláštně zajiskřilo. "Pojď ke mně, zlato," zamumlal a naklonil se blíž ke stolu, na kterém ležel popelník. Uhasil v něm nedopalek cigarety a pak paži natáhl směrem ke mně. "Pojď," znovu mě pobídl.

Přešla jsem blíž a vložila svou dlaň do té jeho. Když mě stáhl na svůj klín, nebránila jsem se a posadila se na něj. Položila jsem jednu paži kolem jeho ramen a zahleděla se do jeho tváře. Mlčela jsem, své otázky jsem už položila. Prsty volné ruky jsem přejela přes jeho paži a jemně mu promnula sval na rameni.

"Dlouho jsem se převaloval, než jsem to vzdal a uvědomil si, že dneska asi prostě neusnu," pousmál se. Zlehka se dotkl mé kůže na rameni, kde spočívaly mé vlasy, a uhladil je na mé lopatky. "Nechtěl jsem ale, aby ses probudila i ty, promiň," hlesl. Vzal mou ruku do své a letmo políbil klouby mých prstů.

"Neprobudil jsi mě ty, ale tvoje nepřítomnost," odpověděla jsem mu.

Usmál se a tentokrát políbil mé rty. Pomalu položil dlaň na mé stehno a oddálil své rty od těch mých. Na chvíli se mi zahleděl do očí, než si povzdychl a čelem se opřel o mé rameno. Pociťovala jsem z něj náznaky zoufalství, bezmoci. Z čeho by se tak měl cítit? Sice jsem nechápala, co se mu právě teď odehrává v hlavě, ale zřejmě mě tím nechtěl zatěžovat. Pokud to ale byl důvod toho, že nemohl usnout, že mu to nedovolilo v noci zamhouřit oči a ulevit svému tělu v potřebném spánku, chtěla jsem o tom vědět.

Prsty jsem prohrábla jeho vlasy. "Děje se něco, Tome?" zeptala jsem se. Byl několik vteřin tichý jako okolní noc. "Hm?" dodala jsem, abych tím u poutala jeho pozornost. Dosáhla jsem tím svého a on ke mně zvedl pohled.

"Jsem unavený. Ale honí se mi toho hlavou tolik, že teď zřejmě nedokážu usnout," postěžoval si. Pousmála jsem se a polštářky prstů projela jeho strništěm, které pokrývalo jeho tváře a bradu. Byla jsem ráda, že se mi svěřuje, znamenalo to pro mě hodně, bylo mi to ukázkou toho, že mi opravdu důvěřuje.

"Můžu ti s tím nějak pomoct?" zvedla jsem jedno obočí. Když jsem naklonila hlavu na stranu a zvedla koutek úst nahoru, nemyslela jsem to nějak dvojsmyslně. Tom to tak však četl.

"To víš, že můžeš," našpulil rty a dlaní přejel po mém stehnu výš, zamířil přes nahou kůži až k zadečku a ten mi silně stiskl. "Můžeš mě unavit natolik, že usnu i s tou hlavou plnou myšlenek," procedil mezi zuby, než se natáhl pro polibek, který prodloužil na několik dlouhých vteřin.

Se smíchem jsem zaklonila hlavu. "Myslela jsem to trochu jinak, Tome," podívala jsem se mu do očí. Propletla jsem prsty s kořínky vlasů na jeho zátylku a sledovala divoké jiskřičky, které běhaly v jeho černých očích. Nedovedla jsem se vynadívat na jeho pohlednou tvář, jeho plné a měkké rty lákaly k polibkům.

"S věcmi, které se týkají kapely a naší hudby, mi asi nepomůžeš, zlato," zavrtěl krátce hlavou a na okamžik se zatvářil vážně. "Stejně jako já nemůžu pomoct tobě s opravováním diktátů a domácích úkolů… Mno, možná bych mohl, ale nechtěj vědět, jak děsivě by to dopadlo," zasmál se.

Lehce jsem zatahala za jeho vlasy. "Kdybych mohla cokoliv udělat… klidně si o pomoc řekni, ráda ti ulevím od starostí," řekla jsem.

"Děkuju," pokývl a obdaroval mě pohledem, který jsem najednou nedokázala přečíst. Mohlo to být tím šerem, ve kterém jsme tady seděli, že jsem najednou neviděla to, co mi běžně neunikalo, mohlo to být taky tím, že to Tom záměrně skryl. I tak jsem dál hleděla do jeho duhovek a nepřerušovala oční kontakt, který mi teď přinášel vlny klidu a pohody. Objal mě kolem pasu a přitiskl blíž k sobě. Znovu si opřel hlavu o mé tělo, tentokrát se jeho tvář přitiskla k mé hrudi, a spokojeně vydechl.

