Grayscale: 24. Ledově modrá

Tak máme na světě další díl. Já vím, že ty díly bez Toma jsou prostě díly bez Toma a že to všichni čteme jen kvůli němu, ale někdy je to prostě potřeba. 😅 Každopádně vám teď přeji příjemné počteníčko. 😊 Zároveň mnohokráte děkuji za komentáře. Vždycky mi zvednou náladu. 🥰✨ B.

Nechala jsem Sida, aby byl ten, kdo bude Elodie zaučovat. Co jsem pochopila z jejich konverzace, která ke mně občas připlula, není to její první směna, přesto si připadá v některých věcech nejistá. Chápala jsem ji. Jen jsem dnes neměla příliš náladu, a proto jsem nechtěla být ta, která jí to bude vysvětlovat. Starala jsem se o své věci a s těmi dvěma se vůbec nebavila, když to nebylo nutné. Moje občasné s dovolením bylo snad jediné, co jsem za poslední dvě hodiny jejich směrem vyslovila. A rozhodně mi to nevadilo. S příchodem pozdních hodin jsem se nenudila, o práci jsem nouzi neměla. Byl páteční večer, takže tu bylo poněkud rušno. Kromě obvyklých štamgastů – tedy bez Boba, Jimmyho a dalších cestovatelů, kteří teď byli na cestě s tátou – se tu objevila partička hráčů pokeru, kteří se tu objevovali tak jednou za tři čtyři měsíce. Byli to Davidovi známí z vyšších kruhů, které jsem poznávala pouze podle tváří, ale jména jsem si pamatovala sotva u poloviny z nich. Spolu s Davidem, který dnešní večer zůstal, se zavřeli v salonku, na jehož dveřích bylo napsáno, že je tam dnes uzavřená společnost. S právě já měla tuhle společnost obsluhovat. Sid se věnoval Elodie, ta si nebyla jistá tím, jak pořádně natočit pivo. Nezbývalo, než abych se toho ujala já.

 

V hlavní místnosti podniku hrála hlasitá hudba, stoly byly obsazené, dalo by se říct, že zrovna dnes večer praskal podnik ve švech. Ačkoliv jsem půl dne čekala na textovku od táty, že už v pořádku dorazil, když jsem v kapse konečně pocítila zavibrování, neměla jsem zrovna v tu chvíli čas si zprávu přečíst. V rukou jsem držela tác, na kterém jsem nesla šest sklenic s širokým dnem, ve kterých se houpala zlatavá tekutina. Proběhla jsem mezi stoly a zamířila do salonku, který se pro teď změnil v hráčské doupě. Seděli u kulatého stolu, před sebou měli hromádky žetonů a mezi zuby někteří z Davidových známých svírali zapálené doutníky. Vzduch tu už houstl kouřem, ale mě to nevadilo. Odér doutníku mi vlastně voněl, i když jsem kuřáky neměla příliš ráda.

„Nesou se vaše drinky,“ řekla jsem ode dveří.

Ani jeden ke mně v tuhle chvíli nezvedl pohled, byli zabraní do začátku své hry. Jen David se ozval, jako správný šéf. „Díky, Olive,“ řekl, až když jsem před něj postavila jeho sklenici s objednaným bourbonem, jako bych ho tím vytrhla z nějakého zamyšlení.

„Přijdu za nějaký čas, kdybyste zase něco potřebovali,“ odpověděla jsem mu s úsměvem. Jen letmo jsem přejela pohledem po ostatních pěti: jeden s tmavými vlasy a dokonale oholenou tváří, v černém značkovém obleku. Druhý s uhrančivýma světle modrýma očima, kterému kolem hlavy vířila ještě světlejší modrá, než byl odstín jeho duhovek. Byla to ledově modrá, kterou jsem měla spojenou s podlostí a vypočítavostí. Ta se mu bude dnešní večer určitě hodit. Další ze sedících pevně svíral karty, na malíčku zlatý prsten, ve tváři zasmušilý výraz. Čtvrtý, který seděl naproti Davidovi, mi věnoval dlouhý pohled, kterým mě téměř svlékal, a jeho rty se zvlnily do úsměvu, který byl však sotva viditelný pod blonďatým plnovousem, který mu propůjčoval vzhled severského boha, zvláště s těmi nestřiženými vlasy, které měl svázané v neposedném drdolu. A když jsem postavila sklenici před pátého člena Davidovi hrací party, ani nezvedl zrak od svých karet.

