Undone | 28

Hudba: CLANN - I Hold You

Vystoupila jsem z auta a pomalu za sebou zavřela dveře. Nikam jsem nespěchala, nechala jsem Toma, aby šel první. Držela jsem se o půlkrok pozadu, chtěla jsem nechat prostor pro jejich osobní přivítání. Přešli jsme poslední metry k domu a vystoupali po dvou schodcích na menší podestu.

„Ahoj, mami,“ uslyšela jsem Tomův hlas. Když k ní přistoupil, hned se vrhla kolem jeho krku. Přitiskla ho k sobě, jako by tím mohla dohnat všechny ty měsíce, kdy ho neviděla.

„Ah, Tomi,“ zamumlala hlasem, ve kterém byl mnohem více znát cizí přízvuk, než byl v Tomově. V pevném objetí stáli několik vteřin, které mi přišly dlouhé už jen z toho důvodu, že jsem tu byla třetí osoba – cizinec a narušitel. Když se oddálili, ruce z jeho ramen se přesunuli k jeho tváři. „Tak ráda tě vidím! Proč mám pocit, že mi dál rosteš?“

„Mami, prosím tě, kroť se trochu,“ hlesl Tom. I když jsem neviděla jeho tvář, dovedla jsem si představit, jak právě protáčí oči. Zlehka sevřel mezi prsty dlaně svojí mámy, aby je sundal ze svých tváří, a letmo políbil její klouby. Nepustil ji, dokud neodstoupil stranou, aby uvolnil místo pro mě. „Rád bych ti představil Eden.“

„Konečně jsi ji taky přivezl,“ pousmála se a láskyplně se na mě podívala. Ta slova mě přiměla přemýšlet nad tím, kolikrát asi o mně mluvil, aniž bych o tom věděla. Navykládal o mně Tom nějaké historky, nebo to jeho máma řekla jen ze slušnosti? „Moc mě těší, Eden,“ natáhla ke mně ruku. „Říkej mi Simone,“ představila se mi.

„Taky mě těší. Moc díky za pozvání, za milé přivítání,“ pousmála jsem se a snažila se rychle vžít do role, kterou jsem tu měla hrát. Musela jsem o Simone začít přemýšlet jako o možné tchýni, abych podala výkon, se kterým budu spokojená. Zlehka jsme si stiskly dlaně, než se ke mně naklonila, aby i mě lehce přitiskla ke své hrudi. Překvapilo mě to, nečekala jsem, že hned při prvním setkání budu takhle uvítaná.

„Tak si vezměte věci a pojďte se ubytovat,“ pokynula nám. „Váš pokoj je připraven.“

 

Nechala jsem Toma jít prvního. Nezastavovala jsem se, nerozhlížela jsem se, tušila jsem, že na to bude čas i později. Prošli jsme dlouhou chodbou až do zadní části domu, kde se nacházela místnost, která nám na tento víkend měla sloužit jako společná ložnice.

„Ubytujte se a pak za námi přijďte. Už jsme čekali jen na vás,“ řekla Simone a usmála se jak na mě, tak na Toma, kterého zlehka pohladila po rameni.

„Díky, mami,“ pokývl Tom hlavou. Za posledních několik minut jsem viděla Toma, jak nikdy – v naprosto jiném světle, když byl poblíž osoby, kterou miloval nade vše.

„Najdete nás v zahradě,“ dodala. Simone se otočila a odcházela chodbou, zatímco Tom otevřel dveře do prostorné místnosti. Sotva jsem vešla, uviděla jsem hned další dveře. Po pravé straně se rozprostíralo veliké okno, pod kterým stála široká postel. Naproti postele stála drobná pohovka, stolek a pár poliček. Pokoj byl prostorný, avšak střídmě zařízený. Pro víkendové přespání naprosto postačující.

„Támhle je koupelna, až budeš potřebovat,“ řekl Tom a hlavou kývl směrem ke dveřím. „Skříně jsou vestavěné. Možná bychom si měli pověsit ty naše svatební róby, ať se nám nemačkají v kufrech. Ve skříni taky bývají peřiny, myslím, že nám je máma už povlekla. Máme o starost míň.“

„Uhm,“ zabručela jsem místo jakékoli jiné odpovědi. Přetáhla jsem si kufr na stranu postele, na které jsem byla zvyklá spávat, a zadívala se na Toma. Dlaní jsem se stále opírala o madlo svého zavazadla, sledovala jsem Toma a musela se pousmát nad tím, jak na něm bylo vidět rozrušení. Po celou dobu jsem přemýšlela nad sebou, nad tím, jak těžké to bude pro mě, ale ani jednou mě nenapadlo zamyslet se nad tím, že i pro něj to nebude snadné. Lžeme tady oba. A Tom to má těžší tím, že jsou to lidi, kteří do jeho života budou patřit, ať chce nebo ne. 

