Promiseland * 28

K O N E Č N Ě. Já vím, už jsem díl plánovala jakou dobu, ale sednout k tomu a konečně ho sesmolit mě stálo více úsilí, než jsem sama čekala. Dny letí a já si skoro ani nevšímám, jak mi probíhají mezi prsty. Ale dneska jsem k tomu už musela zasednout, nejen kvůli sobě a vám, ale taky abych měla na chvíli klid od milenky Miluše. :D Snad mi dáš na chvíli klid, a běda, jestli od tebe nebude komentář o milion řádcích! :D

Díl jsem psala po tolika částech, že doufám, že v něm nejsou chyby a překlepy. Přeji vám všem krásné počtení. :) B.

Hudba: Rihanna - California King Bed

Dny ubíhaly tak rychlým tempem, až jsem se v tom začínala ztrácet. V práci čas plynul, protože byl naplněný povinnostmi, přípravy na dětskou besídku vrcholily, blížil se termín, který nám všem přinášel návaly nervozity. A kromě toho se hned v závěsu za besídkou chystalo i na ples, který chtěl ředitel uspořádat v těsném termínu po první akci. V soukromém životě jsem měla dny naplněny buď přítomností Toma nebo Elsie, nebo jsem se věnovala úpravám domu, které jsem si předsevzala. A tak jsem nepostřehla, jak se počasí měnilo v teplejší a jak dny běžely jako splašené, měnily se v týdny a ty se postupně přehouply v téměř dva měsíce. Bylo to skoro sedm týdnů od té noci, ve které jsem se s Tomem poprvé jeden druhému zcela oddali. V mnoha ohledech jsme si sedli, názorově jsme se shodli a dokázali jsme se domluvit na detailech bez větších potíží, a tak jsem měla pocit, že se známe mnohem déle. Ač jsem mnoho času trávila s ním, nastaly i večery, kdy jsem se vídala i s jeho bratrem. Nebyl tu však jediný večer, při kterém by byla přítomna i Käthe. S Tomem jsme se stýkali buď u mě doma nebo v nějakém podniku. Někdy se k nám přidal i Bill. Ještě se však nestalo, že bych byla pozvána k nim domů v takový čas, abych se mohla potkat s Käthe i mimo školní učebnu. První dny a týdny jsem to neřešila, ale postupně jsem si začínala všímat toho, jak je Tom v ohledu na ni opatrný. Ochranářský. Nemohla jsem mu to vyčítat a na jednu stranu jsem chápala, že ji chce takhle chránit, ale z druhé strany to byla věc, která mě tak trochu zraňovala - nedůvěřuje mi, a proto mě se svou dcerou neseznámí? Byla jsem její třídní učitelka. Nechtěl, abych pro ni byla něco víc? Neměla jsem být přítelkyní jejího otce?

S povzdychnutím jsem za sebou zavřela dveře svého domu a spustila tašku s kabelkou ke svým chodidlům. Zula jsem se a bosá jsem přešla chodbou směrem ke dvorku, na kterém jsem za poslední dny čím dál častěji nacházela útočiště. Otevřela jsem posuvné dveře a vešla na menší vydlážděnou terasu, na kterou jsem během uplynulého víkendu vyskládala svůj zahradní nábytek. Bosá jsem si stoupla na kraj dlážděné části a užívala si toho chladivého pocitu, který mi šel přes chodidla do celých nohou. Na chvíli jsem zavřela oči a zhluboka dýchala, abych se dostala do klidu po dlouhém, rušném a upracovaném dni. Po pár vteřinách jsem se otočila a přešla k jednomu z křesel, které patřilo k zahradnímu nábytku, a posadila se do něj. Uvolnila jsem končetiny, nohy jsem si pohodlně opřela a paže svěsila podél opěradel. Hlavou jsem se opřela o polstrování, které bylo ke křeslu přichycené šňůrkami, a zahleděla se do modravé oblohy. Až když jsem se takhle zastavila, uvědomila jsem si, jaké pěkné počasí dnes je. Ztěžka jsem si povzdychla. Dnešek byl opravdu náročný. Zavřela jsem oči. Šla na mě únava, a tak jsem se jí ochotně poddala.

Usnula jsem, ale možná jen na půl hodinky. Když jsem se probudila a otevřela oči, nebylo to kvůli tomu, že bych procitla sama. Někdo mi k tomu dopomohl. Když jsem pohlédla do Tomovy tváře a setkala se s jeho tmavým pohledem, unaveně jsem oči zase zavřela. Uslyšela jsem jeho smích.

"Mám tě přenést do postele nebo hodláš spát tady venku?" zeptal se.

