Undone | 33

Teď bylo tolik hektických dní, cestování, vzdělávání a dlouhých směn, že se mi díl podařilo dopsat před pár minutami. Snad bez chyb, hrubek a překlepů. Už totiž zase spěchám do práce a nemám moc času si to po sobě přečíst... Poprvé za tu dobu, co povídku píšu, nemám díl do zásoby... Mno, snad se mi podaří v následujících dnech najít trochu času, abych v sobě trošku zkrotila tu obavu, že by to mohlo vést k tomu, že nebudou díly v pravidelných intervalech... 🙂

Chci vám poděkovat za komentáře. Opakuju se, ale je to opravdu radost, že se aspoň někdo ozve a sepíše své myšlenkové pochody. 😊 Díky. A užijte si dnešní díl. ❤️ B.

Hudba: Birdy - Evergreen

Tom mě nechal využít sprchu v našem pokoji, zatímco se sám šel osprchovat do koupelny na chodbě, která teď byla prázdná. Už jsem dávno seděla na matraci postele, když se vracel. Mobil, který jsem měla připojený k nabíječce, jsem pustila z rukou a odložila na noční stolek. Pohledem jsem Toma sledovala, dívala jsem se, jak přechází místnost. Bylo to poprvé, co jsem ho viděla s rozpuštěnými vlasy, teď dokonce mokrými. Jeho tělo šatily kraťasy a tílko, na zápěstí mu zářila moje růžová gumička. Poposedla jsem si na posteli a zaujala pozici v pololeže. Sama jsem měla vlhké vlasy, oblečená jsem byla v Tomově triku, které mi tak ochotně půjčil, a své nahé nohy jsem krčila pod přikrývkou.

„Jestli tu máme spát oba, musíme si stanovit několik jasných pravidel,“ začala jsem.

„Jaké máš na mysli?“ zeptal se, aniž by se na mě podíval. Přehraboval se ve svých věcech, než našel to, co hledal. Vmáčkl si do dlaně trochu tělového mléka, se kterým si začal natírat své paže. Až v ten moment se na mě podíval a setkal se s mým překvapeným výrazem.

Zasmála jsem se. „Ty jsi taková slečinka, Tome?“ zeptala jsem se.

„Hele,“ nespokojeně našpulil rty. „Suchá kůže je to největší prokletí tohoto světa,“ pronesl znalecky. „A taky o sebe musím pečovat, jestli mám být dál tak neodolatelný, nemyslíš?“ řekl nakonec a lehce přitom naklonil hlavu na stranu. Když si vyhrnul tílko a začal si natírat i břicho a hruď, radši jsem uhnula pohledem. Moc dobře jsem si totiž pamatovala, jak moje tělo reagovalo na to, když jsem ho viděla polonahého. Vlastně jsem teď mohla být ráda za to, že tak nepřišel zpátky do pokoje – třeba pouze v trenýrkách.

„Zpátky k pravidlům,“ zvolala jsem a začala natřásat polštáře, které mi ležely na stehnech. „Každý máme svou stranu postele a přes dělící čáru je zákaz přecházení,“ řekla jsem první z pravidel, za kterým jsem si hodlala stát, ať by se dělo cokoliv. „Je tu hromada polštářů, které se dají využít k dokonalému vymezení hranic.“

„Až takhle?“ zvedl Tom obočí. Když jsem se na něj odvážila podívat, už přecházel ke své straně postele. V rukou držel mobil a něco na něm dělal, než ke mně znovu zvedl pohled. „Nastavím dva budíky. Jeden na jídlo, jeden na odjezd. To nám bude stačit, ne?“ zeptal se mě.

„Myslím, že bude,“ odpověděla jsem. „Ale neměň téma. Tome, říkal jsi mi, ať se ozvu, kdybys překračoval moje hranice. A tohle by bylo enormní překročení, kdyby… už jenom to, že vedle sebe ležíme, mi není úplně po chuti,“ zavrtěla jsem hlavou a rychle zahnala myšlenku – fantazii, která se mi drala do vědomí. Pokud spolu my dva budeme v posteli, musím si prostě připomínat kontext, důvod toho, proč to tak je. A rozhodně za tím nehledat něco… romantického.