„Budeš spát na téhle straně? Dobře. Na tu stranu jsem sice zvyklý, ale přežiju to. Mně je to vlastně jedno. Vyspím se kdekoliv. Kdyby na to mělo přijít, klidně se natáhnu i na té krátké pohovce. Sice by mi nohy trčely ven, ale nějak bych to přes ten víkend zvládl,“ začal chaoticky brebentit. 

„Tome,“ oslovila jsem ho. Nereagoval, jako by mě nevnímal, a přešel ke skříni, jejíž dveře otevřel, aby zkontroloval prázdné útroby. „Tome,“ zopakovala jsem hlasitěji a přešla k němu blíž. Když se přede mnou konečně zastavil, zavírajíc dveře skříně, položila jsem mu dlaň na rameno – obdobně, jak to udělal on mně před dvěma dny, když mě chtěl uklidnit po mém nepříjemném setkání s Joelem. Zahleděla jsem se do jeho očí. „Hej. Dýchej,“ řekla jsem klidným hlasem, kterým jsem překvapila sebe samou, a pousmála jsem se.

Poslechl a dlouze vydechl vzduch nosem. „Okej, přiznávám, že jsem si to představoval snazší,“ olízl si rty. Na chvíli zavřel oči a nadechl se. Když se na mě pak po chvilce podíval, vypadal mnohem líp. „Nic se nesmí posrat, Eden. Nechci mámě znovu ublížit,“ zašeptal.

„Všechno bude v pohodě,“ řekla jsem, abych ho uklidnila, ale těmi slovy jsem chtěla taky naladit sebe samou. Jeho poznámka ve mně zároveň vyvolala další gejzír otázek. Neskutečně mě sžíralo, že jsem nevěděla, co se v Tomově minulosti stalo. Snažila jsem se však respektovat to, že vím přesně to, co potřebuji vědět. Jednou jsem pevněji sevřela jeho rameno, než jsem ruku spustila. „A pak že já jsem ta ukecaná,“ popíchla jsem ho. 

Tom se zády opřel o dveře skříně, kterou před chvílí zavřel, a schoval si obličej do dlaní. Prsty si promnul víčka, přejel si přes zarostlé tváře, pak si prohrábl vlasy. „To byl ale pitomý nápad sem jezdit,“ zamumlal, že jsem to sotva zaslechla. Těmi slovy upoutal mou pozornost. „S těmi lidmi, co teď dole čekají, jsem se neviděl věky z vlastní vůle, Eden.“

„Jestli tě to uklidní, tak já se s nimi viděla ještě míň,“ trhla jsem rameny. Ač jsem to řekla vážným hlasem, myslela jsem to jako žert. Chtěla jsem Toma rozptýlit, aby přestal myslet na to, co ho právě v myšlenkách obtěžovalo. A když se zasmál – nahlas a uvolněně – potěšilo mě, že jsem dosáhla cíle.

„Okej. K seznamu věcí, proč s tebou jsem, bych k sexy tělu a kuchařskému umění přidal ještě zvládání stresových situací. Souhlasíš?“ zvedl obočí. Ve tváři už nebyl tak napjatý, vracel se zpátky ten Tom, kterého jsem znala. Osina v zadku, která mi uděluje rady do mých vztahů. Soused, který se o mně nejednou postaral.

„Tohle tvoje vyšilování měla být stresová situace?“ zvedla jsem jedno obočí. Otevřela jsem svůj kufr a vytáhla foťák. Odložila jsem ho na noční stolek a jako druhou věc jsem vytáhla šaty. Tomův poznatek o tom, že bychom mohli naše oblečení prověsit, nebyl vůbec špatný. „Dobře,“ souhlasila jsem. „Taková větička se mi bude hodit i do životopisu,“ žertovala jsem dál.

„To každopádně. Takovou fotografku by potřeboval každý,“ ukázal na mě Tom prstem. Následoval mě a sám otevřel své zavazadlo. Oba jsme si do skříně pověsili zítřejší oděv a vrátili se ke svým věcem. Očima jsem proletěla vše, co jsem si přivezla, a znejistěla.

