Undone | 37

Poslední dobou se mi nedaří mít díly do zásoby, což je pro mě docela komplikace, pokud chci dodržet vydávání obden. To vám tedy povím. No, snad se v následujících dnech poštěstí, abych pak měla zásobu na příští týden. Ten mám být totiž celý mimo (další vzdělávání), dokonce i internetové připojení je tam bídné... Ale tak, nějak to dopadne, že jo. 😅 Každopádně díky moc za vaše ohlasy, věrné komentující duše nezklamaly. ❤️ Užijte si díl, který jsem teď rychle dopisovala, snad se tedy kvůli tomu neobjeví nějaké hrubky. 🙂 Krásnou středu a brzké uzdravení všem nemocným. 🙏 B.

Hudba: Paramore - Hate To See Your Heart Break ft. Joy Williams

Přešli jsme na druhou stranu paluby, kde více pofukoval vítr. Posadila jsem se a rozhlédla se kolem nás. Zdálo se, že za ten čas, co jsme s Tomem seděli nahoře, se už spousta lidí rozloučila se zábavou. Zůstalo tu sotva pár lidí, už nikdo netančil, všichni seděli a popíjeli, zatímco se hudba ztišila na minimum. Teď už dělala jen podkres ke konverzacím. Viděla jsem tu Billa s Heidi, seděl tu i Georg a bavil se s Leni a spolu s nimi seděla kamarádka od Millie, kterou jsem osobně neznala. Uplynula krátká chvíle, co jsme se s Tomem posadili, když se k nám napříč palubou vydala Heidi. Poposedla jsem si, uvnitř mě se vzedmula vlna napětí. Ucítila jsem kolem ramen Tomovu paži. Jako by mě tím chtěl uklidnit. Po pár vteřinách jsem si uvědomila, jak křečovitě svírám prsty, asi tedy bylo tohle nenásilné uklidňování na místě. Sledovala jsem, jak přichází. Sama nevypadala střízlivě, dokázala však jít bez toho, aniž by se opírala o okolní předměty. V rukou držela skleničku s vínem, jehož hladina se houpala ze strany na stranu, až ho téměř vylila. Když přišla až k nám, ucítila jsem, jak mě Tom k sobě přitiskl o poznání silněji. Zhluboka jsem dýchala, snažila se ze svého těla dostat to množství alkoholu, které mi způsobovalo lehkou hlavu a uvolněné končetiny.

„Tome,“ začala a to, že sedím vedle něj, zpočátku naprosto ignorovala. „Kde jsi byl celou dobu?“ zeptala se. Nechápala jsem, proč se ho na to ptá. Zapomněla snad na to, že už dávnou nejsou pár? Nebo měla stále potřebu kontrolovat každý jeho krok?

„Po tom je ti houby, nemyslíš?“ odpověděl jí. Jeho hlas nezněl krutě, dokázal se ovládnout. Ta rázná slova však stačila k tomu, aby se Heidi nespokojeně ušklíbla. Pohledem teď na krátkou chvíli přejela i ke mně, k mým ramenou a Tomově dlani na něm. Jeho odpověď vyvolala na mých rtech drobné pousmání, a myslím, že i to nebylo Heidi po chuti.

„Neviděla jsem vás tančit,“ konstatovala. „Jakožto bratr ženicha jsi mohl jeden tanec se svou milou obětovat, ne?“ zvedla obočí. Nechápala jsem její potřebu neustále rýpat, všechno komentovat a nenechat kámen na kameni.

„A to jsi byla celý večer očima nalepená na mě, že víš, co jsem dělal a nedělal?“ zeptal se. V tónu hlasu jsem slyšela, že je mu to krajně nepříjemné. Zlehka jsem položila dlaň na jeho stehno a přejela po něm, abych mu dala najevo, že sedím vedle něj a může se o mně opřít. Jako už kolikrát jsme jeden druhého podpořili – ať už mlčky nebo slovně – i teď jsem tu byla od toho, abych Tomovi ulehčila.