Znovu jsem se na něj podívala a mlčky se posunula do sedu. Během toho, co jsem tu spala, jsem se svezla do tak pohodlné polohy, že bych v ní znovu usnula během vteřinky. "Je tu příjemně," zkonstatovala jsem.

"To ano, to máš pravdu," odpověděl. "Nechtěl jsem tě budit, ale zdálo se, že ani nedýcháš," pousmál se. "Volal jsem ti a pak klepal a zvonil, ale ty jsi spala jako Šípková Růženka," řekl. Posadil se do vedlejšího křesla a prsty zlehka přejel po mé paži.

"A co tu vůbec děláš?" vyslovila jsem otázku, která ho zřejmě překvapila, protože hned zvedl obočí.

"Byli jsme domluvení, že se tu dnes stavím. Odložil jsem práci, abychom spolu mohli zajít na večeři. Pamatuješ?" připomněl mi.

Tiše jsem zabručela a polštářky prstů si promnula víčka. "Dneska mám takový kolotoč, že jsem na to vůbec nepomyslela," přiznala jsem. "Promiň," omluvila jsem se hned a krátce se na něj podívala. "Dneska měla celá škola pohotovost kvůli tomu divadelnímu představení. Bylo to náročnější, než jsem čekala, a tak jsem teď úplně bez energie," vysvětlila jsem.

Tom vstal a protáhl se mezi křesly, aby se postavil za to, ve kterém jsem seděla. Položil dlaně na má ramena a jemně mi je promnul. Sklonil se nade mě a přiblížil se k mému uchu. "Tak co uděláme s našimi dnešními plány?" položil mi polohlasně otázku, na kterou se mi teď nechtělo vymýšlet odpověď. "Zůstaneme tady a něco si objednáme? Budeme mít večer plný lenošení?" zeptal se.

"Hm," spokojeně jsem zamručela a užívala si jeho doteku na mých ramenou, který teď byl velice příjemný. "To bych si nechala líbit," pousmála jsem se. "Jen tak se válet a nechat se od tebe masírovat," dodala jsem, když se jeho prsty na chvíli zastavily v pohybu.

"No, s takovou masáží problém nemám," začal, "ale rovnou ti říkám, že to nebude jen tak zadarmo," doplnil svá předchozí slova s podtónem pobavení v hlase. Dál stál za mými zády, tak mi stačilo jen lehce naklonit hlavu dozadu, abych na něj viděla.

"A copak by sis představoval, že za to dostaneš na oplátku?" zeptala jsem se.

Jeho rty se roztáhly do širokého úsměvu, v jeho očích se zračila spokojenost spojená s tím, že se dostával tam, kam chtěl. Pomlaskl si, ale neodpověděl. Jen se nade mě ještě více naklonil, aby mohl zlehka přitisknout rty na mé čelo.

"To jsi mi toho řekl," zamumlala jsem.

"Však ty na něco pěkného přijdeš, čím mi uděláš radost," zašeptal, než se jeho prsty znovu rozjely v tom příjemném pohybu po mých unavených svalech na vrchní části zad. Znovu jsem blaženě přivřela víčka. Tohle bylo opravdu příjemné.

Měla jsem pocit, jako by to trvalo jen chvilku, kdy se mě takhle dotýkal, ale zároveň to byla tak uvolňující masáž, že toho více nebylo třeba. Jeho ruce opustily má ramena a já hned pootevřela oči. Odešel křeslo a dlaněmi se opřel o opěrky křesla, než se svou tváří přiblížil více k té mé.

"Brouku, začínám mít hlad jako pes," sdělil mi fakt, kterého jsem si všimla i u sebe. Taky jsem měla prázdné břicho a něco bych snědla, jen co je pravda. "Půjdeme se najíst nebo mám zavolat nějakou donášku?" zeptal se mě. Pohledem přejel přes můj obličej a oplatil mi drobné pousmání.

"Něco si objednáme a pustíme si film, co ty na to?" navrhla jsem. "Dneska jsem fakt unavená, nemám energii jít někam do společnosti, promiň," naklonila jsem hlavu na stranu.

"Fajn, kotě," lehce přikývl na souhlas. "Objednáme jídlo a budeme se válet u televize. Takový plán se mi líbí," řekl. Hned na to se přiblížil, aby mě mohl políbit. Zlehka se otřel o mé rty, než se do nich vpil vášnivěji, jako by to bylo měsíc, co jsme se viděli naposledy, jako by tu nebyl už několik desítek minut, aniž by takový polibek chtěl a potřeboval. Při polibku jsem položila své paže kolem jeho krku a když se chtěl odtáhnout, stále jsem je tam nechávala. Uculil se. "To se mě tak nemůžeš nabažit, nebo po mně chceš, abych ti z toho křesla pomohl vstát?"

