Undone | 21

Tak... chtělo by to trošku napětí a dalšího škádlení mezi těma dvěma, což? 😀 Víme, že Tom umí mít prořízlou pusu i ve skutečnosti a k téhle povídce se mi to náramně hodí. A sama si říkám, že mít v okolí takového chlapa, asi bych ho musela přizabít... 😅 Těším se na vaše komentáře pod tímhle dílem. 🤩 Příjemné počteníčko přeji. 🙏 B.

Hudba: Tokio Hotel - When It Rains It Pours

Sobotní ráno jsem vstávala celkem časně. Když jsem totiž přišla z pozdního oběda se svou kamarádkou, byla jsem vyřízená. Postarala jsem se jen o ty nejdůležitější věci a šla hned spát. Proto jsem mohla další den vstát hned z rána a odpočinutá. Hned jsem se pustila do přípravy snídaně. Udělala jsem si francouzské toasty a druhý talíř vyskládala čerstvě nakrájenou zeleninou. Měla jsem ze včerejšího dne smíšené pocity. Mohla jsem být klidnější díky tomu, že se Maya dozvěděla část pravdy ohledně toho, co jí mezi mnou a Tomem přišlo zvláštní, neřekla jsem jí však, že s ním mám celý příští víkend strávit v jiném městě. S jeho rodinou a známými. Ve svém mysli jsem zastavila vytváření jakýchkoliv katastrofických scénářů. Chtěla jsem se spíše soustředit na to, že po dlouhé době vypadnu z města. S Joelem jsme příliš necestovali, můžu to teď pojmout jako výlet, při kterém se zúčastním jedné malé svatbičky. Nemusím to považovat za příliš velkou přítěž.

To jsem si aspoň myslela.

Otevřela jsem dveře na terasu a nechala dovnitř proudit vlahý ranní vzduch. Dnešní teploty se opět měly vyšplhat do tropických číslic, proto jsem se rozhodla, že den strávím čtením, seriály a odpočinkem. Kvůli lékům, které jsem ještě pár dní měla užívat, jsem se příliš nechtěla slunit, a tak jsem musela vypustit plány na koupání v bazénku, který by byl dnes více než osvěžující. Až nastane pravý čas, začnu se připravovat na večerní rande, které jsem měla s Cainem domluvené. I když se Tom dušoval, že potřebuji ještě spoustu studia těch jeho pravidel, já si připadala skvěle připravená. Brala jsem to, že mám druhou šanci. A vím, že nemůžu tolik mluvit, tolik vyvíjet tlak, tolik se vnucovat. To snad zvládnu i při našem druhém rande. Toma jsem dnes totiž nechtěla vidět. Ze včerejšího dne jsem na něj měla hned několik otázek, třeba jednu zásadní – co to do něj vjelo, že mojí kamarádce začal vykládat o tom, že mi radí v mých vztazích. Nevyzvídala jsem nic ohledně jeho života, nechávala jsem ho být, a on přitom tolik zasahoval do toho mého. Nelíbilo se mi to. Dnes jsem chtěla držet hranice jasně stanovené. A proto jsem ho nechtěla a taky nepotřebovala vidět.

 

