Téma #71 - Plány do konce roku 2020.

Zdravím všechny lásky krásky, co se sem za mnou přestěhovali. 🤍

Poslední týdny, kdy jsem na blog/blogspot myslela více, než za poslední rok, mě nutil přemýšlet nad tím, jak by to tady mohlo do budoucna vypadat. Od doby, co jsem nastoupila po vysoké do práce, jsem na psaní neměla tolik času, kolik bych chtěla. Samozřejmě, že se to odrazilo a po čase to bylo markantně znát. Naučila jsem se chodit do práce a pak domů, ležet a odpočívat u televize se sledováním sitkomů, u kterých nemusím přemýšlet a jen se bavím, a trávit čas s blízkými. Prostě jsem psací čas odsunula. Teď, když jsem si hlídala to proklaté datum, kdy blog.cz končil, jsem si čas na opravy a stěhování našla. Tak mě napadlo, že tak by to přece šlo udělat i se psaním.

No, vím, že těch startů už tady bylo víc. A ne vždy to klaplo. Kapela a můj vztah k ní už není, co to bývalo, ale můj vztah k povídkám je vlastně pořád stejný. Pořád jsou to moje dětičky, mé životní veledílo, které prostě nemůžu ze svého života vymazat.

Teď pracovně odjíždím zase na týden pryč, na místo, kde není wifi. Ale pojistila jsem si své nově nabyté odhodlání tím, že si vytisknu ve wordu všechny díly Promiselandu. Pročtu si to a budu snad mít hromadu času i na to, abych vymyslela, jak ta povídka skončí. (Jestli jste si všimli, už jsem si napsala v menu jako povídku roku 2020. Jsem moc naivní, že ji chci letos doopravdy dopsat? 😀)

Taky se mi ještě nedaří importovat zbývající články, kterých je necelých 400. Ale já tomu dám čas a zkusím to znovu. Zlobí duben-červen 2012, kde bylo rekordní množství článků, měsíčně téměř 200. Ale věřím, že to po čase klapne a nakonec tu bude opravdu všechno ze starého blogu, na který se teď už nedostane nikdo. Taky jsem se bála toho, že padnou všechny obrázky a já nebudu vědět, kam který patří (mám je postahované taky díky Martinovi a Veruce), ale zatím se mi obrázky zobrazují. Což je aspoň nějaké pozitivum.

A taky - pokud se mi opravdu podaří dopsat Promiseland, mohla by letos snad klapnout i ta vánoční povídka, která byla v plánu snad před dvěma lety. To by bylo teprve vzrůšo, co? I když už si úplně nepamatuju, co jsem tam plánovala (a to mě taky štve, že jsem na blogu v rozepsaných měla poznámky k hromadě plánovaných povídek a teď je to v trapu!), určitě něco vymyslím. 😏 Já si tak vždycky říkám, když mamce kupuju další Danielle Steelovou nebo ségře a sobě dalšího Stephena Kinga, že kde ti lidi chodí na nápady. Mně přijde, že se opakuju pořád dokola, jen je to v bledě modrém v jiném prostředí a s jinými jmény. 😀 Ale vy to máte rádi i tak, že jo? 😘

Zatím se loučím. Ciao bella.

Vaše B.