Snowflakes in your hair *54

Tak se mi podařilo dopsat další díl, zatímco v úterý v noci odjíždím na dovolenou. Za týden bych se měla vrátit, tak tam budu sbírat inspiraci na novou letní povídku (banner už mám, snad se bude líbit 🙏), zatímco tahle vánoční (a to byl dokonce prolog zveřejněný v listopadu 2020 😅) pomalu dopíšu. Nejvyšší čas to dotáhnout, co říkáte. 😀 Dnešní díl jsem pojala tak trochu pubertálně, no snad se bude líbit. 😅 Tak vám přeji příjemné počtení, těším se na vaše ohlasy. Vaše B. ❤️

P.S. Založila jsem blogu instagramový profil. Dejte follow, ať zůstanete v obraze! 🤩

Hudba: Marc Lane - Who Do You Love

Tom na mě chvíli hleděl, jako by stále nechtěl uvěřit tomu, co jsem mu právě řekla. Naklonil hlavu na stranu a několikrát zamrkal, než se pootevřenými rty nadechl. Pomalu si špičkou jazyka olízl rty a uběhlo několik dalších vteřin ticha, než něco konečně řekl.

„Myslíš to vážně?“ zeptal se.

„Ano,“ přitakala jsem. „Už je to nějaký čas, co mě to napadlo a co jsem o tom začala přemýšlet,“ řekla jsem, jak to popravdě cítím. Nevím, jestli si myslel, že je to kvůli němu, uvnitř jsem však věděla, že jsou tu jiné důvody. Nechtěla jsem na něj klást nárok, že je snad strůjcem tohoto mého přemýšlení, kdybych ho ve svém životě nepotkala, stejně by jednou došlo k takovémuto mému rozhodování. Potřebuji měnit místo, jakmile začnu cítit, že mi to místo už nic nedává. A i když tady mám přátele a vlastně skvělou práci, měla jsem pocit, že tady začínám tvrdnout.

„Co to vyvolalo?“ zeptal se, jako by se přece jenom obával, že za to může on. Hned jsem se pousmála. Snad mi četl myšlenky, že se zeptal právě takhle a na tohle. Byli jsme vyladěni na podobné smýšlení, což se mi stávalo spíše s lidmi, se kterými jsme spolu strávili opravdu moře času. S Tomem toho času bylo dost, ale podle mého názoru ne dost natolik, abych mohla cítit tohle spojení. Tohle bylo tím, že jsem u něj cítila velkou blízkost. Jako by se naše duše dotýkaly.

„Pocit, že se tady nikam dál neposunu. Nic nového se už nenaučím, nic moc mě nemůže překvapit. Nepoznám nová místa, nové lidi,“ trhla jsem rameny. „Mám potřebu jít dál a přijde mi, že tady jsem už dosáhla svého maxima, hlavně s tím, jak to Michael vede. A když je tu teď i Edith, která se zaučila rychle a dobře, už mi nic nebrání. Vlastně mi tím Michael vytrhl trn z paty, i když původně Edith přijal pro to, aby byla jedna pracovní síla v záloze, kdyby jedna z nás onemocněla, jako se to stalo mně,“ poznamenala jsem. „Ale věřím tomu, že nebude problém případně najít někoho dalšího, vždyť Edith našel za pár dní,“ pousmála jsem se.

„Když už tedy delší čas přemýšlíš o výpovědi, přemýšlela jsi taky o tom, kam dál se posuneš?“ zeptal se. „Co vlastně budeš dělat, kam odsud půjdeš?“ zamrkal svými víčky a celý napjatý čekal na mou odpověď. Měla jsem pocit, že ho to ani nezajímá kvůli jemu samotnému, jako spíš že má strach o to, kam se dostanu a jak o mě bude postaráno.