"Co myslíš?" odpověděla jsem mu otázkou. "Nebudu ti lhát a řeknu to upřímně: jestli mě z toho křesla nevytáhneš, zůstanu tady do rána a klidně budu spát na terase," zasmála jsem se. Tom se ke mně hned přidal.

"A něco takového bychom nechtěli, že ano," podotkl, než mě zlehka vzal za paže, aby udělal, co jsem po něm takovou oklikou žádala. Pomohl mi stoupnout si na chodidla a když jsem vstala, hned jsem se dostala do jeho náruče. Prsty prohrábl mé vlasy, které mi hned uhladil za jedno ucho. Držela jsem se kolem jeho pasu a nejradši bych si o jeho hruď opřela hlavu, znovu zavřela oči a klidně usnula i ve stoje. Dlouze jsem zívla.

"No, pokud se teď navečeřím, asi usnu během pár vteřin po posledním soustu," podívala jsem se na něj.

"Vypadáš unaveně," souhlasně pokývl hlavou. "Theo, pokud se chceš pořádně vyspat, můžu jet domů. Nemusím tady okounět a držet tě vzhůru, když očividně potřebuješ spát," řekl a jemně polštářkem přejel přes mou tvář. "Nebudu se zlobit."

"Ale prosím tě, co tě napadá," pousmála jsem se. "Jsem ráda, že tě vidím. A že jsem na naši domluvenou schůzku zapomněla, o to větší překvapení mě čekalo," trhla jsem rameny. Dlaněmi jsem přejela přes jeho pas, než jsem se vytáhla na špičky, abych ho lehce políbila. "Pojď, půjdeme teda dovnitř," pokynula jsem mu.

Společně jsme se uvelebili na pohovce. Bokem jsem se opírala o Tomovo tělo, on měl jednu paži položenou kolem mých ramen, v druhé držel dálkové ovládání. Předala jsem mu ho bez jakýchkoliv špatných pocitů, vždyť se stejně zdálo, že dříve či později usnu jako nemluvně. Ať si zvolí, na co se bude chtít dívat.

Hlavou jsem se opřela o jeho rameno. "Zůstaneš tady přes noc, nebo pojedeš domů za Käthe?" zeptala jsem se.

"Až ráno, dneska bych tady chtěl přespat," odpověděl polohlasně. Prsty přejel přes mé vlasy. "Pokud se tady pro mě najde místo," dodal potutelně.

Zvedla jsem k němu pohled. "Pro tebe vždycky," usmála jsem se na něj, šťastná, že jsem aspoň tuhle noc mohla získat více pozornosti než jeho dcerka. Neměla jsem mu za zlé, že chtěl být příkladným otcem, něco takového jsem mu ani nemohla vyčítat. Byly však chvíle, kdy jsem si připadala ochuzená tím, že byl Tom rodičem. Takové pocity jsem si kolikrát zakazovala, bylo přece logické, že se chce o svou rodinu postarat. Všechno tady to však jen umocňovalo mou nejistotu, která pramenila z toho, že jsem ještě nebyla oficiálně seznámena s Käthe. Znala mě jako učitelku, nic víc.

Tom mě políbil do vlasů. "Musíš ráno vstávat brzo?" zeptal se. "Stihneme spolu posnídat nebo budeš spěchat?"

"Pro tebe to asi brzo bude," zkonstatovala jsem. "Jestli jsi zvyklý vstávat po poledni, budeš mít možná teprve půlnoc, když já budu muset odcházet," popíchla jsem ho.

Tom se zasmál. "Myslím, že jsi to odhadla skvěle," souhlasil, "ale jako muzikant, kterému koncerty končí v noci a ráno zase vstává na cestu do dalšího města, jsem zvyklý spát i pár hodin," řekl. "V tuhle chvíli je mi přednější s tebou posnídat než se dostatečně vyspat. To můžu dohnat dopoledne."

"Když já budu ve škole, ty si hodláš znovu lehnout?" zvedla jsem obočí. "To je mi ale spravedlivost," nespokojeně jsem našpulila rty. Tom se tiše zachechtal.

"Neboj, ono se to jednou obrátí," zašeptal do mých vlasů. Zlehka stiskl mé rameno, než se zhluboka nadechl. "Až nám začnou koncerty, obrátí se to."

Neměla jsem ponětí, co Tom v donášce objednával, vlastně jsem ho ani neslyšela telefonovat, jen někomu posílal zprávu, takže jsem byla překvapená, když se do půlhodiny ozval domovní zvonek. Napřímila jsem se v zádech, ale Tom vstal rychleji.