Heidi si nespokojeně povzdychla, když si toho gesta všimla. „Mohli bychom si promluvit?“

„Heidi, nejsme teď ani jeden dostatečně střízlivý na to, abychom spolu jakkoliv hovořili,“ nesouhlasně zavrtěl hlavou. Během toho, co ji odmítal, prsty několikrát poklepal po mém rameni. Nevím, jestli to byl nějaký signál, nebo jestli to byl jen tik, který se u něj objevoval při mírné nervozitě.

„Tome, prosím,“ zamumlala naléhavěji. Ve výrazu tváře se zdálo, že jí na tom opravdu záleží. Netušila jsem, jak skvělá manipulátorka je, nenapadlo mě, že by i teď měla cokoliv takového za lubem. Krátce se na mě podívala. „O samotě?“

„Nemám teď chuť ani náladu s tebou mluvit, Heidi. Jsem tu s Eden a nemám v plánu to měnit,“ znovu ji odmítl. Zhluboka se nadechla, a když neodcházela, přetočila jsem k Tomovi svůj pohled.

„Víš co, půjdu už do postele. Jsem unavená. Tak si promluvte a pak za mnou přijď. Jo?“ navrhla jsem.

Přetočil ke mně svůj pohled. „Nemusíš odcházet, Eden,“ hlesl. Poposedla jsem si, abych mu byla otočená více čelem a mohla se nerušeně dívat do jeho očí. Mým pohybem sjela jeho ruka z ramene, nepřestal se mě však dotýkat. Teď se opíral o mé stehno, polštářky prstů kreslil drobné kroužky.

Vztáhla jsem ruku a pohladila ho po tváři. Přejela jsem přes jeho vousy až k hraně čelisti, podél které jsem lehkým dotekem sjela na špičku jeho brady. Všimla jsem si, jak přivřel oči a mrkl, jako by se mu to líbilo. „Nezdrž se dlouho,“ zašeptala jsem. Naklonila jsem se k němu, mé srdce začínalo divoce bušit, když jsem intenzivněji ucítila jeho vůni, a zlehka ho políbila na tvář. Odtáhla jsem se, ale jen na krátkou vzdálenost. Pohlédl do mých očí a já v těch jeho viděla nevyslovenou otázku.

Smím?

Špičkou jazyka jsem si krátce ovlažila rty. Prsty jsem sjela přes stranu Tomova krku na jeho rameno. Neodtáhla jsem se, a když zůstával ve stejné pozici – jako by snad vyčkával, rozhodla jsem se konat. Možná jsem byla posilněná alkoholem, možná jsem chtěla využít šance, že teď hraji jeho přítelkyni a mám jedinečnou příležitost zjistit, jak chutnají jeho rty. Celé bych to taky mohla zdůvodnit tím, že jsem myslela na Heidi a na to, aby našemu vztahu s Tomem uvěřila, a tak ho vysvobodila z jejích spárů. Důvodů, proč jsem to udělala, tam mohla být hromada. Já však věděla jediné – právě teď jsem to sama chtěla. A moc.

Jeho vousy mě zašimraly pod nosem, ucítila jsem horký dech na svých rtech. Jen zlehka jsem se přitiskla k těm jeho, políbila jsem ho, jako by se zamilovaný pár loučil před krátkým odloučením. Ač to celé ve skutečnosti trvalo velmi krátkou chvíli a má rozhodnutí přišla ve zlomcích vteřin, měla jsem pocit, jako by právě teď uplynuly dlouhé minuty. Jeho hebké rty se otřely o ty mé, opětoval mi měkký polibek. Před pár dny bych si tuhle situaci nedovedla představit, vyšilovala bych, že by to bylo přes čáru, že by tím překročil mou hranici na míle daleko. Teď jsem sama polibek iniciovala, a to jen díky tomu, že jsem v tom byla až po uši. A kdy jindy bych mohla takhle využít situace? Díky tomu můžu zjistit, jestli je to jen chvilkové pobláznění a já se probudím, nebo je to opravdu něco víc.