„Vždycky jsem se chtěla podívat do Francie. Procestovat ji, poznat tamní kulturu,“ začala jsem. A když jsem uviděla, jak se výraz v jeho tváři změnil – jako by mu přestal vát vítr do plachet, nedalo mi to se nezeptat. „Copak?“ naklonila jsem hlavu na stranu. Jeho oči totiž ztratily jiskru, zdálo se, že jsem mu sdělila informaci, kterou vůbec nečekal a která ho nepříjemně překvapila.

„Takže mi tím říkáš, že když tě chci dál vídat, mám si rezervovat letenky do Francie?“ položil mi otázku, která na mé tváři vyvolala úsměv.

„A co kdybys tu Francii procestoval se mnou?“ navrhla jsem. „Přes jedno léto by to bylo skvělé. Dovolená snů,“ dodala jsem zasněně. Opravdu to byl vždycky můj sen, ale před svou prací na téhle horské chatě jsem nikdy neměla tolik kuráže, abych sama někam vycestovala. Byl to sen, který jsem měla uschovaný někde hluboko, ale přesto nepřestával být pravdou.

„A co do té doby?“ poposedl si. Neodpověděl mi na mou otázku o společném cestování, ale jako by tím ožil.

„Někde si najdu práci,“ trhla jsem rameny. „Myslím si, že jsem docela pracovitá a znalost cizích jazyků mě dostane téměř kamkoliv,“ pousmála jsem se.

„Věříš si, to se mi líbí,“ zkonstatoval a sedl si blíž, aby mi mohl položil paži kolem ramen. Mírně se ke mně naklonil a našpulil své rty, jako by si promýšlel další slova, jako by vybíral, jak je za sebe poskládá. Hleděl před sebe, ale s dalšími slovy svůj zrak přetočil zpátky na mě. „A jen tak ze zvědavosti mi řekni… Jak jsi na tom s angličtinou?“ zvedl jedno obočí.

Zasmála jsem se. „Myslím si, že ji zvládám docela obstojně,“ pokývla jsem hlavou.

„Uhm,“ krátce si odkašlal, než pokračoval, „a přemýšlela jsi nad tím, kde tu práci chceš hledat?“ zeptal se na další otázku, stále tak neurčitou. Vypadalo to, že Tom už má v hlavě jasno, jak by to chtěl, nechtěl však na mě vyvíjet nátlak, chtěl znát i můj názor, můj úhel pohledu.

„Ptáš se mě tím, jestli si ji chci hledat za velkou vodou, tam na dalekých amerických pláních?“ položila jsem mu otázku, která sice byla podobně neurčitá jako ty jeho, ale přece jenom trošku mířila k jádru věci. A zatímco jsem upíjela ze skleničky své šampaňské, čekala jsem, jestli mi něco odpoví.

Tom si olízl rty. „Vlastně se tě ptám, jestli plánuješ být dál v mém životě, ať už si práci najdeš jakoukoliv,“ odpověděl mi. „Protože právě teď jsem tě našel a nechci – opakuji nechci,“ zdůraznil, „o tebe znovu přijít, muset se potýkat s tím co jsem zažil před Vánocemi.“ Sotva to dořekl, zuby si přejel přes spodní ret. Krátce se nadechl pootevřenými rty a očima se upřel do mého obličeje.

„Nepřijdeš o mě,“ zamumlala jsem a zavrtěla pomalu hlavou. „Vždyť ani já nechci přijít o tebe,“ dodala jsem. Nepřestávala jsem se mu dívat do obličeje, proto mi neuniklo jeho drobné pousmání. Tom odložil svou skleničku na konferenční stolík před sebe, přitom však nepřerušil oční kontakt. Vzal i tu z mých prstů, a teprve teď uhnul pohledem, aby se podíval, kam skleničku odkládá.

