Undone | 29

Přeji příjemné počtení. 😊 B.

Hudba: Skylar Grey - Love The Way You Lie (Live)

Den se nachýlil k večeru, slunce už bylo u západu. Lampiony v zahradě teď dělaly příjemnou atmosféru, společnost se bavila, popíjela a pojídala dobroty, kterými jsme se mohli sami obsloužit hned u několika stolů. I když jsme zůstali sedět s Georgem, Gustavem a jeho ženou Lindou, stejně k našeho stolu přicházeli lidé, kteří se chtěli s Tomem pozdravit. Téměř všichni začínali konverzaci tím, jak dlouho Toma neviděli a neslyšeli o něm. Hodně jich vyzvídalo, snažilo se dozvědět, co se stalo a proč se takhle stáhl do ústranní. Tom však dokázal mezi těmi otázkami kličkovat, vždy nějak odpověděl – neodbyl je, nedal jim však ani odpověď na to, na co se ptali. Chvíli s námi poseděla i Simone, seznámila jsem se s jejím mužem Gordonem, který byl Tomovi otčímem už několik let. Bylo vidět, že se mají rádi, ze způsobu, jak spolu mluvili a jak na sebe reagovali, to byl muž, který Toma hodně ovlivnil. Po většinu večera jsem jen seděla a poslouchala ostatní, až když se ke mně přitočila Linda a zeptala se na otázku přímo mě, měla jsem teprve důvod promluvit.

„Jakou jste měli cestu, Eden?“ začala konverzaci typickým tématem ohledně našeho cestování.

Povzdychla jsem si. „Přiznám se, když mi Tom řekl, že pojedeme přes šest hodin, trochu jsem se zhrozila. Nakonec to ale uteklo rychleji, než jsem čekala,“ pousmála jsem se. Teď jsem si vlastně nevymýšlela, s touhle otázkou jsem mohla s čistým svědomím povědět pravdu.

„Šest hodin, fíha,“ vykulila na mě své oči. „To bychom si s Gustavem museli na takovou cestu vyhradit celý den,“ zasmála se. „U nás by to šest hodin nebylo,“ zavrtěla hlavou a zlehka si přejela přes břicho, které prozrazovalo, že už přechází do třetího trimestru svého těhotenství. „Já bych byla věčně hladová a pořád bych potřebovala na malou,“ nepřestávala se culit. Radost a spokojenost prýštila z každého jejího slova.

„Na to jsem se připravila,“ začala jsem. „Udělala jsem jablečný koláč, díky kterému jsme hlady rozhodně netrpěli,“ usmála jsem se. A v ten moment se k nám otočil i Tom, který se doposud bavil s dalším ze svých známých, kteří se tu během večera ukázali. 

„No jo, Eden a její sladkosti,“ zamumlal a naklonil se ke mně blíž, aby tím vyjádřil svou blízkost ke mně, ač předstíranou. „Jeden by se po nich mohl utlouct,“ usmál se. Prsty přejel přes mé rameno, pod vlasy zabloudil kolem krční páteře až k druhému rameni, a přitáhl si mě blíž k sobě.

„Ano ano, na Toma jedině přes jídlo,“ pokýval Georg znalecky hlavou a zasmál se. „Eden, dobře jsi to vychytala. Když Toma dokážeš uspokojit v ložnici i v kuchyni, máš vyhráno,“ dodal.

„Geo!“ zasmála jsem se. Cítila jsem, jak mi stoupá horkost do tváří. Tom se zasmál spolu se mnou, avšak z naprosto jiného důvodu. Přitiskl mě ke svému boku, co nám to naše židle dovolovaly, a otočil ke mně svou tvář.

„Nemáš se za co stydět, koblížku, všichni ví, jak na tom jsem. Nikdy jsem se s tím netajil,“ pronesl pobaveně. Sotva jsem však uslyšela tu přezdívku, kterou mě oslovil, vrhla jsem po něm pohled, kterým jsem jasně říkala, že si to ještě schytá. Položila jsem dlaň na jeho stehno, které měl schované pod stolem, a pevně sevřela sval nad kolenem. Cítila jsem, jak chtěl ucuknout, ale zřejmě se dost dobře ovládal.

„Fíha,“ ozvala se znovu Linda. „Kdyby mně takhle Gustav oslovil, asi bych se urazila,“ zasmála se.