„Problém,“ hlesla jsem a zvedla pohled k Tomovi. Stáli jsme naproti sebe, každý z jedné strany postele. „Teď asi budu vyšilovat já,“ zamračila jsem se. Založila jsem si ruku v bok a snažila se vzpomenout si, co všechno jsem si sbalila. Prsty jsem prohrábla několik triček, které jsem tu měla, a zjistila, že mezi nimi není žádný kousek, který by se dal použít jako pyžamo, které jsem očividně zapomněla.

„Co nemáš?“ zeptal se mě a bylo na něm znát, že se jeho běžná nálada vrací. Koutky úst se mu zvedaly do úsměvu, výraz v jeho tváři byl mnohem klidnější. Teď mu spíše v očích jiskřilo pobavením.

„Nemám v čem spát,“ hlesla jsem.

Tom se hlasitě zachechtal. „Zapomněla sis pyžamo? Ze všech věcí, které jsi mohla teoreticky zapomenout, jsi doma nechala tu nejdůležitější?“ zeptal se a nakrabatil čelo. „Jak se pak budu moct ovládnout, Eden, když vedle mě budeš na téhle posteli ležet nahá?“ naklonil hlavu na stranu, dlaní ukazujíc na matraci, na které právě teď ležely naše kufry.

„To jsem ráda, že je vtipálek Tom zase na příjmu,“ ušklíbla jsem se na něj. „Jakožto můj skvělý přítel budeš samozřejmě tak ochotný, že mi půjčíš jedno ze svých triček, abych tu nemusela spát nahá,“ řekla jsem rázně. Ukázala jsem na něj prstem a dala si záležet na tom, abych ve svém hlase neztratila jistotu. „Stejně jsou ta tvoje trika tak velká, že bych je mohla mít jako šaty.“

„A očividně si chceš do své sbírky, kterou už doma máš, přidat ještě třetí,“ našpulil rty.

„Tome,“ zabručela jsem.

„Ale jo,“ protočil oči. „Něco se tady pro tebe najde, neboj se,“ pronesl blahosklonně, jako by se teď nade mnou hrozně nerad slitoval. Vzal ze svého kufru první, které mu padlo pod ruku, a hodil ho na mou stranu matrace. Děkovně jsem se na něj podívala, on však už nevnímal. Procházel si své věci, skládal si těch pár kusů oblečení, které si přivezl, do skříně.

 

V koupelně jsem se osvěžila studenou vodou, převlékla se do nabíraných šatů, které mi končily u kolen, a vlasy nechala rozpuštěné. Šaty byly lahvově zelené a dokonale podtrhovaly i mé zelené oči. Nanesla jsem trochu stínů zemitých barev a zvýraznila řasenku. Během patnácti minut jsem byla připravena. Vyšla jsem z koupelny. Zvuk otevírajících se dveří přiměl Toma se ke mně otočit čelem. Zvedl pohled od mobilu, který držel v ruce, a očima přejel přes mé tělo.

„Můžu takhle jít na páteční zapíjení se všemi přáteli a známými?“ zeptala jsem se a dala si jednu ruku v bok.

Tom se pousmál a pokývl hlavou. „Tak to vypadá, že jsme se nečekaně sladili,“ podotkl. Prsty si přejel přes hruď, kde se na jeho černém triku leskl tmavě zelený nápis. Kolem krku mu visely přívěsky, které dosahovaly až téměř k žebrům, a triko doplnil černými plátěnými kalhotami. Vlasy měl opět svázané do drdolu, co jsem si však nevšimla, bylo, že zase použil mou gumičku.

„Překvapivé, jaký dokážeš být elegán,“ podotkla jsem. Přešla jsem ke kraji postele a zhodnotila jeho ošacení stejně jako on to mé. Celý v tmavém vypadal opravdu dobře. Když jsem se podívala do jeho očí, zeptala jsem se na důležitou otázku: „Jsi připravený?“

„Na to se snad ani nejde připravit,“ zopakoval, co jsem sama řekla před vstupem do domu.

„To jsem ráda, že máš zpět svou žertovnou náladu, Tome,“ odpověděla jsem mu. Vyrazila jsem ke dveřím, prošla kolem něj a chtěla je otevřít. Když se však v úrovni mé hlavy objevila jeho dlaň, která dveře přidržela zavřené, znejistěla jsem. Ohlédla jsem se přes rameno, jen abych zjistila, že stojí těsně za mnou. Polkla jsem a ve zlomcích vteřin přemýšlela, co to všechno má najednou znamenat. Pootevřela jsem rty, on mě však předběhl a promluvil první.

„Eden,“ oslovil mě a jeho hlas byl najedou hlubší. „Když teď jdeme mezi lidi… Počítej s tím, že se tě budu dotýkat,“ řekl. Tvářil se tak vážně, že jsem teď nedokázala odhadnout, jestli si ze mě dělá srandu, nebo je opravdu seriózní a chce mě varovat.