„Nechápu proč. První noc jsme taky leželi na jedné matraci a dokázali jsme se normálně vyspat, aniž by se cokoliv stalo,“ připomněl první večer našeho seznámení, který jsem si pamatovala jen matně, a zlehka trhl rameny. „Když jsi teda konečně usnula. Do té doby klid opravdu nebyl,“ dodal a krátce se na mě podíval. „Pokud si ale nevěříš, nebo snad dokonce nevěříš mně, klidně si tu naskládej celou horu polštářů,“ pronesl, jako by ho to téma vůbec nezajímalo. A když následně ulehl na postel, ještě jednou se na mě podíval. „Abys věděla, jsem zvyklý spávat nahý. Ale tak moc se snažím ti nedělat nepohodlí, že přetrpím i tohle provizorní pyžamo. Myslím si, že tvoje strachy jsou jen velké bubliny ve tvé hlavě. Realita je někde naprosto jinde,“ řekl suchým hlasem. A aniž by čekal na odpověď nebo jakoukoliv jinou reakci z mé strany, lehl si na bok zády ke mně a přikryl se. Když jsem za chvíli uslyšela jeho pravidelné oddechování – tiché a nerušící – zamyslela jsem se. Možná má pravdu. Možná opravdu jen věci nafukuji, hledám v nich něco víc… možná opravdu nemám reálný pohled.

 

Usnula jsem pár minut po tom, co jsem se uvelebila hlavou na polštáři. Myslela jsem na to, abych zaujala polohu na co nejvzdálenějším místě matrace, abych si zajistila bezpečí aspoň tím volným prostorem, který mezi námi byl. Uprostřed postele leželo několik polštářů, ve které jsem doufala jako v pevnou bariéru mezi námi. Kdybych tušila, jak se budu mýlit, asi bych přípravám nevěnovala tolik času – nebo naopak – věnovala bych jim o to víc péče a důslednosti. Spala jsem jako nemluvně, dokonce i Tom, takže nás první budík vůbec neprobudil. Až když se ozýval druhý budík, který byl nastavený po necelých osmi hodinách po našem usnutí, dokázala jsem při tom zvuku procitnout. Zavrtěla jsem se na místě a hned jsem si uvědomila hřejivé bezpečí, které mě obklopovalo. Na zádech mě hřálo Tomovo tělo, jeho paže byla omotaná kolem mých žeber, čímž mě k sobě tiskl. Dlaň té paže ležela mezi mými prsty, které jsem měla položené těsně pod mou bradou – držela jsem se ho, jako bych to objetí vyžadovala, vymáhala. Když jsem si uvědomila, že svírám jeho ruku a tím sama přispívám tomu, že ležíme tak pevně zaklesnutí v sobě, tělem mi projela směsice pocitů. Kdybych k sobě byla upřímná, zjistila bych, že jsem se po dlouhé době opravdu skvěle vyspala. Kdybych si dokázala přiznat fakt, že je mi v jeho objetí dobře, možná by mi nenastoupily takové pocity studu a provinění. Cítila jsem, jak mi teplý vzduch dýchá za krk. Byly to pravidelné výdechy nosem, které mi činily příjemné pohlazení. Bylo to dlouho, co jsem se takhle dobře cítila. Dlouho, co jsem se k někomu takhle tulila – ač to pro mě předtím bylo důležitou součástí vztahu. A uvědomila jsem si, jak moc mi tohle chybělo. Být s někým, jen tak. Když budík dál zvonil, začal se budit i Tom. Zavrtěl se podobně jako já, a těmi pohyby jen zdůraznil, jak blízko u sebe jsme leželi. Uvolnil si prsty, které jsem schovávala ve svých dlaních, a odvalil se ode mě. Odvážila jsem se ohlédnout se přes rameno. Tom teď ležel na zádech, jednu paži nataženou nad mou hlavou, zatímco si tou druhou protíral oko. Dlouze zívl a pomlaskl si, až teprve potom se natáhl pro svůj mobil, aby vypnul melodický budík, který nás přivedl zpět ze říše snů. Posadila jsem se na posteli. Už jsem se na něj nepodívala, jen jsem vstala a zamířila do koupelny. Chtěla jsem myslet na to, že nemám vše moc rozebírat a znovu věc nafukovat, ale přišlo mi to tolik osobní a závažné, že se mi to těžce zastavovalo.

 

Když jsem se vrátila zpět do pokoje, Tom seděl na matraci na mojí straně, jako by čekal, až bude koupelna volná. Zvedl ke mně pohled, sotva uslyšel zvuk pohybu dveří. Když jsme se setkali očima, viděla jsem na něm, že je konečně vyspaný. Vypadal mnohem lépe než ráno, kdy jsme se vraceli z pláže, jeho pohled už nebyl tak unavený a kalný.

Vstal a prsty si promnul svaly na krku. „Zaspali jsme jídlo. Už jsou čtyři,“ oznámil mi.

„Opravdu?“ pronesla jsem nevěřícně a prsty si prohrábla právě rozčesané vlasy. „Takže… budeme hladoví, dokud nebude po obřadu?“

„No, pokud se stihneš nachystat během pár minut, budeme mít ještě čas něco v kuchyni splašit,“ řekl. „Já můžu být do deseti, patnácti minut připravený. Jak jsi na tom ty?“ zeptal se.

„Dvacet minut mi bude stačit,“ řekla jsem odhodlaně. 

Tom rozsvítil svůj displej, aby ještě jednou zkontroloval aktuální čas. „Fajn. Tak se začni chystat a já se půjdu podívat, co tam zůstalo. Určitě něco dole bude, jen to asi nebude takový luxus, jaký bychom měli při čerstvém rautu,“ pousmál se.

„Dobře. Tak se začneme chystat,“ souhlasila jsem s ním. A že jsme oba naprosto přešli fakt, v jaké poloze jsme spali a probudili se, mi právě teď dělal dobře. Kdybychom se o tom měli začít hned bavit, asi bych se styděla až na půdu a červenala se půl dne. Takto jsem si o tom mohla sama popřemýšlet, v odstupu si to trošku zpracovat, a pokud by se o tom v budoucnu Tom začal bavit, můžu doufat v to, že ten stud trošku potlačím.

„Fajn,“ řekl Tom. „Teď potřebuji do koupelny, ale během pěti minut bude celá tvoje,“ přislíbil. Poodstoupila jsem tedy stranou, aby mohl vejít, ale stejně jsem měla najednou srdce až v krku, když se kolem mě protahoval. Abych moc dlouho nepřemýšlela nad tím, co se událo v posledních téměř osmi hodinách, rychle jsem se pustila do příprav. Ustlala jsem postel a urovnala polštáře, které teď byly pomačkané od našich hlav. Prošla jsem si své zavazadlo a vybrala oblečení, do kterého bych se mohla obléct následující den. Nachystala jsem ho na kraj postele, spolu s teplejším kardiganem, kdyby měly být na vodě nižší teploty. Hned na to jsem plánovala složit triko, ve kterém jsem spala a které jsem měla zatím na sobě. Nemohla jsem tušit, jak dlouho bude Tom v koupelně, a tak jsem radši vyčkala s převlékáním, než aby nastala situace, že by mě viděl polonahou. Když se dveře koupelny otevřely, zrovna jsem si dochystala psaníčko, které jsem si plánovala na obřad vzít. Ohlédla jsem se k Tomovi.

„Máš nějakou menší tašku?“ zeptala jsem se.

„Vezmeme tu, se kterou jsem přijel,“ rozhodl. Přešlápl z nohy na nohu. Měla jsem pocit, jako by se právě teď moc ovládal, jen jsem nedokázala určit kvůli čemu. Nenapadlo mě, že bylo jen málo situací, kdy jsem před Tomem stála takhle spoře oděná. Nadechla jsem se, ale Tom zareagoval rychleji. „Jdu se podívat po tom jídle. Ty se v klidu chystej,“ řekl nakonec.

„Dobře,“ souhlasila jsem. Už poněkolikáté.