„Sice jsem řekl, že se moc dlouho nezdržíme, ale… co kdybychom se přece jenom ještě chvilku –“

„Už nic neříkej,“ zašeptala jsem slova, kterými jsem přerušila jeho myšlenku. Prsty jsem položila na jeho tváře a přitáhla si k sobě jeho obličej. Přisála jsem se na jeho rty a vpila se do nich. Bylo to možná poprvé, co jsem sama iniciovala polibek mezi námi dvěma. Cítila jsem, jak mi buší srdce nadšením. Jeho rty chutnaly po šampaňském, jeho dech se pomalu zrychloval.

 

Odtáhla jsem se, abych se znovu zahleděla do jeho očí. Sledovala jsem, jak otevírá víčka, jak se mu jemně chvějí tmavé řasy, které hustě lemovaly jeho oči. Vydechl a jeho horký dech se otřel o mé navlhlé rty. Polkla jsem a snažila se, aby se mi hlas netřásl vzrušením, když jsem se nadechovala k dalším slovům.

„Možná bychom se ale měli vrátit mezi hosty. Ještě jsem nemluvila s Michaelem, chci to s ním probrat, ať mám klidné svědomí,“ zamumlala jsem polohlasně.

„Uhm,“ zabručel nespokojeně a znovu se natáhl po mých rtech. „Nebuď teď taková zodpovědná, Moni,“ zašeptal svůdně, žádoucně, ve snaze mě zlákat.

Zasmála jsem se. „Tome, počkej,“ zachichotala jsem se, když se svými rty přitiskl ke kůži na mém krku. Prsty jsem přejela přes jeho tváře a jemně zatlačila do jeho ramen. Chtěla jsem ho od sebe lehce odstrčit, ale on se nechtěl podvolit a o to chtivěji se začal domáhat políbení. 

„Moni,“ povzdychl.

„Tome, no tak!“ znovu jsem se zasmála. „Přestaň s tím,“ požádala jsem ho. Že jsem se však nepřestávala smát, jsem tomu nedodávala tu vážnost, kterou jsem možná chtěla. A v tuhle chvíli mi to vlastně ani nevadilo. Poposedla jsem si od něj o kousek dál, ale on si hned zase přisedl, takže moje jednání přišlo vniveč.

„Neříkej mi, že je teď pro tebe Michael přednější než já,“ řekl a naoko si v uraženém gestu položil dlaň na hruď. V tuto chvíli jsem nedokázala udržet vážnou tvář, prostě mi to nešlo. Cítila jsem se šťastná a chtěla jsem to štěstí hlásat do celého světa, a možná právě to způsobovalo, že byl teď Tom lepší herec než já.

„No přesně tak, jak říkáš,“ odpověděla jsem mu se stejně veselým hlasem. „Prostě za ním půjdu, abych mu řekla, že si má hledat novou pracovnici, protože mě tu jeden z hostů začal svádět a jak to dopadlo!“ pokynula jsem rukou směrem k němu. A sotva jsem to dořekla, pomalu jsem vstala, abych i svými činy podtrhla slova, která jsem právě pronesla v návaznosti na jeho hru.

Tom nespokojeně zafuněl, a hrál to tak dobře, že jsem si teď nebyla jistá tím, jestli to nezačíná být opravdu realita. Natáhl se po mojí ruce, aby mě mohl přišpendlit zpátky na pohovku, na které jsme dosud seděli, ale ucítila jsem jen letmé zavíření sukně mých šatů. Jestli to bylo záměrně, to nevím, ale splnilo to svůj účel – přimělo mě to přidat do kroku. Teď jsem si připadala jako malá holka, která utíká před svým starším bratrem, který se ji rozhodl honit po celém hřišti. Hrudí se mi prodral ten podivně příjemný pocit napětí a adrenalinu, kdy chce člověk uniknout, ale zároveň se tím baví. Na rtech jsem měla stále úsměv, chtělo se mi hihňat jako té malé holce, která utíkala po trávníku a snažila se uniknout před rychlejším bratrem. Teď to však nebyl bratr, teď to byl milenec. Cítila jsem ho v zádech, každou buňkou mého těla začínalo probíhat chvění, jak moc jsem chtěla uspět a uniknout.