„Nezdržuj a hraj, Colby,“ zabručel ten pátý.

V ten moment se severský bůh zavrtěl, uhnul pohledem a jeho plné rty se provokativně našpulily. „Aby ses neposral, bručoune,“ odpověděl mu. Znovu ke mně zvedl pohled a laškovně na mě mrkl, než prsty uchopil pár žetonů a pohodil je do středu stolu. „Dorovnávám.“

S prázdným tácem pod paží jsem se otočila k odchodu. A přemýšlela nad tím, jestli z obsluhy dnešního salonku aspoň kápne pořádně spropitné. A o to bych se tedy nedělila.

 

Přinesla jsem pivo panu Harrisonovi a postavila se zpátky za bar. Opřela jsem se o pult u zadní stěny místnosti, nad kterým byly police se vším místním alkoholem, který nám stál za zády, a z dostatečné vzdálenosti sledovala, jak Sid poučuje Elodie o správném čepování piva. Pohledem jsem ho přejela od jeho kotníků až po ramena. Bylo dnes vedro, takže měl na sobě, volné kraťasy a tílko. To odhalovalo jeho paže, na kterých se právě teď napínaly svaly spolu s tím, jak držel, sklenici pod ústím pípy, zatímco druhou otáčel kohoutkem. Určitě chodil do posilovny. Naklonila jsem hlavu na stranu a neslyšně si povzdychla. Cloumaly mnou hormony. Dnešek byl právě jedním z těch dní, kdy bych si se Sidem nebo někým jiným dostupným velice ráda domluvila sex. Pociťovala jsem, že potřebuju upustit páru, což znamenalo, že přichází období mé ovulace. Vždycky jsem měla větší chuť na nějaké to večerní povyražení právě v téhle části mého cyklu. A když teď přede mnou Sid nevědomě vystavoval své svalnaté paže, o to více jsem si uvědomovala, jak razantní jsem byla při naší hádce, a že bych měla tyhle myšlenky zrovna v jeho přítomnosti posílat pryč. Nechtěla jsem na něj takhle koukat, nechtěla jsem se s ním zaplést. Už nikdy.

 

V kapse džínových kraťasů mi znovu zavibroval mobil. Vzpomněla jsem si, že jsem si ještě nepřečetla příchozí zprávu, na kterou jsem čekala. Odtrhla jsem pohled od Sidova těla, které mě teď kvůli mým pitomým hormonům přitahovalo víc než Sid samotný, a rozsvítila displej. Dvě nepřečtené zprávy. Jedna byla od táty, který se poslušně hlásil, jak slíbil. Přišla právě teď. A ta druhá, kterou jsem měla nepřečtenou už od doby, kdy jsem šla do salonku, byla z neznámého čísla. Právě z toho čísla, jehož majitel se o mě zajímal i po tom Billově večírku, kdy jsem skončila s dobitým obličejem. Měla jsem podezření, že se jedná o Marka, neměla jsem však tu jistotu. Ale kdo jiný by mi psal a podepisoval se písmenem M?

