Undone | 20

To je neuvěřitelné, že už je tu dvacátý díl! No věřili byste tomu?! 😅A to je povídka na světě měsíc a něco! No nepamatuju si, kdy je to naposledy, co se mi takhle dařilo psát. 😊 Chci vám moc poděkovat za vaše komentáře, opět píšu to samé, ale opravdu moc děkuji. 🙏 Tak, a máme tady díl, kdy Tom začne trošku vystrkovat růžky. 😈😀 Přeji příjemné počtení. B.

Hudba: Michael Kiwanuka - Cold Little Heart

S Mayou jsem byla domluvena na pozdní oběd. Před svým odchodem jsem stihla v práci zastihnout Shan, se kterou jsem se chtěla pobavit o příštím pátku. Už věděla, že mě ve čtvrtek čeká kontrola u doktora kvůli mému zápěstí, a z celého čtvrtka mě omluvila. Když jsem teď za ní přišla ještě s žádostí o volný pátek, významně zvedla obočí.

„Omlouvám se, Shan. Mám jít na svatbu a nepočítala jsem s tím, že mi cesta zabere tolik času. Myslela jsem, že vyrazím v pátek po práci,“ začala jsem si vymýšlet. Až mě překvapovalo, jak snadno mi to šlo. „Včera jsem zjistila, že to nebude úplně stačit,“ vysvětlila jsem.

„Budeš muset stihnout svou práci do středy. Stejně je ve středu uzávěrka, takže se tu asi všichni zdržíme. Kdyby se však cokoliv stalo – což se taky někdy přihodí, vezmi si sebou laptop. Zavolala bych ti a musela bys to udělat, ať už bys byla kdekoliv,“ ukázala na mě plnícím perem, kterým dopisovala poznámky do svého bloku.

„Jsi zlatá, děkuji, Shan,“ usmála jsem se na ni. Tenhle skvělý přístup byl další z plusových bodů, které způsobovaly, že jsem si tuhle práci hned oblíbila. Mohla jsem se kdykoliv domluvit na home office, mohla jsem přijít později do práce, mohla jsem odejít dřív. Hlavní pro Shan bylo, abych měla svoje úkoly splněné. A to já poctivě měla, čímž jsem si získala její důvěru.

„Dneska už máš hotovo?“ zeptala se mě, když uviděla kabelku v mojí ruce.

„Ano,“ přitakala jsem. „Všechnu práci, co jsem dnes udělala, jsem uložila do společné složky. Jsou tam vždy dvě varianty fotografií, přesně jak jsme se domluvili na poradě,“ začala jsem referovat. „Laptop si beru už dnes, kdyby se cokoliv nezdálo, klidně mi pošli email. Budu mít v sobotu přes den čas, mohla bych se na to podívat.“

„Díky. Užij si víkend, snad tě nebudu muset volat k práci,“ usmála se na mě.

„I tak, budu v pohotovosti,“ slíbila jsem. Rozloučila jsem se s ní a vyšla z její kanceláře i z budovy, kde jsem zase strávila část dne. S dobrým pocitem jsem si chytila taxík a vyrazila směrem k hotelu, ve kterém pracovala Maya.

 

Bylo těsně po třetí, měla jsem ji vyzvednout hned, jak to bylo možné. Jen chvíli jsem čekala venku před hotelem, než se moje kamarádka ukázala. Přivítaly jsme se krátkým objetím, jak jsme měly ve zvyku.

„Dneska jsem tu autem, následuj mě,“ pokynula mi. Poslechla jsem. „Pojedeme do Outer Space, snad ti to nevadí,“ sdělila mi. „Posledně mi Tom říkal, že se mám určitě stavit, čímž jen potvrdil mou dlouhodobou touhu – zajít tam na oběd a ochutnat, o čem dlouho slyším takovou chválu.“

„Proč by mi to mělo vadit?“ nechápavě jsem zvedla obočí. „Aspoň si konečně splníš sen,“ dodala jsem a nasedla do jejího auta.

„Když jsme tam byly posledně a slavily tvou novou práci, nabyla jsem dojmu, že nejste zrovna zadobře, i když je to tvůj soused,“ prozradila mi pocit, který v ní od toho večera zůstal. Tehdy jsem neměla moc dobrou náladu, to měla pravdu. Nechtělo se mi s Tomem setkávat, protože mi krutě vyčetl moje chování, a já tehdy ještě zpracovávala, jak kritický umí být.

