Undone | 31

Moc díky za předchozí ohlasy. Takové příjemné pohlazení po duši! 😊 Snad tím bude pro vás dnešní díl. 🙏 Užijte si ho, těším se na komentáře. ❤️ B.

Hudba: Ed Sheeran - Afterglow

Seděli jsme vedle sebe na dece a zády se opírali o kolo čtyřkolky. Přes ramena jsem měla přehozený pléd, který Tom našel složený pod dekou. Naše paže se o sebe otíraly, jak blízko jsme seděli. Hleděla jsem před sebe a sledovala hvězdnou oblohu nad mořem, zatímco jsem poslouchala Tomovo vyprávění jeho života. Vyprávěl mi o tom, jak žil, jaký měl vztah s Billem, jak bez sebe nedali ani ránu. Dokud do jejich životů nevstoupili další lidé. Jednotliví partneři Billa, Toma. A jak se pak stalo to, co si mysleli, že je nikdy nepotká. Začali se odcizovat.

„S Heidi to ale bylo jiné,“ pokračoval po chvíli ticha. „Byla po dlouhé době člověk, který uměl být v přítomnosti nás obou. Milovali jsme se. Byl jsem přesvědčený o tom, že je tou pravou, opravdu jsem byl,“ povzdychl si. „Brzo po seznámení jsme se sestěhovali, začali spolu žít jako rodina, a pak to i umocnili sňatkem. Když na to teď vzpomínám, musím uznat, že to byly krásné měsíce mého života. Žili jsme přítomností, neřešili, co bylo a co bude.“

„Co se tedy stalo?“ zeptala jsem se, po dlouhé době jsem vydala nějakou hlásku. Hleděla jsem před sebe, cítila jsem však, že se Tom pohnul a sklopil ke mně svou tvář. Jen krátký okamžik se na mě díval, než se nadechl, aby pokračoval.

„Neřešili jsme, co bude,“ zopakoval. „Věc, která nás dala dohromady, nás nakonec i rozdělila. A jakmile zamilování pominulo a my jsme oba sundali růžové brýle, zjistili jsme, že jsme dva lidé, co spolu lehají do postele, ale mají naprosto jiné plány ohledně budoucnosti,“ zkonstatoval. V jeho hlase jsem najednou slyšela lítost, která tam doposud nebyla. „Původně jsem si myslel, že naše povahové rozdíly nebudou vadit, původně to byly právě ty vlastnosti, které se mi na ní líbily a kvůli kterým jsem se do ní zamiloval… Ale po čase začaly být na obtíž. Já chtěl být doma, Heidi jít do klubu. Nesouhlasil jsem s jejím způsobem výchovy, ale co já do toho mohl mluvit… Já šel do studia, ona na párty se svými známými. Já chtěl narozeniny slavit v úzkém kruhu rodiny, ona pozvala snad všechny, kdo kdy do jejího života vstoupili…“ povzdychl si. „Začaly vznikat rozepře, protože se ani jeden z nás nechtěl měnit. A protože jsme si byli opravdu blízcí, teď moc dobře ví, jak mi ublížit. Zná ty dokonalé způsoby, jak mě ranit.“

 

Mlčela jsem. Uvažovala jsem nad tím, co mi řekl právě teď, a nad tím, co mi kdy řekl k mému vztahu s Cainem. Jaké rady mi udílel a tvrdil, že nejsou výsledkem jeho bolestného života, prostě jen spousty zkušeností. Teď se to všechno zdálo být naprosto jinak, než říkal. Pokud to tam sám neviděl, možná si něco nalhával. Pokud to viděl a nechtěl to říct, chránil se před dalším zraněním.

„Vlastně jsme se dokázali na rozvodu dobře domluvit. Jako přátelé. Všechno jsme vyřešili v klidu,“ zamumlal.

„Ale…?“ zeptala jsem se. Pootočila jsem tvář k němu a zahleděla se na jeho profil. Na linii nosu, která přecházela do plných rtů, které teď skrýval pod vousy. Špičkou jazyka si ty rty ovlažil, hledíc před sebe. Teď to byl on, kdo nenavázal oční kontakt.