Prsty jsem prohrábla jeho vlasy a nechala dlaň viset kolem jeho krku.

"Takhle bych mohl sedět klidně celou noc," zamumlal.

Pousmála jsem se. "Já taky," odpověděla jsem a políbila ho do vlasů.

Seděli jsme tak ještě několik minut, než mi začínalo být větší chladno na spoře oděné tělo. Dokud jsem se tiskla k Tomovi, tak mi zima nebyla, ale po nějakém čase i tohle přestávalo zabírat na to, abych se nezačínala třást po celém těle.

"Je ti chladno. Pojďme dovnitř," navrhl Tom. Prsty přejel přes mé stehno, kde se během několika vteřin projevil chlad v podobě husí kůže.

Pousmála jsem se a přitakala, abych jasně ukázala, jak s tímhle nápadem souhlasím. Chtěla jsem se dostat z jeho objetí a postavit se na nohy, ale jako by svými slovy myslel něco jiného. Nechápavě jsem se na něj podívala a v té kratičké vteřině nedokázala přijít na to, proč mě dál drží na svém klíně. Stiskla jsem mu paži a zvedla jedno obočí. Z mého výrazu ve tváři mu muselo být jasné, že mu v tuhle chvíli nerozumím.

"Jak moc velká zima ti je?" zeptal se.

"S každou vteřinou čím dál větší," odpověděla jsem. "Proč se tak zvláštně ptáš?" dodala jsem další otázku, která mi ležela na jazyku. Z jeho tváře jsem opravdu nedokázala vydedukovat, co mu běží myslí.

"No, napadla mě totiž taková věc," začal. Naklonil hlavu na stranu a pohledem sjel po mém obličeji k mému tělu, než se mi znovu podíval doočí, ovšem s potutelným úsměvem, který se usadil na jeho rtech.

Zhluboka jsem se nadechla. "Ty se tváříš tak tajemně, až se začínám bát," nervózně jsem se zasmála. Jeho výraz, který jsem právě teď nedokázala číst, mě opravdu uváděl do rozpaků, a to, že ohledně svého nápadu dělal takové tajnosti, na tom příliš neubíralo.

"Není se vůbec čeho bát," zavrtěl hlavou, ale jeho pohled se nezměnil, výraz ve tváři zůstal stejný, a tak jsem začala nabývat dojmu, že mě sice chce ukonejšit slovy, ale plány na činy zůstaly v jeho hlavě nezměněny.

"Tome?" oslovila jsem ho a odtáhla se od něj, co mi délka jeho paží, které měl omotané kolem mého pasu, dovolovala.

Zvesela se zasmál, hlasitě, hrdelním smíchem. Poplácal mě po nohou, které jsem tiskla k jeho tělu, jak mi bylo chladno. Když se najednou začal zvedat, i se mnou sedícím na něm, s překvapeným zavýsknutím jsem se přidržela pažemi kolem jeho krku.

"Tome, co blázníš?" zasmála jsem se a nechtěla uvěřit tomu, že opravdu provádí takovou hloupost. "Vždyť - ah!" znovu jsem vypískla, když doopravdy vstal. Jak jsem se držela kolem jeho krku, usnadnila jsem mu tím to, aby si mě přehodil přes rameno. Zůstala jsem viset jako pytel brambor a hleděla bych do jeho zad, kdybych se nesnažila dostat se zpátky na chodidla.

S neutichajícím smíchem zamířil do útrob domu.

"Ty ses asi opravdu pomátl," začala jsem a dlaněmi se zapřela proti jeho lopatkám, abych aspoň trochu viděla na to, kam kráčí. "Chceš si ublížit? Nebo ublížit mně?" zeptala jsem se ho. Čekala jsem, zda se mi od něj dostane jakékoliv zprávy než jen smíchu, ale to jsem asi byla naivní, pokud jsem po něm něco takového vyžadovala jen mezi řádky, v náznacích.

Než aby mi odpověděl, jen dál pochodoval do domu. Dostal se až ke schodišti, sotva však vystoupil na první schod, jeho krok zpomalil, rozvážně se zhoupl v kolenou. I tak dál stoupal nahoru, ač pomaleji, a mířil do mé ložnice, odkud jsem vyšla v touze ho najít ani ne před patnácti minutami.

"Neblázni!" znovu jsem se ozvala, když nijak nereagoval, nezastavoval se a ani mě nepouštěl, abych se mohla konečně postavit na zem. Prošel přes práh dveří ložnice a zamířil k posteli. "Tome!" znovu jsem vyslovila jeho jméno, na což doposud nereagoval, avšak tentokráte to účinek mělo. Zastavil se. To však bylo tím, že se dostal tam, kam chtěl: k nohám postele.

