Promiseland * 36

Ani jsem vám nepopřála hezké svátky vánoční. Doufám, že jste je prožili krásně, a že je krásně i nadále prožíváte. V kruhu rodinném, s přáteli, s těmi, které máte svému ♥ nejblíže. Stejně jako já. :)

Sice se tu vánoční povídka s Vánoci neobjevila, ale je v plánu jako další, hned z kraje nového roku. Budu se snažit, aby to tak vyšlo. I se vším tím, co mám mimo blog. Tak snad někdo ocení, že se v tom všem ještě snažím psát, děkuji za vaše strpení a toleranci, kterou máte k tomu, že ty díly už opravdu nejsou pravidelněji. Ale na to teď opravdu nemám kapacitu.

Každopádně: děkuji za vaše předešlé ohlasy, těším na komentáře pod tímto novým dílem. Třícátý šestý. Uf, myslíte, že zvládnu čtyřicítku? :D

Enjoy. B.

Hudba: ZAYN - Dusk Till Dawn ft. Sia

Nechtěli jsme zůstávat na plese, proto jsme se po krátkém rozloučení s Elsie a Jamesem vydali na cestu domů. Už bylo dávno po půlnoci, ale nepřišlo mi to. Uvědomil jsem si, že jsem opilejší, než jsem předpokládal, až když jsem čekal na Theu u našeho pronajatého auta se zaplaceným řidičem. Opíral jsem se o zavřené dveře u zadních sedadel a sledoval, jak se Thea loučí s Elsie. O něčem si povídaly, ale nezdálo se, že by bylo na podnose to, co se odehrálo před několika desítkami minut. Nejspíš se nebavily o tom, jak jsem se zachoval. Nemusel jsem se obávat toho, že by mě odsuzovaly, Thea taková nebyla. Proč bych si měl vyčítat to, co jsem udělal?

Nedá se říct, že si nepamatoval, co se stalo, ale rozhodně jsem neměl čistou mysl, když jsem jednal pod náporem emocí. Nikdy jsem nebyl tak agresivní, ale taky jsem nikdy nepotkal takového kreténa. Nejednu ránu dostal Jerome, nejednu ránu jsem schytal i já. Prsty levé ruky jsem si přejel přes bolavé klouby prstů té pravé. Sklopil jsem pohled ke kůži, která byla na prstech umazaná od krve. Sevřel jsem prsty v pěst a zase povolil, abych zjistil, nakolik se její pohyblivost snižuje se vzrůstajícím časem, který ubíhá od té celé situace. Olízl jsem si rty a těžce vydechl vzduch nosem. Takhle jsem si večer opravdu nepředstavoval. Chtěl jsem se bavit, chtěl jsem strávit hezký čas se svou milovanou Theou a jejími přáteli. Chtěl jsem jí říct o mém rozhovoru s Käthe. Možná se jím pochlubit, ale spíše probrat to, že se naše životy posunujío další kus dál směrem k tomu dobrému. Po tom, jaký večer jsme nakonec měli, asi ani jeden nemáme náladu tohle nějak probírat.

"Tome, zlato?" uslyšel jsem tichý hlas kousek opodál, který mě vyvedl z mých myšlenek zpět do přítomnosti. Vzhlédl jsem v ten moment, kdy Elsie mávala na rozloučenou a otáčela se zpět do budovy. Thea už stála v těsné blízkosti.

Zvedl jsem obočí. "Jedeme k tobě domů?" ujišťoval jsem se v něčem, co mi teď nebylo úplně jasné. Ano, řekli jsme si, že odjedeme spolu, ale neujasnili jsme si, jestli i nadále chceme strávit noc společně. Já rozhodně chci, neměl jsem v plánu teď nechávat Theu samotnou, ale co já vím, jestli se mé chování neodrazilo v jejím mínění, které o mně doposud měla?

"Ano. Na tu ruku budeš určitě potřebovat nějaký chladivý obklad. Něco bych doma měla mít z doby, kdy jsem měla naražené koleno z lyžování," pousmála se. Když položila svou dlaň na mé rameno, znovu jsem ztěžka vydechl.

"Dobře," přikývl jsem. Měl jsem na jazyku omluvu o tisíci slovech, chtěl jsem jí říct, jak mě mrzí to, jak tenhle večer dopadl, ale jako by se mi v krku zase objevil ten proklatý knedlík, který mi v tom bránil. A jako jsem se několik dní přemáhal k tomu, abych Käthe řekl pravdu o mně a mém životě s Theou, teď jsem pocítil podobné zábrany.

