Dream machine tour 2018

♥ 21.-22.4.2018 ♥

Kdo by si kdy pomyslel, že se mi po loňském dubnu v Praze a listopadu v Berlíně poštěstí ty čtyři zase vidět? A dokonce dva dny za sebou - sobotu a neděli? No vybafnout tohle na mě někdo před pár měsíci, klepala bych si asi na čelo. Ale pravda se zase ukázala - Evropa (a teď možná i Rusko) je skvělá, neb je plná moneymakers pro kapelu :D. Nemám jim to za zlé, já bych taky kopala důl, kde se zlato hormadí, ne tam, kde už zlata ubývá. A že jsou američtí fanoušci (ti zbývající :D) smutní a naštvaní, že přichází poslední šance (opakovaně) pouze Evropě, to je asi kapele momentálně jedno.

Co vám budu vyprávět, zase jsme se s milenkou Mily a Mintam vydaly do Berlína. Prvně jsme chtěly kupovat Room uprage, no než jsme se rozkolébaly, tak na nás už zbyl jenom Scream - opět. Ale Billoušek miloušek musel slyšet naše prosby, neb se vyskytla další příležitost - přidali ještě jeden koncert. To bychom byly hlupačky, kdybychom po tom neskočily, že? Sice jsem se snad dva týdny dohadovala s Treehousem, aby nám konečně ty lístky poslaly, že moje prachy odešly, ale no tickets in my email, ale i tak jsem se těšila.

Ale ten den si pamatuju jako teď: sedím v autě a čekám na klienty, aby se mi naskládali do vozu a ejhle - email od Treehouseu. Samozřejmě jsem to hned psala holkám. To musela celá Praha jásat! :D Měly jsme Room na sobotu, Scream na neděli. To je tak, když byste nejradši prošli všechny balíčky, ale těžko se na ně vydělává. A když prostě chcete něco víc, než "jen" Scream, ale jít do Humanoidu - na to ještě nemáte tu tiskárnu na prachy doma. :D

Rovnou vám říkám - příště oželíme Room, oželíme Scream a oželíme veškerou stravu na možná několik měsíců - jen abychom se dostaly ještě výš! :D

Lístky přišly - ač se zpozděním - ale v den odjezdu se sralo, co mohlo. Z práce jsem sice mohla odejít dřív podle plánu, neb jsem si hodiny naddělala jindy, ale sotva jsem se posadila, dozvěděla jsem se o výluce, která před námi byla. Průvodčí se na mě díval s lítostí v očích, že mi nedokáže zajistit, abych ten vlak z Brna do Prahy stihla, pokud se ještě více zpozdíme. Jako by viděl to zoufalství v mých očích, jako by i strojvedoucí chtěl, abych to prostě stihla. Hnala jsem se z nástupiště na to druhé rychlostí blesku, to vám povídám. Pak ještě v Praze srážka tramvají a my zkysly někde v dopravě, no krása, krása. Ale říkám vám - všechnu smůlu jsem nejspíš vybrala v ten pátek, protože s přehouputím půlnoci se začalo dařit. Sice jsme byly s Mílou nevyspané, neb jsme spaly asi čtyři hodiny, ale to nám na náladě neubralo. Škoda byla to, že jsme měly první den Room a druhý den Scream. Být to obráceně, bylo by to ideálnější. Ale ač jsme měly být ubytované až po dvanácté - o půl jedné, myslím, zkusily jsme to a dobře jsme udělaly. Už v půl dvanácté jsme se rochnily v postelích a chystaly se na koncert, ale hlavně - na setkání s kapelou.

Díky skvělé společnosti holek nebylo čekání na odbavení taková hrůza. Ač jsme už od začátku pindaly na jednu Rusku, která nás pak srala i na koncertě samotném, nálada stále panovala dobrá. Jestli to bylo kvůli pivu? Ne, přece kvůli těm okamžikům! Na balíčku byly sice nachystané židle, ale my se rozhodly stát - krásně jsme viděly na všechny čtyři. Neunikly nám Billovy pohledy plné předstíraného zájmu :D, neuniklo nám jejich žvýkání žvýkaček (Bill jako kráva na pastvě, Toman s bublinama! :D, Geo slušně a vychovaně). Taky jsme se mohly pokochat jejich čerstvým opálením - a řeknu vám, zblízka byl Tom opravdu jako snědší spoluobčan naší země :D. A ani to krásné opálení ho nezachránilo od toho, aby se červenal při jedné otázce na tělo :D

"Tome, ty randíš jenom se supermodelkama?"

"Já randil s mnoha ženami." *rudne jako rak*

A Bill dodává: "A ne všechny byly super."