 

Ohlédla jsem se přes rameno, abych zjistila, kde je Tom, zatímco jsem se prsty natahovala po klice dveří. V ten moment jsem však ucítila na paži dotek jeho prstů. Rychlým pohybem mě otočil k sobě a přišpendlil mě mezi stěnou vedle dveří a svým tělem. Dlaní se opřel vedle mojí hlavy, čímž mi znesnadnil únik z jeho ložnice. Nic neřekl, na nic nečekal a hned se svými rty přitiskl na ty mé. Když rty pootevřel a špičkou jazyka škádlivě přejel přes linii mých rtů, automaticky jsem svými dlaněmi vyjela přes jeho boky. Volnou ruku položil ze strany na můj krk a přitáhl si mě k sobě ještě blíž, jako by tím chtěl naše políbení prodloužit. Byli jsme jako dva puberťáci, dva čerstvě zamilovaní teenageři, kteří se jeden druhého nemůžou nabažit. Vzdychla jsem do polibku, který mi věnoval, čímž jsem ho přiměla se ke mně přiblížit celým svým tělem. Vytáhla jsem se na špičky prstů chodidel, abych nepřerušila spojení našich rtů, zatímco jsem prsty slepě bloudila po jeho prsou až k jeho krku. Zuby jsem zlehka sevřela jeho spodní ret, ale tak, abych mu nezpůsobila žádné zranění. Přece bychom ještě nechtěli upoutávat pozornost tím, že se najednou vrátíme mezi ostatní a Tom bude mít napuchlý a začervenalý ret.

„Ty mi teda dáváš,“ zamručel vzrušeně. Opřel se čelem o to mé a držel zavřená víčka, zatímco pomalu vydechoval pootevřenými rty. Jako by se tím potřeboval uklidnit, než se opravdu vrátíme mezi ostatní. Pod svými prsty, které jsem stále držela na straně jeho krku, jsem cítila jeho pulzující tepnu, která divoce pumpovala jako o život.

„To samé bych mohla říct já o tobě,“ odpověděla jsem mu a přesunula dlaně na strniště, kterým jsem polštářky prstů projela. Tom si povzdychl a pak se odtáhl na vzdálenost pár centimetrů. Prohlédl si můj obličej a v koutcích jeho rtů se objevilo spokojené pousmání.

„Můžu počítat s tím, že budeš dnes večer ležet vedle mě a já se budu moct přitulit k tvému dokonalému tělu?“ pošeptal otázku, která mi do tváří vehnala krev.

„Ty po mě chceš, abych tady spala s tebou?“ ujišťovala jsem se.

„Mám na tebe chuť už teď. Jestli mám vydržet do večera, tak to nějak zvládnu, ale víc po mě nemůžeš chtít,“ zavrtěl hlavou s vážným výrazem ve tváři.

Zasmála jsem se, a ještě jednou ho pohladila po tváři. „Dobře. Pro tvé duševní i fyzické zdraví ti můžu přislíbit, že dnes večer budeme spolu,“ pokývla jsem hlavou.

„Fajn,“ napodobil pohyb hlavou, „to jsem klidnější,“ dořekl a odtáhl se, aby mohl otevřít dveře, vedle kterých jsme celou dobu stáli. „Tak tedy pojďme mezi ty dravé šelmy,“ zažertoval. Dlaní mi pokynul, abych jako první vyšla na chodbu. A zatímco jsem poslechla jeho pokynu, okamžitě mě následoval.

 

Udělala jsem na chodbě sotva první krok, když jsem na bocích ucítila jeho dlaně. Naklonil se k nad mé rameno a v těsném závěsu vrávoravě následoval mé pomalé kroky.