„Však Tom taky moc dobře ví, že právě teď kráčí po tenkém ledě,“ řekla jsem a pokývala hlavou. „Že, vousáči,“ procedila jsem mezi zuby. Mezi prsty jsem sevřela jeho bradu porostlou vousy a zlehka stiskla. Tom pobaveně našpulil rty, než jedním hbitým pohybem naznačil, jako by mě chtěl laškovně kousnout. Zasmála jsem se, ani jsem se nemusela přemáhat. Právě teď jsem se opravdu bavila. Možná to bylo tím, že jsem ani nemusela moc přehrávat. Jen jsem si Toma dobírala, a to jsem mohla dělat i bez toho, abych hrála zamilovanou přítelkyni. Stačilo k tomu přidat pár doteků navíc, aby bylo publikum spokojené. Ucukla jsem prsty a chtěla Toma šťouchnout do ramene, ale v ten moment jsem nad sebou zpozorovala něčí stín.

S Tomem jsme se od sebe odtáhli, ale jen natolik, abychom se mohli podívat, kdo stojí za našimi zády. Poposedli jsme do pozic proti sobě. Teď se má kolena ocitla mezi Tomovými, která držel v mírném roztažení. Pohlédla jsem do tváře Heidi, známé modelky a moderátorky, porotkyně v několika talentových soutěžích. Zářivě se na nás usmívala, přesně tak, jak jsem ji znala z různých fotografií.

„Ale podívejme se, jak tady cukrujete,“ pronesla vysokým hlasem. Jako by mě ledové ostří bodlo přímo do srdce. Najednou byla naše radostná nálada pryč, mezi všemi se rozhostilo napjaté ticho. Všichni čekali na reakci od Toma, na kterého se upřely téměř všechny pohledy.

Nic jsem neřekla, jen jsem prsty přejela přes Tomovo koleno. Jemně jsem mu ho stiskla, tentokrát z jiného důvodu. Teď jsem ho nechtěla trestat za to, že by něco špatně řekl, chtěla jsem ho podpořit. Vyjádřit svou přítomnost, dát mu vědět, že stojím na jeho straně. Ač mi nesdělil, že byla jeho ženou právě Heidi, podle současné situace jsem si spojila jednotlivé části dohromady. Pohledem jsem sklouzla přes Heidiino ošacení, šaty poseté flitry se třpytily při každém jejím pohybu. Podívala jsem se zpátky do Tomovy tváře a neuniklo mi, jak pevně svírá čelist.

„Pěkný večer i tobě,“ odpověděl jí Tom. V hlase nebylo znát, že by byl vytočený, či jakkoliv jinak rozhozený. Dokonale se ovládal.

„Jsem překvapená, že tě tu vidím. Bill sám do poslední chvíle nevěřil, že opravdu přijedeš, brouku,“ zasmála se. Sledovala jsem, jak se Tom nadechuje, pomalu, jako by se na to soustředil. Když jsem na svých prstech ucítila jeho, sklopila jsem k našim dlaním oči. Přejel přes klouby mých prstů a pevně mi je sevřel. Jako bych teď já byla jeho jediným pevným bodem. Srdce mi divoce bušilo, jen jsem netušila, kvůli čemu přesně. Je to tím, jak pevně mě teď Tom svíral, nebo to bylo kvůli té napjaté situaci, do které jsem se dostala?

„Svatbu bych si nenechal ujít,“ znovu odpověděl tím suchým, klidným hlasem. Napřímil se v zádech a pomalu a kontrolovaně vydechl. Dával najevo, že se mu situace nepříjemná, a zřejmě jsem si toho všímala jako jediná.

„Snad budeme mít možnost si spolu zítra zatančit,“ řekla a pohodila si vlasy přes rameno. „Dlouho jsme se neviděli, určitě máš ve svém životě spoustu novinek,“ dodala a znovu se zářivě usmála. Cítila jsem, že teď sleduje i mou tvář, jako by chtěla jednu z těch novinekv Tomově životě vyprovokovat, já však svůj pohled upírala jen k Tomovi. Dívala jsem se, jak klidně dýchá, jak se ovládá, a překonávala svou náhlou a nevysvětlitelnou potřebu odsud rychle uniknout.

„Pokud bych měl tančit, tak jedině s nevěstou,“ odpověděl. „A s Eden,“ dodal po krátké chvilce. Sledovala jsem, jak se jeho pohled stáčí ke mně, a když zvedl moje prsty ke svým rtům a zlehka mi políbil klouby, usmála jsem se na něj. Poslala jsem mu lehký vzdušný polibek jako poděkování spokojené přítelkyně. A zatímco jsem svými myšlenkami snažila zklidnit bušící srdce, dál jsem mlčky vyčkávala, kam se situace posune dál.