„Jsi dnes za barem? Mám na tebe otázku.“

Na chvíli jsem se zamyslela a přemýšlela nad tím, jestli půjdu do drobného rizika. „Jsem tu se Sidem a Elodie. Přijdeš a vysvobodíš mě?“ vyťukala jsem. Připojila jsem jednoho smajlíka, jehož úsměv se na mé tváři momentálně vůbec nenacházel, a zprávu odeslala. Možná ty moje rozvířené hormony dopomohly tomu, že jsem napsala to, co jsem napsala, a příliš nepřemýšlela nad důsledky. Nečekala jsem, že mi přijde odpověď hned, když jsem odepsala až po takové době, ale ani jsem nestihla dát mobil zpátky do kapsy, když znovu zavibroval.

„Už jsem na cestě.“

 

Obešla jsem místo Sida zahrádku a posbírala prázdné sklenice, nové objednávky a vrátila se za bar. Sidovi jsem jen předala informaci o tom, kolik má připravit piv, než jsem zamířila s tácem s další rundou bourbonu do salonku Ani jsem se nešla ptát, zda chtějí další pití. Když míval David tyhle večery, většinou tu byli dlouho do noci a pití chtěli nosit, dokud neřekli stop. Když jsem za sebou zavřela dveře, odřízla jsem tím hlasitou hudbu a dostala tak do nezvykle tiché atmosféry. Vzduch byl ještě hutnější, kvůli kouři se už zbarvoval do bíla. Aury hráčů byly sotva znatelné, jak se snažili být nečitelní při své hře. Teď už měli doutník skoro všichni. Tiše jsem přešla ke kulatému stolu a začala vyměňovat prázdné sklenice za dolité. Nevěnovala jsem příliš pozornosti jejich hře. Když jsem se však ocitla u Davida, ucítila jsem na sobě cizí pohled. Colby seděl ležérně na své polstrované židli, jednu ruku opřenou o stůl, druhou si podpíral bradu. Mihnul očima k Davidovi, než se zase podíval na mě.

„Tebe si odsud nepamatuju,“ řekl mi. „Je možné, že jsme se už potkali a jsem jen takový hlupák, že jsem si nezapamatoval tvou pohlednou tvář?“ zeptal se s laškovným pousmáním.

„Neflirtuj s mou loajální pracovnicí a soustřeď se na hru,“ odpálkoval ho David dřív, než jsem se stihla nadechnout k vlastní odpovědi.

Pousmála jsem se a pokrčila rameny, zatímco jsem se stavěla k Davidovu boku. „Budete si přát ještě něco?“ zeptala jsem se všech, když jsem brala tác do rukou.

Colby si poposedl. „Davide, snad nemají tvoje pracovnice zakázáno mluvit se zákazníky?“ zeptal se.

„Mají zákaz mluvit s tebou,“ odvětil mu se smíchem, čímž pobavil i mě. Znovu jsem se pousmála, tentokrát o trochu víc. Nic takového David nikdy neřekl, a vidět ho takhle pohodového bylo nezvyklé.

„Budeš nás obsluhovat až do samé noci?“ zeptal se mě Colby a ignoroval Davidovo nespokojené zamručení.

„Budu vás obsluhovat tak dlouho, jak dlouho budete pít,“ odpověděla jsem. Po těchto mých slovech někteří uznale pokývli hlavou a podívali se na Davida. Ten se jen zářivě usmál.

„Já vám říkal, že je to moje loajální pracovnice a nejlepší, která nás tady může dnes obsluhovat,“ řekl. Pak ke mně líně zvedl pohled od svých karet, které položil na desku stolu a jemně po nich poklepal prsty. „Že?“ dodal.

Uculila jsem se. „Jasně, šéfe.“

„To by se mi líbilo, kdyby i mě někdo říkal šéfe,“ zamumlal Colby a zadíval se na mě, bradu stále podepřenou svou dlaní. Několikrát zamrkal víčky, až to vypadalo, jako by mě snad chtěl vábit. Myslel tím někým přímo mě? Olízl si plný spodní ret. „Olive, cukroušku, kdy dnes končíš?“

David pleskl dlaní do stolu, až se zatřásly žetony, které ležely v jeho středu. „Hej,“ důrazně se na Colbyho zadíval. „Hraj. Na flirt budeš mít čas potom,“ řekl. „Až tě vyklepu v pokeru a jestli ti tedy dá Olive vůbec šanci.“

Colby se zářivě usmál. „Až já oškubu tebe o poslední drobné, půjdu si získat srdce své slečny,“ zažertoval a prsty si prohrábl svůj plnovous.