„Jako první tě dostanu z těch krásných šatů, abych ti je náhodou samým nadšením nepotrhal,“ zamumlal kousek od mého ucha. Do posledního slova dal tak podivný podtón, který způsobil, že mé srdce začalo bušit o něco rychleji. „To by byla obrovská škoda, ještě někdy bych tě v nich totiž chtěl vidět,“ dodal. A když jsem slyšela, že se nadechuje k dalším slovům, tak nějak podvědomě jsem své kroky začala ještě více prodlužovat. Zdržovala jsem se teď sama, abych si mohla vyslechnout, co dalšího mi chce říct.

„Potom si tě položím na postel,“ pronesl další slova ze svého plánu, prsty pevně tisknouc můj pas. „A zlíbám každý kousek… tvého dokonalého… těla,“ zavrněl toužebným hlasem. Možná mě teď chtěl navnadit na večer, ale zdálo se, že jeho vlastní slova působila i na něj samotného. A jak se mé kroky zpomalovaly, tak napínal i své lákavé věty. „Tvé břicho, tvá žebra… a nejvíc času si nechám na tvá prsa.“

„Tome!“ sykla jsem jeho jméno ve snaze ho napomenout. Přece jenom jsme už byli na chodbě, co kdyby někdo byl poblíž a tohle všechno slyšel?

Sestoupila jsem na první schod, pak na druhý a Tom mě následoval. Šli jsme pomalu dolů, těsně za sebou. A i když se hlasitost hudby navyšovala, stejně jsem dokonale zřetelně slyšela další slova, která přes mé rozpuštěné vlasy pronikla až k mým lalůčkům: „A zatímco se nebudu moct nabažit tvých prsou, v hlavě mi už pojede fantazie o tom, jak tě zase konečně získám celou. Nejdřív pomalu, opatrně,“ zachraptěl, „ale pak hladově, rychleji a rychleji.“ 

Zahihňala jsem se a do mých tváří naběhla krev. Bylo to snad poprvé v životě, co jsem poslouchala, co se mnou partner plánuje dělat za necudnosti. V předchozích vztazích či rychlovkách na jednu noc se jednalo o tiché dorozumívání, většinou jsme oba věděli, co chceme a jasně jsme si za tím šli. Teď? I přesto, že to oba víme víc než dobře, stejně se Tom zasloužil o to, že jsem se té chvíle nemohla dočkat. Ohlédla jsem se přes rameno, abych se mu podívala do očí. Měl je černé jako dva uhlíky, hořely touhou a jiskřily nedočkavostí. A ty mé musely vypadat hodně podobně. Těšila jsem se na to, až se mě zmocní. Až udělá to všechno, co mi teď nemravně našeptal do ucha. Cítila jsem se rozechvělá po celém těle, a to se mě sotva dotýkal, oba jsme byli ošaceni a scházeli jsme ze schodů, abychom se připojili ke zbytku. Jak jsem se teď měla normálně bavit s ostatními, když jsem cítila vlhkost v klíně a měla jsem chuť se na něj vrhnout?

 

„Niko?“

Zarazila jsem se a cítila jsem, jak se Tom zlehka opřel do mých zad, jak nečekal, že se zastavím. Niko. Takhle mě oslovoval jen Michael. Odtrhla jsem se od Tomovy tváře a pohledem sklouzla ke svému šéfovi. Stál u posledního schodu, ke kterému jsme se s Tomem pomalu dostávali.

Odkašlala jsem si. „Ano?“

„Pojď, chci si s tebou promluvit,“ řekl. Pokynul mi prsty, abych se k němu připojila, zatímco pohledem zvědavě mrkl za mé rameno na Toma.

„Vlastně s tebou chci taky mluvit,“ odpověděla jsem mu.

Jeho oči si všimly i Tomových dlaní kolem mého pasu. „Dobře, dobře. Tak pojď,“ dodal po chvíli. Polkla jsem. Nemusím přece cítit žádnou těžkost. Jdu si za tím, co chci.

B.