Odtáhli jsme se od sebe, ukončení toho krátkého polibku přišlo přirozeně. Do jeho očí jsem se podívala jen na pár vteřin, neměla jsem odvahu teď ten pohledu opětovat delší čas. Na Heidi jsem se ani nepodívala, když jsem vstávala. Tomovy prsty sjely z mého stehna, zachytil však ještě konečky mých prstů. Ohlédla jsem se.

„Neusni, než přijdu,“ zamumlal. Prsty hrábl do náprsní kapsy své košile a vytáhl kartu od naší společné kajuty. Podal mi ji, držíc ji mezi ukazováčkem a prostředníčkem.

„Dobře,“ přikývla jsem a vzala si kartu. Můj hlas nezazněl, to slovo jsem spíše artikulovala. Neměla jsem v plicích dost vzduchu, abych odpověděla nahlas, přes své bušící srdce bych to stejně asi neslyšela. Hučelo mi v uších, připadala jsem si, jako bych se vznášela pár čísel nad zemí. Tenhle stav jsem nemohla přisuzovat alkoholu, za tímhle bylo něco naprosto jiného. A když jsem se vydala přes palubu směrem ke schodkům ke kajutám, má hlava byla najednou čistá. Střízlivá. Mé myšlenky byly jasné. Moc dobře jsem si uvědomovala, co jsem právě udělala. A taky jsem věděla, že to nesmím nechat zajít dál.

 

Kartou jsem odemkla dveře a poprvé vstoupila do místnosti, kterou jsme s Tomem měli sdílet. Obávala jsem se, že to bude příliš malý prostor, teď jsem však zjistila, že to byly zbytečné strachy. Pro dvě osoby to bylo akorát. Zavřela jsem za sebou dveře, rozsvítila lampičku vedle postele a posadila se na matraci. Zula jsem si boty, které jsem nechala ležet u kraje postele. Odložila jsem kabelku stranou a až teď si uvědomila, jak se mi třepou ruce, jak mělce dýchám a jak zrychlený mám tep. Cloumala mnou nervozita, a to ani ne kvůli tomu, co se právě stalo, ale spíš kvůli tomu, co se teprve stát může. Z Tomových slov jsem pochopila, že si bude chtít promluvit. A toho jsem se začínala obávat.

Vstala jsem a z tašky, kterou jsme měli položenou u nohou postele, jsem vytáhla své věci. Svlékla jsem si šaty a natáhla na sebe své provizorní pyžamo – Tomovo triko. V malé koupelně jsem si stoupla před zrcadlo a začala se odličovat. Když jsem si vatovým tamponkem přejela kolem rtů, srdce mi poskočilo. Jako by si ta část kůže pamatovala poslední doteky – Toma a jeho rtů, vousů. Hleděla jsem na svůj odraz a viděla své široce rozšířené zornice. Mohlo to být špatným osvětlením nebo tím, že jsem právě teď myslela na ten polibek?

Byl to pouhý polibek, Eden.

Nevyšiluj.

Dýchej.

 

Uklidňovat samu sebe se mi moc nedařilo. Opláchla jsem si obličej vlažnou vodou a vrátila se zpátky do pokoje. Vzala jsem do rukou šaty, abych je úhledně složila a schovala do tašky. Přeložila jsem je napůl a chtěla je urovnat, když se dveře kajuty otevřely. Trhla jsem sebou a pohledem překvapeně střelila po příchozím Tomovi. Z výrazu jsem tváře jsem nedokázala usoudit, v jakém je rozpoložení. Zavřel za sebou dveře a zády se o ně opřel. Chvíli svůj temný pohled upřel na zem před sebou, než vzhlédl do místnosti. Očima putoval od mých nahých kotníků, přes kolena a stehna, v jejichž půli začínal spodní lem trika, než se mi podíval do tváře. Nejistě jsem zvedla obočí a polkla. Byl tichý, a to přidalo na mé nervozitě.