Mávla jsem nad tím rukou. „Jsme v pohodě,“ řekla jsem. Nadechla jsem se k dalším slovům, která jsem si nakonec rozmyslela. Místo toho jsem se na svou kamarádku jen usmála. Muselo to však vypadat provinile. 

„Eden, netajíš mi něco?“ zeptala se. Strčila klíč do zapalování, ale nenastartovala. „Přijdeš mi nějaká… jiná. Zamyšlená,“ dodala. Čekala na mou odpověď, zatímco prsty přejížděla po těle klíče a přívěsku. Krátce jsem se na ni podívala a přemýšlela nad tím, jak by se mi ulevilo, kdybych jí všechno vyklopila. Zauvažovala jsem nad tím. S Tomem jsme si neřekli, jestli budeme naši dohodu tajit, jestli si ji mám nechat pro sebe.

Nakonec jsem zavrtěla hlavou. „Nová práce, nové starosti,“ pousmála jsem se. „Musím ti ale povyprávět o tom, jak jsem se podruhé setkala s Cainem,“ navnadila jsem ji a zároveň pozvedla své zafačované zápěstí do úrovně našich očí.

„Tak to jsem teda zvědavá,“ odpověděla mi Maya a otočila klíčkem v zapalování. Byly jsme kamarádky už několik let. Věděla jsem, že si dříve nebo později všimne toho, že se se mnou něco děje a že něco tajím. Před ní jsem nedokázala hrát tu hru, do které jsem se s Tomem namočila. Jen jsem doufala, že mi dá Maya prostor, abych jí to sdělila sama. Svým tempem a vlastním způsobem.

 

Kdybych tušila, že bude veškeré mé oddalování sdělení pravdy ohledně mojí dohody s Tomem zbytečné, tolik bych se nesnažila. Sotva jsme s Mayou vstoupily do podniku, kde pracoval i Tom, objevila se u nás hosteska. Se srdečným úsměvem nás přivítala a zeptala se, zda bychom si přály místa vevnitř nebo venku. Díky tomu, že bylo krásné slunečné počasí, jsme se s Mayou rozhodly, že se posadíme do venkovní zahrady. Prošly jsme velkou místností, ve které jsem už nejednou strávila večer, a následovaly hostesku prosklenými dveřmi do zahrady. V celém prostoru bylo kolem deseti stolů. Místo zastřešení se nad zahradou táhly dlouhé dřevěné latě, mezi kterými prorůstaly plazivé rostliny s drobnými bílými kvítky. Směs různých odstínů zelené část podniku oživoval a zároveň dodával pocit, že se člověk z města dostal do příjemné zenové zahrady.

„Tady se prosím usaďte, hned vám přinesu jídelní lístek,“ řekla hosteska a s úsměvem pokynula k volnému stolu pro čtyři osoby. S Mayou jsme se posadily a já se nemohla vynadívat té zeleně, ze které mi až přecházel zrak.

„Ale, vítejte,“ uslyšela jsem za sebou známý hlas. Ani jsem se nemusela ohlížet přes rameno, abych se ujistila. Bylo nad slunce jasné, že je to Tom. „Konečně ses dočkala, Mayo?“ usmál se na mou kamarádku.

„Ahoj, Tome,“ pozdravila ho. „Máte dnes nějakou specialitu, kterou bys nám doporučil?“ zeptala se ho Maya. Mezitím Tom přešel k nám a dlaněmi se opřel o opěrku židle, která vedle mě zůstala volná. Díky tomu se mohl s Mayou nerušeně bavit, zatímco bych se já musela pootočit, kdybych něco chtěla říct.

„Pečená holoubátka tu sice neděláme, ale máme dnes v nabídce lososa s rozmarýnovými bramborami. Zní to obyčejně, ale je to lahůdka, se kterou nešlápnete vedle,“ sdělil mojí kamarádce odpověď na její dotaz. „A pokud byste chtěly i nějakou dobrotu, máme ve sladkém baru několik druhů cheesecaků,“ dodal. Hned jsem k němu vzhlédla. „Banánový chleba ale nemáme, promiň,“ podotkl, když si všiml mého pohledu.

