Promiseland * 35

Tak mi to zase zabralo více času, než jsem se dostala k tomu, abych dopsala jeden díl (a to nemluvě o tom, kdy se konečně dostanu k tomu, abych dopsala celou povídku! :D). Doufám, že se vám bude díl líbit.

Děkuji za vaše předchozí ohlasy, moc si vážím jakékoliv reakce, jste zlatíčka, že jste stále tady. :)

Užijte si následující kapitolu a přeji i krásný čas před Vánoci. :)

B. ♥

Hudba: David Bowie - Heroes

Auto zahnulo do uličky, kde bydlela Thea, přesně podle mých instrukcí. Na dnešní večer jsem si domluvil řidiče, přece jenom jsem se chtěl taky bavit, a myslet na to, že budu muset večer řídit, by mi asi bránilo v úplném uvolnění. Nejde jen o to, že bych nemohl pít alkohol, ale musel bych kontrolovat svou únavu, abych pak v hluboké noci, kdy se nejspíš budeme vracet, za volantem nepřemáhal spánek. A to jsem dnes nechtěl. Chtěl jsem si užít tu událost, která pro mě možná nebyla tak důležitá, jako pro Theu, ale cítil jsem tam tu nabídku, že by to mohl být dobrý začátek našeho života na veřejnosti. Doposud o nás věděli jenom naši blízcí - Bill, Elsie, její přítel James, možná moje máma, ta měla vždycky dobré tušení, i když žila střídavě tady nebo v Evropě, Georg s Gustavem a teď i Käthe. Veřejnost však neměla ponětí. Teď byl ten čas, kdy jsme se nemuseli hlídat, nemuseli jsme kontrolovat, kde nás někdo uvidí či ne. Bylo to už jedno, protože to věděly všechny důležité osoby mého života.

Když se vozidlo pomalu zastavilo u krajnice, naklonil jsem se blíže k řidiči, abych mu řekl, ať počká, dokud se nevrátíme. Byla to jasná věc, když jsem ho zaplatil na celou noc, ale trocha slušnosti ještě nikomu neublížila, no ne? Stiskl jsem kliku dveří a otevřel je. Vystoupil jsem a upravil si sako, které jsem si na sebe oblékl po velmi dlouhé době. Nebyl jsem zvyklý nosit takový styl, takhle noblesně jsem se oblékal jen při velkých příležitostech. Sebevědomě jsem vyšel ke dveřím jejího domu. Odkašlal jsem si, zatímco jsem ukazováčkem tiskl tlačítko zvonku. Nebyl jsem nervózní, dokud jsem neuslyšel cvaknutí pantů, které mi bylo znamením, že mi Thea otevírá.

Sotva jsem zahlédl její obličej, rty se mi roztáhly do úsměvu. Jindy to bylo automatické, měl jsem ji rád ve svém životě, poblíž své osoby, a dnes to bylo umocněno tou celou atmosférou i její vizáží. V tuhle chvíli jsem si nemohl vybavit jedinou situaci, kdy by jí to slušelo víc. Byla nalíčena jemně, ale přesto tak nezvykle, že jsem z ní nemohl spustit oči. Její obličej byl jako z porcelánu, vypadala prostě dokonale.

"Jsi krásná," vypadlo ze mě dřív, než jsem stihl hlavou promyslet, co za slova z pusy vypouštím. Očima jsem rychle přelétl přes její tváře, které ozdobil veselý úsměv, než jsem se jí podíval zpátky do očí.

"A to sis ani pořádně neprohlédl šaty, které mám na sobě," řekla mi a laškovně zvedla obočí. Když se prohnula v zádech, aby se ke mně jedním ramenem naklonila, všiml jsem si střihu šatů, které odhalovaly celá její záda. Královsky modrá lesklá látka jí splývala kolem boků, zakrývala zadeček, ale její celá záda byla naprosto nahá.

Polkl jsem. "Ehm, Theo," oslovil jsem ji a zlehka naklonil hlavu na stranu, "jak dlouho je hodláš mít na sobě?" zeptal jsem se. "Bude to pro mě opravdová zkouška, jestli mě s touhle nádherou hodláš trápit celý večer," přivřel jsem oči do tenkých škvír.

Zasmála se a její smích zněl zvonivě, líbivě. A pak naprosto změnila téma. "Tvůj motýlek," pronesla. "Nemáš ho zavázaný," pokynula k mému krku.

Prsty mi hned vylétly k místu, na které upozorňovala. "Ano. Ani Bill, ani já jsme nevěděli, jak to vlastně má být," trhl jsem rameny. Když se usmála a v jejích očích zajiskřilo tím obvyklým způsobem, kterým se na mě častokrát dívala, pocítil jsem ten známý nával emocí, při kterém jsem si uvědomoval, proč jsem si vybral tuhle osobu nejen na pár večerů, ale i do celého života. Sledoval jsem její tvář, její pohled se teď soustředil na vázání motýlku pod mou bradou, a tak jsem si ji mohl nepozorovaně prohlížet. Po pár vteřinách vzhlédla k mému obličeji a položila dlaně na má ramena.