„Nemysli si, že se mě budeš nějak extra dotýkat a osahávat mě,“ řekl.

Nejistě jsem naklonila hlavu na stranu. „Nerozumím, co tím teď myslíš.“

„Tohle jsi mi sama řekla, Eden,“ vysvětlil. Já však moc dobře věděla, že mi právě zopakoval slova, která jsem mu řekla v ten den, kdy jsme se na naší falešné hře začali poprvé pořádně domlouvat.

„Já vím. Jen nevím, proč mi je teď připomínáš,“ řekla jsem. Prsty jsem přejela přes urovnané šaty a začala si vytahovat věci z kabelky. Mobil jsem dala na noční stolek, kabelku pak položila na složené šaty.

Udělal ke mně dva rázné kroky, kterými se dostal přes půlku kajuty. Když jsem pomyslela na to, že bude tahle místnost pro dvě osoby stačit, pozapomněla jsem na to, jak široká jsou Tomova ramena a kolik prostoru potřebuji, pokud jsem si od něj chtěla držet odstup. Trhaně jsem se nadechla, když se najednou objevil přede mnou, a o půl kroku ucouvla. „Eden,“ zamumlal mé jméno. Hleděla jsem do jeho černých očí a čekala, co dalšího z něj vypadne. „Proč jsi mě políbila?“ zeptal se. V ten moment pohledem sklouzl k mým rtům, než se podíval zpět do mých očí.

„Uhm,“ krátce jsem si odkašlala. „V ten moment mi to přišlo jako dobrý způsob, jak Heidi zavřít pusu,“ trhla jsem rameny. Snažila jsem se myslet na svou roli falešné přítelkyně a při nejlepším vůbec nedat znát, že jsem si ten polibek vlastně užila. „Myslela jsem, že to chceš i ty. Neudělala bych to, kdybych nevěděla o tom, že se od ní chceš oprostit,“ řekla jsem a několikrát zamrkala víčky. „Byla to drobná a nevinná pusa. Je v tom nějaký problém, Tome?“ zeptala jsem se. Slyšela jsem svá vlastní slova a moc dobře věděla, jak moc právě teď lžu. Sama sobě, ale jemu víc.

Udělal ke mně další půlkrok, prostor kolem mě se začal zužovat. „Drobná a nevinná pusa?“ zopakoval po mě. „Můžu ti tahle slova věřit?“ zvedl obočí.

„Kam teď těmi otázkami míříš, Tome?“ nechápala jsem. Znovu jsem před ním ucouvla, teď už jsem zády narazila do stěny vedle nočního stolku. Ani trochu se mi nelíbila situace, ve které jsem se nacházela, a právě teď mě nenapadalo, jak se z ní dostat.

„Eden,“ začal a jeho hlas zněl najednou odměřeně. „Pamatuješ si důvod, proč jsem za doprovod na svatbu chtěl tebe, a ne nějakou jinou holku?“ zvedl obočí. Založil si ruce na prsou. I přes porostlou tvář bylo vidět, jak mu poskočil sval na čelisti, jak pevně zatnul zuby. Nerozuměla jsem té změně, ale možná to bylo tím, že jsem pozapomněla na to, že Tom beze svědků je prostě můj soused Tom. Vousáč. Proutník. 

„No jasně,“ hlesla jsem. „Chtěl jsi někoho, u koho nehrozí, že by se do tebe zamiloval,“ řekla jsem, co jsem si pamatovala. Tom nepotřebuje přítelkyni. Tom nechce přítelkyni.

„Přesně tak,“ zamumlal.