„Taková nóbl restaurace, to by byl určitě krok vedle,“ oplatila jsem mu hloupou narážku.

„Dneska jsi končila nějak brzo,“ pokračoval v naší soukromé konverzaci a dlaní lehce drcnul do mého ramena. „Veškerá práce hotová a můžou začít přípravy na rande?“ zvedl obočí.

„Jak říkáš,“ odpověděla jsem. „Přípravy není radno podceňovat,“ řekla jsem. Sklopila jsem pohled ke svým dlaním, které jsem položila na bělostný ubrus a čekala jsem, až před sebou budu mít konečně jídelní lístek, abych se mohla podívat, co dalšího kromě lososa nabízejí.

Tom se ke mně sklonil. „Tak to abychom začali co nejdříve i s doplňováním tvých znalostí,“ pronesl polohlasně kousek od mého ucha. Když se jeho teplý dech dotkl mého ušního boltce, tělem mi projela vlna energie, jako by do mě právě pustil proud. Podívala jsem se na něj, a v té blízkosti, ve které se najednou ocitl, jsem ucítila vůni, která pro něj byla typická. Bergamot smíchaný s vůní citrusových plodů.

„Uniká mi tady něco?“ uslyšela jsem otázku, která se ke mně donesla jako z velké dálky. Otočila jsem pohled k Mayi a nadechla se, abych jí odpověděla, ale byla jsem příliš pomalá. Tom se rychle chopil slova, zatímco se napřimoval v zádech.

„Eden se ti nepochlubila, že je z ní studentka?“ uculil se. Potlačila jsem protočení očí.

„Tome,“ sykla jsem a poposedla si, abych na něj lépe viděla. „Co kdybys nám sem poslal tu slečnu, která nás obsluhovala předtím? Ta toho tolik nenapovídala,“ zamračila jsem se na něj. 

Tom se zasmál. Odsunul si židli a sedl si vedle mě. Ačkoliv nebyl zván, choval se tak, že mu to očividně vůbec nevadilo. Sedl si do pohodlné pozice s jednou paží opřenou o stůl, zatímco tu druhou položil kolem opěrky mojí židle. A protože jsem se na něj dál mračila, on se dál vesele usmíval. Bavilo ho mě vytáčet a dostávat do nepříjemných situací, o tom nebylo pochyb.

„Eden?“ oslovila mě Maya.

„Mayo,“ oplatila jsem jí oslovení a krátce vydechla. Olízla jsem si rty, rozmýšlejíc, co bych mohla dalšího říct. A Tom opět využil situace.

„Kde bych jen začal,“ zamumlal jako by pro sebe, avšak tak nahlas, že by to slyšely i okolní stoly, kdyby u nich někdo seděl. Teď jsme tu měli soukromí. Naštěstí.

„Pšt,“ sykla jsem na něj. 

„Já věděla, že mi něco tajíš!“ ukázala na mě Maya prstem. A v ten moment bych se nejradši do země propadla. „Jaká studentka?“ položila mi první otázku. A hned následovala sprška dalších. „Proč to Tom ví a já ne? Co je to za studium? Proč ty tajnosti, Eden? A vůbec – kdy jsi mi to chtěla říct?“ zamrkala víčky a odmlčela se. Její výraz ve tváři byl všeříkající. Nebyl čas na další kličky a výmysly. Navíc vedle mě seděl Tom, který se zřejmě rozhodl mi dnes zpříjemnit den.

„Není to tak, jak si myslíš,“ zavrtěla jsem hlavou.

„Ano, je to mnohem lepší,“ dodal Tom a znovu se zasmál.

Hned jsem po něm střelila pohledem. „Vousáči, kdybychom nebyli na veřejnosti, věř mi, že by po tobě letěla první věc, která by se mi dostala do ruky,“ procedila jsem mezi zuby. A když se v ten moment Maya rozesmála, měla jsem chuť si nafackovat. Proč jsem jen říkala, že mi tenhle podnik nevadí. Sakra práce.