Dlaní přejela přes mé rameno a pohladila mě po tváři. Nedokázal jsem pochopit, kde se v ní bere ta dobrota, se kterou teď ke mně přistupovala. Vždyť jsem se zachoval jako nechutný násilník, do Jeroma jsem bušil hlava nehlava, nebo aspoň tak jsem si to pamatoval. Problém byl ten, že jsem z toho měl v mysli jen útržky, pořádně jsem nevěděl, co je pravda a co ne, nedokázal jsem se vyznat v tom, jestli jsem se opravdu zachoval tak, jak jsem měl, nebo jsem to přepískl a překročil hranici. Podle toho, jak se Thea chovala, bylo všechno v pořádku. Kde se ve mně braly ty pochybnosti?

"Pojď, Tome, ať jsme doma co nejdříve," pobídla mě, abych nasedl do auta. Její dlaň opustila mou tvář a já pocítil chvilkový chlad v místech, kde se předtím naše kůže dotýkaly. Pousmála se na mě, ale já jsem jí to teď nedokázal opětovat. Nebylo to kvůli bolesti, kterou jsem cítil v prstech ruky, nebylo to kvůli tepajícímu místu pod obočím. Bylo to kvůli těm obavám, které se mi usadily v mysli.

Přikývl jsem. Poslechl jsem ji a nasedl do auta. Obešla vozidlo a přisedla na druhé sedadlo. Sotva se za ní zavřely dveře, řidič vyjel na cestu. Aniž bych mu musel připomínat adresu Theina domu, dorazil na námi požadované místo.

"Promiňte, pane," oslovil mě řidič, když zastavil a zaparkoval před jejím domem. "Budete chtít odvézt domů nebo vás tady mám vyzvednout ráno?" položil mi otázku, na kterou jsem teď neznal odpověď. Než jsem však stihl jakkoli zareagovat, Thea mu odpověděla za mě.

"Určitě ráno. Nebo bych spíš měla říct v časné dopoledne," pousmála se. "V devět hodin buďte tady, ano?" rozhodla a tím mi ulevila, aniž by tušila jak moc.

Vysedli jsme a mizející zadní světla auta mi byly potvrzením, že se Thea nezlobí. Jinak by přece nechtěla, abych zůstal. Natáhla ke mně dlaň a já ji za ni chytil. S úsměvem mě přitáhla k sobě a položila paži kolem mého pasu. Objal jsem ji kolem ramen, jak jsem to míval ve zvyku. Bok po boku jsme šli po úzkém chodníčku, který vedl k jejím domovním dveřím. Alkohol už možná pomalu vyprchával, já však měl pocit, že mám stále vláčné končetiny. Hlava mi nefungovala, jak bych chtěl, mé myšlenky byly jeden velký chaos.

Thea se zastavila, aby ze své kabelky vytáhla klíče od domu. Odemkla dveře, ale jako by na chvíli zaváhala, než je otevřela naplno a pozvala mě dál. Nakonec však práh domu překročila a odstoupila stranou, aby pustila i mě. Zavřela za mnou a chvíli zůstala stát otočená zády ke mně. Sledoval jsem její hebkou kůži na odhalených zádech a snažil se nevymýšlet scénáře toho, co se jí teď asi honí hlavou. Když se ke mně otočila čelem, očima jsem rychle těkal po jejích tvářích. Nedokázal jsem však pochopit jedinou emoci, jediný výraz, který jsem tam viděl.

"Pojď do kuchyně, myslím, že mám v mrazáku chladicí gelové polštářky," řekla. Pokynula mi, abych ji následoval, a já jsem ji hodlal poslechnout. Prsty mi začínaly nabírat nezdravou barvu, nechtěl jsem, aby mi ruka ztuhla na více dní, a tak jsem hodlal využít té zdravotní péče, která je mi tu nabízena.

"Co se ti stalo na lyžování?" zeptal jsem se. Chtěl jsem zapříst normální rozhovor, abych překonal ten podivný pocit, který jsem mezi námi cítil.

"Podcenila jsem své lyžařské dovednosti. Myslela jsem si, že zvládnu jednu náročnou sjezdovku, ale samozřejmě byl opak pravdou," krátce se zasmála. "Už je to hodně let, ale čas od času se to staré zranění ozve a zabolí, a já vím, že jedině chladivý obklad mi na to pomůže," vysvětlila s drobným pokrčením ramen.

Na jazyku mě svědila otázka, jestli to lyžování byla další z dovolených, na kterých byla se svým bývalým snoubencem, ale jelikož ho už dnešní večer bylo dost, dál jsem to nekomentoval a zůstal jsem potichu. Přešel jsem chodbou a obývacím pokojem, následoval jsem ji do kuchyně. Stoupla si k lednici a otevřela horní dvířka, která odkryla prostor se zmrazenými pytlíky zeleniny. Mezi nimi ležel i zářivě modrý vak s chladivým gelem. Už jenom pohled na tu barvu mi způsobil mrazení po páteři, natož abych si to ještě přikládal na holou kůži. Věřil jsem však jejímu úsudku a bylo mi i z mých vlastních zkušeností jasné, že chladivý obklad je mnohem lepší řešení, než cokoliv jiného - i nic.

