*připravte se na hromadnu a smršť myšlenek*
*dlouhé povídání o něčem, co si zaslouží mnohem víc*
*je to fakt dlouhý článek, ale rok přece nejde shrnout do pár vět, ne?*
Ani nevím, kdy jsem začala dělat ty rekapitulace roků, ale tak nějak zjišťuju, že je mi to příjemné. Nejde tady o nějaké chlubení ohledně mého života (řeknu vám, že určitě není co závidět :D), ale tak nějak to pomáhá mé mysli si utříbit, o čem ten rok vlastně byl. Napsané je to jiné, než jen řečené, či ni to ne.
Řeknu vám, že některé ty důležité mezníky se mi vryly do paměti, ani jsem nemusela dlouho přemýšlet a hned jsem věděla, co se v tom roce událo důležitého. Pěkného. Byly tu však i měsíce, které se mihly, prolétly jako voda - jak to tak bývá, a já musela zabrouzdat na instagramu (kde jsem teda aktivní až běda *irony*) nebo prolistovat ty svoje "deníky" - tady ten na blogu i ten hmatatelný s popsanými stranami. :)
L e d e n byl krásný měsíc. Ne kvůli mým narozeninám, neb ty jsem už přestala počítat, co jsem oslavila osmnáct :D. Stala jsem se dvojnásobnou tetou a k naší rodině přibylo jedno sluníčko usměvavé, dítě spokojené a smíšek nad smíšky. ♥ Ú n o r rychle přešel, ani nevím, jestli z něj mám nějaké jiné vzpomínky kromě práce, pár večerů s přáteli nebo rodinou.. B ř e z e n stejně tak, pak d u b e n, který začal Velikonocemi. Od k v ě t n a jsme v práci začali připravovat výročí založení a to byla honička, to vám řeknu. Ale když na ty dny vzpomenu, bylo nám fajn. Sice trochu ve stresu, ale výsledek byl nádherný. Výročí jsme oslavili na začáktu č e r v n a, kdy jsem pak dva týdny měla dovolenou. Užila jsem ji doma, s přáteli a oslavila hody v naší vesnici. Krásné to léto.
V č e r v e n c i proběhl summer camp. Ne, nebyla jsem na něm. Možná si ale dovedu představit, jak to na něm probíhalo :D. S r p e n byl hektický měsíc, který mi díky pracovnímu nasazení neskutečně utekl, a byl také znamením toho, že se rok přehoupl do své druhé půlky. A v z á ř í to tempo pokračovalo. Stejně tak v následujícím měsíci. Nevím, mám pocit, že se v té práci nezastavím (věřím, že to máte všichni). Čeká nás jedna akce, mám pár úkolů. Udělám je, ale že by přišel odpočinek? Kde že, nebuď naivní. Bum. Další hromada věcí. A makej. Ufff. Ale aspoň se nenudím.
A přišel l i s t o p a d. Byla jsem v kině na Zrodila se hvězda, na což jsem se těšila, musím říct. Film, který mě oslovil svou hudbou, kterou si pouštím do této chvíle. A další důležitá událost tohoto měsíce - náš "blogerský" výlet do Berlína s drahými kolegyněmi M&M. Letos nebyla dovolená u moře, ale řeknu vám, že i těch pár dní s těmito dvěma darlingz mi stačilo, abych vypustila starosti z hlavy a odpočinula si. Fyzicky možná ne, protože to chození po Berlíně dalo zabrat, ale psychicky určitě. A prosím: repete každý rok! Zároveň jsem se na tomhle výletu nechala navnadit na Bohemian Rhapsody, začala sledovat Mr. Robota a postupně v sobě nechávala propukat jeden syndrom: ramimalek syndrom :D.
P r o s i n e c! Konečně jsem se dočkala a zašla si na BoRhap. A přiznám se: jednou to nebylo. Ach bože, kdybych jen slovy mohla vyjádřit... mno, spustilo to mánii, která se ve mně ukrývala, jen čekala na oběť. Všichni čtyři herci jsou cukrouši, co vám budu vyprávět, avšak výkon Ramiho? No prostě klobouk dolů, a jestli za to nebude mít toho Oscara, tak nechápu tento svět.
V č e r v e n c i proběhl summer camp. Ne, nebyla jsem na něm. Možná si ale dovedu představit, jak to na něm probíhalo :D. S r p e n byl hektický měsíc, který mi díky pracovnímu nasazení neskutečně utekl, a byl také znamením toho, že se rok přehoupl do své druhé půlky. A v z á ř í to tempo pokračovalo. Stejně tak v následujícím měsíci. Nevím, mám pocit, že se v té práci nezastavím (věřím, že to máte všichni). Čeká nás jedna akce, mám pár úkolů. Udělám je, ale že by přišel odpočinek? Kde že, nebuď naivní. Bum. Další hromada věcí. A makej. Ufff. Ale aspoň se nenudím.
A přišel l i s t o p a d. Byla jsem v kině na Zrodila se hvězda, na což jsem se těšila, musím říct. Film, který mě oslovil svou hudbou, kterou si pouštím do této chvíle. A další důležitá událost tohoto měsíce - náš "blogerský" výlet do Berlína s drahými kolegyněmi M&M. Letos nebyla dovolená u moře, ale řeknu vám, že i těch pár dní s těmito dvěma darlingz mi stačilo, abych vypustila starosti z hlavy a odpočinula si. Fyzicky možná ne, protože to chození po Berlíně dalo zabrat, ale psychicky určitě. A prosím: repete každý rok! Zároveň jsem se na tomhle výletu nechala navnadit na Bohemian Rhapsody, začala sledovat Mr. Robota a postupně v sobě nechávala propukat jeden syndrom: ramimalek syndrom :D.