 

Zavřela jsem se v koupelně spolu se šaty, kosmetickou taštičkou a hromadou vlásenek, se kterými jsem měla velké plány. Nikterak jsem se nezdržovala, nepouštěla se do zdlouhavých procesů kulmování vlasů. Využila jsem toho, že je mám lehce vlnité, a s pomocí vlásenek si udělala jednoduchý drdol, který mi držel nad týlem. Pár vlasů mi spadalo podél obličeje a nad ušima, drdol působil rozcuchaným dojmem, ale přesně tak jsem to měla ráda. Žádné uhlazené účesy. V líčení jsem se vyznala a měla jsem jistotu v tom, co mi sluší. Využila jsem svých zkušeností a nalíčila se jemně, tak, aby to podtrhovalo mou olivovou pleť se zelenýma očima. Nechtěla jsem působit levným dojmem, dávala jsem si záležet, abych neměla výrazné oči a rty. Mým pravidlem bylo buď jedno nebo druhé. Teď jsem vynechala obojí. Měla jsem jemné kouřové líčení, rty jsem si přetřela rtěnkou barvy, která byla velice blízko mému přirozenému odstínu. Když jsem na sebe pohlédla do zrcadla, byla jsem spokojená. Šaty byly dostatečně úchvatné, přitahovaly pozornost, nebylo tedy třeba, abych více svůj obličej zvýrazňovala.

 

Otevřela jsem dveře koupelny v domnění, že jsem v pokoji stále sama. Když jsem však ve středu pokoje uviděla Tomova záda, zarazila jsem se na prahu místnosti. Jako by najednou čas zvolnil a já mohla všechno sledovat ve zpomaleném záběru. Tom se otočil za zvukem otevíraných dveří, a zatímco zvedal pohled od knoflíků bílé košile, které si na hrudi zapínal, několikrát zamrkal.  Překvapeně zvedl obočí a jeho zorničky jako by se rozšířily. Zahlédla jsem špičku jazyka, která ovlažila jeho rty, než se pootevřenou pusou nadechl. Zkontroloval můj vzhled, očima sjel přes mé tělo, než se znovu vrátil k mé tváři. Hleděli jsme na sebe několik vteřin, které mi přišly dlouhé celou věčnost, než konečně promluvil a tím přerušil tu napjatou atmosféru, která začínala být intenzivní čím dál víc.

„Máme možnost dojíst pár zeleninových salátů. Víc toho dole nezbylo,“ řekl. 

„Lepší něco než nic, ne?“ pousmála jsem se. Zhluboka jsem vydechla a polkla trpkou změnu očekávání. Myslela jsem, že si vyslechnu aspoň pár slov o tom, že mi to sluší. Tím, že to naprosto přešel, mi jen připomněl, na čem je tenhle vztah postaven. Na smlouvě. Přešlápla jsem z nohy na nohu. Nepřestávala jsem se usmívat. Sama sobě jsem se líbila, tak k čemu by mi byl názor druhého... Když na mě pořád hleděl, rozhodla jsem se pokračovat v téhle obyčejné konverzaci. „Já už jsem připravená. Můžeme klidně vyrazit.“

„Dobře,“ přikývl.

„Ty jsi připravený?“ zeptala jsem se, když jsem pohledem přejela po jeho ošacení. Košili si až na pár knoflíků pod krkem zapnul, doplnil ji tmavě modrými kalhoty s puky.

„Jsem hlavně hladový,“ odpověděl mi. Z postele vzal sako, které barevně ladilo ke kalhotám, a přehodil si ho přes předloktí. Popadl menší cestovní tašku, ve které jsme měli naskládané věci, a do které jsem si stihla přihodit i věci na odlíčení, kartáček a pastu, a hlavou mi pokynul, abych ho následovala.

„Co jsi jim dal za ten svatební dar?“ zeptala jsem se, když jsme už vycházeli na chodbu a já za námi zavírala dveře od pokoje.