Poobědvala jsem špagety s boloňskou omáčkou a odpoledne se pustila do drobného uklízení bytu, převlékla si postel a už se těšila, až si večer lehnu do čistých a voňavých peřin. Dávala jsem si pozor na své zápěstí, proto mi veškeré práce zabraly více času. To mi ale nevadilo, však jsem na to měla v podstatě celý den. Pak jsem si sedla k laptopu a pustila další díly seriálu, u kterých jsem strávila další téměř dvě hodiny. Už byla téměř doba večeře, a zároveň čas, na který jsem se těšila celý den – mohla jsem se připravovat na večer. Po celém dnu, kdy jsem se flákala a zaháněla nudu, jsem mohla začít s dlouho očekávaným. Osprchovala jsem se a umyla si vlasy, které jsem si zamotala do ručníku a vytvořila si tak na hlavě turban. Když jsem si osušila tělo, oblékla jsem si spodní prádlo, a pak se oblékla do tenkého županu, který mi končil těsně nad koleny. S kávou v ruce jsem si stoupla ke dveřím terasy a z bezpečí bytu sledovala jasnou podvečerní oblohu. Právě teď nastával ten čas, kdy jsem měla slunce přímo před sebou, kdy se obloha připravovala k pozvolnému příchodu měsíce a hvězd. Upila jsem kávy a šálek odložila na konferenční stolík. Vzala jsem do ruky mobil, který mi tu ležel celý den a já si na něj ani nevzpomněla, a zjistila, že tu mám jeden nepřijatý hovor. S bušícím srdcem jsem otevřela schránku, ve strachu, že to bude Cain, aby se mi z večera omluvil. Klidně jsem vydechla, když jsem zjistila, že mi volal Tom. Proutník. Odložila jsem mobil, aniž bych mu zavolala zpět. Nechtělo se mi ho slyšet, stále jsem potřebovala odsup na to, abych přežvýkala jeho včerejší zradu, kdy bez výčitek vyžvanil Mayi veškeré detaily našeho prapodivného přátelství. Nechala jsem ho čekat, aniž bych si uvědomovala, že mu dávám přesně tu lekci, kterou mě sám učil – nebýt hned na příjmu. K němu jsem se takhle nevztahovala, nebrala jsem ho jako možného přítele. Jeho způsob života a jednodenních vztahů mě k takovému zamýšlení ani nepouštěl, nebyl to Cain, kterému bych se chtěla ozvat hned v první vteřině, co bych se o nepřijatém hovoru dozvěděla.

Zvolila jsem jemné líčení se zemitými tóny, které jsem však doplnila výraznou rtěnkou, která měla až hnědou barvu. K mým zeleným očím dokonale sedla. Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, sama sobě jsem se líbila a byla jsem pyšná na to, jak skvěle vypadám. Začala jsem si rozčesávat vlasy, které ještě nestihly uschnout, a rozhodla se, že prvně vyberu ošacení ze svého šatníku. Postavila jsem se před otevřené dveře skříně a uvažovala, které šaty bych mohla dnes zvolit. Neměla jsem jasnou představu a znovu jsem pojala podezření, že mám prostě malý výběr na to, abych mohla být spokojená s tím, co si vyberu. Na svatbu Tomova bratra budu muset jít určitě na nákupy, z toho, co tu mám, bych si nevybrala nic vhodného. Na rande s Cainem bych však něco najít mohla. Procházela jsem jednotlivé barvy a vybírala takové, které by ladily s líčením. Nakonec jsem vytáhla černé šaty, které měly tenká ramínka a těsně obepínaly tělo. Střihem byly trochu delší, končily přímo u kolen a na jedné straně měly rozparek do půli stehna. Kdybych si k nim tedy vybrala sandálky na podpatku, doladila bych svůj zevnějšek k dokonalosti. Když jsem si stoupla před zrcadlo a přiložila si šaty k tělu, spokojeně jsem se na sebe usmála. Vypadala jsem podle mého názoru dokonale. Sundala jsem šaty z ramínka a už si chtěla svléct i župan, když jsem se s cuknutím lekla. Z vedlejšího bytu se začaly ozývat rány, které jsem po chvíli rozpoznala – zvuk bicích. Zamračila jsem se. To si ze mě Tom dělá srandu? Cítila jsem vlnu naštvání, která se drala mým tělem. Hned jsem se natáhla pro laptop, který mi ležel na matraci, a otevřela stránku s hudbou. Reproduktory jsem zesílila co nejvíce a pustila své oblíbené album Linkin Park. Jestli chce dělat hluk, ať si nemyslí, že já to sama nedokážu. Možná bych tak nereagovala, kdybych nebyla ještě popuzená ze včerejšího dne, možná bych zvládla respektovat to, že se právě teď rozhodl hrát na bicí, dokonce se i pozastavila nad tím, na kolik nástrojů vlastně umí hrát. Jenže dnes jsem byla na Toma naštvaná a nehodlala jsem jeho hluk jen tak přejít. Se spokojeným úsměvem na rtech a s pohupujícími boky jsem si oblékla šaty. Zkontrolovala jsem svůj vzhled v odrazu zrcadla. Prostě dokonalost.