"Moc ti to sluší, Tome. Jaký je z tebe fešák, když se takhle vystrojíš," usmála se.

Našpulil jsem rty. "Já ti říkal, že jsou ty tepláky prostě pohodlné," bránil jsem znovu své ošacení z jednoho večera, kdy jsem musel hodně dlouho poslouchat vtipné narážky na to, jak jsem se oblékl. Její popichování mi neubližovalo a já moc dobře věděl, že to dělá s láskou.

Zasmála se. "Myslím to vážně. Je z tebe opravdový štramák," řekla s lehkým pokývnutím hlavy. Dlaní přejela přes má ramena, než se vytáhla na špičky, aby mě zlehka políbila na rty. Při jejím pohybu jsem automaticky položil dlaně na její pas. Když jsem ucítil její teplou kůži na odhalených zádech, tělem mi projelo vzrušení. Tohle bude večer plný sebekontroly.

Držel jsem se sotva půl kroku za Theou, když jsme vstupovali do budovy, kterou škola pronajala pro dnešní událost. Nejednalo se o besídku, kde vystupovali žáci, jednalo se o večer, kdy se měli pobavit rodiče, ale také zaměstnanci školy. Možná měl ředitel ještě jiné úmysly, z toho mála, co mi Thea řekla, jsem pochopil své, ale bylo nad slunce jasné, že se o tom nechce bavit nějak do hloubky. Nevyptával jsem se, stejně jako ona nevyzvídala ohledné mého povolání, pokud jsem se o tom sám nezmínil. Viděl jsem to jako ideální stav - byli jsme schopni jeden druhému naslouchat, ale taky jsme dokázali poznat hranice toho druhého. Pro mě velice důležitá věc: hranice.

"Máme stůl támhle vzadu, Elsie s Jamesem už tam sedí," otočila se ke mně Thea, sotva jsme vešli do velikého sálu.

"Výborně," přikývl jsem. Obával jsem se, s kým bych se dnes musel seznamovat, ale pokud se máme držet ve společnosti Elsie a Jamese, nemám s tím sebemenší problém. Byl to milý pár a Elsie byla pro Theu opravdu dobrou přítelkyní.

"Já se tě zapomněla zeptat na jednu důležitou věc," znovu se ke mně Thea otočila. Svými prsty jsem sjel po jejích zádech, sledoval jsem výčnělky páteře od jejích lopatek až k pasu.

"Na copak?" zvedl jsem obočí.

"Jak skvělé taneční vlohy skrýváš?" uculila se.

"Skvělé není to slovo, které bych použil pro označení toho, jaké taneční vlohy skrývám," odpověděl jsem jí upřímně. Když jsem však při tom hleděl do jejích očí, bylo mi jasné, že mě nebude nutit do něčeho, co nechci, a že její otázka měla být dalším popíchnutím, které se stávaly běžnou součástí našeho vztahu, takovým naším osobním kořením.

"Nevěřím tomu, že na světě existuje nějaká věc, ve které nejsi dobrý," krátce zavrtěla hlavou.

"No," pomlaskl jsem si. "Rozhodně jsem dobrý v tom, jak v tom nejsem dobrý," zasmál jsem se. Thea se ke mně přidala. "Půjdeme se posadit, co ty na to," navrhl jsem. Začínal jsem si všímat, jak nám okolí věnuje víc a víc pozornosti, pokukovali po nás, což mi neuniklo ani po těch letech, kdy jsem snášel ta negativa, která sláva přinášela.

Thea mlčky přikývla. Zřejmě ze mne byla cítit rostoucí nervozita, nebo spíš nechuť stát takhle lidem na očích. A stůl někde vzadu, v přítmí, který není všem na očích, byl pro tento večer skvělou volbou.

Postavil jsem na stůl naši první láhev vína, kterou jsme si plánovali podělit mezi nás čtyři. Nalil jsem víno do čtyř sklenic a všem pokynul, aby si vzali svou. Chtěli jsme připít na začátek tohoto večera a na to, abychom si ho všichni užili, ale James mě předběhl s docela totožnou myšlenkou.

"Chtěl bych pronést přípitek, takový drobný, jen pro nás čtyři," pousmál se a podíval se na svou přítelkyni, které to dnes taky velice slušelo, ale snad bylo pochopitelné, že jsem tak neřešil její elegantní ošacení, jako svou přítelkyni Theu, na které jsem mohl oči nechat. "Na skvělý večer. Na pořádnou zábavu a žádnou kocovinu ráno," zasmál se a přiťukl si s Elsie.