Neupozornil mě, ani jsem si vteřinu neuvědomovala, co se děje, dokud jsem nepocítila ten volný pád, který nakonec zabrzdila moje matrace. Pořád jsem kolem pasu cítila jeho teplé dlaně, které mě pevně držely, dokud jsem se neocitla pár čísel nad povlečením. V ten moment mě pustil a já zády dopadla do peřin, překvapená jeho chováním. Tohle jsem u něj ještě nezažila. Ano, prožili jsme pár vášnivých nocí, ale žádná nebyla taková. Taky je pravdou, že žádná z nich nebyla stejná, vždycky dokázal ze své osobnosti ukázat něco nového. Tentokrát to ovšem bylo opravdu překvapující. Nikdy se ke mně takhle nezachoval, tuhle spontánnost jsem u něj mohla sledovat poprvé. Jednou paží jsem dopadla na polštář, druhou na odhalený kus prostěradla, obě roztažené ve snaze zachránit se před nečekaným pádem.

"Co to -" začala jsem, ale jakmile jsem uviděla výraz v jeho tváři, další slova se mi z jazyka vytratila. Dech se mi zastavil v hrdle a já sotva pamatovala na to, jak se používají plíce. Jeho oči byly temné a plné chtíče. Nasával vzduch pootevřenými rty, a zatímco si je špičkou jazyka ovlažoval, pohledem putoval po mém těle, které bylo tak spoře oděné.

Sklonil se nade mnou. Dlaněmi se opřel vedle mých ramen a svým obličejem se přiblížil k tomu mému, zalehávajíce mne svou vahou. Z dlaně sjel na loket a zapíchl ho do matrace vedle mojí hlavy, prsty druhé ruky přejel přes mou tvář. Polštářkem palce pohladil mé rty a trhaně vydechl, sklouzávajíc z mých rtů na kůži na krku. Když putoval s letmými doteky ještě níž až k lemu výstřihu mého trika, které jsem vyměnila za nepohodlnou noční košilku, srdce se mi splašeně rozbušilo. Přejel přes má žebra a pas a vsunul ruku pod látku, aby se mohl dotknout mého nahého prsu. Jemně mi ho tiskl, tlačíce se klínem k tomu mému. Vzrušovalo ho to, o tom nebylo pochyb.

Vjela jsem prsty do jeho vlasů a přitáhla si ho blíž, abych se mohla přisát k jeho rtům. Tentokrát jsem to byla já, kdo si ten polibek vyžádal. Po dlouhé době jsem ukázala trochu iniciativy a s ním tohle mé jednání zase hnulo. Z jeho hrdla se vydralo spokojené zamručení, když jsem se pod ním zavrtěla v bocích. Držela jsem paži kolem jeho krku, hlídala jsem tím blízkost našich těl. Zhluboka jsem se nadechla do plic a zvedla hrudník, až jsem se prsy natlačila na jeho hruď. Pevně sevřel jedno ňadro, přes které doposud jemně přejížděl prsty, a toužebně vydechl proti mým rtům.

Odtáhl se a dlouho nic neříkal. Mlčky hleděl do mé tváře, jako by si mě chtěl prohlédnout. V jeho očích, které teď byly černé jako dva uhlíky, se míchala směsice emocí. Zdálo se, že mi teď chce něco říct, jen se odhodlává k tomu, aby to vyslovil nahlas.

"Copak?" pousmála jsem se. Ve snaze ho povzbudit, sdělit mu, že může říct cokoliv, jsem lehce nadzvedla obočí.

"Má milá Theo," oplatil mi drobné pousmání. "Kdybys jen tušila, jak jsem s tebou šťastný," vydechl polohlasně doznání, které mě teď zahřálo na duši. Ta slova blaženě pohladila má srdce a potěšila sluch nevídaným způsobem.

Můj úsměv se rozšířil. "Tome," uculila jsem se a prsty přejela po jeho tváři, pohladila jsem jeho vousem porostlou pleť. Putovala jsem níž, až jsem se dlaní opřela o jeho hruď, kde jsem pod prsty cítila tlukot jeho srdce. "A kdybys ty tušil, jak jsem s tebou šťastná já," oplatila jsem mu.

Přitiskl své rty k mým. "Děkuju za to, že jsi," vydechl proti mé kůži. Nedal mi prostor k odpovědi a hned zase spojil naše rty v jeden polibek, který prodloužil ve vášnivé a chtivé políbení. Znovu mě zalehl svým tělem, vsunul se mezi má stehna a tiskl se ke mně, vzrušený a odhodlaný k činu. V tenhle moment mi nevadilo nechávat mu prostor, ať si s mým tělem dělá, co chce. Líbilo se mi to. A jemu očividně taky.

B.