 

V koupelně jsem si kulmou zlehka natočila vlasy, které mi mezitím proschly. V jemných vlnách se mi teď rozprostíraly přes ramena. Dva přední prameny jsem stáhla dozadu a sepnula je několika pinetkami. Byl to jednoduchý účes, ale dokázal udělat parádu. Ještě jednou jsem si přepudrovala čelo a nos a nastříkala na sebe svou oblíbenou vůni. Už jsem byla připravena k odchodu, stačilo jen doplnit kabelku. Vyšla jsem z koupelny a chtěla zamířit zpět do své ložnice, zaslechla jsem však bušení na dveře, které v té zesílené hudbě skoro zaniklo. Pár kroky jsem přešla ke dveřím a s kamenným výrazem ve tváři je otevřela. Tom stál za dveřmi bosý, ve volných kraťasech a bílém tílku, které kontrastovalo s jeho opálenou kůží. Vlasy měl stažené do drdolu na temeni hlavy, a právě teď se netvářil vůbec nadšeně. Kolem krku mu visela sluchátka, která vypadala dost luxusně. Určitě nebyly levnou záležitostí. Když jsem k nim sklouzla pohledem, neunikly mi ani jeho klíční kosti, mezi kterými visel jednoduchý přívěšek.

Tom si mě přeměřil pohledem, než na mě promluvil. „Rušíš mě.“

„Promiň, neslyším tě. Hraje mi tu hudba,“ řekla jsem a rukou ledabyle mávla za sebe, odkud se linula další skladba od Linkin Park. „Co jsi říkal?“ zeptala jsem se a naklonila hlavu na stranu.

„Nebuď jako malá, Eden,“ zamračil se na mě a přistoupil o kousek blíž, takže jsem jeho slova slyšela zřetelněji.

„Nechápu, o čem tady mluvíš,“ oplatila jsem mu a založila ruce na prsou.

„Rušíš mě,“ zopakoval, „při hře na bicí potřebuji slyšet, co hraji, ne to, co tady tobě hraje zbytečně hlasitě,“ pronesl podrážděně.

Zvedla jsem obočí. „Jestli si chceš hrát na bicí, počkej si, až tady nebudu. Za chvíli odcházím,“ odpověděla jsem mu s trhnutím ramen.

„Eden,“ procedil mezi zuby mé jméno. A když se najednou hudba v půli skladby vypnula, náhlé ticho bylo neskutečně ohlušující.

„Asi se mi vybila baterka. Jaká smůla,“ povzdychla jsem si. 

„Volal jsem ti,“ změnil najednou téma, když už hlasitá hudba utichla a moje vybitá baterie zřejmě vyřešila jeho problém. „Myslel jsem, že se chceš na dnešní rande s doktůrkem připravit,“ řekl.

„Jsem připravená,“ odpověděla jsem mu a otočila se k věšáku, na kterém jsem měla pověšenou svou kabelku. Začala jsem si do ní skládat vše potřebné – mobil, klíče, toaletní zrcátko pro kontrolu mého líčení. „Nebudu na všechno moc spěchat, budu se krotit se svou sdílností, abych mu nevymluvila díru do hlavy,“ začala jsem vyjmenovávat, a přitom používala spoustu Tomových slov, kterými mě předtím kritizoval, „budu se chovat jako odměna s jasnými prioritami, ve kterých on není na prvním místě,“ doplnila jsem.

„No fajn. Jestli si myslíš, že ti tohle stačí, tak prosím,“ trhl rameny. Bokem se opřel rám dveří, jako by snad potřeboval vědět, kdy přesně odcházím. „Očividně nepotřebuješ vědět, co je podle mužů svůdné flirtování a co už trapné nadbíhání. Pokud ale přijde neúspěch, nedávej to za vinu mě, ale svému náhlému sebevědomí. A nemysli si, že můžeš z naší dohody jen tak vycouvat. Už jsem oznámil, že někdo přijede se mnou,“ ukázal na mě varovně prstem.