"K tomu se nelze nepřidat," pronesla Thea a vyrazila se svou sklenicí zase proti té mé. Usmála se na mě a já jí to oplatil podobným výrazem. Všichni čtyři jsme se dnes chtěli bavit. To jsme však netušili, že má přijít vyrušení, které se nebude ani jednomu z nás líbit, neměli jsme ponětí o tom, že se sem chystá i někdo z naší minulosti.

Měl jsem pocit, že Thea a její dřívější zasnoubení už bylo dávno odváté větrem času, že už je to zapomenuto. V našich životech to tak možná bylo, ale v životě Jeroma to tak rozhodně nebylo, pro něj to bylo stále žhavé téma, citlivá stránka, ve které se až nezdravě rýpal. Toho člověka jsem naposledy viděl toho večera, co přijel opilý za Theou, aby ji uprošoval k návratu, aby si udělal ostudu a jedině ji tak utvrdil v jejím rozhodnutí. Nabyl jsem toho dojmu, že mu to tehdy toho večera stačilo, že pochopil, že je tohle uzavřená záležitost. Mýlil jsem se. Osud nám připravil ještě jedno setkání. A to zrovna v tento večer, kdy jsme se všichni chtěli bavit.

"Tome, řekni mi," oslovila mě Elsie a těmi pár slovy mě uvedla v drobnou nejistotu, jak bude její otázka pokračovat, "jak se ti podařilo zavázat takhle dokonalého motýlka?" zvedla obočí. "James si chtěl taky vzít motýlka, ale my ani jeden nebyli schopni to… udělat," mávla rukou ve vzduchu.

Zasmál jsem se. "To Thea má kouzelné prsty, ne já," přiznal jsem hned.

Elsie se na Theu překvapeně podívala a našpulila rty. "Co já se o tobě nedozvím po tolika letech přátelství?" zavrtěla hlavou. Naklonila se ke své kamarádce a kolegyni a hlesla jí něco, co uniklo mému sluchu. Možná to pro mé uši nemělo být, tak ať. V ten moment zřejmě i James pochopil, že se hodlají bavit o něčem, co je mimo naše konverzační okruhy, a sám zvolil jedno blízké téma.

"Tome, Elsie mi říkala, že jsi fanoušek do motorek, je to pravda?" zeptal se.

"Ano, to ti prozradila pravdivou informaci," pousmál jsem se. "Sice jsem asi jediný z rodiny, kdo je vidí jako dokonalý dopravní prostředek a je jimi fascinován, ale to mi nevadí," trhl jsem lehce rameny. S Jamesem se dobře povídalo, už nejednou jsme při nějakém společném večeru zapředli rozhovor a dokázali se bavit jako dlouholetí přátelé. Mohla to být politická situace, mohl to být výběr místa pro kouzelnou dovolenou. Teď to byly motorky. A jako se Thea s Elsie začaly bavit o něčem, co nám dvěma nebylo blízké, my udělali vlastně to samé.

Večer příjemně postupoval. Bavili jsme se, a ač jsme stále seděli u toho stejného stolu, nikdo nás nevyrušoval. Na vzdáleném pódiu hrála kapela, která volila známé a léty ověřené hity, ale hráli dobře a nám to nevadilo. Příjemné přítmí podkreslovalo dobrou náladu nás všech, stejně tak vypitý alkohol. Nezůstalo u jedné láhve vína. Jak se zdálo, dnešní večer měl být o něčem jiném než o střídmosti a sebekontrole, jak jsem si původně myslel.

Naklonil jsem se směrem k Thei, abych ji sdělil, že si půjdu ven zakouřit. Když mi odpovídala, nebylo to jen pokývnutí hlavy, ale i nějaká další gesta, kterým jsem v tom okolích ruchu nerozuměl. Tázavě jsem zvedl obočí.

"Půjdu s tebou," zopakovala hlasitěji kousek od mého ucha. Při té příležitosti, že byla ke mně takhle nakloněná, se krátce přitiskla k mým rtům. Ty její chutnaly po vypitém víně. Mé musely mít stejnou příchuť.

"Nebude ti chladno?" zeptal jsem se a pohledem sjel k jejím zádům, na které jsem teď měl dokonalý výhled díky tomu, jak se lokty opírala o kraj stolu.

Naklonila hlavu na stranu a slabě se pousmála. "Nemyslím si. A kdyby ano, budeš natolik dokonalým přítelem, že mi půjčíš sako?" zvedla obočí.

"To si piš, že budu," odpověděl jsem jí a tentokrát políbil já ji. Nebylo to něco, co bych nedělal běžně, ale v tuhle chvíli jsem cítil alkohol ve své hlavě. V mých rozhodnutích a činech. Ale teď mi to nevadilo. Ani nemuselo, když to jen zapříčinilo to, že jsme se s Theou políbili.