„Mno,“ pomlaskla Heidi nespokojeně a dlaněmi si uhladila boky svých třpytivých šatů. „Jdu si pro nějaké pití. Tak se ještě uvidíme, Tomi,“ zářivě se na něj usmála. Jeho pohled se však nezměnil, když se na ni díval, byl pořád tak chladný a odměřený. Heidi se otočila na patě a ladným krokem s pohupujícími boky odcházela. Tom zůstal očima viset v místech, kde ještě před chvílí stála, jako by se zamyslel, zasekl. Prsty přejížděl přes mé klouby, bezmyšlenkovitě opakoval stále ten stejný pohyb.

„Tome?“ zašeptala jsem jeho jméno a zlehka se k němu naklonila. Chtěla jsem teď získat trochu soukromí, abych se jako svého souseda zeptala, jestli je v pohodě. Když jsem upoutala jeho pozornost tím, že jsem ještě zlehka zatahala za jeho prsty, podíval se na mě. Jako bych ho právě vytrhla z transu. Několikrát zamrkal víčky, než pohledem sklouzl k mému výstřihu, který jsem mu teď nevědomě vystavovala. I on se ke mně naklonil, naznačil, jako by mě chtěl políbit na tvář, ale zastavil se kousek od mého ucha.

„Možná by ses neměla tolik naklánět, jestli nechceš, abych z tebe viděl ještě víc,“ zašeptal. A když se odtáhl a napřímil v zádech, koutky jeho úst se zvedaly do potutelného úsměvu. Očima přejel přes můj obličej. „Neříkej, že se právě teď červenáš, Eden,“ zamumlal tak, aby ta slova zůstala jen mezi námi.

„Tome,“ začala jsem a chtěla mu vytknout, aby si mě nedobíral, ale moje další slova přerušila další osoba, která se s ním přišla pozdravit.

„Tome, ahoj,“ uslyšeli jsme nad sebou. „Snad vás neruším.“ V místech, kde se před chvílí nacházela Heidi, se objevila mladá a pohledná dívka. Viděla jsem na Tomovi, jak se mu oči rozšířily potěšením, a to jsem dnes večer viděla vzácně. Hned pustil moje ruce a vstal, aby se s ní pozdravil.

„Leni, moc rád tě vidím,“ řekl a zlehka se objali. Jen pár vteřin na sebe mlčky hleděli, než se Tom vzpamatoval. Poodstoupil a natáhl ke mně svou dlaň. „Rád bych ti představil svou přítelkyni,“ pokračoval a těmi slovy přiměl vstát i mě. „Tohle je Eden.“

„Ahoj, moc mě těší. Jsem Leni,“ představila se mi a stiskla mou ruku. Hned na to se podívala zase na Toma a v jejím obličeji bylo vidět starost. „Máma… Mluvila s tebou, co?“ nejistě k sobě stáhla obočí. „Tome, omluv ji. Ona… No, nebudeme to rozmazávat, ale do teď má svoje lepší a horší dny,“ trhla lehce rameny.

„Ty se za ni omlouvat nemusíš. To jsem ti říkal už mnohokrát, Leni,“ zavrtěl Tom hlavou.

„A stejně cítím potřebu to říct, i když za její činy nemůžu. Však už mě znáš, Tome,“ usmála se na něj.

„Sedneš si k nám?“ nabídl jí hned Tom, zatímco se dlaní opřel o židli, u které stál. Leni přešlápla z nohy na nohu a nesouhlasně zavrtěla hlavou.

„Vlastně jsem si chtěla jít pro šampaňské. Ale když jsem tě tady uviděla sedět a že máma odchází jako velká bouře pryč, domyslela jsem si, že jste spolu nejspíš mluvili. To by si nenechala ujít… A chtěla jsem tě pozdravit,“ usmála se a na krátkou chvíli položila dlaň na jeho paži. „A teď už jdu konečně pro to šampaňské.“

„Půjdu s tebou,“ rozhodl Tom. „Eden?“ podíval se na mě s otázkou v očích. Ustoupila jsem od něj a Leni, abych se mohla zase zpátky posadit.

„Přines mi taky jedno šampaňské, prosím,“ požádala jsem ho. „Já budu šetřit svoje chodidla,“ pousmála jsem se.

