Undone | 00

Zdravím vás u nového příběhu. Ani si už přesně nepamatuji, jestli jsem podobnou zápletku už někdy psala, je možné, že klidně jo. Ono už je toho tolik napsáno, že je pravděpodobné, že se mé nápady opakují. Doufám však, že i přesto si to svého čitatele najde, že přesto si povídka zaslouží kousek z vašeho času a že vám originálním způsobem dokáže přinést odreagování, potěšení, či cokoliv dalšího, za čím si do povídek chodíte. 😊 Budu se snažit nepolevit a psát, aby tu díly přibývaly pravidelně, avšak blíží se srpen, který bývá v práci „výjezdový“ a ne vždy se během týdne k počítači dostanu. Uvidíme, jak to půjde. Věřím, že nějak jo. 😊 Tak tu tedy máme kratší prolog. Snad vás na povídku navnadí. 😏🙌 Enjoy a těším se na ohlasy! B. 🙏

P.S. Název povídky se mi těžko překládá a proto ho nechávám v anglické podobě. Undone by something se může překládat jako být zničený, come undone jako ztratit sebekontrolu. Ačkoliv v názvu samotné povídky stojí pouze slůvko undone a není spojeno s jiným slovem, k dovysvětlení je připojena top definice z urban dictionary. Je to prostě povídka o tom pocitu, kdy jste v prdeli, protože jste se neskutečně zakoukali do toho, do koho jste neměli. 😀😏 B.

Hudba: Audra Mae & The Forest Rangers - Forever Young

UNDONE - that scared feeling you get when you've fallen hard for someone; that in between like and love phase.

aneb

UNDONE - ten děsivý pocit, který vás popadne, když někomu propadnete; ta fáze mezi mít rád a milovat.

Divoce jsem sebou cukla na posteli a zalapala po dechu, jak zděšeně jsem se probudila z nepříjemného snu. Posadila jsem se a musela si rozsvítit lampičku u postele, abych se dokázala odtrhnout od toho, co mi ještě běželo myslí, a vrátila se zpět do reality. Cítila jsem zpocený zátylek, vlhké vlasy se mi lepily ke krku. Zavřela jsem na chvíli oči a snažila se zklidnit své dýchání, zatímco jsem vypouštěla vzduch pootevřenou pusou. Když jsem oči znovu otevřela, odkryla jsem se na svěsila nohy z postele. Dlaněmi jsem se opřela o matraci vedle svých stehen a zadívala se na chlupatý bílý kobereček, který teď zespod hladil má chodidla. Zdobil podlahu místnosti, která se mi tento týden stala provizorním domovem. O ten svůj jsem totiž přišla, díky nevěrnosti mého přítele. Eh, tedy expřítele.

Vstala jsem a vyšla z pokoje pro hosty na chodbu. Naproti byly dveře do koupelny, do které jsem měla namířeno. Tiše jsem za sebou zaklapla dveře, přece jen jsem takto pozdě v noci nechtěla budit bratra a jeho přítelkyni, a postavila se k umyvadlu. Pustila jsem studenou vodu do svých dlaní a chvíli ji nechala téct, než jsem si několikrát opláchla obličej a otřela zpocený krk. Zahleděla jsem se do odpadu, kudy odtékal proud vody, a polkla. Kvůli čerstvým vzpomínkám na minulý týden se mi zase začal zvedat žaludek. Zhluboka jsem prodýchávala nevolnost, než jsem se napřímila, abych se podívala do zrcadla na svůj zsinalý obličej. Měla jsem viditelné kruhy pod očima, které způsobil ten týden přerušovaného a nekvalitního spánku a nočních můr. Mohly za to taky hodiny pláče, který tu byl stále přítomen, i když už ne v takovém měřítku jako zpočátku týdne. Taky byla na vině špatná životospráva. Teď jsem opravdu neměla chuť na zdravé saláty a vyváženou stravu, teď jsem si potřebovala obalovat nervy čokoládou a uklidňovat se v doušcích vína. Teď jsem se potřebovala přenést přes to bolestivé období po rozchodu, které každý zvládá svým vlastním způsobem. Zahleděla jsem se na svou tvář a sledovala drobné kapky studené vody, jak mi stékají po kůži dolů. Připomínaly mi slzy, kterých jsem tento týden vyronila už na tisíce. Teď už ale brečet nehodlám. Prostě ne. Natáhla jsem se pro ručník a osušila si obličej. Pro toho bastarda už neuroním jedinou slzu.

 

Samozřejmě, že jsem si to jen nalhávala. Sotva jsem totiž položila hlavu zpátky na polštář, uvědomila jsem si, že na matraci ležím sama. Po téměř čtyřech letech vztahu ležím v posteli sama. Při tom pomyšlení jsem se zajíkla a pak si hned přiložila peřinu k ústům, abych nevzlykala nahlas. Nechtěla jsem, aby za mnou opět musela přijít bratrova přítelkyně Nadia, ke které jsem si za tento týden vybudovala hlubší vztah než kdy dřív a která mě teď každou chvíli konejšila jako kamarádka. Taky jsem nechtěla probudit bratra Evana, který byl tak hodný a milující, že mě vzal pod svá křídla bez jakéhokoliv slova, když jsem mu před týdnem se sbalenými kufry klepala na dveře bytu. Měla jsem kolem sebe lidi, kteří mi pomáhali. Neměla jsem však přítele, kterého jsem teď na jednu stranu nenáviděla, a který mi na stranu druhou neskutečně chyběl. Nezabránila jsem dalším slzám.