 

„Tak povídej,“ pobídla mě Maya. „Když se tomu Tom směje, nebude to nic vážného, ne?“ hádala. Přetočila jsem k ní pohled a pomalu vydechla, abych se uklidnila. Na jednu stranu by člověk mohl tvrdit, že je to hloupost, kterou by mohly vymyslet pouze děti, ano. Ale když se nad tím člověk zapřemýšlel, mohly u toho vzniknout důsledky, na které by dřív nepomyslel. Třeba ta část, že budu celé jeho rodině lhát.

„Tom,“ začala jsem s tím, že jsem jeho jméno procedila mezi zuby, „je velice zdatný co se vztahů týče,“ pronesla jsem a snažila se za pochodu rychle vymýšlet, jak bych to mohla Mayi sdělit. Rozhodně jsem však věděla, že nechci říct všechno. Pokud jí prozradím jednu část naší dohody, mohlo by jí to stačit. „Pomáhá mi… trošku více chápat, o čem jsou mezilidské vztahy,“ trhla jsem ramenem.

„Nevím, jestli rozumím,“ nechápavě naklonila hlavu na stranu.

„Ano, Eden. Z tohohle bych to tady horko těžko chápal,“ podpořil Tom Mayu. Vražedně jsem se na něj podívala.

„Co kdybys nás nechal o samotě, Tome? Škodu jsi už napáchal, nemusíš se dívat na to, jak se to snažím zachránit,“ zamračila jsem se na něj. „Tvoje upřímnost teď není vítaná.“

„Právě naopak. Na to se chci podívat, protože je to skvělá zábava,“ našpulil pobaveně rty. Prohlédla jsem si jeho bezstarostný obličej, kterým mi právě teď drásal nervy. V ten jsem si moment slíbila, že mu to oplatím, ať už to bude jakýmkoliv způsobem. Utahoval oprátku kolem svého krku, aniž by to tušil – vždyť je tu ta část, kdy bude on potřebovat mou pomoc. Když jsem se najednou usmála, jeho výraz ve tváři znejistěl. Změnila jsem přístup z vteřiny na vteřinu. Určitě to rozhodilo jeho stoický klid.

„Takže bez obalu, rovnou k věci,“ řekla jsem a podívala se na Mayu. „Tady Tom je sukničkář, ale to už jsem ti říkala. Rád loví holky, které mají tady mnoho,“ podotkla jsem a dlaněmi naznačila velká prsa, „ale tady málo,“ poklepala jsem si prstem na spánek, abych naznačila rozum. „Jenže i takové slečny je třeba nějak navnadit. Z toho všeho, co se za svůj život naučil o vábení, mi teď předává svá moudra a rádoby tomu říká pravidla vztahů,“ dodala jsem svému hlasu na jízlivosti a prsty naznačila uvozovky u posledních slov. „Pomáhá mi vyvarovat se chyb, která jsem dělala ve svých předešlých vztazích, převážně s kreténem Joelem, abych z mého doktůrka neudělala další oběť mých nenaplněných tužeb a přání.“

„Aha,“ zamrkala Maya očima. „Dostatečně jasně jsi mi vysvětlila, co teď mezi vámi je, možná i s trochou Tomovy historie, o které jsem nepotřebovala tolik vědět... Takže ty jsi učitel a ty studentka,“ dodala pro ujasnění a ukázala na každého z nás.

„Přesně tak,“ zasmál se Tom a dlaní mě poplácal po předloktí, které jsem měla položené na stole.

„Jenže si Tom na sebe upletl bič, protože je se mnou hromada práce, že?“ řekla jsem s neskrývaným sarkasmem a podívala se na něj. „A chudáček teď musí trpět, protože je z něj moje kamarádka od vedle, které se můžu se vším svěřit,“ dodala jsem a dlaní si podepřela bradu. „Vynechala jsem snad něco?“

„Mně zas tak nevadí být tvojí kamarádkou, jen bych ocenil, kdybys tak často neházela věcmi kolem sebe,“ trhl rameny. Jemně do mě šťouchl loktem. „Není ti líp, když jsi to ze sebe konečně vyklopila?“ zeptal se mě, jako by tu Maya s námi neseděla. Ta jeho bezprostřednost a minimální ostýchavost byla někdy obdivuhodná, někdy však těžko pochopitelná. Napodobil mou pozici a loktem se opřel o kraj stolu. Prsty si prohrábl strniště, které dnes vypadalo méně upraveně.