Zasmála jsem se. „Takové silácké řeči…“ řekla jsem s pobavením a zavrtěla hlavou. „A to jsem si myslela, že máte teprve druhou rundu,“ pokračovala jsem, než jsem se otočila. Za mnou se ozval smích. Zřejmě jsem je dokázala pobavit, aniž bych pořádně věděla čím. Zdálo se, že jen stačilo střílet si z Colbyho.

„Já tě získám, kotě!“ zavolal za mnou.

 

S úsměvem na rtech jsem vyšla ze salonku. Hned jsem zamířila k baru, u kterého teď byli noví zákazníci. Tedy, zákazník a kolega, který dnes neměl směnu. Hlavou jsem pokývla na Toma, který si právě sedal na barovou stoličku, a pak se s úsměvem podívala na Marka, který si sedal vedle něj.

„Zdravím, pánové,“ řekla jsem. S tácem jsem zapadla za bar, začala umývat sklenice od bourbonu v ruční myčce na sklenice. „Už vás někdo obsluhuje?“ zeptala jsem se a pozornost věnovala spíše Markovi než Tomovi. Ten by se tu jako zaměstnanec mohl obsloužit sám, kdyby chtěl.

„Natoč mi pivko,“ odpověděl mi Mark.

„Máš to mít,“ řekla jsem a přešla k pípě, u které teď nikdo nestál, protože Elodie sbírala sklo ze zahrádky a Sid roznášel objednávky po stolech vevnitř. Podívala se na Toma. „A co ty? Cuba libre, ale nealko a bez limenty?“ zeptala jsem se a zvedla obočí. Když jsem se podívala do jeho očí, viděla jsem, jak se při mé otázce jeho rty lehce rozvlnily do úsměvu. Sotva znatelného, ale byl tam.

„Není to… jen… cola s ledem?“ ozval se Mark.

Usmála jsem se na něj. „Ano. Přesně tak. Je to jen cola s ledem,“ odvětila jsem mu, zatímco jsem nechávala stékat jeho objednané pivo po skle sklenice. Mírně jsem si protáhla svaly za krkem tím, že jsem naklonila hlavu ze strany na stranu. Znovu jsem se na Toma podívala a lehce pokývla hlavou. Byla to výzva k odpovědi.

„Colu s ledem, ano,“ řekl mi. Když jsem sledovala, jak se jeho rty opět zdobí úsměvem, pocítila jsem podivný pocit zadostiučinění, že jsem to právě já, kdo mu tenhle úsměv způsobuje.

A kdo ho může sledovat.

„Přišli jste spolu?“ pokračovala jsem s povrchní konverzací, kterou jsem udržovala s málokterým zákazníkem, a pohledem přejela od jednoho k druhému. Musela jsem mít náladu na to, abych takhle tlachala se štamgasty, a i když jsem ze začátku večera nesršela pozitivním nastavením, možná na mě zapůsobily komentáře Colbyho, kvůli kterému jsem měla tendence se usmívat ještě teď.

Mark zavrtěl hlavou. „Jen náhodou jsme se potkali před barem,“ odpověděl mi. „Olive, co vůbec ty? Vypadá to, že se to uzdravuje,“ okomentoval můj vzhled a prsty si zakroužil u svého obličeje, jako by chtěl ještě více ujasnit, o čem mluví. „Promiň, že jsem se pak už nevrátil. Já jen, když vidím krev…“ odmlčel se a jemně zavrtěl hlavou. Svou větu ani nemusel dokončovat. „Uf, ještě, že šel Tom kolem a mohl mě nahradit,“ pousmál se. „Ehm. Takže. Všechno v pořádku?“

„V pořádku,“ řekla jsem a pokývla hlavou na souhlas. „Sice mi obličej hrál pár dní všemi barvami, ale zvládla jsem to,“ dodala jsem. Postavila jsem před něj pivo a hned na to se pustila do chystání pití pro Toma. A začala jsem několika kostkami ledu, které o sebe tiše zacinkaly.