„Dobře,“ pokývl hlavou a na chvíli prodloužil pohled, který upíral do mých očí. Nevím, jestli to mělo být tiché poděkování nebo jsem si to jen domýšlela, teď ale nebyla vhodná situace se na to doptat. Usadila jsem se a chvíli sledovala, jak ti dva odcházejí a povídají si jako staří přátelé. S povzdychnutím jsem si poposedla a znovu se čelem otočila k přísedícím u kulatého stolu. Zády jsem se opřela o opěrku židle a vzhlédla. Už mi nikdo nevěnoval pozornost. Od chvíle, co odešla Heidi, se ostatní nerušeně bavili. A já tu zůstala sedět mezi několika rozjetými konverzacemi a ani do jedné se mi nechtělo připojovat.

 

Poslouchala jsem Gustavovo vyprávění o tom, jak slavili narozeniny jejich prvorozené dcerky, a jak málem nestihl přijet, protože na poslední chvíli vyjížděl ze svého zaměstnání. Sledovala jsem, jak ho Linda zlehka hladila po zádech a jak s úsměvem poslouchá příběh, který už musela slyšet nespočetněkrát.

„Ano. Mohli jsme nakoupit všelijaké dárky, ale tím největším darem bylo, že táta přijel na oslavu,“ shrnula vyprávění svého manžela.

„A ani nevadilo, že jsem vlastně nestihl sprchu a smrděl jsem potem po celém dni na stavbě,“ zasmál jsem. „Je to moje princezna,“ povzdychl si zasněně.

„Eden,“ oslovil mě najednou Georg. „A čím se živíš ty? Tom tě tajil celou dobu, tak nám to budeš muset povyprávět sama,“ uculil se. 

„Jsem fotografka,“ odpověděla jsem mu s úsměvem. „Pracuji v redakci Flair, fotím, dělám úpravy, podílím se na finální podobně každého čísla,“ řekla jsem i náplň své práce, aniž bych domýšlela důsledky toho, že o sobě prozrazuji víc, než musím. Počítala jsem s tím, že tyto lidi vidím poprvé ve svém životě, ale taky naposledy.

„S Tomem jste se setkali při práci?“ zeptala se Linda.

„Při jeho, ano,“ přitakala jsem. „Je to vlastně trošku trapné… ten večer jsem se strašně opila. Tak moc, že si toho do teď moc nepamatuji,“ začala jsem a zasmála se, abych trochu uvolnila tlak ze své hrudi. „Ale Tom dál naléval, tak jsem pila, no. Měla jsem tehdy neskutečně podělaný den,“ vzpomínala jsem.

„A předpokládám, že Tom ti pomohl s tím, aby už tak podělaný nebyl,“ vložil se do toho Georg a laškovně zvedl obočí.

Zasmála jsem se. „Tak nějak,“ pokývla jsem hlavou. Nevím, jestli bylo výhodou, že jsem tu teď byla bez Toma a vyprávěla příběh, na kterém jsme se domlouvali teprve po cestě sem. „No a pak…“ odmlčela jsem se a zamyslela se nad tím, co jim vlastně chci říct. Co jim můžu říct. Co nebude znít příliš nepravdivě a smyšleně. „Kdybyste se zeptali Toma, tvrdil by vám, že jsem to začala já, ale říkám vám, že to tak nebylo. To on uháněl mě,“ uculila jsem se a doufala, že jim tohle bude stačit.

„Ah, Tom a jeho hrdost,“ konstatoval Gustav. „My moc dobře víme, že Tomovi se dá věřit každé druhé slovo. Když na to přijde, umí si dost dobře vymýšlet,“ zasmál se. Nervózně jsem polkla, snažíc se nedát na sobě nic znát. Kdyby jen tušil, kolik pravdy je v jeho slovech právě v tuhle chvíli, asi by se divil.

„Ale vypadáte spolu šťastně,“ řekla Linda. Když jsem se na ni podívala, v jejích očích jsem viděla, že to myslí upřímně.

„Díky,“ pokývla jsem hlavou. „Když si to vezmu, tak půlroční vztah skoro nic není, zároveň si myslím, že jsme toho spolu dost prožili, abych mohla tvrdit, že jsme šťastní,“ řekla jsem. A v tu chvíli se mi zase o něco víc sevřelo hrdlo. Moje lži byly pronesené prvotřídně, bez ostychu jsem se jim dívala do očí, když jsem si vymýšlela. Dělalo se mi špatně ze sebe samé. Pocítila jsem první osten výčitek svědomí. Byli to Tomovi přátelé. Byli tak milí a zábavní. A já jim sprostě a vědomě lhala.

„Jsem ráda, že je Tom šťastný. Vidět ho veselého po tak dlouhé době je příjemná změna,“ povzdychla si Linda. A když jsem viděla, že Georg s Gustavem souhlasně přikyvují, o to víc mě tížila ta velká výčitka v žaludku, která tlačila jako ostrý kámen.

Sakra. Do čeho jsem se to namočila.

 

Konverzace se pak stočila k jinému tématu, za což jsem byla ráda. Kdyby to neudělal Georg, asi bych sama položila nějakou otázku, abych se zbavila té pozornosti, která mi začínala vadit. Stále jsem čekala na své šampaňské, už to bylo několik minut, co Tom nepřicházel. Počítala jsem s tím, že ho zase někdo zastavil, aby se s ním pozdravil, jako se to stalo nám oběma při našem příchodu. Rozhlédla jsem se, ale nikde jsem ho neviděla. Když se mi najednou rozezvonil mobil, s polohlasně pronesenou omluvou jsem vstala. Vytáhla jsem z kabelky mobil. Volala mi Maya. A já si uvědomila, že jsem se jí celý den neozvala, ač jsem slíbila, že se ozvu, že jsem v pořádku. Zvedla jsem hovor, zatímco jsem poodcházela dál do zahrady, abych získala trochu soukromí.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ji.

„Eden, čau,“ uslyšela jsem její odpověď. „Pověz mi, co tak celý den děláš, že jsi zapomněla na svou nejlepší a jedinou kamarádku?“ zeptala se. „Že ty se tam bratříčkuješ a hledáš si za mě náhrady?“ zahrála si na trochu žárlivou.

Krátce jsem se zasmála. „Co bych dělala,“ začala jsem. „Sotva jsme přijeli, hned se kolem nás sešlo tolik Tomových známých, že jsem na mobil úplně zapomněla. Promiň. Ale snad tě uklidním tím, že tebe je nemožné nahradit, Mayo.“

„Zapomenout na mobil. Pche. No jo, hrát takovou roli musí být náročné, chce to jistě plné soustředění,“ popíchla mě.

„Prosím tě,“ povzdychla jsem si. Kráčela jsem dál do míst, kde už lampiony nevisely, a zastavila jsem se, abych v přicházející tmě nešlápla špatně a třeba si při mém štěstí nezvrtla kotník. „Pokud to půjde dál jako doposud, tak to bude v klidu.“

„Chci pak slyšet všechno. Úplně všechno, Eden,“ řekla rázně. „Co jste dělali, kam jste chodili, co jste měli na jídlo, co všechno jsi viděla,“ začala vyjmenovávat. A zatímco jsem poslouchala Mayu, zaslechla jsem hlasy i kousek ode mě. Jelikož jsem doposud moc nepromluvila, nevyrušila jsem ty, kteří tu byli přede mnou. 

„Jasně. Dostaneš podrobný referát,“ zamumlala jsem. Záměrně jsem ztišila svůj hlas. „Hele, drahá Mayo, budu teď končit. Ozvu se ti třeba zítra, ano?“ hlesla jsem. Očima jsem prohledávala okolí, abych zjistila, kdo další se tu nacházel. 

„Dobře. Tak si užij večer. Papa,“ rozloučila se se mnou.

„Pa,“ skočila jsem jí do řeči a rychle ukončila hovor. Nečekala jsem na její odpověď, odtáhla jsem mobil od ucha a zahleděla se do míst, kde ve vedlejší řadě lampionů visel ten poslední. Kousek od něj stáli Tom a Heidi, byli ode mě vzdáleni na pět šest metrů a o něčem debatovali. Nebo spíš – Heidi mluvila a Tom poslouchal, nesouhlasně kroutil hlavou, a i postojem těla odmítal, co říkala. Nedokázala jsem od nich odtrhnout pohled, nedovedla jsem si vysvětlit proč. Nerozuměla jsem tomu, co říkají, protože jejich diskuse byla polohlasná. A když se najednou Heidi vytáhla na špičky a přitiskla se k Tomovým rtům, polilo mě horko.

Nechápala jsem, co se to děje.

Žaludek se mi obrátil a já pocítila nával nevolnosti.

Proč jsem měla Tomovi hřát přítelkyni, když… když… se pak líbal se svou ex?

B.