„Jen se neboj. Nejsem bezpáteřní,“ pronesla jsem. Se vztyčenou hlavou jsem se na něj podívala a čekala, jestli sám od sebe odejde a nechá mě samotnou, nebo se toho budu muset doprošovat.

„Co je s tebou? Ses dneska nevyspala do růžova nebo co?“ zeptal se a přešlápl z místa na místo. Přívěšek se lehce zhoupl mezi jeho prsními svaly, a tím pohybem naznačil, ve kterých místech se pod látkou skrývají jeho bradavky.

„Nemám na tebe náladu, vousáči. Dneska jsem tě nechtěla ani vidět, ani slyšet. A vidíš, co děláš?“ zamračila jsem se na něj. „Zase mi měníš plány bez mého souhlasu,“ ukázala jsem na něj prstem.

„Proč jsi na mě naštvaná?“ zvedl jedno obočí. Jeho výraz ve tváři byl jednou jiný. Už nebyl tak nabroušený, teď se zdálo, jako by se bavil tím, že mám špatnou náladu, a právě díky jemu.

„Ještě se ptej,“ odfrkla jsem si a popadla mobil, abych si ho strčila do kabelky. Předtím jsem však zkontrolovala čas. Blížila se chvíle, na kterou jsme se s Cainem domlouvali. Před devátou mě měl vyzvednout. A jako by myšlenka na něj přivolala telefonát – mobil mi začal v dlani vibrovat.

 

Moje špatná nálada byla jako mávnutím proutku pryč. Pootočila jsem se k Tomovi bokem, abych si tím získala aspoň nějaké soukromí, a přijala hovor.

„Ahoj, Caine. Už jsi tady?“ zeptala jsem se.

„Eden, ahoj,“ odpověděl mi na pozdrav a já v jeho hlase neslyšela tolik nadšení, kolik jsem do něj dala já. „Prosím, můžeš mě dnes omluvit?“ položil mi otázku, kterou jsem nechtěla slyšet.

„Co se stalo?“ zamumlala jsem. Přitiskla jsem si mobil blíž k uchu, abych slyšela, co mi říká, a nevěnovala pozornost Tomovi, který zvědavě postával na prahu mého bytu.

„Ta pacientka, kvůli které jsem v pohotovosti, začíná rodit. Zavolali mi to před chvílí. Musím do nemocnice. Moc mě to mrzí, drahá Eden,“ vysvětlil. „Doprovázel jsem ji celým těhotenstvím a vyžádala si přímo mě. Nemůžu ji odmítnout.“

„Chápu,“ hlesla jsem.

„Škoda, že jsme se nesešli dřív. Předtím jsi nemohla ty, teď nemůžu zase já,“ povzdychl si. „Eden, co kdybychom to přesunuli na zítra? Mohli bychom jít třeba na oběd,“ navrhl.

„Dobře,“ odpověděla jsem mu.

„Opravdu mě to mrzí. Zítra se ti ozvu, abychom se domluvili, ano?“ uslyšela jsem další jeho otázku, na kterou jsem jen zabručela odpověď. Jak jsem byla nadšená, že jsem přijímala jeho hovor, tak jsem teď měla náladu opět na bodě mrazu. Rozloučila jsem se s Cainem a tím, že se uvidíme zítra, a ukončila hovor. Naštvaně jsem našpulila rty a přetočila svůj pohled na Toma.

„Je to tvoje vina,“ pronesla jsem tiše.