Vstali jsme od stolu a nechali Elsie a Jamese jejich osudu. Stejně, jako když jsme přicházeli, jsem se i teď chtěl držet kousek za Theou, ale v její dobré náladě položila jednu paži kolem mého pasu. Tak roztomile se uculila, že mi to nepřišlo ani trochu divné, už mi nevadily ty pohledy od okolí. Nejen, že se v pozdější hodině snížilo jejich množství a někteří nás začali ignorovat, ale taky jsem teď měl oči jen pro ni. Položil jsem paži kolem jejích ramen a dal tak najevo, že je to moje přítelkyně. Ať je to všem jasné, o to nám přece šlo, ne? Ukončit všechny spekulace, dát jasnou odpověď. Tady ji máte.

Vešli jsme do kuřáckého salonku, který sice byl jednou z místností budovy, ale tak často se tu větralo pro čistější vzduch bez kouře, který by štípal v očích a nasával se do oblečení, že tu bylo chladno podobně, jako kdybychom se postavili venku. Když jsem uviděl, jaká husí kůže se Thei vytvořila po celých pažích, sundal jsem si sako ještě předtím, než jsem si vložil cigaretu mezi rty. Položil jsem jí ho na ramena a pak si uvědomil, že mám v náprsní kapse krabičku se zapalovačem.

"Nechci, aby to vypadalo, že tě tady nějak osahávám, takže… mohla bys mi vytáhnout cigarety, prosím tě?" naklonil jsem se blíž k Thei.

"Moc dobře víš, že ty jako jediný mě můžeš osahávat," odpověděla mi, než z kapsy vytáhla požadovanou cigaretu se zapalovačem. Její odpovědi jsem se zasmál. Ano, byla veselejší, bylo na ní znát, že jí začíná alkohol lehce mámit smysly, ale já jsem na tom asi nebyl líp. Vypili jsme podobné množství, já s Jamesem možná více než Thea s Elsie. Mohl jsem si myslet, že nevypadám špatně, ale vidět se střízlivým okem, asi bych měl jiný názor.

"To moc dobře vím, ale něco takového si nechám až na čas, kdy ti budu moct sundat ty nemravné šaty," pronesl jsem ve stejném duchu, který Thea začala. A zatímco jsem držel zapálenou cigaretu mezi rty, dlaní jsem sjel po jejích zádech až k zadečku, abych jí ho nemravně stiskl. Nastal čas, kdy se z dospělých začínali zase stávat puberťáci, tedy alespoň naším chováním. Thea se hlasitě zasmála a položila dlaň na mé rameno, tělem se přiblížila tomu mému. Mezi prsty volné ruky jsem vzal cigaretu a vlepil jí dlouhý polibek, který jsme prodlužovali, jak jeden, tak druhý, jako bychom se snad chtěli předstihovat v tom, kdo to vydrží déle. Ani ona, ani já, jsme však netušili, že nám ten polibek přeruší někdo jiný.

Ucítil jsem trhnutí, které nás oddělilo rychleji, než jsem čekal. Úsměv z našich tváří zmizel rychleji, než by se nám líbilo. Bylo to tím cizím zásahem, který vstoupil mezi nás dva. Zahlédl jsem u Thei překvapení ve tváři, já nemohl vypadat jinak, dokud jsem nezahlédl§ obličej, kvůli kterému jsem změnil své překvapení na podráždění. Naštvání. Zlost.

Ty čuráku!
"Děvko prašivá!" uslyšel jsem nadávku, která byla směřována k mé přítelkyni. Jeho jazyk se mu lepil na patro, rozhodně dnes neměl střízlivou noc. A vypadal hrozně. Neoholené strniště podtrhovalo jeho zničený pohled, světlou kůži, jako by snad byl nemocný. Ale ne, to byl jen tak opilý. Propitý za všechny ty večery, které strávil nad nejednou skleničkou něčeho ostřejšího.

"Jerome?" hlesla Thea. Víc toho nestihla, protože v další chvíli ji udeřil tak silně, že jsem se v prvním zlomku vteřiny divil, že to ustála a jen drobně zavrávorala dozadu. Další útržky vteřin však propadly mému automatickému chování a ochraně Thei.

Stačil mi jeden dlouhý krok a rychlý pohyb paží, abych dostal Theu za své tělo. Postavil jsem se mezi ně a věnoval Jeromovi dostatečně opovržlivý pohled, zatnul jsem zuby a čelisti se mi napínaly, jak mnou cloumala zlost vůči tomuto individuu. Nadechoval jsem se k tomu, abych mu vyčetl jeho chování, ženy se přece nemlátí, a to nemluvím o tom, že se jedná o Theu. Když jsem však viděl, že se napřahuje k další facce, nečekal jsem na to, až mě sám udeří.

Bránil jsem se.

Tohle si dovolovat nebude.

B.