„Po rozvodu se toho moc nezměnilo. A to byl kámen úrazu. Heidi se stále vyskytovala v našem domě, měla s bráchou spoustu rozdělaných projektů. Několikrát jsem je žádal, aby pracovali jinde. Zbytečně. Hádky začaly přerůstat přes naše hlavy. O to víc jsme se hádali, když se Bill začal stavět na její stranu. Já rezignoval. Přes noc jsem zůstával ve studiu, ať už jsem pracoval nebo tam pouze spal na rozkládacím gauči. V práci jsem utápěl veškeré své naštvání a frustraci z toho, že ostatní nerespektují mé potřeby. Ani nevím, jestli to byl měsíc nebo dva, co mi stačily k tomu, abych se dostal do solidní krize. A v té krizi jsem se neměl na koho obrátit. Bill, který tu pro mě dřív vždy byl, pracoval s Heidi. Byl jako její pravá ruka. Georg s Gustavem žili své životy v Evropě a ani neměli ponětí, co se tu děje. Mámu a Gordona jsem s tím už vůbec nechtěl otravovat. Nakonec jsem se rozhodl, že musím radikálně změnit život. A s tou změnou mi paradoxně pomohla Leni.“

„Proč paradoxně?“ nechápala jsem.

„Byly to otázky její výchovy, které jsem tehdy zpochybňoval. Heidi ji rozmazlovala, dovolovala jí příliš mnoho věcí. Jenže jsem podle všech neměl žádné právo do toho mluvit. Už byla téměř dospělá a já přišel do jejího života jen na krátkou chvíli… A navíc jsem sám dost rozmazlený, vím to,“ trpce se zasmál. „Na co si ukážu, to můžu mít. Všelicos si můžu koupit. Ale jak to ve svém životě měla Leni…“ zavrtěl nesouhlasně hlavou a na chvíli se odmlčel. „No, kupodivu to byla ona, kdo mě podpořil v mé změně. Tím rozvodem a mým odstěhováním do jiného města jsme si k sobě našli vztah, jaký jsme předtím nedokázali mít. Dalo by se říct, že jsme teď přátelé.“

Povzdychla jsem si. Tom ke mně sklopil pohled a očima těkal po mém obličeji. Chvíli mlčel a způsob, jakým na mě hleděl, mě znervózňoval. Polkla jsem. „Co?“

„Zajímalo by mě, co ti teď běží hlavou,“ vyřkl nahlas myšlenku, kterou jsem v jeho očích nedokázala rozpoznat.

„Přemýšlela jsem nad tím, jak moc velká krize to musela být, že jste oznámili i ukončení kariéry kapely,“ trhla jsem rameny.

„Asi to nemělo být úplné ukončení. Spíš přerušení na neurčito. A z toho neurčita se stává čím dál delší doba. Bill už předtím neměl o kapelu příliš zájem, pustil se do svých projektů, další vedl s Heidi, a já to s Georgem nechtěl táhnout sám. Gustav má rodinu, chápal jsem, že v centru jeho pozornosti je někdo jiný než my. Několik dní, týdnů jsem o tom přemýšlel. Nespal a zvažoval všechny možnosti. A sotva jsem to rozhodnutí udělal, neskutečně se mi ulevilo. Bill tehdy samozřejmě vyváděl. A teď to zase byla Heidi, kdo ho podpořila. Neustále se stavěli proti mně. Už jsem byl prostě vyčerpaný.“

„Uff,“ vydechla jsem. „Když si představím, že by mě při rozchodu s Joelem brácha nepodpořil, a ještě by se stavěl na jeho stranu… Asi bych to cítila jako bodnutí kudlou do zad,“ zamumlala jsem.