„To zní pěkně perverzně, Tome,“ okomentovala jsem jeho způsob tohoto oznámení.

„Jen chci, abys byla připravená,“ zlehka pokrčil rameny.

„Jsem,“ přikývla jsem.

„Fajn,“ olízl si rty. Na chvíli jsem k nim sklopila pohled, sledovala jsem narůžovělé rty, které lemovalo několikadenní strniště. Mé srdce nepatrně zrychlilo tempo. Podívala jsem se mu do očí, teď tak blízkých, až onyxově černých. „Tak pojďme.“

 

Mlčky jsme prošli domem. Opět jsem šla půl kroku za Tomem, věděl kudy a já byla v tomhle domě poprvé, nechala jsem to tedy na něm. Rozhlížela jsem se kolem sebe, ale jen tolik, co jsem stihla během naší cesty k zadní části domu. Vstoupili jsme do prostorného obývacího pokoje, který byl dokonale prosvětlený, protože byla většina stěn ze skla. Před námi se rozprostíral výhled na rozbujelou zelenou zahradu, ve které bylo několik málo lampionů, které tvořily romantickou atmosféru celému nadcházejícímu večeru. Tom se zastavil u dveří, které byly otevřené dokořán. Přes povívající světlé záclony nás hosté zatím neviděli. Sklonil ke mně svůj pohled, zatímco mi nastavil svou ruku. Na chvíli jsem zatajila dech. Hleděla jsem na jeho prsty, které ke mně natahoval, a během pár vteřin jsem se překonala a vložila svou dlaň do té jeho. Propletli jsme si prsty jako jakýkoli jiný zamilovaný pár. Tom prsty zahýbal, stiskl mi ruku a pak trochu povolil. Vzhlédla jsem do jeho tváře a doufala jsem, že na mě není znát, jak moc mi buší srdce.

„Hurá do jámy lvové.“

Olízla jsem si rty. „Tak hrozné to nebude, ne?“

„Obrň se,“ zamumlal, než udělal zbývající krok, kterým jsme se dostali do pozornosti všech. Jako bychom doposud stáli na kraji útesu a teď udělali ten poslední nutný pohyb směrem do vzduchoprázdna. Hlasy všech najednou utichly, bylo pár vteřin hrobové ticho, než se ozval radostný šum. Tom. – To je Tom! – Tom přišel. – Cože? – Je tady Tom.

Polkla jsem. To bylo to poslední, co bych čekala. Pevněji jsem se chytla Tomovy ruky, která pro mě teď byla jediným opěrným bodem. Vše ostatní se kolem mě rozvířilo. Dívalo se na nás hned několik párů očí, šeptalo několik desítek hlasů. Tom se vydal mezi hosty. Následovala jsem ho, pokládala jsem před sebe nohy jednu přes druhou jako v transu. Prvně jsem se snažila oplácet všechny pohledy, vracet úsměvy, ale bylo jich tolik, že jsem se v tom přestávala orientovat. Obličej jsem musela mít jako v křeči, a to stačila krátká chvíle. Sklopila jsem tedy zrak ke svým nohám a zhluboka vydechla. Jako je zpomaleném záběru jsem sledovala, jak mě Tomova ruka opouští. Zvolnila jsem krok, až jsem úplně zastavila, stejně tak Tom.

„Čau, brácha,“ uslyšela jsem hlas tolik podobný Tomovu. Bill měl na rozdíl od Toma vlasy krátce střižené, blonďaté s tmavými odrosty. Právě teď je měl sčesané dozadu a pevně nagelované. Jeho tělo bylo mnohem více potetované, což bylo vidět i přes napůl zapnutou košili, obličej mu zdobilo více piercingů. Objali se, poplácali po zádech, avšak velice krátce.

„Bille,“ pokývl Tom hlavou na pozdrav. „Millie, ahoj,“ pozdravil i vysokou dívku vedle jeho bratra, která se držela těsně po jeho boku. „Billie a Millie,“ zažertoval Tom. Zasmála se a zlehka pohodila hlavou. Černé rovné vlasy jí splývaly přes ramena, v očích jí zajiskřilo, když Toma uviděla.

„Jsem ráda, že ses rozhodl přijet, Tome,“ řekla polohlasně, jako by to mělo zůstat důvěrně jen mezi nimi. Objala se s ním na přivítanou, stejně krátce jako Bill, a políbila ho na tvář. „I tebe tu vítám. Jsem Millie,“ představila se mi a natáhla ke mně ruku.