„A zas tak barevné jsi to neměla,“ zapojil se Tom do konverzace, jako by mě chtěl uklidnit.

Uchechtla jsem se. „To jsi mě neviděl první dny,“ odvětila jsem mu.

„Neviděl, to je fakt. Ale jen kvůli tomu, že jsi snad poprvé ve svém životě odřekla směnu za barem,“ poznamenal, jako by mě znal řadu let. Měl správný poznatek a mně se teď nechtělo přemýšlet nad tím, jestli jsem mu tohle sama někdy řekla.

„Přineslo to své oběti,“ hlesla jsem a zase se podívala na Marka. „Jak se máš ty?“ Během našeho dospívání jsme se potkávali na ulici, ale nikdy jsme se příliš nebavili. Možná jsme teď díky Billově párty dostali šanci se více poznat, ačkoliv jsme vedle sebe žili už řádku let.

„Vše při starém,“ odvětil s ledabylým tónem, já však zahlédla jeho auru, která mi napovídala, že uvnitř prožívá pravý opak. Žádná pohoda, jakou se snažil dát do svého hlasu, jím neprostupovala. „Vidím, že máš šichtu se Sidem. Jak to teď mezi vámi vůbec je?“ zeptal se tišším hlasem, naklánějíc se hrudníkem blíže k baru, jako by tím chtěl vytvořit trochu soukromí. Tím přesunul konverzaci zase ke mně. Zřejmě mi nechtěl odpovědět, ale do toho jsem se nechtěla vměšovat. Ještě bych musela vysvětlovat, odkud jsem vzala povědomí toho, že je ke mně právě teď neupřímný.

Povzdychla jsem si. „Paradoxně jsem ráda za přítomnost Elodie a za to, že ji dnes zaučuje. Aspoň věnuje svou pozornost jinde a my dva se nemusíme vůbec bavit,“ odpověděla jsem mu. Nespokojeně jsem pomlaskla. Ani jsem si nechtěla představovat směny, které mě se Sidem do budoucna nejspíš čekaly. Už teď jsem byla znechucená.

Dolila jsem colu do Tomovy sklenice a přešla k němu o kousek blíž, abych se nemusela natahovat přes celý bar, když jsem mu colu s ledem podávala.

„Díky,“ hlesl a upřel na mě svůj pohled. Krátce se nadechl a prsty poklepal po desce baru vedle naservírované sklenice. „Olive, chci se zeptat –“

„Olive,“ oslovil mě v ten samý čas i Mark, jehož aura teď silně pulzovala nachovou barvou. Byl nervózní, jen jsem nerozuměla tomu, proč. Trhla jsem k němu pohledem, zatímco jsem dál zůstávala stát blíž k Tomovi. Že by přišla ta chvíle, kdy bych se mohla dozvědět, jestli je Mark opravdu oním odesílatelem těch textovek?

Mám na tebe otázku.

Přes Markovo rameno jsem zahlédla, že se dveře salonku otevřely. Vyšel z nich Colby, očima hned zamířil k baru. „Olive, zlato, můžeš na minutku?“ zavolal na mě a prsty mi pokynul, abych se k němu připojila.

Sakra, sakra.

Colby je Davidův vážený host, toho nemůžu odmítnout. Tom se mě chce něco zeptat, Mark je nervózní, i on si teď dožadoval mou pozornost. Polkla jsem. Prala se ve mně touha vyzvědět víc o mém zatím tajném pisateli s mou poslušností vůči Davidovi a jeho blízkým.

Co teď?

B.