„Tak kde je problém?“ zeptala jsem se. Cítila jsem, jak se mi stahuje hrdlo. „Necítím k tobě nic víc, než co jsem cítila v době našeho odjezdu, Tome. Můžeš být klidný. Pořád tě mám za toho protivného souseda, který si domů vodí holky na jednu noc a se kterým nechci mít nic společného,“ řekla jsem a zamračila se na něj, i když mě v očích začaly pálit slzy. A Tom se zase mračil na mě, oplácel mi stejně podrážděný pohled.

„Jsi si jistá?“ položil mi polohlasně otázku, zatímco zase zkrátil vzdálenost mezi našimi těly. A když naklonil hlavu na stranu a pohledem přejel přes mou tvář, srdce mi ztěžklo.

 

Nevím, co se stalo a proč u něj nastala tahle změna. Ve svém srdci jsem věděla, že jsem se nepletla, když jsem viděla Toma milého a přátelského, Toma, který se se mnou nenuceně bavil o všem možném. Teď tu však přede mnou stál někdo naprosto jiný, a já nechápala, kde se to v něm bralo. Nebo jsem snad samu sebe oklamala? Tak moc jsem si to přála, že jsem se dokázala ošálit?

Žádný romantický příběh se tu nekoná.

„Nepřibližuj se ke mně, Tome,“ řekla jsem a slyšela, jak se mi třepe hlas.

„Jsi si jistá?“ zopakoval svou předešlou otázku, na kterou jsem mu nedala odpověď. Teď už mezi našimi těly nebyla téměř žádná vzdálenost. Ještě před pár minutami bych si to užívala, možná i vyhledávala, ale právě teď to bylo něco, z čeho jsem chtěla uniknout. Nelíbilo se mi to, nebylo mi v tom ani trochu dobře.

„Teď mě urážíš, Tome,“ řekla jsem a na jeho otázku zase záměrně neodpověděla. „To, co říkáš, mě uráží,“ zopakovala jsem. Záměrně, abych ho přiměla trochu přemýšlet nad tím, co vypouští z pusy. Zdálo se, že to však nemělo žádný efekt. „Ehm, mohl bys… ucouvnout?“ požádala jsem ho.

Opět bez efektu. Zůstal stát tak blízko a nevyhověl mé prosbě. Jen pohledem zkoumavě přejížděl po mé tváři, jako by snad hledal sebemenší známku toho, že mu tady lžu. A kdyby chtěl, našel by jich hned několik. To jsem mu však nehodlala dopřát. Využila jsem pár centimetrů, které byly mezi jeho ramenem a dveřmi od koupelny, a protáhla se kolem něj. Nedbala jsem na to, že jsem právě teď jen v tričku, které mi končilo v půli stehen a pod kterým jsem měla pouze krajkové kalhotky. Potřebovala jsem uniknout. Zamířila jsem ke dveřím od kajuty a už měla prsty na klice, když se v úrovni mé hlavy objevila jeho dlaň. Opřel se o dveře, aby mi zabránil v odchodu, stál za mnou a pravidelně dýchal na můj zátylek. Zůstala jsem ve stejné poloze s pohledem upřeným na své prsty, na kliku dveří. A když ani on během následujících pár vteřin nic neřekl, zkusila jsem dveře otevřít. Nezastavil mě, nechal mě odejít. A já rychle spěchala pryč, zatímco mi po tvářích tekly slzy. Asi jsem opravdu naivní. Hloupá. Vždyť mě Tom varoval. A já udělala přesně to, před čím mě chtěl uchránit.