Opřel jsem se o okraj kuchyňské linky a čekal jsem, až mi vak s gelem podá. Natáhla ke mně volnou dlaň a tu mou domlácenou vzala do svých prstů. Když na bolavé klouby přiložila obklad, bylo z jejích pohybů znát, jak se snaží být citlivá a opatrná. I tak jsem leknutím slabě ucukl a sykl, když trochu víc přitlačila.

"Promiň. Ale je to teď potřeba. Jen přemýšlím, čím bych ti to ovázala, aby ti to na té ruce drželo," naklonila hlavu na stranu. Začala přemýšlet nahlas. "Nevím, jestli mám doma nějaké obinadlo... No, kuchyňská utěrka ti bude stačit?" zeptala se s drobným pousmáním.

"Mně bude stačit cokoliv, co mi vybereš," odpověděl jsem.

Zvedla ke mně pohled, ale jen na chvíli, než se zase začala soustředit na ošetřování, které by možná zvládl každý, ale já si toho od ní nesmírně cenil. Zhluboka se nadechla a já měl pocit, že chce něco říct, ale znovu vzduch vypustila z plic, aniž by cokoliv řekla. Tohle se za pár posledních minut stalo hned několikrát, a nejen z její strany. Z té mé taky. Byli jsme teď jako dva cizinci, či dva nejistí lidé, kteří neví, co můžou a nemůžou říct. A přitom jsme si ještě před pár hodinami rozuměli v naprosto všech úrovních komunikace. Byli jsme na sebe vyladěni. Co se teď stalo?

"Theo," oslovil jsem ji, ale v ten samý moment promluvila i ona.

"Ahh, Tome!" zvedla ke mně pohled. Když se naše oči střetly, oba dva jsme se zasmáli, ale jen abychom ulehčili situaci, do které jsme se teď dostali. Veselo nám rozhodně nebylo, byl to smích z přetlaku, který v nás rostl.

"Povídej, spusť jako první," pobídl jsem ji. Sice jsem ji oslovil, ale vůbec jsem netušil, co bych mohl říct. Jak se zdálo, Thea byla všech těch emocí plnější, nebo to aspoň více dávala najevo. A tak jsem ji nechal, ať se vyjádří. Však to umí líp než já. Když to umí líp i má dcerka, musí to umět i Thea.

"Tome," znovu vyslovila mé jméno, ale tentokrát ne tak zbrkle, ne tak naléhavě, teď byl její hlas tišší. Věděla, že má mou pozornost. A věděla to moc dobře - měla ji v plné její šíři. "Proč mám pocit, že se dnes večer něco... pokazilo? Dost dobře nechápu, co se s tebou děje, ale cítím z tebe... nevím, jsi nějaký jiný. Odtažitý? Snad bych mohla najít jiné slovo, ale právě teď..." vydechla a zavrtěla hlavou. "Co se děje, Tome? Ale nešetři mě a řekni to upřímně, jak to cítíš," pobídla mě. A zatímco říkala ta slova, položila svou dlaň na mou hruď. Na místa, kde mi bilo srdce. A já v tu chvíli věděl, že jí můžu říct cokoliv, ač by to jindy mohlo být sebevětší bláznovství.

Jazykem jsem ovlažil suché rty a krátce se nadechl. "Mám v sobě obrovskou nejistotu, která mě sžírá," vypadlo ze mě. "Já…" začal jsem, ale pak jsem slova nějak ztratil. Měl jsem v hlavě zase chaos, chtěl jsem říct jedno i druhé zároveň a myšlenky se mi mísily dohromady. "Když jsem viděl, jak se k tobě Jerome zachoval, nedokázal jsem… Chci se ti omluvit, Theo. Dost dobře nevím, nedokážu ti povědět, co to do mě vjelo. Prostě jsem… asi se ve mně probudily nějaké automatické vzorce chování. A když mám někoho ochránit… No, tady se možná jednalo o částečnou pomstu, tak se chovám… Asi to bylo moc. Ale podle mě si Jerome zaslouží víc," polkl jsem. Moc dobře jsem věděl, že blekotám páté před deváté, ale jak se mi v hlavě řinuly myšlenky, tak jsem je i říkal.