„Myslíš, co jsme jim dali my?“ opravil mě s pobaveným výrazem ve tváři. „Letenky do Paříže,“ odpověděl. „Nenapadlo mě nic lepšího než jim darovat romantický zájezd. Přízemní, ale jak jsi sama před chvílí řekla: lepší něco než nic.“

„Letenky do Paříže jsou skvělé!“ reagovala jsem. Následovala jsem Toma domem, který jsem tolik neznala, vlastně jsem ho spíš slepě doprovázela. Neuniklo mi, jak se Tom opět pousmál, když uslyšel můj nadšený hlas. Možná jsem do toho vložila příliš ze sebe – že jsem v Paříži nikdy nebyla a nevadilo by mi se tam někdy podívat – než abych myslela na to, že Bill má bez pochyb dostatek prostředků k tomu, aby si tam zaletěl, kdy si smyslí. „Byly by skvělé pro mě,“ dodala jsem tišším hlasem. Právě jsme vstoupili do jídelny a já nechtěla, aby mě někdo jiný kromě Toma slyšel. „Zapomínám na to, že –“

„Eden! Tobě to tak sluší!“ přerušil mě hlas Simone, která se ke mně hned vydala přes celou místnost. „Vypadáš tak kouzelně!“ usmála se na mě. „Oba jste krásní,“ pokývla hlavou, když pohlédla i na svého syna. Zastavila se pár kroků od nás, jako by se námi chtěla pokochat jako nějakým mistrovským dílem na výstavě. „Vyfotím si vás.“

„Mami, prosím tě,“ povzdychl si Tom. „Na svatbě snad bude fotograf, který –“

„Neodmlouvej,“ přerušila tentokrát i jeho, avšak s naprosto jiným tónem hlasu. „Odlož na chvíli tu tašku a stoupni si vedle své krasavice, ne?“ řekla. Začala ho dirigovat tak milým způsobem, že jsem se musela usmívat. V ten moment mi nedocházelo, že si nás jeho máma fotí, nemyslela jsem nad možnými důsledky toho, že bude naše fotka zvěčněná i v jiném mobilu, kromě těch našich. Neviděla jsem v tom žádný problém.

„Tak pojď,“ pobídla jsem Toma a usmála se na něj. Znovu jsem se vžila do role zamilované přítelkyně, tentokrát mi to šlo o trochu snáz. Až jsem samu sebe překvapovala. Natáhla jsem k němu dlaň, nachystala jsem ji k tomu, že si se mnou opět proplete prsty, jako to včera udělal hned několikrát. Když se naše pohledy setkaly, viděla jsem v jeho očích kousky vzdoru.

„Mami, víš, že se nerad fotím,“ remcal, ale už pouštěl tašku a odkládal si sako na jednu ze židlí. Když si stoupl zpátky ke mně, v momentě, kdy jsem kolem pasu ucítila jeho paži, jsem k němu vzhlédla. Položila jsem mu svou dlaň na rameno, zatímco jsem loket skrývala za jeho rukou, a opět si užívala tu jeho typickou příjemnou vůni, která mě obestoupila.

„Takže mi nikdy nebudeš stát modelem, protože to nemáš rád?“ zeptala jsem se. Díky tomu, že jsem měla trochu vyšší podpatky, jsem neměla v porovnání s jeho výškou dojem, že musím hlavu příliš zaklánět. A když se na mě Tom podíval, byly od sebe naše obličeje vzdálené pouze pár centimetrů. Očima přejel přes můj obličej a já měla pocit, že uběhlo spoustu času, než mi odpověděl.

„S tebou by to bylo samozřejmě něco úplně jiného,“ pronesl polohlasně. Když k tomu ještě lehce našpulil rty, měla jsem dojem, že si mě právě teď dobírá a mezi řádky snad mluví o focení aktů. Podezřívavě jsem přivřela oči.

„Tak, děti, úsměv!“ zvolala Simone. Přetočila jsem k ní svůj pohled a usmála se podle jejích pokynů. Když jsem na své tváři ucítila lehké šimrání Tomových vousů, po těle se mi během zlomku vteřiny rozjely vzruchy, jako bych v sobě měla miliony motýlků, které mě chtěly polechtat na každém kousku těla. Tom zlehka přitiskl rty k mé tváři, letmo mě políbil, jak to dělá jakýkoliv jiný přítel své přítelkyni. Vtloukala jsem si do hlavy, že je to jen divadlo pro jeho rodinu. I tak se mi ale zatajil dech a rozbušilo srdce. Ztěžka jsem polkla. Dnešní obřad bude náročné představení naší falešné lásky.

B.