„Přesně tak jsem se cítil. Několik dlouhých týdnů,“ polkl. Sklopil pohled ke svým prstům. „Jako by brácha nedokázal pochopit, že jednou potřebuji pomoc i já. Jindy to byl totiž Bill, kdo mi každý druhý víkend brečel v obýváku kvůli zlomenému srdci,“ zamumlal. „A teď…“ vydechl. „Prostě jsem z toho prostředí musel odjet. Aspoň na chvíli, co mi situace a možnosti dovolí… třeba jen tady na pláž, kde mám klid a nemám pocit, že to na mě zase všechno padá,“ hlesl. „Já… já tu prostě nevydržím déle než jeden víkend. Jezdím jen na Vánoce. Narozeniny. A pak zase mizím pryč. Už mám svůj život, který mi dokonale vyhovuje.“

„Co měl znamenat ten polibek?“ zeptala jsem se.

Tom ke mně vzhlédl a jeho oči teď byly temné jako onyx. „Mrzí mě, že k tomu došlo a že jsi u toho byla. Neměl jsem to dopustit.“

„Neodpověděls na otázku.“

Zamračil se na mě. „Student teď předčí učitele?“

„A tebe netěší, že jsi mě to tak dobře naučil?“ naklonila jsem hlavu na stranu. A když jsem uviděla, jak se ušklíbl, povzdychla jsem si. „Víš co, klidně si to nech pro sebe,“ řekla jsem. „Jako tvoje falešná přítelkyně očividně nepotřebuji vědět, co děláš se svou bývalou ženou. Budu tady dál hrát naivku, ze které mají akorát všichni srandu, a ty se klidně dál líbej v temných zákoutích,“ zamumlala jsem. Odvrátila jsem hlavu na druhou stranu a zahleděla se do tmy, která nás obklopovala. Začala jsem počítat vteřiny, ve kterých mezi námi panovalo ticho, a čekala jsem, kdy Tom promluví. Pokud z něj dostanu odpověď, budu mít důkaz o tom, že jsem se ve svých schopnostech zlepšila. Drobné citové vydírání ještě nikoho nezabilo. Potlačila jsem vzpomínku na slova kamarádky Mayi, že mě Tom učí jedině manipulaci, a dál počítala čas, který od mého posledního promluvení uběhl.

 

Ucítila jsem jemné šťouchnutí do mé paže. Ohlédla jsem zpět na Toma a setkala se s jeho pobaveným výrazem. Ještě jednou narazil svým ramenem do toho mého, zatímco se na jeho rtech objevilo pousmání.

„Kolik času jsi mi dala na odpověď?“ zeptal se.

„Ty jsi to prokoukl?“ zvedla jsem obočí. „A to jsem si myslela, jak jsem dobrá,“ povzdychla jsem si.

Tom se zasmál. „Kdybych tě sám neučil podobným taktikám, nechal bych se namotat, přiznávám. Možná chybělo trošku slz, víš, kdyby se ti aspoň zaleskly oči nebo něco podobného… a už bych byl chycen do tvojí pasti,“ pronesl a dramaticky spráskl ruce. „Ovšem musím opět ocenit, jak skvělá herečka se z tebe stala,“ řekl a pokývl znalecky hlavou. „Znovu mi dáváš ochutnat moji vlastní medicínu?“

„Co mě prozradilo?“ zajímala jsem se.

„Tón hlasu,“ hned odpověděl. „Nebyla jsi to ty. Něco takového k tobě vůbec nesedí,“ řekl. Hleděl mi do obličeje, pohledem těkal po mé tváři – od očí k čelu, zpátky k očím, pak ke rtům, na špičku nosu a zpět k očím, a mně docvaklo, že mi právě zalichotil. A i když to neřekl přímo, já to v těch slovech uslyšela. Jsem upřímná a čestná, a to je moje hodnota.

„Dobře. Zpátky k tématu, Tome,“ začala jsem a olízla si rty. Poposedla si, abych byla otočená čelem k Tomovi. Seděla jsem teď na svých patách a dlaně měla položené na stehnech. „Řekni mi, co po mně chceš. Mám ti zahrát žárlivou scénu?“ zvedla jsem obočí. „Mám jít Heidi vyškubat vlasy? Nebo mám dělat, že o tom nevím? Dál se na sebe budeme usmívat, jako by se nic nestalo?“ zeptala jsem se. „Jak by se měla zachovat tvoje přítelkyně, Tome?“

„Heidi nejvíc vytočí, když na to nebudeme reagovat,“ odpověděl. Zuby si přejel přes spodní ret a frustrovaně vydechl. Sledovala jsem, jak si znovu začíná pohrávat s náramky, které měl kolem svého zápěstí. Bylo jasné, že je mu tohle téma nepříjemné. „Libuje si v dramatu. Když to budeme ignorovat, vyhrajeme.“

„Proč tě políbila?“

„Asi si myslí, že mě může získat zpátky,“ vyhrkl. „A netuší, jak moc se mýlí,“ dodal. Vzhlédl do mé tváře.

„Nebylo by pak na místě vyvést ji z toho omylu?“ zeptala jsem se. Když jsem naklonila hlavu na stranu, vlasy mi sjely z ramene. Tom sledoval ten pohyb, který mu teď neunikl díky tomu, že jsem klečela naproti něj. Znovu se mi podíval do očí.

„Vystřílel jsem všechny své náboje,“ trhl rameny. „Nevím, co víc bych pro to mohl udělat. A vůbec, je to její problém, pokud stále nechápe, že je mezi námi definitivní konec. Nevím, proč si pořád myslí, že mě může ovládat. Nikdy to tak nebylo, takže nemám nejmenší ponětí, co ji to popadlo,“ zamumlal.

„Okej,“ začala jsem. „Tak ji budeme ignorovat. Užijeme si svatbu, co to půjde, a pak v klidu odjedeme domů. A budeme moct tenhle víkend uzavřít jako dokončenou kapitolu,“ řekla jsem energicky a pokračovala: „Uděláme za tím tlustou čáru a pak si každý budeme dál žít své životy. Já v redakci a s Cainem, ty za barem a s… kýmkoliv,“ rázně jsem ukončila svůj proslov.

Tom mě chytil za dlaně, které jsem měla položené na svých stehnech. Zlehka mi sevřel prsty a stiskl, jako by mi tím chtěl poděkovat, což pak doplnil i slovy. „Eden, díky,“ řekl a několikrát zamrkal víčky. Zlehka se ke mně naklonil a já si pomyslela, že mě snad chce znovu políbit na klouby prstů. Když to udělal před zraky všech, neprotestovala jsem. Teď, když jsme tu byli sami a žádné oči nemohly sledovat naši hru, jsem takové gesto nechtěla. Vždyť to nebylo třeba. Hbitě jsem vyvlekla své prsty z jeho sevření, abych zabránila čemukoliv, co mělo přijít, a zlehka po plácla přes prsty.

„Ale, přestaň nebo se začnu červenat,“ zažertovala jsem, čímž jsem ulevila tomu tlaku, který se mi hromadil pod hrudním košem. Srdce mi začínalo bušit rychleji a já ho chtěla zase uklidnit. Poposedla jsem si a změnila pozici, znovu jsem se uvelebila na dece vedle Toma. Zadívala jsem se před sebe na moře a na hvězdnou oblohu a vydechla. „Aspoň, že je tady takový hezký výhled, když už tu máme zkysnout. Mimochodem, jak dlouho se tu chceš ukrývat?“ zeptala jsem se a podívala se na něj.

„Nemám přehled o času, mobil jsem nechal tam. Nevíš, kolik teď je?“ zvedl obočí.

„Já mám mobil tady,“ řekla jsem a natáhla se pro něj. „Uhm,“ překvapeně jsem vydechla, „už je pár minut po jedné. To bych ani neřekla. Čekala bych, že budu v takovou hodinu unavenější, ale kupodivu mám ještě dost energie,“ pousmála jsem se. Zavrtěla jsem se na místě a tím se víc uvelebila v pozici, ve které jsem seděla: zády opřená o čtyřkolku, nohy natažené před sebou a překřížené v kotnících. 

„Jsi teď nervózní, Eden?“ zeptal se mě na otázku, kterou bych vůbec nečekala. Začínalo mě děsit, jak ve mně dokázal číst, jak snadno odhadl, co právě prožívám. Joel si toho nikdy tolik nevšímal, proč Tom ano?