Joeli, co jsi mi to jen provedl.

Byli jsme dokonalý pár, alespoň podle mého mínění. Chodili jsme spolu téměř čtyři roky, bydleli spolu zhruba polovinu toho času. Nastěhovala jsem se k Joelovi z vysokoškolských kolejí před koncem svého studia. Tehdy jsem to viděla jako logické řešení finanční situace, ale také jako další krok v našem kvetoucím vztahu. Bydleli jsme spolu, to přece zamilované páry dělají. A jako by nám toho bylo málo, také jsme se potkávali v práci. Své zaměstnání jsem vlastně získala díky jemu, přesněji řečeno díky tomu, že Joel pracoval pro svého otce a mě jakožto čerstvě vystudovanou fotografku do redakce otcova časopisu protlačil. Byla jsem šťastná a myslela jsem si, že Joel je taky. Žila jsem v domnění, že nám to skvěle klape, a svůj další život jsem si malovala po jeho boku. Měli jsme slavit čtvrté výročí, kdo by v takový čas myslel na možný rozchod? Byla jsem ochotná pro něj udělat téměř cokoliv. Do té doby, než jsem ho nenašla v posteli s jinou. Naivně jsem mu chtěla udělat překvapení, chtěla jsem jen tak ho potěšit v den, kdy to vůbec nečekal, kdy si myslel, že mám v redakci kupu práce s grafickou úpravou fotek – vždyť bylo před uzávěrkou časopisu. Nakonec jsem to byla já, kdo zažil překvapení. V prvních vteřinách očividného šoku jsem prostě nechtěla věřit tomu, že dobře vidím. Nemohla být pravda, že se v naší posteli válel s jinou. Když jsem se v následujících vteřinách dozvěděla z Joelova chladného obličeje, že už to trvá delší čas, rozbilo mě to. Doslova jsem se složila.

Zlato, s tebou to už není žádné dobrodružství. Annie mi toho dává mnohem víc, než jsi teď schopná ty. Ale nevyčítej si to. Prostě jsi taková.

Zhluboka jsem vydechla. Jeho slova mi v uších zněla ještě teď. Nedokázala jsem pochopit, jak mi to mohl udělat. Žádné varování, žádná dospělá rozmluva mezi dvěma milujícími osobami, že vztah začíná být stereotypní, že by jeden chtěl možná něco jiného. Jeho slova mě ranila a bolelo mě to ještě teď. Byla jsem označená za nudnou přítelkyni, která svým chováním přiměla přítele k hledání nové družky. Jako by mě srazil na zem, a ještě si těmi slovy do mě kopnul. A ne jednou.

Puso, bude ti stačit čtrnáct dní na to, aby sis našla nové bydlení?

Po těch slovech jsem ho už nemohla vidět. Nedovedla jsem si představit, že bych se s ním ještě měla setkávat další dva týdny. Musela jsem ihned vypadnout. Nevím, jak jsem to dokázala, ale sbalená jsem byla během dvou hodin. Cestu k bratrovu bytu si sotva pamatuju. A to, že byl ten večer doma a otevřel mi během několika minut, pro mě bylo vysvobození. Měla jsem, kde se skrýt před světem. Bohužel jsem však neunikla bolesti ze ztráty a studu z potupy, které mi Joel tak laskavě zprostředkoval.

 

Otočila jsem se na bok a zahleděla se z velikého okna do tmavé noci. Na zítřejší dopoledne jsem se chystala ukázat v práci, po tom týdnu, kdy jsem se uzavřela před světem a v koutu bratrova bytu si lízala rány. Potřebovala jsem se vyspat, abych nevypadala jako zombie. Měla jsem v diáři zapsaných hned několik dalších schůzek ohledně možných bytů a zaměstnání. Rozhodla jsem se jednat okamžitě, nechtěla jsem ztrácet čas tím, že bych se utápěla ve výčitkách. Věřila jsem tomu, že mi prospěje, když se co nejdříve vrátím do práce – jakéhokoliv zaměstnání – jen abych přišla na jiné myšlenky. Také jsem nechtěla dál využívat bratrovy pohostinnosti, ačkoliv mi s Nadiou několikrát opakovali, že si můžu pokoj pro hosty propůjčit, jak dlouho budu potřebovat. Cítila jsem však, že jsem kolo navíc, byla jsem osoba, na kterou v bytě nebyli zvyklí. Dostávalo nás to všechny do trapných situací. A tomu jsem chtěla předejít – vystěhováním do vlastního bytu.

Zavřela jsem víčka a nechala z koutka oka vytéct další teplou slzu.

Naposledy, co kvůli tobě brečím, Joeli, zařekla jsem se. Uvědomovala jsem si svou naivitu. A taky mi bylo jasné, že to nedokážu splnit. Teď mi to však dodalo odvahy do nadcházejícího dne. Prostě to musím zvládnout. Pro sebe, pro novou Eden Hartovou, která se jen tak nevzdá.

B.