„Eden. Těší mě,“ usmála jsem se a krátce stiskla její prsty.

„Bill,“ představil se i on a přidal se k potřesení rukou. Stejně jako Simone, i on mě hned na to objal, ač jsme se neznali, a když se ke mně naklonil, ucítila jsem silnou kořeněnou vůni jeho kolínské smíchanou s odérem cigaretového kouře. Dvojče, a už teď jsem mohla vidět, cítit odlišnosti. Tom voněl vždy svěže – citrusy a bergamotem. „Posadíte se k nám?“

„Jdeme ještě za mámou a Gordonem,“ odpověděl Tom. „Eden, pojď,“ otočil se ke mně. Za dobu, co se známe, mé jméno už mnohokrát vyslovil, slyšela jsem ho vyznít na spoustu způsobů. Svým tónem hlasu mi mnohdy sděloval, co po mě chce. Teď mě oslovil tak něžně, až mě to překvapilo. Vzal mě za ruku a společně jsme se vydali dál, mezi další stoly, další hosty.

 

Jako by tím, že jsme vykročili dál, ostatní dostali pokyn, aby se nám stavěli do cesty. Snad na každém kroku nás někdo zastavil, aby se s Tomem přivítal, se mnou seznámil. Byla to taková spousta jmen, že jsem se v tom naprosto ztrácela. Společně se jmény mi unikaly i důvody, proč tu jednotliví lidé byli. Někteří byli přátelé, jiní kolegové z branže, další známí od rodiny nevěsty. Byl tu nějaký David, který měl za manželku Alici, byl tu Jaden, byla tu i nějaká Cory. Seznámila jsem se se skupinou mladých, u kterých jsem si pouze zapamatovala, že s Millie studovali na škole, a proto byli v dnešní den pozváni. Byl tu nějaký Dan, Colin a Shiro. Byla tu Julia, seznámila jsem se i s Lucasem. A Liamem. S Noahem a Mary. S Benem a Linou. Její kamarádkou Lenou a s jejím přítelem Maxem. Když se Tom pozdravil s Finnem a omluvil se mu, že si spolu popovídají později, už se k nám blížila další osoba. Mlčky jsem Toma následovala, mlčela, snažila se tvářit přívětivě a nedat na sobě znát, jak ztracená jsem.

„Jdu vás vysvobodit,“ uslyšela jsem příjemný melodický hlas.

„Geo, čau, brácho,“ hlesl Tom. Objali se. Dlouho se drželi v pevném sevření, než Tom zlehka Gea poplácal po lopatce. Hned na to se otočil ke mně, a já mohla vidět, že je v jeho očích po dlouhé době radost. „Eden, rád bych ti představil Georga,“ usmál se. „Jeden z mála, kvůli kterým jsem přijel,“ dodal polohlasně, když se ke mně naklonil.

„Moc mě těší,“ usmála jsem se na Georga.

„Nápodobně,“ oplatil mi úsměv. Políbil mě na tváře na seznámení a pak se znovu podíval na Toma. „To je taky věčnost, než se ukážeš nebo ozveš,“ hned mu vytkl. „Zabilo by tě, kdybys jednou vytočil číslo a řekl, jak se máš?“ řekl a sevřenou dlaní zlehka bouchl do Tomova ramene. „Takovou dobu před námi tajíš tuhle krásku? Jak mám teď za jediný víkend stihnout povědět všechny historky?“ zasmál se a zase se podíval na mě. Díky jeho vystupování jsem si ho zařadila mezi ty sympatické, mezi ty, které si klidně i zapamatuji.  

„Právě proto, Geo. Kvůli těm tvým zálibám ve vyprávění historek,“ zasmál se Tom a položil dlaň na jeho rameno. „Tebe je pak těžko zastavit, kamaráde,“ dodal. Společně se zachechtali. 

„Pojďte za mnou,“ pobídl nás najednou Georg. „Gustav s Lindou jsou támhle. Taky tě rádi uvidí. A s tebou se rádi seznámí, Eden,“ usmál se na mě. Vykročil kupředu, aniž by čekal na nějakou odpověď z naší strany. A když mě Tom zase chytil za ruku a přitáhl blíž ke svému boku, pevně jsem sevřela čelist.

„V pohodě?“ zeptal se Tom a jeho hlas zazněl kousek od mého ucha. Vzhlédla jsem do jeho očí a párkrát souhlasně přitakala. Musel však vycítit, že mu právě teď neříkám pravdu. Požádal mě, abych mu sdělila, kdyby překračoval nějakou hranici. Co když ale mé hranice překračuje celá tahle sešlost?

B.