P r o s i n e c! Konečně jsem se dočkala a zašla si na BoRhap. A přiznám se: jednou to nebylo. Ach bože, kdybych jen slovy mohla vyjádřit... mno, spustilo to mánii, která se ve mně ukrývala, jen čekala na oběť. Všichni čtyři herci jsou cukrouši, co vám budu vyprávět, avšak výkon Ramiho? No prostě klobouk dolů, a jestli za to nebude mít toho Oscara, tak nechápu tento svět.
Když se na to podívám kriticky: chtěla jsem si pořídit vlastní auto. To se jakštakš splnilo. Auto mám. Tetování jsme odložili na neurčito :D, to si odškrtnout nemůžu. Stejně tak pravidelné cvičení, ehm ehm, či učení němčiny, ač jsem teda pár těch slovíček v Berlíně pochytila, že jo. Ta moje pravidelnost dostává na frak - tedy kromě pravidelné únavy a konstatního nedostatku spánku... Hinter die Welt jsem viděla. Taky můžu odškrtnout jako splněno. Jen nevím, jestli si ze mně kapela dělá prdel, ale měla jsem opravdu jiné očekávání... třeba že se dozvím něco, co jsem ještě neslyšela (nebo patřím do té skupiny šílených fanynek, které vědí téměř všechno? :D).
Co bych chtěla do dalšího roku? No, rozhodně si chci užít koncert, když už mám koupené lístky na Melancholic Paradise (ahh, nevím, jestli se těšit, při představě, jaké otázky asi na meetku budou padat). Další lístky mám na Bublého, který má přijet do Prahy (juch!).
Vím, že nepřestanu být tím snílkem, kterým jsem byla i doposud. Dál si budu myslet, že toho můžu stíhat víc. Dál si budu představovat příběhy, o kterých vám pak budu vyprávět na řádcích povídek. Dál se budu snažit mít život, se kterým jsem spokojená.
Přeji vám krásný zbytek dnešního dne a pohodový nastávající rok příští. Užívejte, mějte se fantasticky. ♥♥
Tak hlavně, že sis splnila aspoň nějaké věci, to je důležitý. Při tom, jak jsi měla celý rok narvaný je super, že i ta si děláš čas na spoustu jiných věcí, ať už na nás, na blog, nebo na jiný věci.
OdpovědětVymazatA jsem ráda, že jsi přesně taková, jaká jsi, protože nám to tak spolu perfektně ladí a jsme na stejné mentální vlně (spíš možná poruše). ♥
Hodně štěstí do příštího roku, už se těším, co nás čeká... většinou. ♥
[1]: Poruše, no, buďme k sobě upřímné, že?
OdpovědětVymazatTobě taky hodně štěstí a radosti do toho nového roku, a brzo se uzdrav! :)
Páni, v životě jsem si nedělala seznam co musím v roce stihnout. Nebo to byl takový pomyslný seznam neplánujíc? Je hezké vidět, že na světě ecistují i lidé, co jsou se svým životem spokojeni a užívají si ho plnými doušky. Jen tak dál, přeji ti to A jak jsme si nedávno psali o klucích z Tokio Hotel jestli pominule a nepominulo, tak jsem nedávno zkoukla český kanál s titulky a poslední videa, abych viděla jak se vlastně hoši mají. Narazila jsem i na nějaký ten dokumentaristický pořad o tom, proč Bill a Tom opustili Evropu. Musím říci, že zprvu jsem byla skpetická (když jsem to letmo tenkrát zaslechla) a říkala si, že se z nich stali nafrnění floutci. Ale to mi taky bylo málo a sama jsem byla nafrněná
OdpovědětVymazatTeď s odstupem času co znám temnou stránku slávy, si říkám, že ono by to bylo divný, kdyby nežili v USA. Už asi od začátku jsem podvědomě tušila, že svým myšlením tam patří jejich kotva. Takže jim přeji jen to nejlepší a hlavně ať jsou šťastní.
A jak jsem ta videa tak jako pozorovala po těch letech a viděla to zase mým o něco vyspělejším mozkem Bylo to přijemný, fakt.
A jak jsem řekla svému partnerovi, sice je neposlouchám, sem tam si ze zvědavosti song pustím a možná se k němu budu i vracet, když se zalíbí. Ale pořád tam budou v srdíčku. Byla to přeci jen ta moje první (sice platonická) láska. A byla jsem ráda, když parťák namít, že to bych ani jinak nebyla já, protože mě z části tvoří
Jak se to hezky propojuje No a já už končím, zase jsem se rozepsala, ani nevím zda to dává smysl a kdybych to po sobě četla, strávila bych určitě ještě tak půl hodiny přepisovaním a uvažováním, zda mám kliknout na tlačítko "komentovat" nebo ne. Někdy člověk nemá moc přemýšlet a prostě jednat, protože takovej je Měj se hezky a přeji ti do roku 2019 stejně tak šťastný a spokojený život jako do teď. A plodný v rámci povídek. Už se těším na povídku, abych mohla opět číst :)
[3]: Ach, ani nevím, jestli to bylo úplně plánované, ale prostě jsem si v lednu napsala nějaké tužby. Nemyslela jsem na ně, vlastně jsem na ně pozapomněla. A že se z nějaké části vyplnily... samotnou mě to překvapilo. Jo, dívat se na jejich videa dospělým pohledem je někdy pěkná fuška. Přijde mi totiž, že jejich humor zamrzl někde na bodu patnáctiletého teenagera, hlavně teda u dvojčat, a pak se na ně dívat a říkat "tohle jsou mí idolové, jsem jejich fanynka" je trošku... proti rozumu, jestli rozumíš. Taky ti přeji krásný rok 2019. ♥
OdpovědětVymazat