Thea zavrtěla hlavou. "Tome," vyslovila mé jméno jemně, v jejím hlase nebylo znát naštvání. To mě uklidnilo. "Jsem ráda, že ses za mě postavil. Nebo přesněji: přede mě. Byla jsem tak překvapená tím, jak se na mě vrhnul, že bych se asi neubránila, i kdybych to uměla. Chci ti poděkovat," podívala se mi do očí. "Možná jsi nemusel vyhrožovat tou policií, ale jinak si nemyslím, že ses zachoval… špatně. Jen jsi mě bránil," pokrčila rameny. Chvíli na mě hleděla, než se její rty roztáhly do šibalského úsměvu. "Osvědčil ses jako muž," uculila se ještě víc.

Zasmál jsem se. "Kdyby mi dal sebemenší důvod, policií bych nevyhrožoval, prostě bych ji zavolal. Jen aby si zapamatoval, že se takhle k druhým lidem nemá chovat, pacholek jeden!" procedil jsem mezi zuby.

"Tome, už na něj nemysli," hlesla. Prsty si uhladila vlasy na stranu, a tak odhalila nahou kůži na krku. Pohledem jsem přejel přes vlnící se drobné pramínky u kořínků jejích vlasů. "Nechci si dál kazit večer, který si můžeme ještě trošku vylepšit," pousmála se.

"A jak přesně by sis to vylepšení představovala?" zeptal jsem se. Podíval jsem se jí do očí a bylo mi jasné, že teď nemyslí na nějaké hrátky v posteli. Možná by tu nálada byla, ale ruka mě začínala bolet víc a víc, a myslím, že to Thea tušila.

"Pustíme si nějaký film?" navrhla. "Rozvalíme se na pohovce a budeme se mít dobře. Kašlat na Jeroma a jeho pitomé nálady a opilé chování," zavrtěla hlavou. Rychle zamrkala víčky, jako by snad chtěla zahnat slzy.

Přikývl jsem hlavou. "Tak dobře, něco vyber," souhlasil jsem s jejím plánem. Zdálo se, že chce Thea zapomenout ještě rychleji než já. A nedivil jsem se tomu. Však se jednalo o jejího bývalého snoubence.

Ach! Ksakru.

Do této chvíle jsem nepomyslel na to, jak se asi cítí Thea. Pořád jsem jen přemýšlel nad sebou, pochyboval o tom, jak jsem se zachoval a co si o tom mém chování asi Thea myslí, ale vůbec mě nenapadlo se na to podívat z její stránky. No nejsem já sobec?

Thea přede mnou udělala dva kroky. V rychlosti toho, co jsem si právě uvědomil, jsem ji chytil za paži, a ještě na chvíli si tak získal její pozornost. Otočila se ke mně zpět čelem a s otázkou v očích se na mě podívala. Nenechal jsem ji však promluvit, nedal jsem jí prostor k ničemu jinému než jen k tomu, aby se připojila k tomu, co jsem teď hodlal započít. Naklonil jsem se nad ni a přitiskl ji ke svému tělu. Reagovala hned, během vteřiny položila ruce kolem mého pasu. Ač jsem měl na jedné ruce utěrkou přivázaný chladicí polštářek, stejně jsem vzal její obličej do dlaní. Nejprve jsem ji políbil zlehka, než jsem se do jejích rtů vpil naplno. Nedbal jsem na to, co mě na těle bolí, užíval jsem si toho, co jsem nechtěl, aby mi bylo někdy odepřeno. Když se i ona zapojila do polibku, do té hry našich těl, a přivinula se ještě blíž, zdravou dlaní jsem sjel přes její nahou kůži na krku. Následoval jsem její páteř a snažil se nedýchat moc vzrušeně, ale tahle holka věděla, jak na mě. I přes látku, která pokrývala mé tělo, jsem cítil její nehty na mých žebrech. Zuby jemně zatahala za můj spodní ret a vydechla do polibku horký vzduch.

Sice jsem říkal, že na sex zřejmě nebudeme mít ani jeden myšlenky, ale v tuhle chvíli se ta skutečnost začínala měnit. Položil jsem dlaň na její bok a přitlačil ji k sobě, proti svému rozkroku. Vzdychla, a to mé srdce rozpumpovalo ještě rychleji. Naklonil jsem se k ní ještě naléhavěji a Thea ucouvla. Následoval jsem ji. Znovu ukročila vzad. Vedla mě těch pár metrů do obývacího pokoje, během pár potácivých a slepých kroků jsme se dostali k pohovce, která byla dostatečně široká, aby se tu mohlo udát něco vášnivého. Něco, při čem tišší nebudeme. Něco, co mě k téhle osobě připoutá ještě více.

Ano, zůstanu tady do rána.

Do brzkého dopoledne.

A to velice rád.

B.