A pak to chápejte dvojsmyslně nebo ne. :D A samozřejmě k tomu praskl pár bublin a iritoval tím naše natěšené dušičky :D. Padlo pár otázek, které se mi líbily, pár otázek bych úplně vypustila. Než abych vnímala, na co se ptají fanynky nebo jak se potřebují chlubit svými tetováními, spíš jsem pozorovala ty čtyři. Nějak mi totiž stále nedocházelo, kam jsem se to dostala. Přímo k nim, ač jen na pár minut. A pak nastal čas na focení. Prvně jsem nechápala, co se děje, protože se téměř všechny holky přesunuly zpátky ke svým kabelkám, ale záhy jsem pochopila - tuny líčidel se vyvalily ven. I Bill si nechal přepudrovat nosík, Geoš přelakovat vlasy, a my s holkama kašlaly na naše tváře, radši jsme se v odrazu zrcadla kochaly tím, jak se hoši zvelebují. :D

Když jsme se předtím bavily s holkama o tom, jak to bude, teď bych řekla, že jsme všechny měly silácké řeči: "já mu ten makeup setřu" "já si do Toma píchu, jestli je to opravdu on"... no ani na Mintam připomínku "nezapomeň si k nim čichnout" jsem si nevzpomněla. Ale pak jsem si říkala, že kdyby přece nějak výrazně voněli, něco takového by se k mému nosu dostalo :D.

Dostala jsem se na řadu a záhy zapomněla všechny rady, které jsme si s holkama v žertu udílely: nezapomeň stát rovně, jednu nohu dopředu, ať to vypadá, že máš delší nohy, vystrč hlavu dopředu, ať nemáš tři brady... V hlavě jsem měla tmu :D. Jen jsem zvládla hezky pozdravit, snažila jsem se usmát a nevypadat vykuleně, ale to by museli říct naši hošani, jak jsem to zvládla :D. Vím, že jsem koukla na Gea a pozdravila ho. Toman, můj největší oblíbenec, byl v tom stresu totálně zapomenut. Koukla jsem na Billa a poděkovala mu. Gustav, chudák, ani nevím, že tam byl :D. V hlavě jsem měla, abych jim dala ruce kolem pasu, ať máme hezkou fotku. A v mysli mi běželo: bože, to Tomovo triko je tak příjemné na dotek! :D

Třepala jsem se. To vím.

Ten večer jsme se dostaly do třetí řady a bylo to boží. Kdyby byli kluci lépe nazvučení. Nebo to bylo tím, že jsme stály hned vepředu? Nemyslím si. Užila jsem si jejich koncert zblízka. Druhý den jsem si užila koncert z povzdálí - tančily jsme a skákaly a zpívaly jako o život. A bylo to prostě boží.

Scream byl takový, jako jsem si ho pamatovala. A že jsem ho už jednou zažila, byla jsem klidnější. Zvukovku jsme s holkama protančily. Blbly jsme a dávaly najevo, že jsme tu za zábavou, ne za tajným focením, aby nás pak Mike vyvedl... V listopadu jsem byla možná vykulená tak, jako jsem byla teď na Roomu. Na podzím mě skoro nenapadlo se otočit a prohlédnout si je, ale teď jsem se před focením stále dívala na kapelu a prostě si to užívala. Čuměla jsem na Toma, abych si vynahradila ten Room, kdy jsem ho víceméně ignorovala. A tak nějak myslím, že kdybych se kdy znovu dostala na Room, budu to už brát jinak, neb budu vědět, o co jde. Ale já mám ambice výš, takže se budu muset obrnit.

Každý den byl super. Ač v sobotu nebyly konfety a Gustav neudělal vlnu, neděle to v tomhle nahradila. Na jednom koncertě se smějete Billovým hláškám "Tome, vypadáš, že potřebuješ sprchu", ale když to řekne i další den, říáte si, o čem je ta jeho bezprostřednost. Neděle byla skvěle nazvučená. Ale prostě všechno bylo boží.

Po 12 letech se mi splnil sen. Setkala jsem se s kapelou. A byli nejvíc milí, usměvaví a prostě jsem spokojená s tím, co se mi dostalo. :) A teď toho chci ještě víc! :D

Bill avizoval, že se na konci léta stane velká věc, taková, jakou ještě nikdy neudělali (zase :D). Už se s holkama chystáme a šetříme, že prostě jedeme na cokoliv! :D

Když dříve kapela řekla soon, děsila jsem se těch let, které jsme musely čekat. Teď tomu slovu dali nový význam, tedy jeho skutečný - opravdu makají a já je musím jedině pochválit. Při dobré naději má být album za rok, jestli Toman nekecal. Další turné. Další možnosti. A já se těším na to, co nás čeká.