"Vyřídím to," řekl a hned odešel, takže mi ani nedal příležitost, abych za jídlo zaplatila. Uslyšela jsem tiché hlasy, které pronesly jen pár slov. Hned na to se ozvalo cvaknutí dveří, když je Tom zavřel. Během zlomku vteřiny se vrátil zpátky do obývacího pokoje.

"Tři pizzy? Kdo je bude jíst?" zasmála jsem se. "To je pro nás dva přece moc," řekla jsem.

"Zařídil jsem rovnou i snídani," odpověděl. "Co myslíš, že budu ráno dělat palačinky jako ty? Nejsem takový kuchtík," zavrtěl hlavou.

Znovu jsem se zasmála. "Pěkně nezdravá snídaně," řekla jsem a dala na sobě znát mé pochyby ohledně jeho výběru.

"Jednou za čas neuškodí i nezdravé jídlo," odpověděl mi. Položil krabice s pizzami na konferenční stolík a tu vrchní otevřel. Místností se rozlinula vůně teplého sýra. Mohla jsem chtít dbát o své tělo sebevíc, ale jakmile jsem ucítila tu libou vůni sýrové pizzy, zapomněla jsem na to, kolik nezdravých surovin pizza obsahuje.

"Hm, to voní," zamumlala jsem. Poposedla jsem si, abych byla ke krabici blíž. Nadechla jsem se voňavého odéru, který teď byl všude kolem nás. Sbíhaly se mi sliny a v břiše mi hlady zakručelo.

"Teď nevadí, že je to nezdravé, co?" podíval se na mě s drobným úsměvem. "Tak si vezmi, šup. Dobrou chuť," posunul krabici blíž ke mně, čímž mi nabídl. Vzala jsem si první kousek a hladově se do něj zakousla, nehledě na to, že byla pizza teplá a sýr ještě horký. Přežvýkla jsem několikrát sousto, než jsem ho polkla a s mlasknutím si olízla zamaštěné prsty.

"Výborná," usmála jsem se na Toma.

"Podle Billa je to nejlepší pizzerie v téhle části města," podíval se na mě a sám měl plnou pusu jídla. "A protože pro tebe chci to nejlepší, nebyla jiná volba než tahle," usmál se.

"Jsi zlatíčko," mrkla jsem na něj.

Tom našpulil rty. "Ještě jednou takhle na mě mrkni a vrhnu se na tebe, ty jedna koketo," pomlaskl si.

Zopakovala jsem mrknutí a sledovala, jak se výraz v jeho tváři pomalu mění. "O čempak mluvíš?" zvedla jsem obočí a zatvářila se nevinně, jak nejlíp jsem dovedla. Oplácel mi pohled, ve kterém laškovně jiskřilo. Když uviděl, že přistupuju na jeho hru a vlastně se mu nabízím, nehodlal promarnit šanci.

Ani jsem si nevšimla, v které chvíli odhodil kousek nedojedené pizzy zpátky do krabice. Když mě zalehl svým tělem a přitlačil mě tak mezi sebe a polštáře pohovky, překvapením jsem vypískla. Zasmála jsem se, a když jeho prsty vyhledaly můj pas a sevřely ho, zavrtěla jsem se pod ním. Se smíchem jsem se chtěla vymanit z jeho objetí, ale na to jsem byla proti jeho síle slabá. Přitiskl rty k mému krku a jemně sevřel jemnou kůži mezi svými zuby.

"Tome!" zavýskla jsem. "Tome!" zopakovala jsem a znovu se pod ním zavrtěla. Jeho tichý smích doléhal k mým uším. Odtáhl se jen natolik, aby viděl do mé tváře. Jeho tělo stále leželo na tom mém, stále mě měl bezpečně uvězněnou ve svých pažích. Pohledem přejel přes můj obličej, jeho pohled byl teď temný, plný touhy. Duhovky, které byly běžně jemně čokoládové, teď hořely černotou, byly jako dva shořelé uhlíky. Nadzvedl se a dovolil mi tak, abych prsty přejela přes jeho strništěm porostlou tvář.

Najednou mezi námi panoval klid.

Podivný, ale zároveň příjemný.

Uhladila jsem mu tmavé vlasy, které vyklouzly z drdůlku, za ucho. Pousmál se. A když se koutky jeho úst zvedly v drobném úsměvu, dech se mi na moment zatajil. Byl tak pohledný!

"Jsi pro mě neskutečně důležitá, Theo. Doufám, že si to uvědomuješ."

Důležitá.

Ale ne nejdůležitější.

B.