„Co prosím?“ překvapeně zamrkal. Zřejmě čekal všechno, kromě obvinění, že může za mé odložené rande. „Co na mě chceš zase hodit? Proč vždycky já musím schytat to, co se tvému protějšku nevyvede?“ zvedl obočí a položil si prsty na hruď, jako by byl nevinná oběť. „Předtím jsem schytal rány za… Joela,“ řekl, když si vzpomněl na jméno mého bývalého přítele, a pokračoval, „ teď snad budu obviněn i za něco, co udělal doktůrek?“

„Ty jsi mi řekl, abych souhlasila až s devátou hodinou večer,“ začala jsem postupně zvyšovat hlas. „Kdybychom se sešli už v sedm, měla bych dobré dvě hodiny na to, než by musel odejít k porodu!“ pokračovala jsem. „Je to tvoje vina! Byl to tvůj pitomý nápad!“ zasyčela jsem na něj.

Tom několikrát zamrkal víčky, jako by mu právě teď došlo, co jsem říkala. Vždyť sám slyšel náš rozhovor, ve kterém mi Cain oznamoval, že bude na příjmu kvůli pacientce, která má mít termín porodu. A když byl pár vteřin ticho a já na něj dál nasupeně hleděla, pomalu si olízl rty. „Ty, hele, Eden… Nemáš mít náhodou menses?“ stáhl obočí k sobě. „Nebo mi řekni jiný důvod, proč jsi takhle náladová?“ naklonil hlavu na stranu.

Vlna mého naštvání teď dosáhla extrému. Odhodila jsem kabelku na pohovku a všimla si, jak Tom opatrně ustoupil vzad, jako by se bál, že to schytá on. „Ty jsi takové hovado!“ vyštěkla jsem na něj a udělala k němu rozvážný krok. „Bože, jak mohla někdy nějaká žena vydržet v tvojí přítomnosti, to opravdu nepochopím! Dobře, že nemáš žádnou přítelkyni, ty proutníku jeden. Kdyby musela poslouchat tyto řeči, bylo by mi jí upřímně líto,“ křikla jsem na něj ve svém nekončícím naštvání. Cítila jsem, jak mi rozhořčením buší srdce, jak divoce tluče do žeber. Na spáncích jsem cítila tlak a můj dech byl přerývaný. A to, že Tom zachoval klidnou tvář, mě popudilo ještě víc.

„Moje přítelkyně by se takhle rozhodně nechovala. Moje přítelkyně by totiž měla dostatek sexu. A to si myslím, že je tvůj problém, Eden. Že ty jsi frustrovaná? Nevybouřená?“ ukázal na mě prstem.

Začínala jsem vidět rudě. „Buď zticha,“ procedila jsem pomalu mezi zuby.

„Víš, když nemáš přítele, který by toho ďábla z tebe vyhnal,“ řekl a zlehka se zhoupl v bocích, aby naznačil koitální pohyby, „měla bys aspoň ty sama vyvinout nějakou iniciativu. Jinak i toho dobrotivého doktůrka tou svou náladovostí vyděsíš,“ pokývl hlavou. „Sem tam by sis mohla trošku sama užít. Vždyť je to přirozené,“ uculil se na mě. Když jsem uviděla rozverné jiskřičky v jeho očích, podráždilo to mé už rozbrnkané nervy.

„Co…“ hlesla jsem a nedořekla svou myšlenku. Moje oči se rozšířily. Opravdu je takhle drzý?! „Co si to dovoluješ?“ zabručela jsem a praštila ho zdravou pěstí do prsou. Se smíchem přede mnou o krok ustoupil, až se ocitl na chodbě před mým bytem, a zvedl ruce na obranu.

„Někdy to zkus,“ poradil mi. „Masturbace je fajn věc, Eden,“ dodal a nepřestával se smát.

„Kreténe!“ zasyčela jsem a práskla před ním dveřmi. Opřela jsem se o ně zády a zaklonila hlavu. Upřela jsem svůj zrak na stop. Cítila jsem, jak se mi do tváří žene horkost, jen jsem teď nevěděla, jestli je to kvůli naštvání nebo Tomovým nestydatým slovům. Mluvil o tom tak otevřeně, že jsem se snad zastyděla i za něj. Zavřela jsem oči a začala se soustředit na svůj dech. Potřebovala jsem se uklidnit. Jak ten mě dokázal vytočit! Pitomec!

B.