 

Nepřemýšlela jsem nad tím, kam jdu. Když jsem se ocitla v zadní části lodi, kudy jsme dnešní odpoledne nastupovali, rozhlédla jsem se kolem sebe. Byla jsem ráda, že tu nikdo nebyl, a že jsem si nevědomě vybrala tuhle část lodi. Nešla jsem na horní palubu, kde bych možná potkala ještě popíjejícího Billa s Heidi, nemusela jsem snášet jejich překvapené a opilé pohledy. Posadila jsem se na sedačku, ze které to byl jen pár metrů ke kraji lodi a schůdkům do vody. Zahleděla jsem se na vlnící se moře a v duchu přesvědčovala samu sebe, abych se uklidnila. Přitáhla jsem si nohy k tělu a přetáhla si přes ně volné triko, zatímco jsem si je objala pažemi. Bradou jsem se opřela o kolena a povzdychla si. Bylo to nešťastné a bolestné povzdychnutí. Moje romantická duše mě jednou přivede do hrobu, opravdu. Měla bych teď Toma prostě vypustit z hlavy a brát to jako přešlap. I to se stává. V centru mého zájmu má být přece Cain. To je muž, který se mi líbí a kterého bych chtěla více poznat. Tom… je pouze soused. Možná kamarád. Důležité je však myslet na to, že s ním neprožiji nic víc. Nemožné, aby se stalo něco víc. A pokud jsem si myslela, že jsem před tím polibkem v jeho očích viděla touhu, prostě jsem se pletla. Nebo jsem to v nich chtěla vidět, protože jsem ho sama chtěla políbit a chtěla jsem si dát důvod, proč to udělat. Už při našem prvním společném večeru mi sám řekl, ať si nepletu jeho solidaritu s něčím jiným. A jak se zdálo, ohledně Toma jsem se pletla v mnoha věcech.

 

Uslyšela jsem zvuky v místech, kudy jsem přišla. Zahlédla jsem Toma, který se pomalými kroky přibližoval a rozhlížel se kolem sebe, jako by někoho hledal.

Hledá mě?

Srdce mi poskočilo. A hned jsem si zanadávala. I kdyby mě hledal, nemůžu v tom vidět nic víc. Je to soused a teď tu jsme jako falešný pár. Na to nesmím zapomínat. I když teď moje tělo reaguje na každý jeho pohyb, úsměv a pohled, musím zůstat nohama při zemi. Právě teď musím potlačit svoje city. A až přijedeme domů a my se nebudeme vídat každou minutu ve dni, bude to pro mě mnohem snazší. Zaměřím se na Caina. A z tohoto chvilkového pobláznění se dostanu během pár dní.

„Tady jsi,“ zamumlal Tom. Udělal ke mně pár kroků.

Nereagovala jsem slovy, jen jsem na něj hleděla. Když přišel blíž a natáhl ke mně dlaň, vzhlédla jsem od konečků jeho prstů do jeho tváře. Až teď jsem si všimla, že v druhé ruce drží složenou deku. Zvedla jsem obočí a čekala, jestli něco řekne. Nevstala jsem, jeho nabídnuté gesto jsem záměrně ignorovala.

Povzdychl si. „Fajn,“ zamumlal. Vzal deku a rozložil ji, stoupl si ke mně blíž a přehodil mi ji přes ramena. Potáhl mi ji na zádech níž, abych byla zakrytá celá, a dřepl si přede mnou. Dlaněmi se opřel o sedačku, z každé strany jednu, takže jsem byla zase uvězněna mezi jeho tělem a zbytkem lodi. Bradu jsem položila zpátky na svá kolena.

„Co chceš?“ hlesla jsem, hledíc mu zblízka do tváře.

„Promluvit si.“

„No fajn. Tak mluv,“ trhla jsem rameny. Já se nehodlala angažovat, ale jen proto, abych se víc nezamotala. Abych neprozradila, jak mě celá situace zasáhla a abych nedala najevo, že jsem si přála, aby to mezi námi bylo jinak. Musela jsem si teď držet odstup. Pro své vlastní dobro. A když nechám mluvit jeho, určitě řekne něco, co mi otevře oči a probudí můj rozum. Ten jsem teď totiž potřebovala jako sůl.

B.