„Cože?“ podívala jsem se na něj a záměrně nasadila nechápavý výraz. „Proč bych měla být nervózní?“ zvedla jsem obočí. „Nejsem. Jsem v pohodě. Jen nahlas přemýšlím,“ řekla jsem. „Zase moc žvaním, já vím. Nic neříkej,“ ukázala jsem na něj prstem. „Už mlčím.“

Tom se zasmál. „Nemusíš přímo mlčet,“ trhl rameny. „A klidně dál povídej a přemýšlej nahlas. Aspoň se pak odpoutám od svých myšlenek,“ řekl, čímž připomněl, co nás sem v první řadě dostalo.

„Jsem ráda, že jsi se mnou sdílel svou historii, Tome,“ pokývla jsem hlavou. Na chvíli jsem se zadívala do jeho očí a pak sklopila pohled ke svým prstům. „Samozřejmě se budu snažit myslet na to, že nejsme v romantické komedii, ty nečekáš na mou spásu a rozhodně nejsi nešťastný záporák,“ pousmála jsem se, zatímco jsem připomínala jeho vlastní slova. „Ale aspoň teď trochu víc chápu, proč máš se svou rodinou takové nesnadné vztahy. Ovšem o tvých vztazích se ženami si nedovolím vést jakékoliv hypotézy.“

„Přesně tak. O to se ani nepokoušej,“ zasmál se. Vzhlédla jsem k němu a na okamžik se kochala tím, jak mu úsměv sluší. Když zase trochu zvážněl a olízl si rty, čekala jsem, co z něj vypadne. „Jsi vlastně první osoba, které jsem to takhle povyprávěl,“ polkl.

„Mám se teď cítit nějak extra poctěna?“ zeptala jsem se a pootočila k němu své tělo. Položila jsem dlaň na svou hruď a znovu nasadila žertovný výraz. Zjistila jsem, že to je zřejmě jediný způsob komunikace, který s Tomem zvládám, aniž by se mi přitom stahovalo hrdlo nervozitou. Nechápala jsem, proč na něj moje tělo takhle reagovalo. Možná jsme jen trávili moc času společně. Potřebovala jsem si uvědomit, že je teď v centru mého zájmu jiný muž. A na to se těžko myslelo, když jsem byla s Tomem snad každou minutu.

„Samozřejmě!“ vykulil na mě oči. Přistoupil na tu hru, kterou jsem sama začínala hrát, čímž mi velice usnadnil celou situaci.

Zlehka jsem šťouchla do jeho ramene. „I když teď vtipkujeme, své díky myslím vážně,“ pokývla jsem hlavou. „Mám pocit, že tě znám zase o trochu víc. Možná toho ještě nevím tolik, kolik ty o mně už z prvního večera, kdy jsem malinko přebrala,“ zasmála jsem se, „ale aspoň něco o tobě vím.“

„Asi už bylo na čase, když tady hrajeme tak spokojený pár, co?“ zamumlal. Položil mi paži kolem ramen a přitáhl mě k sobě. Překvapil mě tím. Abych nepřepadla, dlaní jsme se opřela o jeho žebra. A když mě políbil do vlasů, stáhlo se mi hrdlo. Dál mě držel při svém boku a mně se právě teď nechtělo unikat. Mohla jsem vnímat jeho vůni mnohem intenzivněji než doposud, mohla jsem si užívat tepla jeho těla, které bylo v tuhle hodinu příjemné. Hlavou jsem se opřela o jeho rameno v místech, kde měl klíční kost. Paží, kterou měl omotanou kolem mých ramen, pevněji uchopil mé tělo.

„Příjemně hřeješ,“ zašeptala jsem. Až teď jsem si uvědomila, že mi vlastně začínala být zima.

Tom kolem mě omotal i svou druhou paži, jemným třením mě hřál na kůži nad loktem. „Měla jsi říct, že je ti chladno,“ hlesl. A já jeho slova slyšela tlumeně – jak jsem tiskla ucho k jeho hrudi, se Tomův hlas ozýval přes jeho tělo.

Spokojeně jsem vydechla. Takhle bych vydržela klidně celou noc. I když se jednalo o Toma, cítit něčí paže kolem sebe bylo prostě příjemné.

B.