„Měl by sis zkrátit vousy. Abys vypadal víc k světu,“ podotkla jsem. Nereagovala jsem na Tomův dotaz, protože jsem mu nechtěla zase dávat za pravdu. Byla jsem ráda, že byla aspoň část mého tajemství venku a nemusela jsem se před Mayou tolik kontrolovat. Pořád tu však byla druhá půlka dohody, ve které jsem měla Tomovi hrát falešnou přítelkyni. S tou se očividně Mayi chlubit nechtěl.

„Uhm,“ nespokojeně zamručel, a ještě jednou si přejel přes tváře a bradu. „I na tohle některé holky letí.“

„Takže tvoje setkání s Cainem je Tomova práce?“ zeptala se mě náhle Maya a přerušila tak naši více soukromou výměnu názorů. Tom se však ujal slova, že odpoví místo mě.

„Kdepak. Za tím stojí Eden a její nešikovnost,“ řekl a ukázal na zápěstí. „Avšak díky mým radám může Eden docítil více než jednoho rande a zůstat ve vztahu déle, než se jí doposud podařilo,“ prozradil, v čem tkví jeho úloha a proč je součástí mého nynějšího života.

„A co z toho máš ty?“ položila teď další otázku Tomovi. „Pomáháš Eden s jejími vztahy, a přitom jste se před měsícem ještě ani neznali. Neříkej mi, že jsi takový dobrák a samaritán a pomáháš cizím lidem na potkání,“ řekla Maya a s pochybností v očích se na něj podívala.

Polkla jsem a přetočila svůj pohled k Tomovi. Sledovala jsem výraz v jeho tváři a zdálo se, že ho taková otázka vůbec nerozhodila. Nebo to na sobě nedal znát. Rozhodně větší znejistění jsem u něj viděla, když jsem já sama najednou otočila a ustoupila jeho tlaku. Nechávala jsem odpověď na něm, protože jsem sama nevěděla, co bych na to mohla Mayi odpovědět. Byla to Tomova záležitost, jeho rodina a jeho bratr, které chtěl obelhat. Zároveň jsem měla v paměti titulky těch bulvárních článků, které hlásali, že jejich vztahy nejsou zrovna růžové. Ať tedy sdělí, co bude chtít. Já se pro teď asi smířím s čímkoliv.

„Víš, co z toho budu mít?“ začal Tom a naklonil se přes stůl blíže k mojí kamarádce. „Klid na duši. Pomůžu Eden pomstít se tomu bývalému, který byl očividně nebetyčný kretén. Nebýt jeho podvádění, mohl jsem si dál klidně žít. Teď mám však za sousedku Eden, která – přiznejme si to – umí být někdy náladová. Musel jsem schytat pár ran a vyslechnout si několik nadávek, které měly patřit jeho uším. A pokud se podaří Eden toho doktůrka sbalit a Joel se kvůli tomu bude cítit na hovno, bude zase rovnováha ve světě,“ odpověděl. „A já se budu moct zase věnovat dívkám, které mají tady mnoho a tady málo,“ zopakoval má předešlá gesta.

„No počkat, já tě snad brzdím od těch tvých radovánek?“ zvedla jsem obočí.

„To neříkám. Jen mám špatný pocit z toho, že bych si měl užívat přítomnosti sexuchtivých žen, když by sis ty ve vedlejším bytě mohla oči vyplakat,“ znovu do mě drcnul loktem. Už jsem se nadechovala, že budu něco namítat, ale přicházející hosteska mě přiměla si mou poznámku nechat pro sebe. Když uviděla, že u našeho stolu sedí taky Tom, hned se zeptala, jestli má přinést třetí jídelní lístek. „Kdepak,“ zavrtěl hlavou. „Díky, Alice,“ oslovil ji jménem. „Budu se muset pustit do práce. Tak si nechte chutnat, dámy. Kdyby cokoliv, budu u baru,“ rozloučil se s námi a vstal. Zasunul za sebou židli a otočil se k odchodu. A já měla pocit, jako by mě právě vyždímali jako citron.

B.