Byl to skvělý (rychlo)výlet do Berlína. Dva koncerty. Prostě boží. V boží společnosti. Teď si s holkama píšeme o tom, jak jsme si to užily, a že tomu hodně dalo to, jak jsme si sedly. Nasmály jsme se, vtípky a fantazie, které jsme rozjížděly, jsme navzájem doplňovaly, pak už stačily jen pohledy a bylo to. Lepší bandu jsem si nemohla přát k tomu, abych si užila tu bandu na pódiu. ♥

Já vím, že je ten článek dlouhý jako prase, ale mám těch příhod ještě pár:

• Příhoda s prstama: musím pochválit Dominika - fotky ze soboty jsme měly velice brzo. Tak jsme ještě v berlínském pokoji zkoumaly, jak která vypadáme a jak se ti hošani na našich fotkách tváří. A já zjistila jednu věc, která ani nevím, proč mě tak pobavila: na fotce jde vidět, jak se zoufale držím Tomova trika. To je prostě to, jak jsem zkoumala ten jeho materiál :D. (a nedělními fotkami jsme se už kochaly na cestě domů...)
• Příhoda Toma v okně: skončil nedělní koncert a my vyšly před halu. Sedly jsme si a ještě nechávaly doznít dojmy. A v tom se nahoře otevřelo okno. Ani jsem to vlastně neregistrovala, jen jsem tak vzhlédla nahoru. A než mi docvaklo, koho vidím, ruka mi vystřelila nahoru se slovy: "Hele, Toman!" Míla se hned chytila a obě dvě jsme zamávaly. No očividně jsme ho vyděsily, protože okno hned zavřel a pustil ho jen na ventilačku. Prvně mě napadlo: přece jsme normální fanynky a nezačaly jsme pištět, proč taková reakce? Ale chápu. Člověk nikdy neví, mohly jsme být šílenky, a mít po koncertě trochu toho klidu si zaslouží. Ale aspoň mrknout na nás mohl. :D
• Příhoda se svatebním salonem: už před listopadovým koncertem jsme si dělaly srandu, že jak na sebe upoutáme pozornost kluků, když těch holek kolem budou mraky - no přijdeme ve svatebních šatech! Na těchto koncertech vtípky na toto téma pokračovaly. Co čert nechtěl, přes ulici od našeho ubytování byl svatební salon. :D Prostě znamení! A o kousek dál nehtové studio a kadeřnické studio? Mohly jsme se vyparádit jedna báseň! :D
• Příhoda HGNS: V úterý po berlínském výletě jsem jela z práce, četla si článek u Mily a poslouchala TH. Hrálo mi Heart Get No Sleep. Song, který je live prostě super a proto ho od určité doby miluju. Ale vždycky čekám, kdy si Tom tu nohu v koleni prostě utrhne, jak zběsile s ní dupe :D. A to mrskání s ručníkem, nebo jak bych to nazvala, mi připomíná vyklepávání prachovky :D. Ten by se do domácnosti jako hausfrau prostě hodil! :D Ale celkově, kdykoliv teď slyším nějaký song, hned se mi v mysli míhají ty live verze, které jsou prostě boží. Třeba GGG jsem doslova nesnášela, ale live? Jak to Tom rozjíždí? Prostě ♥. A ani tentokrát během zhasnutého pódia se nenatáhl na zem. Poklona. :D

Mno, byl to skvělý víkend. Díky klukům i díky těm mým dvěma cácorkám. ♥ Dostalo se mi úžasného mentálního odpočinku, takže holky: díky! Byly to dny plné interních vtipů, nad kterými jsme se mohly smíchy potrhat, ale které nikdo jiný asi nepochopí a zůstanou opravdu jen nám. Neb nikdo jiný asi není tak láskyplně kritický k těm čtyřem, jako jsme my. #blogerkynacestach

Jinak jako stále čekáme, že nám příště potřebné a chtěné lístky přijdou rovnou do schránky, žádné tahanice s Treehousem, protože za tu reklamu, co jim s povídkama po ta léta děláme, si s holkama prostě zasloužíme zacházení jako v rukavičkcách. Kapela by se měla zamyslet :D.

B.

P.S. Superdlouhý článek a obdivuju ty, co dočetli až sem. Varování: stejně mám pocit, že jsem na něco zapomněla. :D

A teď pár fotek, kterých mám opravdu jen pár, protože jsem převážně natáčela videa. (Já se ty gify prostě naučím! :D). Kochejte se (ne)kvalitou toho mála, co je aspoň trochu zveřejnitelné: